Zdá se to až neuvěřitelné, ale první zmínky o chystaném simulátoru s prozaickým názvem Il-2 Sturmovik se na veřejnosti objevily již před více než dvěma lety. Už tehdy vzbudil ambiciózní projekt studia Maddox Games (pojmenovaného podle Olegu Maddoxovi, duchovním otci celé hry) mezi příznivci virtuálního létání hotové pozdvižení, a to hned ze dvou důvodů - nepříliš okoukaného prostředí východní fronty, kde letadla plnila roli zejména taktické podpory, a také kvůli slibům vynikajícího grafického i fyzikálního zpracování. O strastiplném a dlouhém vývoji této hry svědčí i fakt, že mé první setkání s hratelným kódem, který opravdu v mnohém připomínal ostrou verzi hry, se událo v květnu na E3 v Los Angeles. Nejde však o květen letošní, ale ten loňský - ano, již v polovině roku 2000 byl na světě kus kódu, který si během pár minut zamiloval snad každý fanoušek leteckých simulátorů, kterému půjčili ruští vývojáři joystick do ruky. Od té doby zásobovali lidé z Maddox Games veřejnost neskutečným množstvím obrázků a informací o tom, jaké že další vymožeností hodlají přidat, aby se Sturmovik stal dokonalým titulem. Nutno podotknout, že se jim to téměř na sto procent povedlo...
Z počátečního plánu čistě "typového" simulátoru se Sturmovik poněkud rozrostl, ale jednatřicet pilotovatelných modifikací strojů Il-2 (včetně pozice zadního střelce), LaGG3, La-5FN, Yak-1, Yak-3, Yak-7, Yak-9, Bf-109 a FW190 je přeci jen silné kafe i pro otrlé jedince. Škoda, že se proti původnímu plánu nepovedlo dostat mezi řiditelná letadla i Štuku, se kterou se tak potkáme pouze na obloze, kde se ale jejich roje snadno ztratí mezi těmi všemi ostatními Junkersy, Heinkely, Polikarpovy, Tupolevy, či Storchy. Kromě běžných typů letadel se tu a tam objeví naprostá rarita v podobě gigantického Me-323, "dvojčete" He-111Z, nebo populárního Kukuruznika. Když pomineme volbu jednotlivých misí, budou hráči trávit většinu času v kampani, která zahrunuje všechny významné operace na východní frontě. Autoři se rozhodli pro poněkud rozporuplné čistě statické zpracování, přičemž pro pokračování je nutné každou misi úspěšně splnit. Proti gustu žádný dišputát, říká se, ale přeci jenom by kariéře mladého stíhače či bombardovacího pilota prospělo, kdyby se mu nějaký ten "kiks" toleroval, zejména když často z krátkého briefingu a ikonek na letecké mapě není jasné, na co přesně se má útočit. Nedotažený systém briefingů misí je bohužel tou největší vadou na kráse celé hry. Naopak velký dík patří za dvojici editorů - v rychlém si po vzoru Aces over Europe můžete během pár sekund vytvořit svou vlastní misi ve stylu čtveřice La-5FN proti osmi FW-190
, popřípadě večerní nálet Il-2 na zimní letiště, ten pokročilý pak nabízí vskutku detailní možnosti "vyřádění" se s umísťováním stovek jednotlivých tanků a letadel do smrtícího kotle u Prochorovky. Poslední mód "do party", multiplayer, pak potěší zejména společenské duše - 32 letadel v dogfightu, popřípadě čtyři kooperující čtveřice poskytují dostatek prostoru pro seberealizaci (import nových kamufláží je samozřejmostí).
Bezesporu největší předností Sturmovika je zpracování letového modelu a poškození stroje. Již po nahození motoru a prvním rozjetí po zemi je ze zoufalého vyrovnávání přímého směru pedály (kvalitní joystick s plynem a ovládáním směrovky je více než vhodný) patrné, že tentokrát nebude pilotáž nikterak lehkou záležitostí. Drncání kol Il-2 na nerovné dráze činí spolu s větrnými poryvy na nejvyšší obtížnost i ze samotného startu infarktovou ruletu, zda se podaří nabrat dostatečnou výšku a rychlost (pravda, se stíhačkami se startuje lépe, ale bez precizního ovládání hrozí i zde katastrofa). Samotný let je již o poznání pohodovější, alespoň do chvíle, než přijde na střelbu. Když jsem se poprvé se "stodevítkou" zavěsil pod osamocený Sturmovik a snažil se po vzoru skutečných stíhacích es trefit olejový chladič, nepovedlo se mi to ani po náležitě dlouhém kvedlání "rukama-nohama" - nováček bez tréninku prakticky nemá šanci přesně zasáhnout cíl (podotýkám, že je rozdíl mezi trefou "někam do bombardéru" a cíleným pacifikováním zadního střelce, popřípadě zničením tanku). Doslova požehnáním je však tento simulátor pro milovníky letecké akrobacie - díky celkem přesnému modelu obratných vrtulových strojů se všemi klady i
zápory je možné provést všechny základní a většinu pokročilých figur (létání volné sestavy s řízným rokenrolem linoucím ze z CD mechaniky nemá daleko k opravdové exhibici). Případné chyby v pilotáži se dají celkem solidně analyzovat pomocí záznamu a zapnutí kouřových stop za křídly. V oblasti letecké akrobacie nemá zatím Sturmovik konkurenci (snad jen "tryskového" Flankera 2, ale to je přeci jen o něčem jiném). Samozřejmostí je i detailní nastavení obtížnosti - od nezranitelnosti či nekonečného střeliva, až po gyroskopické efekty, vývrtky, nebo vlivy počasí (paradoxně je však někdy onen jednodušší model ve finále kvůli ořezanému ovládání složitější).
Když už zde byla řeč o střelbě, je potřeba doslova vynést do nebe model poškození, který vývojáři v tomto simulátoru připravili. V dnešní době je již standardem, že kulometná palba "proděraví" křídlo či trup, ale Sturmovik v tomto směru zachází nejméně o generaci dál než dosavadní "král modelů poškození", B-17 II. Zde platí nepsané pravidlo, že kulky, granáty a střepiny skutečně ublíží letadlu tak, jak by tomu nejspíše bylo ve skutečnosti. Stačí si vzít příklad z oné střelby na olejový chladič - dejme tomu, že jsme již o něco zkušení piloti, a tak se nám vteřinovou dávkou nakonec povede vyčnívající kus plechu trefit. Odpadající kusy křídel či spodku trupu vystřídá záchvěv trefeného stroje a hustý černý dým linoucí ze z prostoru pod motorem. Zanedlouho se mezi kouřem objeví první plamínky a exploze na sebe nenechá dlouho čekat.
Detailní systém lokálního poškození posunuje vzdušný boj někam úplně jinam, tady se již vyplatí před zahájením palby pozorně analyzovat situaci - mám zvolit jistotu a mířit na motor, nebo se pokusím ustřelit ocasní plochy i se samotným ocasem? Budu riskovat zničení palubního střelce, nebo nalétnu zespoda, kam nevidí? Stojí za to pronásledovat poškozený bombardér, nebo za chvíli spadne sám? Podobné, avšak z pohledu pilota mnohem starostlivější úvahy přicházejí na mysl ve chvíli, kdy dojde k zásahu vlastního stroje (a že je to na jeho "poposkočení" pokaždé znát). I zde totiž mohou postupně selhávat jedlotlivé systémy řízení, nebo dokonce odpadnout celé části letadla (křidélka prostě "na vlásku" nevydrží věčně). Dilema, zda se pokusit o riskantní návrat na základnu, nebo nouzově přistát na jedné z polních cest (popřípadě rovnou vyskočit s padákem) vzdušené boje dost oživuje a lahůdky v podobě přistání bez jednoho podvozkového kola či s vypnutým motorem a následného úprku posádky pryč od letadla si zkušení piloti opravdu užijí.
Již z okolních obrázků je patrné, že vizuální podoba Sturmovika překonává v mnoha ohledech vše, co se kdy s označením "letecký simulátor" objevilo na monitorech. Asi nejlépe je to patrné na modelech jednotlivých letadel - kokpit je plně virtuální (všechny přístroje funkční, páky se samozřejmě hýbou, dokonce i pojistky se odklápějí), na letounech jsou vidět i ty nejmenší detaily na podvozku a kamufláže odpovídají historické době i ročnímu období.
Vzhledem k významu, který ve Sturmoviku má letecká podpora pozemních jednotek, je celkem logické, že detaily oplývá i krajina a jednotky, které se po ní pohybují - ať již jde o skupinky jednotlivých stromů se zelenými korunami, lesy vymodelované pomocí vrstvených poloprůhledných textur (vypadají skutečně prostorově), nebo jednotlivé pozemní síly či osazení letišť. Takový útok na leteckou základnu skýtá doslova přehlídku náklaďáků, tanků, odstavených i zoufale startujících letadel, kulometů, bunkrů, nebo železničních vagónů. Některé speciální efekty vypadají tak trochu jako z Maxe Payna - zejména jednotlivé kulky s vlastními stopami a odpadávající prázdné nábojnice připomínají tuto revoluční akci více, než bylo zdrávo. Detailní grafika si však vybírá svou daň na hardwaru - ani Duron 750 s 256 MB RAM a GeForce 2 GTS, tedy rozumné optimum, není zárukou stálého plynulého běhu při středních až vyšších detailech v 800x600x16bit (stačí si ale s nastavením "pohrát" a program zpomalí jen v opravdu "hustých" situacích). Zkrátka nepřjdou ani milovníci válečné hudby a propracovaných zvukových efektů - řízný vojenský marš v ruském či německém stylu prokládaný výbuchy, svistem kulek a velmi reálným rachotem motorů bude terorizovat jejich sousedy dlouho do noci.
O Sturmoviku by se dalo psát ještě hodně dlouho - možnosti, které jeho univerzální architektura a detailní fyzika nabízí, jsou VELMI široké a nedají se v rozumně dlouhé recenzi všechny popsat. Autorům se podařilo vytvořit simulátor, který osloví jak naprosto hardcore virtuální letce, tak i "obyčejné" fandy, kteří si chtějí po práci jen na čtvrt, půl hodinky zastřílet s nekonečným střelivem a nezranitelným strojem do formace bombardérů jen pro tu fantastickou atmosféru vzdušného boje (ano, i takoví lidé jsou mezi námi - například můj otec ještě donedávna praktikoval tuto kratochvíli v letitých Aces of the Pacific). Je škoda, že se jim nepovedlo dotáhnout do úplného konce briefingy a chování počítačem řízených letounů (stíhací esa i většina běžných pilotů létá opravdu výborně, ale občas se stane, že protivník nikterak nereaguje na to, že vás má už minutu nějakých sto metrů za ocasem a létají kolem něj kulky) - poté by se mohlo hodnocení až nepříjemně blížit absolutní stovce. Pro tentokrát se však Oleg Maddox a jeho Melody Boys musí spokojit s číslem, které v předpovědi počasí na CNN označují meteorologové jako "low-nineties". Zkrátka a dobře, jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) leteckých simulátorů všech dob.
| Il-2 Sturmovik | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
