Michael Mlynář
Tak a je to tady. Dlouho očekávaný killer titul od Epicu je zde. Microsoft mu dokonce věří natolik, že společně s tvůrci „upekl“ vydání Gears of War tak, aby tato hra vyšla přesně v den, kdy se původně na pulty evropských prodejen měla dostat PlayStation 3 od Sony. Má tedy tato hra šanci zahýbat poměrem sil na konzolovém bojišti? Do značné míry dozajista ano, ale najde se jistě i pár mušek, které celkový dojem poněkud kazí, a mnohým hráčům tak může přivodit lehčí rozčarování.
A bude poměrně fér si hned na začátku vyjasnit situaci: ačkoliv mi hraní Gears of War přineslo spoustu skvělých okamžiků, budu to i přesto tentokráte já, kdo bude v dnešní recenzi oním příslovečným „zlým policajtem“.
Z vašich spolubojovníků by se našel jen málokdo, kdo by se nedal označit jako „ukrutné chlapisko“.
![Gears of War](http://1gr.cz/fotky/idnes/bw/3/xb360gowr_2m.jpg)
Hra totiž boduje, a u mě konkrétně jednoznačně nejvíc, i skvělou atmosférou. Pakliže jste si z tohoto důvodu oblíbili Killzone, GoW je pro vás jasnou volbou. Z každého metru herních prostředí zde na vás dýchne tíživá atmosféra válkou zdevastovaného světa, kdy snad každý ze zdejších domů slíznul nějaký ten šrapnel a mnohé z nich vlastně pořádně ani neví, zdali ještě stojí nebo se už zřítily. Výjimku tvoří snad jen les, kde zdá se, že stromy stojí stále dle platných slušných mravů. To je ale stále nic proti tomu, když vypukne pořádná akce. V tu
chvíli člověk doslova neví, kam dřív skočit nebo kam se schovat. Známá hláška „karty šustí, kulky bzučí“ z
Limonádového Joea působí vzhledem ke GoW jako absolutní výsměch, protože když se zde kulky rozebzučí, jedná se o hotové peklo, kdy všichni něco řvou, ale vy se snažíte v prvé řadě přežít a někam se ukrýt. Skvěle v tomto kontextu pak působí zrychlený běh, kdy se kamera sníží a sleduje vás zezadu, jak přikrčeni běžíte, třeba právě k nejbližšímu krytu. Při tom se kamera velmi dramaticky houpe a velmi dobře hodnotíme i právě ono snížení pohledu, díky němuž ztrácíte přehled o okolním dění, čímž je zároveň zachycena i skutečnost, že zkrátka běžíte skrčeni a se skloněnou hlavou, takže jednoduše nemůžete vidět, kde co lítá
okolo.
Řevem se pak dostáváme k další pochvale, která směřuje na adresu zdejších postav. Nemáme ani tak na mysli
nepřátelské kreatury, ale chlapy, kteří s námi hrou procházejí po našem boku. Nejenže jsou samozřejmě naprosto skvěle
ztvárněni včetně nejrůznějších jizev či vad na pokožce, ale zejména to, že se jedná o skutečné drtiče. Z vašich spolubojovníků by se našel jen málokdo, kdo by se nedal označit jako „ukrutné chlapisko“, a tomu odpovídá i jejich namluvení,
čímž celkově vzniká dojem, že se skutečně jedná o bandu pořádných mariňáků, kteří jsou schopni bojovat proti šmejdu z vesmíru a ne nějakého třasořitku Gordona Freemana, jenž se před lety dostal ke kvéru víceméně náhodně. Hra tak člověku úplně tlačí do myšlenky, že „závody a sporty jsou pro děcka, chlapi si zastřílej.“
Nápis „Medik“totiž na své uniformě nemáte, a tak po vás nepřítel bude pálit s velkou chutí.
![Gears of War](http://1gr.cz/fotky/idnes/bw/3/xb360gowr_5m.jpg)
I přesto ale budete poměrně často povoláváni do říše mrtvých. Hra není zase až tak obtížná, ale místy je tak frenetická, že se prostě buď zapomenete hlídat a budete to všechno vykostit jedním vrzem bez toho, abyste se ukrývali, nebo dojdete do místa, kde na vás hra nějakým způsobem vyzraje. V takovém případě se ale nejedná o nic zásadně škodného, jelikož
jsou ve hře vcelku velmi rozumně rozmístěny checkpointy. Po své smrti samozřejmě znovu začínáte u toho posledního, kterým
jste prošli. Trochu horší je to ale s vašimi parťáky. Ti sice fungují místy až nadmíru dobře, takže se občas můžete pěkně „schovat“ a nepřítele ohlodávat pěkně zdálky, zatímco vaši kámoši tam vepředu budou nasazovat životy, zatímco vy si akorát čas od času třeba jen doběhnete pro munici.
Abychom to ale neměli tak jednoduché, přichází GoW s tím, že vaši parťáci nesmějí zemřít. Hra pracuje se dvěmi úrovněmi smrti. Pokud voják dostane pořádnou nakládačku, dostane se do stavu, kdy si zubatá posledními tahy ještě dobrušuje kosu a kdy zůstane na místě jen bezvládně sedět či klečet a je tak vyšťavený, že se nemůže ani hnout. Když v takovém případě chytne ještě jednu dávku, je s ním amen a mise samozřejmě končí neúspěchem. V takovou chvíli ale přichází váš čas, kdy je potřeba k takovémuto vojákovi dojít a stiskem tlačítka ho znovu oživit. Hra vás tak nepřímo nutí vylézt z děr a vrhnout se do akce. Nápis „Medik“ totiž na své uniformě nemáte, a tak po vás nepřítel bude pálit s o to větší chutí, o co delší úsek bez krytí budete muset k raněnému absolvovat, přičemž nejlepší obranou je samozřejmě přesná palba. V této souvislosti
ale trochu zamrzí, že v některých úsecích se váš kolega či kolegové vystavují až zbytečně moc palbě nepřátelské, takže je potřeba je oživovat až příliš často.
Vaším hlavním hrdinou je Fenix – muž s temnou minulostí a nejistou budoucností.
Vzniká tak takový menší začarovaný kruh. Aby vám parťáci neumírali, budete je běhat oživovat, ale to docela i leccos schytáte. Tím pádem se postup zpomalí, jelikož se budete schovávat, aniž byste pálili (zdraví se vám doplňuje automaticky, pokud jste chvilku v klidu a nikdo vás netrefuje, naštěstí se tak děje vcelku dost svižně). Mezitím vaši kámoši propadnou dojmu, že to mohou zvládat sami a začnou se opětovně pouštět do útoku., kde zase něco slíznou atd. Na druhou stranu, po nějaké době se stanete velitelem vaší jednotky a budete moci své kolegáčky korigovat pomocí několika základních příkazů. To je ale spíše jen konstatování nežli regulérní výtka, ale GoW má ale samozřejmě i poněkud závažnější mušky.
Dosud to tedy vypadá jako zcela jasná idylka, ale nepříjemnosti na sebe nenechají dlouho čekat. A je to o to větší
otrava, o co zbytečnější tyto chyby jsou. Pomineme občasné zacukání grafiky, které bereme jako daň za vynikající grafiku. V
zásadě ani tak nevadí lineární design levelů, který je do jisté míry vyvážen místy, kdy se vaše parta musí rozdělit a vy máte před
sebou klasickou volbu, zdali půjdete vpravo nebo vlevo. Poměrně lacině ale působí některé skripty, zejména ty, kdy se kupříkladu nepřátelé neobjeví dříve než dojdete k tamhleté bedně nebo tamté zídce. Se zídkami souvisí i další věc, která přímo praští do očí. Přes různé nízké zídky se dá za jistých okolností přelézt, ale není to jen tak samo sebou k ní jen přijít a přeskočit ji. Je totiž potřeba se u ní nejprve skrčit, pak pohnout levým analogem nahoru, čímž se aktivuje kontextová nápověda a teprve poté se přes zídku stisknutím tlačítka překulíte. Těžko říci, zdali se autoři snažili tímto způsobem zamezit hráčům, aby po
úrovních pobíhali jako splašení a motivovat je tím k taktičtějšímu postupu, nebo zda tím sledovali něco jiného, ale faktem
zůstává, že osobně mě tato feature v některých případech doháněla k náběhu na šílenství.
Podobných nedoladěností je zde pak ještě několik, přičemž se nedá říci, že by měly nějak výrazný vliv na kvality hry, ale je poměrně překvapivé, že se u tak očekávané a hypované hry vůbec objevují. Je to určitě škoda, protože jinak se jedná o skutečně vynikající akční zábavu a GoW se určitě časem zařadí do zlatého fondu akčního žánru, ale k metám nejvyšším ji nepustí podle mého soudu naprosté zbytečnosti, které při tvorbě hry nemohly být nepřekonatelnými překážkami.
Level design je i přes svoje striktně lineární vzezření nesmírně povedený.
Láďa Leimer![Gears of War](http://1gr.cz/fotky/idnes/bw/3/xb360gowr_11m.jpg)
Mnohé o hře řekl již Michael, tak se nebudeme zdržovat zbytečnostmi. GoW se hraje jako vystřelená kulka. Letí rovnou čarou,
před ničím neustoupí a ani se nezastaví. Hratelnost je jedním slovem frenetická. Nikdy neustupuje do pozadí a je tou nejdůležitější substancí celé hry. GoW je čistokrevná střílečka bez zbytečné omáčky. Pokud nemáte akce rádi, tak na hru okamžitě zapomeňte, jste na špatné adrese. To, v čem GoW dokonale vyniká, by pro vás byla útrapa.
Další silnou stránkou Gears of War je multiplayer. Ten je mnohdy ještě značně frenetičtější než singleplayerová akce, ale přesto se v něm dá i slušně taktizovat. Souvisí to jak s oživováním svých parťáků, tak i se vcelku slušně zpracovanými arénami. Jejich velikost je tak akorát, abyste tam nebloudili a naučili se je během několika málo her, ale na druhou stranu poskytují i dostatek různých cest, jimiž je možné se kupříkladu pokusit nepříteli vpadnout do týla. Velmi chválíme i možnost kooperativního hraní hlavní příběhové linie, kdy v případě neúspěchu nemusíte nadávat vývojářům, ale můžete pěkně od plic seřvat vedle sedícího kámoše.
Level design je i přes svoje striktně lineární vzezření nesmírně povedený. Podíváte se kromě rozpadlých interiérů a exteriérů měst do zatopené továrny, temných dolů a dalších lokací. Každá z nich nabízí nespočet míst k využití onoho pověstného systému
krytí. Linearita v případě GoW neznamená mínus. Nese se totiž ruku v ruce s ultra-rychlým spádem. Mnohdy si připadáte, jako na
O grafickém kabátě již pohovořil Michael, za sebe říkám, že jsem naprosto spokojen, síla Unreal Engine 3 se jednoznačně projevuje. Stejně jako jsem spokojen s životností, opakovanou hodnotou hraní, multiplayerem a v podstatě s celým zbytkem hry. GoW se vám nebude líbit, jen pokud nemáte rádi střílečky, ale to vy máte, jinak byste tento článek nečetli.
Vaším hlavním hrdinou je Fenix – muž s temnou minulostí a nejistou budoucností. Uvězněn za neznámé zločiny, nyní propuštěn jako jediná záchrana. Musí se vydat zpátky do boje a pokusit se společně se svým týmem zachránit, co se dá a to pokud možno celou planetu. Týmové prvky nejsou hlavním motorem, ale svojí roli zcela jistě hrají. Díky nim můžete opětovně zformovat svůj tým, stejně jako mu zadat rozkaz palby, či její přerušení. Vše se provádí pomocí jednoduché kombinace dvou tlačítek, přesně tak, aby se nepřerušilo svižné tempo hry. Vaši parťáci jsou přitom neméně drsní řízci než vy. Nejdou daleko pro peprnější hlášky, které působí ve výsledném dojmu povedeně i díky kvalitnímu dabingu. AI není nejvynalézavější pod sluncem,
ale Gears dokáží mnohdy opravdu bodnout. Za to se jim dá odpustit i to, že občas udělají nějakou tu botu. Součástí Gears je i
jejich obsáhlý zbrojní arzenál, který občas doplní o nějaký ten kousek Locustů. Základní úderná puška je doplněná motorovým
řezákem, který dokáže nepřátele naporcovat doslova a do písmene na kusy. Standardní pistole Gearů a Locustů se liší v druhu munice, ale ne v účinnosti. Odstřelovačka plní svojí funkci na jedničku, stejně jako brokovnice. Obě mají za účinek to, co jejich název napovídá. Z arzenálu mimozemšťanů si můžete vypůjčit i razantní raketomet, či luk šlehající ohnivé paprsky. Lidé mají však
v zásobě silný trumf. Všechny druhy nepřátel totiž nejde zničit pouhou střelbou. Někteří jsou vůči ní imunní. Naštěstí i na to jsou Fenix a spol. připraveni. Lidstvo zničilo svá města pomocí orbitálních laserů. Naštěstí se k nim zachovaly mobilní zaměřovače a ano, hádáte správně – přesně jeden takový máte ve výbavě. Pokud správně zaměříte cíl, tak se můžete těšit, že se bude v nejbližších okamžicích svíjet nepřítel v agónii pod tíhou orbitálního paprsku.
K čemu by vám ale byly zbraně, kdybyste je nemohli použít na řadu nepřátel? Toho se v GoW opravdu bát nemusíte. Jak jsme již poznamenali několikrát – tempo hry nikdy nic nepřeruší, maximálně tak výpadek elektrického proudu. Zpátky
k nepřátelům, konkrétně k jejich druhům. Ve hře jich je totiž spousta a kromě vzhledu se liší i schopnostmi. I základních Locustů
je několik druhů. Pěšáci jménem Drones, obrněnci, či elitní hlídky Theron Guards. Mezi Locusty a jinými druhy mimozemských druhů panuje jakési bizarní společenství. Ne tak ucelené jako v Covenantu ze známé FPS Halo, ale přesto. Setkáte se tak s bizarními variacemi na
lidské opice v agresivní formě jménem Wretches, Seedery - obřími tvory schopnými plodit nebezpečné potomky, či podzemními Corpsery – masivními entitami s pavoučím tělem. Výčet protivníků tím však nekončí. Narazíte i na mnohem tužší bytosti – Berserkery a Brumaky. Nebudeme vás však připravovat o všechna překvapení. K jejich likvidaci navíc slouží specifická
taktika, tak dál ani muk. Koho vám ale ještě jako posledního představíme, jsou Kryllové. Noční stvoření á la netopýr, která útočí na vše živé, co se pohybuje v jeho temném teritoriu. Včetně Lokustů. Kryllové jsou regulérní zvířata, hnaná jedinou touhou – zabíjet. Nezajímá je kde, kdy a ani koho. Jsou to ultimátní predátoři, kteří mají sílu především ve svém počtu. Právě
spousta nepřátel využívá různé lokace k taktizování a nikdy si nebudete jisti, z kterých koutů na vás vyskočí.
horské dráze. Hra totiž obsahuje mise, kde se projedete v důlních vozech, či obrněném vozidle s šesti koly ve stylu Halo.
Skvělá grafika
Frenetická akce
Kooperativní multiplayer
Zbraně a monstra
Divné přelézání překážek
Místy až moc viditelné skripty
Gears of War
Výrobce/Vydavatel
Epic Games/Microsoft Platforma
Xbox 360
Multiplayer:
2-8 hráčů Vibrace/Analog:
ano/ano Paměťová karta:
60 kB
Verdikt:
Vynikající akce, která sice má pár mušek, ale jak vidno, záleží dost i na osobních preferencích. Zklamán by ale neměl být nikdo.
Hodnocení:
Michael 88%, Láďa 90% (info)