RECENZE: Zombie akce Dying Light 2 ukazuje, že větší neznamená lepší

Očekávaná zombie akce Dying Light 2 je ve všech směrech rozmáchlejší, ze hry se ovšem částečně vytratilo to, proč byl první díl s pokračováním The Following tak zábavný.

Sedm let uběhlo od naší první návštěvy fiktivního města Harran, v němž propukla epidemie a proměnila většinu lidí v zombíky. Příběh pokračoval v expanzi The Following, v rámci níž jsme se přesunuli na venkov a řešili tajemství podivného kultu. Přímořské městečko uchovalo známou hratelnost, tedy parkur, zatímco venkovská krajina poskytla příležitost vyřádit se v bugině ve stylu Carmageddonu. Po letech čekání a odkladů konečně přichází regulérní druhý díl.

Ačkoliv to s Harranem nedopadlo dobře, lidstvo si s nákazou poradilo. Jenže vědci s virem dále experimentovali, z laboratoře unikla jeho zmutovaná verze a roku 2021 pandemie zachvátila celý svět. Náš příběh se odehrává o patnáct let později ve Villedoru, posledním známém městě na Zemi. Hlavním hrdinou je Aiden Caldwall, poutník, který hledá svoji ztracenou sestru.

Dying Light 2 byla jednou z mých nejočekávanějších her letošního roku, proto mě samotného nemile překvapilo, že do sebe všechno nezaklaplo tak, jak jsem doufal. Druhý díl je rozmáchlejších prakticky ve všech ohledech. Volby, které mají vliv na to, které mise absolvujete a které vůbec neuvidíte, nelze zcela docenit na první průchod, ale je to pecka a obrovský kus práce navíc. Nelze si nevšimnout ani mnoha různých detailů, které dělají herní svět uvěřitelnější a zajímavější.

Dlouho jsem tak přemýšlel, proč to tedy není ono. Hra mě v některých pasážích, například při útěcích a některých soubojích, dokázala pohltit, jenže častokrát jsem z herní smyčky vypadl a jen těžko se do ní dostával. Pak jsem si uvědomil, že Dying Light 2 se částečně vzdal toho, proč byla jednička s pokračováním tak super a rozšířil se do směrů, v nichž autoři nikdy nebyli dobří.

Tutoriálový začátek za branami města vypadá slibně. Opatrné prozkoumávání toho, jak vypadala oslava při konci světa, má tu správnou energii. Jenže záhy začne Dying Light 2 vršit jedno příběhové i herní klišé za druhým, až to bolí. Hledání ztracené sestry, snové pasáže, otisk dlaně na zdi, je tu vážně všechno pěkně na jednom místě dávkované s kadencí kulometu.

Jsem si naprosto vědom toho, že i jednička byla totální béčko. Ale zábavné, stylové béčko. Aiden je stejně nezajímavá postava jako Crane, jejich osudy mě zajímají asi tak jako lapálie postaviček z české verze Survivora. Tedy vůbec. Jenže tvůrci Dying Light 2 nabyli z nějakého důvodu přesvědčení, že umějí napsat skvělé postavy i příběhy, a tak to do nás pěkně zhusta valí.

Rozvětvené dialogy měly zřejmě poskytnout lepší vhled do herního světa, jenže jsou to jen takové bláboly o ničem, případně cringe. Zatímco u prvního dílu a rozšíření přejalo velkou část vyprávění samo prostředí, dvojka je bolestivě doslovná, utahaná a nudná. Tolik bizarně stupidních postaviček pohromadě, to se jen tak nevidí. Přistihl jsem se, že se začínám bavit vždy, když tyto kecací pasáže odezní. Jenže ony nikdy pořádně neodezní, pořád něco vyrušuje. 

Dying Light 2: Stay Human

Dying Light 2: Stay Human

Druhá věc, která mi vadí, jsou vlastní zombíci, respektive jejich role ve hře. Dying Light 2 se posunul dál a stejně jako třeba v seriálu The Walking Dead, i zde už zombíci plní roli křoví. Hlavním motivem je boj mezi frakcemi, do kterého se hlavní hrdina musí zaplést, aby se propracoval dál ke svému cíli.

Strážci míru jsou militantní organizace, jejíž členové nosí uniformy, své hodnosti mají vytetované na paži a tvrdě prosazují pořádek. Přeživší je taková ta trochu romantizovaná parta anarchistů, která pěstuje rajčata, dýně a nechce se moc zapojovat do bojů. Poslední Odpadlíci jsou klasický gang, který terorizuje všechny. 

Hráč během svého putování pomáhá první nebo druhé zmíněné frakci a určuje tak její vliv. To je poměrně zajímavá část hry. Byť jen relativně málo voleb má vliv na samotný závěr, další ovlivní, které mise absolvujete a které ne. Které postavy a za jakých okolností potkáte a které ne. Některá místa mají více stavů, například neutrální, po útoku či osídlená danou frakcí. Některé volby jsou jen pro váš pocit, že jste něco udělali nebo neudělali. Můžete například zachránit postavu, která ovšem není pro děj nijak důležitá. Nakonec je ve hře osud celého města. Je to ohromné množství na první pohled neviditelné práce navíc a zřejmě i důvod, proč byla hra tolikrát odložena.

Tvůrci se snažili, aby ani jedna z oněch dvou frakcí nebyla vyloženě dobrá nebo špatná, ale tak něco mezi. Obě to myslí dobře, ovšem každá má svou cestu… a své hlupáky, kteří vše kazí. Sympatická mi nebyla ani jedna, každopádně pomáhal jsem Přeživším, protože jejich bonusy v mnoha směrech usnadňují pohyb po městě, respektive po střechách.

A co ti nešťastní zombíci? Vzpomínám si, že v noci, když jsou silnější, jsem býval napnutý jako struna. Hodně z toho pocitu ohrožení a strachu vzalo ve dvojce bohužel zasvé. Jsou slabší než bývali. Jednička byla takový surový survival, zatímco dvojka je až moc organizovaná. Na atmosféru to má zdrcující vliv. Zajímavá místa jsou přes den plná zombíků, takže tam musíte v noci. Musíte hledat speciální bedny GRE, které obsahují inhibitory pro navýšení výdrže a zdraví. Bez nich nemůžete ve stromu dovedností investovat body do pozdějších schopností. Výdrž zároveň posílí imunitu, která určí, jak dlouho se smíte pohybovat ve tmě, než se proměníte.

Silnou stránkou hry je parkur. Budete skákat, šplhat, houpat se na laně. Absolvujete spoustu opičích drah, abyste se vyšplhali na vrcholky různých budov. Po střechách se budete pohybovat více než v ulicích, protože je to bezpečnější a rychlejší. Život se zkrátka přesunul nahoru. Po střechách jsou chytře rozmístěny různé rampy, žlutá barva pak napoví, kde se lze zachytit.

Ačkoliv je Aiden ostřílený poutník, při vstupu do města toho moc neumí. Začátek mi přišel poměrně krušný, chvilku trvalo zvyknout si na pravidla hry i nízkou výdrž. Jenže pak si výdrž posílíte, získáte první body do parkuru, obléknete věci s bonusy, případně si zajistíte bonusy od Přeživších. A když už máte pocit, že město není zase tak velké, zpřístupní se jeho druhá, větší část a s tou i nové možnosti pohybu a výzvy. Budete používat paraglidingový padák a přes ventilační otvory nabírat výšku. Zpřístupní se také rychlé cestování přes stanice metra. V tomto ohledu dávkují tvůrci vše ve správných čas.

Dying Light 2: Stay Human

Dying Light 2: Stay Human

Souboje jsou fajn, ale zároveň se trochu omrzí. Hodit molotovův koktejl do hloučku zombie, rozkrájet je sekáčkem, případně dekapitovat, je pořád dost uspokojující pocit. Přepálená fyzika mi nevadí, byť zážitek trochu narušují příšerné kolize, například když někoho skopávám ze střechy. Systém krytí ve správný okamžik je klasický, řetězení komb šlo udělat lépe. Stejně jako v parkuru i v této oblasti se postupně naučíte různé další triky. Zbraně se opotřebovávají a nelze je opravovat, pouze prostřednictvím aplikování modifikace prodloužit její výdrž. Ve hře je spousta dalších věcí, jako je craft či náhodná střetnutí, některé ovšem spíš zdržují od zábavy, než aby ji prohlubovaly.

Grafika je fajn, byť jsem od Xboxu Series X s trojím nastavení zobrazení čekal asi trochu víc. Různé západy slunce na zelených střechách, to je nádhera. Bavilo mě vyzobávat různé sběratelské předměty a všímat si detailů, plakátů, ústřižků. Je vážně škoda, že tvůrci nenechali víc vyprávět samo prostředí. Interiéry, respektive to, jak jsou byty zařízené, se na můj vkus opakují až moc. Když se plížíte nějakým větším pospojovaným komplexem, říkám si, jestli tu nepřeběhne černá kočka.

Co se týče bugů, paradoxně nejvíc jsem se s nimi setkával na začátku a pak už téměř vůbec. Nejvíc mě iritoval asi ten, kdy hra začala nesnesitelně pískat a já ji musel zavřít a znovu spustit. To se mi stalo několikrát. Ale nakonec celkem dobrý a myslím, že většinu tvůrci postupně vychytají.

Dying Light 2 rozhodně není špatná hra a pokud se vám zalíbí, můžete v ní strávit opravdu hodně času. Techland navíc slibuje další obsah. Zároveň se nemohu ubránit zklamání. Řada věcí navíc bohužel naředila to, v čem byl první díl skvělý. Noční výpravy jsou vyloženě nudné. Z hororové akce se zkrátka stala akce s prvky hororu. Opravdu jsem nečekal, že dostanu jinou verzi Far Cry: New Dawn, jen s parádním parkurem.