Dragon Age: Prameny je výborná hra, ale RPG roku? Tak jasné to není

Hra, která uspokojí hardcore hráče i méně zkušené dobrodruhy.

Dragon Age

Při psaní o této hře má člověk neodbytný pocit, že vše už bylo řečeno; jistě i zásluhou sžíravé reklamní kampaně, která zastínila jak konkurenci, tak kritický úsudek.

Pravdou je, že nešlo jen o kampaň centrálně řízenou, ale především samovolně a bez finančních stimulů fungující. To, co se dělo kolem Dragon Age před vydáním, je dokonalým důkazem zbožštění jednoho vývojářského studia.

Dragon Age začíná naprosto tradičně: tvorbou postavy. Ta může proběhnout vcelku rychle, ale puntičkáři jistě budou vážit každičký bodík, který mohou investovat do obecných vlastností a samozřejmě specializovaných schopností. Důležitější však je navolení rasy, povolání a z toho vyplývajícího původu. Ten je představován jedním z "pramenů" (aneb nepříliš trefné označení jedinečných začátků).

Zkrátka a dobře, na základě volby si užijete jeden ze šesti různých začátků, které splynou až po nějaké hodince dvou hraní. Zároveň si v nich odbudete tutoriál, který vás do komplexnějších tajů hry dokáže dobře zasvětit.

Zatímco lidští válečníci se do svého dobrodružství pustí pod tíhou útoku na domovský hrad a smrtí svých rodičů, mágové musí složit zkoušku proti démonovi ve snovém světě. Elfové zase budou sledovat zabití nevěsty vlastního bratrance Sorise lidskými hlídkami, jenom proto, že se zdráhala posloužit při jejich radovánkách.

Každý z rozjezdů dá hráči jasně pocítit, že se nachází v RPG, které se rozhodlo precizně pracovat s dramatičností a osudovostí jednotlivých scén i celku a brzy pochopí, že situace je natolik závažná, že prostor pro žertíky je tentokrát jen malý a omezuje se především na nezávaznou konverzaci postav v družině.

Jak už je u BioWare zvykem, Dragon Age spadá do ranku skupinových RPG, ve kterých nepochodujete světem sami, ale můžete se opřít o početné bratrstvo a sesterstvo, které navíc samo o sobě produkuje důležité momenty a hru osvěžuje. Zdálo se mi však, že některé charaktery, například Morrigan, jsou výrazně zajímavější a propracovanější než řada jiných, jež mi k srdci vůbec nepřirostly. Je to o věc vkusu, ale jistá elementární atraktivita postav tvořících podstatný rozdíl mezi nimi tu existuje.

Aktivní práce s parťáky je ještě důležitější než v předchozích hrách BioWare. Budete si muset uvědomit, že nejste solitérem přijímajícím rozhodnutí bez konsekvencí. Důsledky jdou v hojné míře jak do vnějšího světa a časem se s jejich efekty můžete neočekávaně střetnout znovu, ale jdou také dovnitř, směrem do skupiny.

Její členové se s vašimi činy a volbami v různé míře ztotožňují či neztotožňují. Pakliže delší dobu konáte navzdory přesvědčení dotyčné postavy, může se proti vám radikálně vymezit, a to až odchodem z party (pokud ji rovnou nezabijete). Celý koncept je ale dohnán tak trochu ad absurdum rozdáváním dárečků spolubojovníkům, jež dokáží rozmíšky snadno vyžehlit.

Přímo s sebou můžete tahat až tři postavy, které hrají ještě důležitější roli než v rozhovorech v bojích. V nich se BioWare od akčního Mass Effectu vrací zpět k taktice s funkcí zastavení času a rozdání příkazů, která je k nezaplacení. Vrací se i izometrický pohled, do kterého se dostanete snadno pootočením kolečka myši z perspektivy třetí osoby. Šance učinit dobrý bitevní krok je díky těmto dvěma faktorům mnohem větší.

Řada bojů se dá proběhnout do značné míry automaticky, kdy není třeba příliš zasahovat. Ovšem Dragon Age rozhodně není procházkou růžovou zahradou a poměrně často narazíte na bitky, ve kterých využijete zpomalení, izometrického pohledu a především pak specifických schopností jednotlivých postav. Pouhé mlácení či základní kouzlení totiž v takových případech nikdy nestačí. Kdo se nenaučí šikovně využívat aktivní talenty podpořené pasivní bází, bude mít problém, a to už na druhé ze čtyř obtížností.

Právě boje, které jsou díky taktice, různým postavám a jejich košatým vývojovým stromům velmi variabilní, považuji za to nejlepší, co Dragon Age nabízí. Zatímco v jiných RPG jsou to právě bitky, které se vám brzy ohrají, tady něco takového nehrozí. Především pak potyčky se silnějšími nepřáteli či bossy si budete náležitě užívat.

Dragon Age a Bioware

Dragon Age je možná nejdéle vyvíjeným titulem od Bioware. Těžko říct, zda je to proto, že na něj delegovali méně vývojářů nebo že bylo třeba jej v průběhu vývoje zásadněji přepracovat. Nebo že s ním prostě objektivně bylo tolik práce. První zkazky jsme o něm každopádně zaznamenali už před pěti lety, a byly to zkazky nesmírně slibné.

BioWare mluvilo o zcela původním světě, který se bude vymykat z fantasy konvencí, slibovalo epický zážitek, zazněla slova o strhujícím zpracování a vůbec z toho tak nějak vyplývalo, že v porovnání s Dragon Age budou ostatní RPG hry vypadat nudně, unyle a zastarale.

Čas ale plynul, vyšlo Jade Empire nebo Mass Effect a na Dragon Age se lehce pozapomnělo. Teprve loni se kolesa marketingu rozjela nanovo a pozorní hráči si mohli všimnout, že z cílů vytvořit ultimátní RPG ve světě, který ještě nikdo nikdy neviděl, se poněkud ustoupilo a naopak se začalo mluvit o "duchovním následovníkovi Baldurs Gate 2". Výsledek je konečně tu, hráči mohou přestat slintat a pustit se do opěvovaného dobrodružství. Jak se jim bude asi líbit?

Z toho jasně vyplývá, že nakousnutý vývoj postav je velmi důležitý, a kdo se mu nebude v rozumné míře věnovat a přemýšlet o něm, může postavy dosti zprznit a učinit je lehce nepoužitelnými. Je třeba se starat o všechny postavy v partě (ostatně, ovládat můžete nejen tu svou, ale i ostatní), a protože levelování probíhá vcelku rychle a postav (levelují i ty odpočívající) je hodně, strávíte v tabulkách docela dlouhou dobu.

Kdo by od Dragon Age očekával aspoň základní míru volnosti, bude podobně jako autor tohoto článku zklamán. V příběhu sice můžete udělat celou řadu rozhodnutí, která ovlivní jeho směřování, zejména pak vztah k různým postavám. Můžete si v rámci cíle "sjednotit všechny národy v boji proti nebezpečí vycházejícího jak z Nákazy, tak ve vypořádání se s nelegitimním králem" vybrat, na jaké dveře zaklepete jako první, ale to je asi tak všechno.

Svět i plnění úkolů (s odchylkami v podobě rozhodnutí) jsou navrženy striktně lineárně. Nečekejte volné prozkoumávání prostředí. Feralden je složen z jednotlivých kousků, mezi kterými budete přecházet nahrávacími obrazovkami, které se vyskytují až nebezpečně často. Hra je tak rozkouskována na velmi malé fragmenty. Například i ve městech je zapotřebí loadingy absolvovat, a to jak při přechodu mezi jednotlivými částmi, tak při vcházení do budov.

Prostředí, v nichž pak plníte úkoly, jsou striktně nalinkovaná a prakticky neumožňují svobodný průzkum, který by podobné hře jednoznačně slušel. Stačí jít neustále za nosem, bojovat, absolvovat rozhovory, a to ke svižnému ubírání se k cíli bohatě stačí. Možnost záseku je tak (až na náročnější bitky) minimální. Bohužel výjimkou není ani vrážení do neviditelných zdí.

Místy mi průběh questů připomínal dokonce Jade Empire, které v tomto ohledu považuji za nejslabší hru BioWare. A pokud je v kurzu srovnávání Dragon Age s Baldurs Gate 2, pak musím tvrdit, že devět let stará hra nabízela více volnosti a svobody.

Na druhou stranu se tak BioWare zase jednou daří vytvořit "efekt horské dráhy", kdy i některými mechanismy hardcore RPG dokázali naroubovat na mustr nabízející enormní intenzitu zážitku. V Dragon Age prakticky nejsou hluchá místa, neustále se něco děje a postup kupředu je zcela evidentní.

Díky tomu se hra hraje velmi lehce a až na bitky či vývoj postavy po hráči žádá jen velmi málo. V tomto ohledu se nabízí srovnání s dalším velkým RPG poslední doby, takový Risen představuje přístup přesně opačný.

Co se obsahu týče, lze říct na adresu Dragon Age jen velmi málo negativního. Přes značnou svázanost je hra velmi rozsáhlá, propracovaná a variabilní. Úkoly, ač pochopitelně pracují s klasickými vzory – jsou zabaleny v příjemných minipříbězích skládajících zastřešující děj i obraz celého světa.

Určitý problém bych viděl v tom, že jak je hra koncepčně rozkouskovaná, dochází i k fragmentaci jejího příběhu. Ten vás svými přímými projevy bude jednoznačně bavit, ale do epesnosti mu něco schází právě na té zastřešující úrovni, kde pracuje s omšelými tématy: nebezpečí pro celý svět a zrada.

Vyjasnit je zapotřebí také onu často citovanou jinakost světa Dragon Age ve smyslu odlišení se od tradičních fantasy. Popravdě, ten rozdíl se projevuje především v používání temných kontur, elementů gotické velkoleposti a těžkopádnosti a poněkud samoúčelnému důrazu na krev, brutalitu a sex. V jádru hry přitom najdete překvapivě mnoho z takových fantasy klasik, jako je Pán Prstenů. Nicméně oceňuji snahu aspoň nějakým způsobem se od dosti klišovitého fantasy prostředí vymezit, byť je výsledek přinejlepším polovičatý.

Není žádným tajemstvím, že Dragon Age běží na technicky zastaralém enginu Aurora. Bohužel, je to znát. Především na málo detailním prostředí, nízké viditelnosti do dálky a po vertikální ose zafixované kameře při pohledu "takřka přes rameno". Tehdy není možné se dívat nahoru či dolů, což v některých momentech snižuje přehlednost (odfixovat a hýbat po vertikále lze až po stisknutí pravého tlačítka myši). Pochválit ale musím animace postav, které jsou zejména při bojích opravdu slušné.

Dragon Age: Prameny jsou zvláštním mixem hardcore staromódního a naopak moderního RPG. Bez debat je to velmi dobrá hra, kterou si fandové RPG užijí, otázkou je, zda je tak perfektní, jak vyplývá z celé řady hodnocení (fér je přiznat, že ódy výrazně převažují). Osobně si to nemyslím a argumentačně odkazuji na minimální volnost, což znemožňuje radost z průzkumu, důležitou součást každého RPG. Dále technickou zastaralost (neprojevuje se jen graficky, ale zasahuje i do atmosféry, NPC postavy zůstávají na stejných místech například) a diskutovat by se jistě dalo také o příběhovém oblouku.

Pokud ale na tento styl hry přistoupíte, začnou převažovat pozitiva, která vede vynikající taktický bojový systém, propracovaný vývoj postavy, rozhovory, které vás bude bavit louskat (český překlad je bohužel docela hrbolatý a nedaří se mu navodit poetiku hry), dobře ošetřené questy a jistě by se dalo pokračovat do detailů.

Řadu hráčů nakonec jistě potěší i to, že se v Dragon Age neztratí, budou stále vědět, kam mají jít a co se od nich čeká a bude jim jasné, že i v dalších hodinách se dobře pobaví. Tahle jízda na horské dráze přerušovaná zajímavějšími atrakcemi zabere nějakých třicet až čtyřicet hodin a vyplivne vás ve velké rychlosti s příjemnou chuťovou stopou na patře.

Jenže někdo si pak uvědomí, že ten Risen v porovnání s majstrštykem BioWare nevychází vůbec špatně a představuje plnohodnotnou alternativu pro ty, kdo to mají přeci jen rádi složitější, nevadí jim určité prostoje odměněné radostí z průzkumu a opravdu autentickým světem. Rozhodně má také své chyby a asi nepřekvapí, že jsou zhruba tam, kde naopak Dragon Age boduje.

Obě hry tak řadím na stejnou úroveň, dávám jim stejné hodnocení a tvrdím, že každá si ho zaslouží něčím jiným. Hodně jiným…