Final Fantasy XI - svět nekonečné fantazie

Znáte hru, kde by společně hráli majitelé PS2, PC a Xboxu360? Tím světem, kde končí války mezi pécéčkáři a konzolisty i spory mezi sonyboys a boxheady, je říše Final Fantasy XI.

Final Fantasy XI

  Pokud patříte mezi Final Fantasy Fanatiky, pak mám pro vás předem jednu vážně míněnou radu. Nekupujte si tuhle hru, pokud chcete hrát další díly této série, nekupujte si ji, jestliže máte zájem o jakýkoliv další život. Protože až se poprvé rozhlédnete po světě Vana´dielu, jste ztraceni. Přestanete se zajímat o cokoliv. A pravidelně vám z konta zmizí pár stovek, které vás upozorní, že i když jste na realitu zapomněli, nezapomněla ona na vás. A ještě jedna douška moudrosti. Článek je psán zvláště pro konzolisty , kteří nemají s MMORPG zkušenosti, v žádném případě ne pro hráče, kteří prošli od Ultimy přes EverQuesty až po World of Warcraft. Těm je mnoho prvků, pro online hry typických již dávno známo.

První, co udeří do očí při vstupu do hry, jsou neuvěřitelné rozměry města i celého světa.

Pamatuji si na své nadšení, když koncem roku 1999 předvedl Squaresoft na své monumentální akci Square Millenium ukázky z Final Fantasy IX, poněkud zavádějící trailer z FF X a první screenshoty z FF XI. Asi to teď nevypadá nijak velkolepě, ale v roce 1999 to byla pro každého FFF naprostá bomba. Čekali jsme po dohrání Final Fantasy VIII další díl na PSOne, ale ne ukázku z prvního Final Fantasy titulu na PS2 a už vůbec ne oznámení MMORPG z FF světa. Byl to větší šok, než když Square-Enix na loňské E3 ukázal trailer z Final Fantasy XIII na PS3 a oznámil celý projekt Fabula Nova Crystallis.

Čas od oznámení hry běžel a zprávy se začaly kazit. Online hraní na PS2 v Česku se stalo pouze iluzí, mimoto k FF XI bylo zapotřebí speciálního modemu od Square. A tak nezbývalo při sledování ukázek fenomenální hry než smutně vzdychat. Vlna času sice přinesla PC konverzi, ale tehdejší nároky na výkon PC i na cenu nutného rychlého internetu byly přeci jen poněkud vysoké. Další vlnka času po nějaké době vyhodila na pláž české reality verzi pro X360. Se všemi třemi datadisky. To vypadalo lákavě, ale oficiální podpora konzole chyběla. Kupodivu vše nakonec dobře dopadlo. Tedy v kontextu varování ze začátku článku je to relativní :-).

Fakt je ten, že jsem se do FF XI pustil až po testování japonské verze FF XII a přece jen jsem byl skeptický. Samozřejmě výkon X360 je zcela jinde než PS2, ale víme, jak Square v historii s přehledem ignorovalo vyšší výkon PC, na která z PSOne konvertovalo sedmý a osmý díl Final Fantasy. Takže jsem hru spouštěl s vědomím, že nejde o supergrafický remake, beroucí v potaz výkon microsoftí mašinky, ale konverzi, která samozřejmě vzhledová vylepšení má, ale ne taková, jaká by X360 mohl nabídnout. Pokud do hry vstoupíte s tímto vědomím, nečeká vás naprosto žádné zklamání, ani v případě, že jste maniaky, kteří jsou grafikou posedlí. Ta hra JE totiž hezká svým designem. Svými lesy, bažinami, stavbami i stylem postav. A to je podstatnější než grafické nuance.

Brzy pochopíte, že jste v klasické Final Fantasy po všech stránkách.

Takže vstupujete do světa Vana ´diel, několik let poté, co vojska skřetů ukázala lidem, že bezpečí je výrazně relativní pojem. Intro je klasická squareovština, nádhera, brnká na city a vy po zmasakrování města už jen čekáte, až se nainstaluje systém PlayOnline, samotná hra, pak několik updatů, no začnete ráno, skončíte večer. Nebo jsem měl prostě smůlu na updaty. Posedlost elfy mě dokopala vytvořit si postavu elfího bílého mága a vrhnout se do města San d´Oria, obklopeného lesy. Druhý avatar, pro změnu člověk, skončil v Bastoku obklopeném pustými skalami. Můžete ještě vybrat Windurst, ale mám k pidimužíkům Tarutaru, co ho obývají, averzi.

Tvorba postavy není z grafického hlediska tak detailní jako u Oblivionu, ale můžete se vyřádit v atributech. Dejte si pozor, zjištění, že bílý mág nesmí používat sečné zbraně, bylo dost trpké. Samozřejmě vše má své výhody a nevýhody, ale ideální je nějakým způsobem kombinovat a předem si zjistit, co která postava může používat a jak se v tom může rozvinout. Postava tedy byla hotová a za tradiční FF hudby následoval první vstup do San d´Orie. Pokud se vám chce cestovat, samozřejmě se můžete dostat i do jiných metropolí a snadno se příště objevit v nich. Poslouží k tomu speciální „save“ pointy, které určují váš respawn.

První, co udeří do očí při vstupu do hry, jsou neuvěřitelné rozměry města a ostatně celého světa. Zalapete po dechu a naprosto nechápete, jak je možné, že tohle běží i na PS2. Procházka tímhle městem, to není několik ulic, které nabízí metropole Oblivionu, tady opravdu DLOUHO běžíte, než se dostanete na opačný konec. Když jsem se poprvé nalogoval, vše bylo matné a jako v mlze, takže jsem předpokládal, že obří rozměry tu řeší známá distanční mlha. O to větší bylo překvapení, když jsem zjistil, že šlo o hrátky počasí a San d´Oria umí být pestrobarevná, stejně jako lesy okolo ní. Okolo vás panuje zmatek každé online hry, avataři hráčů pobíhají sem a tam, na rozích postávají NPC postavy a nějakou dobu to trvá, než se zorientujete.

Svět FF XI tak, jak ho dostanete v Xbox 360 verzi s datadisky, je neskutečný.

Jestliže budete mít štěstí, otazník nad vaší hlavou, který prozrazuje začátečníka, vám získá nějakého filantropa, který vám do začátku věnuje nějaké peníze nebo výstroj a výzbroj, eventuálně s vámi pokecá. Doporučuji USB klávesnici, protože zvládnout gamepadem psát na té virtuální je o nervy a místní matadoři nemají čas se s vámi vykecávat stylem deset minut čekání na vaši ukoptěnou větu. Kliknutím na analog můžete přepnout do pohledu vlastníma očima a takto se po světě procházet a bojovat. Zpočátku ostatně okamžitě vyrazíte do divočiny zvyšovat si level postavy. Nikam daleko se ale nežeňte, protože dobře vyzbrojení skřeti se potulují i poměrně blízko hradeb a jste pro ně méně než červík.

Nepodceňuj sílu Japonců

Je mi jasné, že mnoho hráčů, kteří tráví svůj život ve World of Warcraft nebo EverQuest II, nebude s hodnocením FF XI souhlasit. A je fakt, že existují povedenější MMORPG. Proto jsem se úmyslně srovnávání vyhnul. Nechci se FF XI věnovat z této stránky, ale jako jedenáctému dílu legendární série, dílu, který se povedl přesto, že Square-Enix vstoupil do neznámých vod. Také chystáme obšírnou recenzi posledního, dvanáctého dílu, který se právě FF XI nechal v mnoha ohledech inspirovat a je dobré o vzoru leccos vědět. Mimoto se Final Fantasy XI opravdu povedla a při vědomí, že tento svět běhá mimo jiné i na na sedm let starém hardwaru PS2 (byť jsme hráli X360 verzi), člověk nestačí valit oči nad japonskou šikovností.

Boj probíhá celkem jednoduše a a podobně jako ve FF XII. Kliknete, když je v blízkosti nestvůra, zadáte útok a vaše postava se na ni vrhne a začne s ní bojovat. Samozřejmě můžete manévrovat okolo, nacházet si výhodnou pozici pro útok i pro obranu, je ale otázka, zda svojí pozicí pouze ovlivňujete generátor náhody, který určuje, zda vy či nepřítel minete, nebo zda to tak jen vypadá. Pochopitelně se můžete léčit, používat kouzla, summony, to vše znáte. Když je po boji, stiskněte levý analog, postava klekne a dobíjí si v tomto odpočinkovém režimu život i magii. Bohužel nepřítel nějaký váš regenerační odpočinek nerespektuje, takže bacha na to.

Brzy pochopíte, že jste v klasické Final Fantasy po všech stránkách a ti, kdo již viděli FF XII si jen ověří, jak moc byla tato hra ovlivněna právě jedenáctým dílem. Bojem si například nezískáváte peníze, jak tomu bývalo, ale zkušenostní body pro leveling, samozřejmě z poražených monster pak předměty (maso, kůže atd.) které následně prodáte. A z goblinů či skřetů již začnou i padat penízky. Pak se pěkně navrátíte do obchodů, prodáte zbytečnosti a dokoupíte kouzla, brnění, zbraně a předměty. Opět si dejte dobrý pozor, co lze kde použít. Je fajn mít nějakého summona, třeba oblíbeného Ifrita, ale pouze když ho umíte vyvolat. Štít se hodí, ovšem ne u určitých zbraní. Jak levely naskakují, objevují se nové dovednosti a pak přijde chvíle, kdy si vyjedete na chocobovi do neznámých pustin nebo nasednete do jednoho z obřích létajících kolosů. Ano vrtulových, že by Verne zajásal.

Svět FF XI tak, jak ho dostanete v Xbox 360 verzi s datadisky, je neskutečný. Obrovský, nekonečný, barvitý. Nemáte šanci ho někdy opravdu poznat, to pusťte z hlavy. Možná po pár letech hraní. Tehdy, až budete spolu s ostatními hráči prozkoumávat neznámé oblasti sdruženi v mocná seskupení. A pozor, peníze můžete získávat také vykonáváním různých povolání, tak jako je tomu v naší realitě. Je to opravdu jen na vás. Jedno je ale jisté, neustále budete toužit objevovat nová překvapení. Designéři ve Square-Enix nejsou nadarmo světová elita. Například stavby, které objevíte ve hře, jste nikdy nikde neviděli, to si buďte jisti. Budete odkrývat dávná tajemství, bojovat a co je důležité, nikdy vám nehrozí, že vás zabije nějaký hráč, který se rozhodl vás okrást. S fenoménem zvaným "PK" si totiž Square-Enix poradil. Jako hráči se mezi sebou můžete utkat jen ve speciální aréně a to ještě po vzájemném souhlasu, přepadů se bát nemusíte.

Nebudu si nalhávat, že tohle je nějaká vyčerpávající recenze. Na detailní popis FF XI se všemi datadisky, je potřeba mnoho měsíců intenzivního hraní. Jen snad k otázce, která mě pálila od počátku. Jak se tu odvíjí příběh, ta nejznámější ingredience do pochoutek, které série vždy nabízela? Jednoduše. Když promluvíte s postavou, která je pro děj a příběh klíčová, spustí se animace, ve které se dozvíte podstatné informace, potažmo i nějaký úkol. Tak jako je tomu v mnoha MMORPG. Pro ostatní v tu chvíli budete jen hráč, který se vybavuje s nějakým NPC charakterem. Ale pro vás se v tu chvíli otevře další část dějové linie. Ale je otázka, zda nějakou budete sledovat. Vždyť to budete vy, kdo tady, ve světě Final Fantasy, opravdu ŽIJE.