Kultovní záležitost z konzole Xbox, která se dodnes drží v žebříčku nejprodávanějších her pro tenhle systém a tudíž Microsoft nic nenutí k tomu, aby Halo přes několik milionů prodaných kopií konečně zařadil do budgetové edice, se nyní - po neuvěřitelně dlouhém čekání - konečně zjevuje i na PC.
Předem této recenze musím předeslat, že se bude vztahovat toliko na singleplayerovou kampaň a tudíž lze očekávat, že při kvalitně zvládnutém multiplayeru by se výsledná známka mohla vyšplhat o něco výše. Ale nespekulujme a střízlivým okem pojďme ohodnotit to, co je na první pohled očividné. Audiovizuální stránku. Především je tak trochu záhadné, že dva roky stará hra - tedy doba, kdy bylo Halo představeno na Xboxu, se nedočkala oproti originálu nějakých významných grafických vylepšení. Je pravdou, že zde uvidíte řadu exteriérových lokací, které vyhlížejí i po těch letech opravdu hodně působivě. Je také pravdou, že modely všech zúčastněných postav jsou docela propracované a zdejší fyzika - o níž bude řeč ještě později - je doslova bezprecedentní. Nicméně herní engine není evidentně dobře optimalizovaný, takže hrátky s rozlišením vám výrazně vyšší kvalitu kupodivu nezaručí, je přitom docela náročný na výkon vašeho 
stroje a co víc, hra se v některých místech nepříjemně zpomaluje, což do značné míry devalvuje dynamiku akce. Co však stojí za zaznamenání je naprosto skvělý a mimořádně chytlavý hudební doprovod, který tak pomáhá spoludotvářet filmový prožitek ze hry, neboť i zdejší propracovaná story je rozhodně něco, s čím se v žánru FPS často nesetkáte. Střetnutí posledního geneticky vyšlechtěného vojáka s označením Master Chief s nepřítelem lidstva - aliení rasou Covenantů - jemuž tvoří kulisu objevení mimo jiné nové parazitické formy života, je díky svému zpracování přitažlivé téma, přičemž stranou pozornosti nemůže zůstat ani virtuální umělá inteligence provázející vás tímhle nevšedním dobrodružstvím, v němž o překvapení nebude nouze. Potud tedy ano. Rozpaky nicméně přijdou už záhy, protože navzdory řadě pozitivních aspektů může být mnoho hráčů poněkud rozmrzelých z designu jednotlivých misí, kde zejména interiérové lokace jsou neuvěřitelně repetetivní a pakliže v rámci úrovně opakovaně procházíte několik naprosto identických podlaží, připadáte si trochu jako na nějakém bláznivém kolotoči.
A třebaže tady nejste na všechno tak úplně sami, nezřídka budete totiž v akci s jednotkou mariňáků, jejichž časté hlášky příjemně oživují scénu a zvyšují autentičnost boje, připravte se na skutečnost, že navzdory jejich týmové snaze - již nicméně není možné nějak koordinovat - se pravidelně do finále prokouše už jenom vaše maličkost. Byť se tedy na řadě míst můžete svou aktivitou zasadit o přežití několika vojáků z celého výsadku, ale jejich životnost pro eventuální společný postup vpřed přese všechnu vaší snahu nemá mít dlouhého trvání. Počínaje již druhou ze čtyř nabídnutých obtížností se totiž budete muset starat především o vlastní kůži, k čemuž vám dopomáhá sic zajímavý zbrojní potenciál, ale ve svém držení můžete mít toliko dvě zbraně naráz. Takže nezřídka využijete alieních alternativ, kde bych chtěl podotknout, že oproti Xboxové verzi mi jejich účinnost přišla o něco menší, naopak síla standardních zbraní byla vůči konzolovému originálu lehce navýšena. Po obrazovce vám běhá klasický zaměřovací terčík, který změnou své barvy indikuje nepřítele v hledáčku, což je docela důležitý prvek, neboť na scéně je bezprostředně po vašem příchodu hnedle kupa mrtvých těl nešťastníků, co se vám připletli pod nohy, a při občasném nedostatku nábojů by mohlo být plýtvání 
střelivem fatálním pochybením. Tím spíše, že se stejně jako na Xboxu z pro mne neznámého důvodu hraje na checkpointy.
Co musím v častých bojích vyzdvihnout je mimořádně propracovaná fyzika. Hodíte mezi hordu nepřátel granát a třebaže je následující věta asi lehce morbidní, s úžasem posléze sledujete, kterak tlakovou vlnou odhozená těla naprosto realisticky plachtí vzduchem, padají na zem a tady ještě třebas kloužou po nějakém skalním objektu dolů. Až na světlé výjimky tedy žádné mrtvoly visící podivně v prostoru a podobné tak často vídané nedodělky. Což je koneckonců další moment výraznou měrou přispívající k atmosféře zdejší neutuchající akce, v jejímž hektickém závěru si připravte opravdu hodně pevné nervy.
Dalším vrcholně pozitivním elementem je časté ovládání různých bojových prostředků, mezi což bude patřit i fantastická projížďka v tanku, lehkém jeepu či volné létání v aliením vznášedle, přičemž nejenom u všeho výše uvedeného oceníte AI všech osob zúčastněných na place.
Alieni se kryjí za energetickými štíty, odbíhají, pakliže mezi ně hodíte granát, kryjí se za objekty či bezhlavě prchají - tady je řeč o jedné malé formě, nejslabšímu druhu rekrutujícímu se z řad vašeho úhlavního nepřítele, který vyhlíží i díky svému dětskému žvatlání roztomile jenom do chvíle, než vám k nohám přesně zacílí plasmový granát.
Mariňáci zase tvoří ukázkovou pevně semknutou formaci, která se v otevřených prostorech nedá tak snadno zaskočit. Tedy až na okamžiky, kdy se na scéně zjeví opravdu neuvěřitelně silné alternativy alienů, jež vydrží hodně, jsou neskutečně rychlí a k tomu všemu jediným přesným úderem dokáží poslat do věčných lovišť i našeho hrdinu - kterýžto jinak, díky speciálnímu samo dobíjecímu štítu, rozchodí i lítou přestřelku s nezáviděníhodnou přesilou Covenantů!
Tady se ještě sluší připomenout, že vyjma standardní střelby lze ještě sympaticky využít fyzický výpad právě drženou zbraní na blízko, čímž lze rychle zpacifikovat nic netušícího soka, stejně jako prorazit obranu aliena přikrčeného za energetickým štítem. V souvislosti s vašimi možnostmi ataku - vedle armádního automatu tu 
máme odstřelovačku s klasickým "headshotem", nekompromisní brokovnici v soubojích takříkajíc na tělo, raketomet na opravdu tuhé protivníky či jako jedinou rychlou alternativu v pěší pozici proti rozličným bojovým prostředkům, nebo v neposlední řadě sympatický power-up umožňující poté nikým neviděný postup skrze nepřátelské linie či překvapivý útok. Pravda, oproti žánrové konkurenci nepříliš bohatá nabídka, ale zato nabízí jinak málo viděnou variabilitu při svém použití a volbu zcela odlišné taktiky při boji. A třebaže jste ve svém konání poněkud omezeni určitou lineárností jednotlivých levelů, navzdory tomu se dočkáte řady vděčných momentů, kdy je možné vaše protivníky něčím zaskočit, což se rozhodně počítá. Škoda jen, že vyjma schopnosti přikrčení sem autoři neimplementovali takové vyhlížení zpoza rohu, takže jediná další pohybová aktivita našeho hrdiny spočívá v kradmém postupu vpřed, který příliš nevyužijete. Čeho ale rozhodně využijete jsou občasné střety mutantů (kteří se v příběhu objeví asi od třetiny hry) s Covenanty, kde můžete buď přímo zasáhnout do probíhajících bojů, připojit se až po skončení rozmíšky a rozmetat zbytky, nebo využít zmatku v oblasti a elegantně proklouznout do dalšího obrazu. Ono zde vůbec budete svědky hned několika větších lokálních půtek, které 
tak spoludotváří dojem, že jste součástí něčeho většího, že nejde o klasickou one-man-show, takže další pozitivní střípek do celkového nahlížení na tuhle záležitost!
Všechno má svůj konec, nejinak je tomu s dnešní recenzí. Pakliže vám tedy nevadí slabší design úrovní, který díky lacinému systému copy & paste může leckoho po chvíli i otrávit (a zhruba od poloviny hry se k táboru odpůrců zdejší interiérové architektury mohou přidat i tolerantnější jednotlivci) a spíše oceníte parádní hratelnost s několika i dnes neotřelými nápady, dostane se vám v podobě Halo velice kvalitní FPS, která ve svém žánru rozhodně nezapadne prachem!
Další názor - Ondřej Zach
První mise na lodi přepadené mimozemšťany mi přišla dost obyčejná a nudná, ale naštěstí se ukázalo, že šlo pouze o pozvolný rozjezd. Příjemně mě překvapily tři věci: Nejprve příběh, který po celou dobu hry dokáže upoutat pozornost; ať už se jedná o in-game scény, nebo komunikaci s okolím skrze vysílačku, případně 
videonahrávku. Velkou pochvalu zaslouží i vydařená hudba. A konečně, asi tím nejzajímavějším se jeví plně ovladatelný strojový park, který čítá ozbrojenou buginu, tank, vznášedlo... - prostě paráda. Na straně druhé, zejména pak po vydařené první polovině, však autoři poněkud odflákli design misí. Přesně tím míním, že například prolezete jedno patro plné nepřátel, vyjedete výtahem do dalšího a čeká nás úplně to samé. A ještě jednou. Nebo – procházíme několika pospojovanými místnostmi, jenže úplně těmi stejnými místnostmi. Když nás pak hra v určitých pasážích nutí se vracet, ano, opět tou sérií úplně stejných místností, navíc znovu plných nepřátel... - nuda. Poněkud nepochopitelnou věcí se pro mě stává vysoká HW náročnost a špatná odezva ovládání. Ne že by se hra trhala, ale i na silném stroji Halo vykazuje, snad kromě malých map, nepříjemné zpomalení. Hra více hráčů nabízí celkem solidní počet map a módů, zejména se strojovým parkem je sranda, ale měl bych-li si vybrat, osobně bych z tohoto hlediska počkal na Unreal Tournament 2004. A porovnání s konkurencí? Zmiňme Chrome (84%), které nabízí sci-fi, vozový park a nutnost hrát o poznání taktičtěji. Počkat si můžeme i na Breeda, který ale byl - i přes recenzi v českém GameStaru :) - odložen až na listopad.
Hodnocení: 77%
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
