Egypt III - Osud Ramsésův

Dlouhé čtyři roky uběhly od chvíle, kdy jsme naposledy navštívili Egypt v jedné z jeho bohatých historických epoch. Tentokrát visí na vlásku život faraóna Ramsese II. Co myslíte - je lepší podat mu ruku, nebo vlas přestřihnout?

“Ahoj Petře, tady Markéta“, ozvalo jednoho deštivého jarního odpoledne se ze sluchátka mého archaického mobilu. „Ahojky, jak se máš?“, odpovídám důvěrně známému dívčímu hlasu. „Přímo skvěle! Že nevíš, odkud ti volám? … Z Egypta!“, pokračuje nadšeným hlasem rusovlasá dívka. „Nepovídej?“, reaguju já naopak se stoickým klidem a jedním dechem dodávám: „Nebudeš tomu věřit, ale právě jsem v Egyptě taky.“ „No nekecej“, reaguje překvapeně Markéta. „A kde přesně?“ „Kde?“, opakuji její otázku, abych získal čas, jedním kliknutím myši otvírám encyklopedii a znalecky odpovídám: „V sloupovém sálu uvnitř chrámu Amona-Rea. Ale za chvíli se chystám do Memfisu.“ „Kamže, do Memfisu? Tak tam jsem ještě nebyla. Jaké to tam je?“, táže se se zvědavostí vlastní lepá děva. „No, teď – nějakých dvanáct set let před naším letopočtem – je to tu prostě úžasné, ale v tvojí době už z něj nezbudou nic než pouhé trosky.“ … … „Eh???“.

Egypt je nádherná, mystická a především neustále teplá země. Ideální místečko pro lednové dovolené. Výhod taková cesta skýtá nespočet: tamní „kamikadze“ strava vám pročistí vánočním cukrovím přecpaná střeva, a početní somráčtí „průvodci“ vás během prvních pár dnů oberou o veškeré přebytečné kapesné. Pokud se ovšem z jakéhokoliv důvodu chcete těmto nezapomenutelným zážitkům vyhnout, je tu stále ještě možnost navštívit zemi faraónů pouze virtuálně. I takováto „dovolená“ má své nezpochybnitelné výhody: z koženého křesla klimatizovaného pokoje je a) pohodlnější, b) levnější, a c) poučnější. Uvidíte totiž i to, co už v současnosti na území Egypta vůbec neexistuje.

Egypt III: Osud Ramsésův udělá zajisté radost všem, jimž se už roky stýská po klasických naučných adventurách od padlého Crya. Nechybí mu totiž ani jedna z náležitostí, které k tomuto specifickému sub-žánru neodmyslitelně patří: dokonale zrekonstruované historické prostředí, příběh pojednávající o velikánech tehdejší doby, bohatá encyklopedie plná zajímavých faktů… A vlastně se ani není co divit. Tři svislé čáry v názvu hry naznačují, že kdysi dávno existoval Egypt s dvěma čarami a ještě dávněji Egypt bez čar, a všechny tři projekty byly vyvinuty jednou a téže společností. Pouze vydavatel se nyní změnil – za obrození naučných adventur můžeme děkovat americké The Adventure Company.

Ramses II: stavitel, vojevůdce a plodný manžel

Ramses II. - král 19. dynastie (asi 1290 - 1224 př. n. l.) - je jedním z nejslavnějších a nejznámějších egyptských panovníků. Na trůn nastoupil už ve svých 15ti letech jako druhorozený syn Setchiho I a setrval na něm úctyhodných 66 let! Vynikal nikoliv jako skvělý vojevůdce, ale především jako velký stavitel. Za svůj život nechal postavil více staveb než všichni jeho předchůdci dohromady! Vůbec nejzajímavější stavbou je dvojice chrámů v Abú Simbelu. Ten větší zasvětil Ramses sobě a bohům Amenreovi, Raharachtejovi a Ptahovi. Menší byl zasvěcen 1. manželce Nefertari a bohyni Hathor. Založil též nové hlavní město Pi-Ramesse, kde se s celou státní správou a dvorem přestěhoval. Přesto se Ramses II neztratil ani na bitevním poli. Svoji nejznámější bitvu svedl s chetitským králem Muvatallišem. V krvavé řeži se střídali vítězové a poražení, dokud Ramses II. moudře neuzavřel smlouvu o míru a přátelství s nástupcem Muvatalliho Chattušilem III. K dovršení a zpečetění těchto přátelských vztahů uzavřel ve 34. roce své vlády sňatek s jednou z dcer Chattušilla III. Po příchodu do Egypta dostala jméno Manefrure a byla povýšena na jeho "velkou manželku", tj. první v pořadí po jeho hlavní manželce Nefertari. Co se manželského lože týče, je Ramses II znám také jako velmi plodný otec. Pyšnil se svými čtyřmi hlavními manželkami, šesti vedlejšími a několika stovkami svých profesionálních souložnic, s nimiž měl údajně neskutečných 111 synů! Tímto nadlidským výkonem jistě zcela vyčerpán se nechal pohřbít v legendárním Údolí králů. Jeho hrobka však byla již ve starověku vyloupena.
Zdroje: Starověký Egypt, Klub Bechtěreviků.

Je však důvod k jásavým díkům? Nevím, nevím… Přiznám se, že já sám jsem se na Egypt III, jakožto na po letech půstu první naučnou adventuru, docela těšil. Ovšem velmi záhy, po nějakých dvou, třech hodinách hraní, jsem si rychle uvědomil všechna ta tradiční negativa, kvůli nimž nemají naučné hry typickému hardcore hráči co nabídnout. Nepříliš duchaplná zápletka, jednoduché hádanky a veterán (i když mírně přelakovaný) mezi adventurními enginy Omni 3D způsobili, že jsem se brzy začal znatelně nudit.

Ale tahejme za nitku pěkně od začátku. Příběh se točí kolem tří postav. První z nich je faraón Ramses II, který se na smrtelném loži od boha Amona-Re dozví, že když mu postaví velkolepý chrám, oddálí svoji smrt. Ramses II se rozhodne stavbou pověřit druhou klíčovou postavu – Pasera, nejlepšího architekta v Egyptě. Toho však během výstavby postihuje jedna nehoda za druhou, až jednoho dne vážně onemocní a není schopen chrám dostavět. Zoufalý faraón tedy vyšle do boje třetí a vůbec nejdůležitější postavu – kouzelnici Mayu, jejímž úkolem je Pasera vyléčit a odhalit příčinu katastrof, které stavbu chrámu provázejí. No a roli mladé a sympatické Mayi převezmete právě vy.

Příběh Egyptu III je oproti předchozím dílům poněkud více fantaskní a méně realistický. Ano – vystupují zde skutečné postavy jako Ramses II nebo Paser, a hra začíná v útrobách skutečného chrámu Pi-Ramses a později se přesune do města Memfis, ale nečekaně velkou roli zde hrají bohové a jejich vlastní světy, které nemají s realitou pranic společného. A samozřejmě nelze zapomenout na důležitý fakt, že hlavní hrdinka je kouzelnice! Tomu je svým způsobem přizpůsobena hratelnost. Herní inventář, který se po kliknutí pravého tlačítka myši efektně roztáhne v dolní části obrazovky jako křídla ptáka, je rozdělen na dvě poloviny – nalevo Maya skladuje standardní předměty, napravo jí pak v průběhu hry přibývají různá kouzla jako například jasnovidnost, hypnóza nebo umění léčení. Nečekejte ale žádné zpestření formou RPG prvků, kdepak! Kouzla se totiž používají zcela totožně jako obyčejné předměty, což je smutné nevyužití velkého potenciálu a tím pádem neméně velké zklamání.

Po nějakých dvou, třech hodinách hraní, jsem si rychle uvědomil všechna ta tradiční negativa, kvůli nimž nemají naučné hry typickému hardcore hráči co nabídnout.

Jakýkoliv pokus vyloupnout se ze slupky jednoduchých adventur pro „nenáročné hráče“ skončil nezdarem, pokud ovšem měli autoři o toto vyloupnutí vůbec zájem. Stejně jako v předchozím dílu Egyptu nebo kterékoliv jiné historické naučné adventuře, cestuje hlavní hrdinka mezi pěti, šesti lokacemi, prohazuje pár čistě faktických slov s několika málo NPC postavami a řeší úkoly typu vyrobení protijedu smícháním pěti dobře ukrytých ingrediencí nebo uspání nebohého strážného, který ji nechce vpustit do chrámu. Nic složitého, nic převratného. Těm, kdož se chtějí bavit hraním, stojí za zmínku několik povedených logických hádanek - obzvláště pak závěrečný hadí souboj na způsob deskové hry je velice promyšlenou a kupodivu i docela obtížnou hříčkou. No a těm, kdož se chtějí bavit vzděláváním, je k dispozici nijak obsáhlá, ale přehledně zpracovaná encyklopedie plná historických faktů, mýtů o bozích či všemožných legend.

„Když už comeback, tak pořádný“, řekli si pánové a dámy z Kheopsu a vyhrabali ze šrotu starý engine Omni 3D. Těm, kdož už si na tento v jednu dobu nechutně přemnožený systém nevzpomínají, připomínám, že herní lokace jsou zpracovány formou vnitřně otexturovaných obrovských bublin, v jejichž středu stojíte, koukáte na svět z vlastních očí a můžete se pohybem myši volně rozhlížet, ovšem nikoliv pohybovat. To je zásadní problém, protože z lokace na lokaci se dostanete jen skokově, animací je kolem jako toho pověstného šafránu a rozhlížení ve zdeformované bublině působí některým jedincům žaludeční nevolnosti (tímto zdravím kolegu PLuta :o) (nejsou to žaludeční nevolnosti, ale bolest hlavy; a zatím mě to potkalo jen u Aztécu, ostatní Omni3D hry byly v pohodě - PLuto)). Herní zážitek je tedy z tohoto důvodu citelně oslaben, i když je nutno přiznat, že grafici dělali co mohli, aby statičnost vynahradili hezkými a detailními lokacemi (obzvláště noční leknínový svět bohyně Isis je prostě nádherný!) a především pak početnými animovanými filmečky doplněnými příjemnými a líbivými melodiemi.

Závěrem mi nezbývá než zopakovat to, co jsem v textu už jednou uvedl. Egypt III v podstatě splnil to, co se od něj očekávalo, a stal se živou vodou pro příznivce jednoduchých naučných adventur a obecně milovníky historie. Pro všechny ostatní je to však jednoduchá, krátká, technologicky nevýrazná a – když to trochu přeženu – nezáživná hra, která tělu hardcore hráče nedodá potřebné minerály ani náhodou.

Egypt III - Osud Ramsésův

Minimum:	CPU 600 MHz, 64 MB RAM, 32 MB 3D karta, 1.3 GB HDD
Optimum:	CPU 800 MHz, 128 MB RAM, 1.9 GH HDD
Multiplayer:	ne
Další informace:	screenshoty, trailer 1, trailer 2 a 3, trailer 3 a 4, trailer 5
Výrobce/distributor:	Kheops Studio / The Adventure Company
Distributor v ČR:	Hypermax (český manuál)
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Naučná adventura se všemi typickými plusy i mínusy
Hodnocení: (info)	60%