Kung-fu Panda – tlouštík do kapsy

Je tlustý, líný, pořád by jenom žral, ale stejně se naučí kung-fu a všem ukáže. A asi si jej oblíbíte.

Kung Fu Panda

Nejen pro fandy úžasného animáku, jenž ovládl kina na začátku letošních prázdnin, je určena jeho herní podoba na kapesní konzoli Nintendo DS. V tomto případě se naštěstí nesetkáváme s narychlo splácaným odpadem, ale kvalitní a zábavnou hopsačkou.

S příběhem se hra příliš nemazlila. Filmová adaptace – zde těžko říci jestli kopíruje nebo paroduje – staré kung-fu filmy (kterým právě zub času mnohdy vdechl ironický podtext), nese jasné poselství. Nevadí, že jsi obézní, nemožný a život ti po všech stránkách ukazuje záda. Stačí mít své sny, trochu štěstí, tři špetky drzosti, dvě kávové lžičky hlouposti a ještě to všem ukážeš. Hlavní hrdina Po takový je. Svůj život žije ve snech o velkém kung-fu bojovníkovi, zatímco se nehorázně cpe a servíruje jídlo v rodinné restauraci. Jednoho dne se ale všechno změní. Po je vybrán starým mistrem, aby ochránil vesnici před nepřítelem.

Chytat a házet lze nejenom protivníky, ale i sudy.

Tím vším se hra v podstatě nezabývá. Pokud hráč neviděl filmovou předlohu, může se cítit právem ošizen, ovšem na samotnou hru to nemá v podstatě žádný vliv. Než se Po utká s obávaným nepřítelem, musí nejdříve osvobodit pět mistrových učňů. Každý jej naučí jeden zajímavý chvat, díky nimž si hra udržuje přitažlivost až do samotného závěru. Z herního hlediska hráč prochází skrze mnoho obrazovek, likviduje protivníky, občas řeší hádanky a předvádí svůj um v skákání a vyhýbání se překážkám. Hra se sice tváří jako 3D, což sice postavy a prostředí jsou, ale hraje se jako klasická 2D hopsačka.

Ovládání není úplně nové, ale rozhodně nezvyklé. Tlačítky se pohybujeme pouze dopředu, dozadu a skáčeme, o zbytek se stará dotykové pero. Může to být trochu nezvyk, ovládat postavu naráz jak přes tlačítka, tak stylusem, ale brzy si tuto metodu oblíbíte. Po toho na začátku kromě mlácení mnoho neumí. Klasické protivníky stačí jen dříve udeřit než to udělají oni nám. A lze si jimi dle libosti pohazovat ve vzduchu. Protivníky se štítem musíme nejdříve omráčit, nejlépe chycením a následným hodem jiného protivníka, teprve poté je zničíme. O několik obrazovek později se Po naučí změnu v kuličku, díky níž se rychleji pohybuje po zemi. Tato „forma“ je později nezbytná k řešení časových rébusů.

Protože film byla sranda, dojde na několik vtipných momentů i ve hře.

Trochu mi vadilo, že mě hra nutí znovu procházet již navštívené prostory – typicky při cestě zpátky. Tato bezpochyby vada je mírně kompenzována tím, že při návratu již umíme nějakou nově naučenou schopnost, kterou si otevřeme jinou cestu. Občas jsem si říkal, jak se, sakra, dostat za tyhle zavřené dveře. Teprve později se ukázalo, že získám schopnost tyto dveře prorazit, a budu tak moci daný bonus vyžrat. Mezi dalšími dovednostmi se objevuje například rozbíjení brnění či opičí skok. Takhle to možná nezní, ale při kontinuálním hraní prostě potěší, že toho vaše postava umí víc. Chválu zaslouží i herní engine, chytat a házet lze nejenom protivníky, ale i sudy a hraje se zde i na manipulaci s různými hejblátky.

Protože film byla sranda, dojde na několik vtipných momentů i ve hře. Například – všichni známe, že kdejaký boss má, ještě předtím než váš začne porcovat, nějaký proslov nebo oblíbenou hlášku. Něco ve stylu že se nebesa bouří a vy zemřete. Nebo že jste nějakou temnu bytost probudili z dlouhého spánku, a proto zemřete. Nebo jen že prostě zemřete a bude vás to bolet. A právě v této hře, když se strážce úrovně snaží odrecitovat tu svojí hlášku, jej Po přerušuje a nadšeně říká za něj. Zná jej totiž z komiksu a nemůže uvěřit, že se s vyhlášeným záporákem setkává tváří v tvář. Vtip podtrhuje i dobrý dabing, jenom škoda, že podobných situací je zde jako šafránu. Ale jsou, takže díky za ně.

Jak už to v životě bývá, i dobré věci mají své stinné stránky. O nutnosti procházet již navštívené prostory jsme si již říkali. Přidejme k tomu i krátkou herní dobu – pokud nebudete kysnout na každé třetí obrazovce, za odpoledne máte dohráno. Znovuhratelnost je v tomto případě minimální – řešení všech problémových míst si jednoduše budete pamatovat. Občas mi připadala hra nevyvážená pokud jde o obtížnost, kdy po sérii lehkých obrazovek následuje jobovka, ale jde o čistě subjektivní pocit. I přes tyto vady se jedná o překvapivě hratelný počin.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.