Pokaždé, když člověk něco ztratí nebo vyhodí, ocitne se daná věc v Zapomenuté zemi. Poztrácené propisky, děravé ponožky, peněženky, telefony a všechny ostatní předměty, které už jejich majitelé přestali hledat, tu sní o tom, že se jednou budou moci vrátit. Aby se to však povedlo, musí všichni táhnout za jeden provaz a postavit do starého světa kouzelný most.
Grafika je to jediné, co si udrží vaší pozornost po celou dobu hry.
Na to, aby vše běželo správným směrem, dohlíží i hlavní hrdinka Anne. Jenže jednoho rána přeruší idylku ozvěna výbuchu a tak musíte vypátrat, kdo za tímto teroristickým činem stojí a čeho se tím vůbec snaží dosáhnout.
Kombinace originální zápletky a čarokrásné grafiky ze začátku vyloženě vybízí k průzkumu. Člověk pomalu objevuje místní zvyklosti, začíná se orientovat, kdo je kdo, a nemůže se dočkat toho, až se do herního světa plně ponoří. Jenže o dvě hodiny později je na tom pořád stejně.
Forgotton Anne vypadá jako plošinovka, ale jde spíše o čistokrevnou adventuru.
Prostředí se prakticky nemění, hráč dělá pořád dokola to samé a nadšení pomalu vyprchává. O další dvě hodiny později pak vyprchá úplně a je nutné se smířit s tím, že kromě slibného začátku je veškerý další obsah jen nezajímavou rutinou.
Forgotton Anne (ne není to překlep, opravdu tam má být „forgotton“) na první pohled vypadá jako klasická plošinovka, ale ve skutečnosti je spíše adventurou. Prakticky žádná akce tu není a po celý čas jen řešíte hádanky a vedete rozhovory. Bohužel, ani jedno není příliš zábavné. Rozhovory jsou plné prázdného tlachání a logické rébusy zase hodně zmatečné. Většina z nich je založena na přepínání pák a přesouvání energie pomocí kouzelné rukavice.
Jenže místo náročných rébusů tu člověk bojuje především s příšerným ovládáním, které často vyžaduje zvláštní prstokladné kombinace. Na klávesnici raději hru ani nezkoušejte, například obyčejný skok do dálky vyžaduje rovnou tři stisknutá tlačítka + pohyb analogovou páčkou. Nejtěžší je přijít na to, co po vás autoři vůbec chtějí a jak se to asi celé ovládá.
Bohužel rozlousknutí zákysu nikdy nepřinese ten kýžený úlevný pocit a radost z vlastní inteligence. Naopak, spíš se mi vždy chtělo autory proklínat, že něco tak hloupého a nepřístupného mohli vůbec vymyslet.
Forgotton Anne je tak ve výsledku pytlík brambůrků, jen lákavý obal, který je ovšem z větší části prázdný. Jakmile totiž vyprchá nadšení z grafiky a originálního zasazení, zůstává jen rutina a opakování stále stejných činností dokola. Občas sice hru prozáří nějaký ten vtípek, vizuální nápad nbo iluze větvení příběhu, na nějakých 8 hodin nutných dohrání je to však bohužel příliš málo.
