Europa Universalis Rome - hardcore Řím

Série hardcore strategií má další pokračování, které je podobně komplexní, ale soustředí se na místní a časový vzestup římského impéria.

Europa Universalis Rome (PC) | foto: pro iDNES.cz

Jedni ji milují, druzí při vyslovení jejího názvu raději utíkají někam hodně daleko. Sérii Europa Universalis od švédského studia Paradox Interactive není jednoduché přijít na chuť, ale když se to podaří, bývá to láska přinejmenším na několik měsíců. Málokterá hardcore historická strategie se dočká hned trojitého vydání, přičemž každý z dílů se dá považovat za úspěch. Přestože jde o obtížně přístupný titul, který vyžaduje čtení manuálu a bedlivé procházení tutorialů, historie hráče táhne – předně pak možnost ji dokonale změnit k obrazu svému. V případě Rome se autoři Europa Universalis rozhodli dát přeci jen historičtější podtext a do určité míry ji tematicky vymezit. V zásadě ale zůstává to samé, nač jsme zvyklí z předchůdců.

Přestože jde o obtížně přístupný titul, který vyžaduje čtení manuálu a bedlivé procházení tutorialů, historie hráče táhne – předně pak možnost ji dokonale změnit k obrazu svému.

Na počátku je nutné zvolit jeden z mnoha národů či kmenů, který provedete obdobím o rozsahu dvou set let. Je však možné si nastavit ohraničující body a věnovat se třeba jen specifické periodě. Ve hře pochopitelně nechybí celá řada skutečných událostí, jako je například římská občanská válka s Markem Antoniem na jedné a Oktaviánem na druhé straně, která znamenala přerod republiky v impérium. Výhoda hry spočívá v tom, že se historie nebudete muset přidržet a třeba povedete říši tak, aby si zachovala republikánské řízení. Nebo co třeba udělat z Kartaginců ještě větší a především déle trvající mocnost? Volba je vždy na hráči, ovšem nebývá jednoduché ji provést. Sami zjistíte, že někdy zkrátka nebyla jiná realistická možnost než ta historická. Stále je to ale jen hra a s trochou šikovnosti se dá zvládnout (téměř) vše.

Gameplay VIDEO

Oproti Europa Universalis 3 je Rome tak trochu krokem stranou, menším experimentem, který se více soustředí na konkrétní aspekty a v němž máte pocit, že vaše akce ovlivňují vývoj říše příměji než minule. Přitom ale zůstala zachována plejáda možností, kterak národ a jeho půdu spravovat. Zdá se, že terénu autoři věnovali podstatně větší pozornost – jednak nad ním máte pocit kontroly, jednak je navržen uvěřitelněji a méně uměle. Hra s variabilitou úkonů, jako má EU Rome, se může lehko zvrhnout v opravdové peklo pro hráče. Zkušenosti Paradoxu se nicméně nezapřou a interface – přestože má svá specifika – nehází zbytečné klacky pod nohy a s trochou té snahy se dá osvojit. Řada elementů správy říše lze do značné míry automatizovat, to ale neznamená, že nebude vyžadován přinejmenším váš dohled. Okolnosti se ve hře mění velmi rychle a automatizované procesy na ně samy nereagují tak, jak by bylo potřeba. EU Rome tak rozhodně není případem hratelnosti, která v určité fázi nevyžaduje zásahy hráče. Naopak, stále se budete otáčet jako v málokterém titulu.

 

Vždyť záběr hry je již tradičně obrovský. Jen si to představte: vyberete si svůj lán země s nějakým tím národem, který třeba ani nedrží při sobě, brzy je nutné dohlížet na vzpupné provincie, získávat další, podporovat export, hledět, aby nevázl dovoz důležitých surovin a výrobků. Jste obklopeni řadou dalších státních uskupení – některá jsou vám přátelsky nakloněna, jiná by si svou říši nejraději rozšířila o vaše políčky. Vše je třeba řešit diplomaticky, a když to nevyjde, pak na bojišti.

 

Vojsko má v Rome asi ještě větší význam než v předchozích dílech série. Vytrénovaných mužů není nikdy dost, a přestože budete operovat s tisícovkami válečníků, brzy pochopíte, jaký problém bylo rozhodnout, zda legie poslat hlídat nepříjemně dlouhou hranici s agresivním sousedem, nebo je naopak nechat ve vnitrozemí nějaké té provincie, kde je obyvatelstvo tak nakvašené, že by se mohlo vzbouřit. V pravém horním rohu je naštěstí velmi nápomocný panel, který vám sděluje a hlídá ty nejdůležitější informace a události ohledně vojska. Přestože rozsah se od minula zmenšil, stále operujete na dostatečně velké části světa na to, abyste občas nevěděli kam dřív skočit. Díky panelu víte, kde zhruba ty které jednotky jsou, jaké jsou zrovna ve výcviku a také, jak pokračuje dobývání. To je měřeno ne speciálním metru, který když se naplní, znamená to, že provincie už je maximálně svolná k připojení se k vašemu impériu.

 

Zdroje získávání financí byly omezeny i rozšířeny zároveň. Výzkum už se neodvíjí od zlata, nýbrž výzkumných bodů, jež produkuje každé město. Nevyplácí se ani utnutí finančních toků armádě. Krátkodobě tak sice můžete získat slušné prostředky, ale docela brzy tím zasadíte citelnou ránu své válečné mašinerii. Novinkou jsou však tributy, které můžete požadovat od jiných zemí za poskytnutí velkodušného přátelství a mírumilovnosti. Samozřejmě jen do té doby, dokud platí. Po celou dobu hry je třeba vypořádávat se s barbary, kteří mají o poznání těžší roli, když se o své državy staráte a dohlížíte. Naopak se jim skvěle daří tam, kde vaše ruka není příliš silná. Na takových místech se pak množí, utužují a rozšiřují se dále jako mor.

 

Při budování mocné říše se nevyhnete zvelebování, které má jasný cíl: dosáhnout populačního růstu, což je jedna z největších výzev celé hry. Obyvatelstvo se dělí na tři základní skupiny: otroky, kteří pohání ekonomiku odspoda, stejně jako rolníci a dělníci. Měšťanstvo je potom jakousi elitou, která zodpovídá za pokrok a vývoj. Zajímavá je úloha náboženství, respektive náboženských obětí. Ne snad, že byste si museli udobřovat bohy, ale uctívání každého z nich přináší vcelku hodnotné bonusy. Velmi nepříjemné jsou případy rebelie, kdy jeden z generálů například nemá dostatečnou loajalitu vůči vaší koruně a zároveň se těší velké popularitě a důvěře svých vojáků.

 

Řím nebyl postaven za jeden den, zpívá se v jedné písničce. A Europa Universalis Rome vám ukáže, proč tomu tak bylo. Jistě nemusím dodávat, že jde o titul výhradně pro trpělivé a zkušenější hráče. Jsou tu sice slušné tutoriály, ale kdo nikdy podobnou hru nehrál, bude zřejmě zaskočen mírou komplexnosti, jejíž jednotlivé části budete objevovat ještě mnoho hodin po prvním rozehrání. EU Rome je ale také hra, která se za tu cenu vyplatí. Když ji přijdete na chuť strávíte u ní klidně stovky hodin.