Forgotten Realms: Demon Stone
Již podle názvu zkušenější hráči zajisté pochopí, kolikátá uhodila, i když asi jen zčásti týkající se faktu, že se tato hra od Stormfront Studios bude odehrávat v jednom ze světů pravidel Dungeons and Dragons. Ovšem pokud byste hru počali zařazovat do škatulky RPG, která byla tomuto tématu dosud největším odbytištěm, musel bych vás nekompromisně zarazit, jelikož by to bylo vedle, jak ta jedle. Kluci z Black Isle skutečně nevstali z mrtvých a nevytvořili pokračování svých nesmrtelných hitů. Pamětníky RPG jako Baldurs Gate či Planescape Torment zřejmě Demon Stone zklame, poněvadž se zcela jasně upíná k mainstreaovému trhu. Demon Stone je pouhopouhou mlátičkou od autorů stejně zařazovaného a rozhodně pozitivně hodnoceného LOTR: Return of the King a je třeba k němu i tak přistupovat, tedy především bez předsudků, které by v tomto případě byly i bezpředmětné.
Důležitá je samozřejmě informace, že neovládáte všechny reky najednou, ale vždy si vyberete jen jednoho z nich, jehož kroky následně řídíte prostřednictvím klávesnice a myši.
Příběh pochází z pera opěvovaného Dungeons and Dragons spisovatele – R.A. Salvatora, jenž
Je tak na vás s tím něco udělat. Tedy vlastně na vašich třech svěřencích. Ano, stejně jako ve zmíněném LOTRovi budeme i zde ovládat více, než jednu postavu, a to celkem příjemným způsobem. V první velkolepé misi, kdy na každém rohu zuří bitka, se nám tito tři reci seznámí a přestože si možná hned zpočátku nepadnou úplně do oka, časem se z nich stane nerozlučná trojka. Příjemné je, že jejich psychický vývoj můžete sledovat v četných in-game sekvencích, kdy mezi sebou vedou rozhovory o své minulosti i ideových rozepřích. Nezřídka se tak i pobavíte, především pak u slovních přestřelek nabušené korby Ranneka a sličné, byť sarkastické, zlodějky Zhai. Čaroděj Illius si zpočátku drží profesionální odstup, avšak i na něj přijde časem, o to však zajímavějším způsobem, řada.
Důležitá je samozřejmě informace, že neovládáte všechny reky najednou, ale vždy si vyberete jen jednoho z nich, jehož kroky následně řídíte prostřednictvím klávesnice a myši. Pokud tak striktně lineární dějová linka nenakáže jinak, je naše volba zcela volná. Z výše zmíněného vyplývá, že se občas přeci jen dostanete do situace, kdy je vám ten který charakter přidělen. Jde však veskrze jen o krátké úseky. Zatímco my se staráme o vybranou postavičku, ostatní dvě si dělají v podstatě co chtějí. A nutno říci, že to dělají více, než dobře, jelikož protivníky kosí často ještě efektivněji než vy sami.
Rannek se může pyšnit zřejmě nejlepšími bojovými schopnostmi, ale hra za něj je víceméně bez invence. O něco lépe je na tom Illius, jenž má velkou výhodu v tom, že disponuje nevyčerpatelným kouzlem na dálku, zatímco jeho parťáci mají střelivo v podobě vrhacích nožů přísně omezené. Právě s útoky na dálku je spojena velká část zřídkakdy se objevivších „logických problémů“, chcete-li puzzlů, které jsou však natolik primitivní a nápovědou ošetřené, že si pro svůj popis zaslouží jen tuhle větičku. Abychom však dojeli načatý popis charakterů, je třeba dodat, že hratelnost za Zhai je asi nejobjevnější. Tahle holčina totiž vsází na opatrné plížení, kterému často vychází vstříc i design úrovní. Dokud ji nepřátelé zcela jasně nezpozorují, je v podstatě neviditelná, přičemž oplývá zvláštním druhem rychlého zabíjení.
Jak už jsme zmínili, je design hry striktně lineární, prakticky nikde se nemůžete ztratit, vždy totiž existuje jen jedna možná cesta k cíli. Díky tomu je hratelnost velice svižná – nikde se není třeba dlouze zdržovat, což je pro hru jedině dobře. Povětšinou jde o probíjení se k další úrovni hordami nepřátel, občas je třeba také něco ubránit či vymyslet sofistikovanější bojový styl, abyste se dostali dál, což platí především pro závěrečné bossy a také pro několik herních situací.
Když zmíníme, že jde o konzolovou předělávku, jistě se vám již ježí chlupy na těle, ale naštěstí vás tentokrát můžeme rovnou uklidnit, jelikož ovládání, častý to kámen úrazu podobných konverzí, je při hře skvěle použitelné a rozhodně si na něj nelze výrazněji stěžovat, o čemž svědčí i plná podpora myši, která všechnu práci, zde především v bojové oblasti, značně ulehčuje. Pohyb určujeme pomocí kláves WSAD a na klávesnici si ještě musíte osahat několik potřebných kláves, a to je vlastně vše. Po první projité úrovni máte interface doslova v malíku a můžete se věnovat výhradně hře.
Design hry striktně lineární, prakticky nikde se nemůžete ztratit, vždy totiž existuje jen jedna možná cesta k cíli.
Dost možná její největší předností jsou všemožná komba, bez nichž by Demon Stone byla jen průměrnou a bezmyšlenkovitou rubanicí. Takhle nemusí být o nic lepší, tedy pokud nebudete chtít, protože většina situací se dá projít jen frenetickým mačkáním všeho dostupného, ale mnohem zábavnějším a později také výrazně jednodušším způsobem je osvojení útočných kombinací, jichž hra nabízí skutečně velmi slušné množství. Navíc nejsou těžké na vyvolání. Pak jsou tu ještě speciální útoky každé z postav, proveditelné jen s plnou mírou na příslušném ukazateli. Ještě silnější pak je společný útok všech tří postav. Časem pak najdete i nějaké ty, vlastnosti zlepšující, artefakty.
Přestože jsme zpočátku říkali, že byste RPG pod názvem Demon Stone hledali marně,
nebyla to tak docela pravda. Jisté role-playing aspekty tu totiž jsou a projeví se především mezi misemi, v jejichž průběhu sbíráte zkušenosti a peníze, které pak proměňujete za nová komba, kouzla či zbraně. Je jich velké množství a dá se říci, že se drží tradice Dungeons and Dragons, takže se můžete těšit na známé kusy, byť ve značně zjednodušeném provedení.
Na Demon Stone je i velice pěkné pokoukání, ač některé textury nejsou zrovna z nejostřejších a prostředí nejsou dvakrát rozsáhlá, ale na druhou stranu docela variabilní a příjemně atmosférická. Zvuky se usadily na standardní úrovni, hudba pak ještě o stupínek výše.
Jak to tedy shrnout? Forgotten Realms: Demon Stone jsou velice kvalitní arkádovou mlátičkou, jichž se na PC platformě nevyskytuje mnoho. Body získává i celkem poutavým zpracováním fenoménu Dungeons and Dragons, za což vděčí především poutavě vyprávěnému příběhu. Hratelnost je nenáročná, přesto vyzývající, přesně tak, jak to u podobných her má být. Proč je tedy hodnocení relativně nízké? Inu, hlavním problémem je především herní doba, která s přivřením jednoho oka sahá na hranici deseti hodin a i tak jsou některé úrovně trochu víc natahované. Trestuhodná je navíc absence jakéhokoliv multiplayeru, vždyť kooperativní modus se zde přímo nabízí. Přesto však tuto hru fandům žánru nelze než doporučit.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 137 čtenářů
Pět souloží, které otřásly herním průmyslem
Herní průmysl prošel v posledních letech turbulentním vývojem, z původní zábavy pro malé děti se stal miliardový...
U stařičkého Half-Lifu se zapotí i moderní PC. Stačí jedna modifikace
Ačkoliv to bude od vydání prvního Half-Lifu letos 25 let, stále se najdou způsoby, jak původní hru modernizovat....
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Unreal ukázal budoucnost počítačové grafiky, hry jsou však ještě daleko
Společnost Epic Games představila v rámci konference GDC možnosti svého herního enginu Unreal 5. Ukázky působily...
KVÍZ: Kolik si toho pamatujete ze skvělého seriálu The Last of Us?
První sezona skvělého seriálu The Last of Us je minulostí a určitě nejsme sami, komu se po Joelovi a Ellie stýská....
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Deep fake porno se streamerkám hnusí, na Twitchi prý nehrozí
Streamovací platforma Twitch vydala prohlášení ke kauze takzvané deepfake pornografie, kdy jsou herečkám z filmů pro...
RECENZE: Evil West je přímočará akční jízda ze staré školy
Tvůrci Shadow Warriora přicházejí s další akční peckou, která si na nic nehraje. A znovu to funguje, tentokrát v...
RECENZE: Nový díl Syberie je překvapivě možná ten nejlepší vůbec
Po průměrném třetím dílu se série Syberia překvapivě vrací v plné síle. Jde o nejlepší poctu životu a dílu...
RECENZE: Virtuální realita potřebuje více her, jako je Hubris
Není to každý den, aby pro virtuální realitu vyšla hra srovnatelná s vysokorozpočtovými mainstreamovými hity. Trh je...
RECENZE: Forspoken je neriskantní sériová výroba, nejvíc baví běhání
Rozsáhlý herní svět, svižné souboje, spousta efektních kouzel, povedená hudba nebo zábavný parkour. Dalo by se čekat,...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!