RECENZE: Everybody 1-2-Switch! je TV soutěž s moderátorem v masce koně

S více než sto miliony prodaných konzolí Switch vydává Nintendo i hry, které necílí na klasické hráče. Everybody 1-2-Switch! je bláznivá kolekce miniher ve stylu televizní soutěže, které pobaví na párty ve více lidech v podstatě každého.

Pokud to se Switchem táhnete už sedmým rokem, možná si vzpomenete na launchovou hru 1-2 Switch. Šlo o kolekci hříček, z nichž některé velmi dobře demonstrovaly možnosti nových ovladačů Joy-Con. Jedna z nich například uměla zprostředkovat pocit, že v ruce svíráte krabičku s kuličkami, zatímco vaším cílem bylo nakláněním a třepáním poznat, kolik jich je. Pak tam ovšem byla bída typu uspávání kojence s třemi různými stavovými fotkami. Chtít za něco takového přes tisícovku bylo docela odvážné. Ale jak se říká, každé zboží si nakonec najde svého kupce, a přes tři a půl milionu prodaných kopií mluví jasně.

Nyní tu máme pokračování Everybody 1-2-Switch!, které v mnohém navazuje na svého předchůdce, zároveň se ovšem nebojí vykročit novým směrem. Prodává se za sníženou cenu. Nintendo hru vydalo jakoby bokem, nenápadně, tuším, že ji nikdy neukázalo ani ve své show Nintendo Direct. Původně jsem si myslel, jak si v recenzi na Everybody 1-2-Switch! smlsnu, jenže nakonec to není zase tak špatné.

Novinka sází na jiné pojetí. Hráč se stává účastníkem televizní soutěže v záměrně lacině stylizovaných kulisách, jíž nás provádí moderátor – rozverný chlapík s maskou koně na hlavě.

Na začátku je třeba zvolit, zda hrajete pouze s Joy-Cony (až osm lidí), nebo zda pořádáte větší párty, která využívá mobilních telefonů účastníků (až sto lidí). V prvním případě si jednoduše zadáte jména, vylosujete si ikonku a můžete hrát. Druhý vyžaduje připojení k internetu, přičemž lidé se připojí přes QR kód, zvolí si vlastní fotografii a můžou i používat chat. Není třeba nic stahovat, používá se jen internetový prohlížeč. Některé hry jsou společné, další exkluzivní pro daný typ ovládání – například Bingo na mobilech.

My doma hráli s Joy-Cony. Ideální mi přijde, když jsou čtyři hráči, ale děti se u toho vyblbli i ve dvou. Na výběr je herní seance podle času (20, 40 a 60 minut) nebo vědomostní kvíz. V případě vědomostního kvízu jen rozhodujete, zda je dané prohlášení pravdivé, nebo ne. Například jestli po měsíci září následuje listopad. Rozhoduje pak nejenom správnost odpovědi, ale i rychlost. Našince nepotěší, že hra samozřejmě není v češtině. Můžete rychle překládat, protože hra nejprve ukáže první část věty a pak teprve druhou, ale lepší je samozřejmě umět anglicky.

Každopádně hlavní náplní jsou minihry v rámci soutěže. Hráči se rozdělí do dvou týmů a ten, který jako první nasbírá požadovaný počet bodů, vyhrává. Samozřejmě tu jsou zpestření v podobě karet, které mohou druhému týmu nějaký ten bod ukrást, případně bonusové minihry za dvojnásobný počet bodů.

Co se vlastních miniher týče, každou nejprve předvede multikulturní banda najatých herců, která trapně předstírá, že se velmi baví. Ale svůj účel to splní. Jaká je tedy náplň? Děti nejvíc baví nafukování balónků, kdy ovladačem napodobujete pohyb, jako kdybyste měli pumpičku, a snažíte se balónek nafouknout na své maximum. Pokud to ovšem přeženete a praskne, smůla. Když praskl balónek mě, následoval u dětí výbuch smíchu. Což je v podstatě pointa všech her celé této soutěže.

Druhá oblíbená spočívá v tom, že si dáte ruce s ovladačem na zadek a zadkem šťoucháte do druhého hráče – na obrazovce mají podobu humanoidních králíků. Cílem je srazit toho druhého z prkna do šťávy. Mně se ještě líbí přivolávání mimozemšťanů pomocí rytmického kmitání s ovladačem. Docela fajn je i varianta na Peška, kdy hráči utvoří kruh a chodí, dokud hraje hudba. Až ustane, musí si rychle dřepnout. Rozhoduje rychlost.

Jsou tu samozřejmě i slabé minihry typu skákání přes švihadlo či štafeta, kdy běháte s ovladačem na místě a v určitý moment předáváte kolík, respektive ovladač spoluhráči. Tady je lepší, když se hraje alespoň ve čtyřech. Co mi při opakovaných seancích vadilo, jsou o něco delší prostoje mezi minihrami. Jasně, něco se dá odkliknout, ale ne všechno.

Pokud vám jde jen o minihry, Super Mario Party (s využitím pohybového ovládání) i Mario Party Superstars (bez pohybových miniher) jsou jasně lepší a na obsah výrazně bohatší. Jenže Everybody 1-2-Switch! se přece jen hodí do jiných situací. Dobrým znamením je také to, že děti samy chodily, že si chtějí zahrát. Ale rozvaha, zda Everybody 1-2-Switch! ve svých plánech využijete, je pouze na vás.