RECENZE: S DOOM VFR zažijete krvavé peklo zase trochu jinak

Jde vůbec dohromady spojení frenetické akce a virtuální reality? Král bezduchých stříleček vám v tom přichází udělat jasno. Recenzujeme verzi určenou pro HTC Vive.

DOOM VFR | foto: Bethesda

Společnost Bethesda s velkou pompou oznámila na letošní akci E3 2017 předělávku svých úspěšných titulů Elder Scrolls 5: Skyrim, Fallout 4 a DOOM do virtuální reality. Každý, kdo měl doma headset od HTC, musel nadšením vyskočit do výšin. Konečně to totiž vypadalo, že i majitelé HTC Vive dostanou pořádnou AAA hru. Je totiž s podivem, že HTC Vive, headset, který je technicky nejdokonalejší, má velkých titulů jen pomálu. Neoficiální emulace přes ReVIVE prostě není ono. Chce to zkrátka něco pořádného.

Taktičtější Fallout jsem si ve VR dokázal představit celkem snadno a s trochou představivosti i Skyrim, ale u DOOMa jsem byl na vážkách. Opravuji, nedovedl jsem si to představit vůbec. Jak tak bouřlivou, bleskovou akci smysluplně uchopit, aby se z ní nestal simulátor objímání kýblu?

Před nějakou dobou jsem měl možnost vyzkoušet postarší DOOM III ve VR a zhruba po deseti minutách mi bylo na omdlení. Ten nepřirozený pohyb rychlostí Formule 1 po komplexu UAC byl na můj žaludek příliš. Bethesda ale nejsou žádní nováčci, ačkoli v odvětví VR her jsou teď nováčci tak trochu všichni. Nevolnosti se v DOOM VFR obávat nemusíte, hra je pro virtuální realitu optimalizována dobře. A nejsou to jediné klady.

DOOM VFR není DOOM

DOOM VFR není ten samý DOOM, který vyšel minulý rok. Předělat hru, aby ve VR fungovala, není žádný med a u hry jako DOOM bylo lepší začít s nepopsaným listem.

V úvodu hry si projdete svižný tutoriál, naučí vás, jak se pohybovat a interagovat s prostředím. Pak rovnou skočíte do děje. Nehrajete za Doomguye, ale za jednoho z pracovníků UAC. Ten má to štěstí, že ho krátce po začátku invaze zabije démon. Série šťastných náhod pokračuje, protože nebožák nezemře úplně. Nestráví zbytek své existence v blaženém, pokojném zapomnění, osud pro něj připravil něco mnohem hrozivějšího. Jeho vědomí je přeneseno do robota. Po probuzení vedle své naporcované lidské schránky hned dostane úkol – pokosit vše, co se hýbe a vysekat základnu z pekelného průšvihu. Na to bude robotické tělo ideální.

DOOM VFR

DOOM VFR

DOOM VFR se ovládá oběma ovladači. Levý slouží k pohybu a sekundárním akcím – energetické pole, které odhodí nepřátele či hod granátem. Pravým se střílí a mění zbraně. 

Pohyb ve hře je dvojí. Lze využívat buď teleportaci - tak oblíbenou ve většině VR titulů, nebo skokového pohybu. Právě ten se mi osvědčil jako nejšetrnější na žaludek. Kinetózy se nemusíte bát. Hra je optimalizována na jedničku a těch pár „nepříjemných“ momentů vám přinejhorším trochu zamotá hlavu. Komu by se ale nezamotala hlava, když by to do něj vší silou napral dvakrát tak vysoký Hell Knight?

DOOM VFR se nehraje jako DOOM, to dá rozum, jste ve virtuální realitě, ale co si pod tím představit? Není to tak uhlazená akce, reakce trackpadu nejsou rychlé jako mačkání klávesnice a pohybové ovladače nenahradí v mrštnosti myš. Nemyslete si, pořád jde o zběsilou adrenalinovou jízdu, ale nečekejte stejný styl hry. Aktivace teleportace je trochu krkolomně řešená přes tažení prstu po trackpadu. V zápalu hry se nejednou stane, že se místo aktivace teleportu jen posunete. To je k ovládání jediná výtka.

Příjemnou vychytávkou je zpomalení času před teleportací. Bullet time je efektní i v roce 2017. Veškerý běh okolního světa se zpomalí a vy můžete v relativním klidu vybrat lepší pozici nebo využít zpomaleného času na zacílení slabého místa nepřátel. Není to tak vychytané jako ve Space Pirate Trainer, který vybízí k roztodivným akrobatickým pokusům, ale hře dodá jedinečné tempo.

Možná jste se těšili, že v DOOM VFR zakroutíte krkem oslabeným démonům hezky vlastnoručně. Glory kills nahradily na pohled méně efektní telefragy. Fungují stejně jako glory kills (nebo lépe gory kills?) v původním DOOMu, jen s tím rozdílem, že nepřítele rozprsknete teleportací na jeho pozici. Ubohý démon se změní v narudlý oblak a vám přistane nějaké to střelivo nebo lékárničky. 

DOOM VFR

Souboje se slabšími protivníky jsou hodně kontaktní, možnost aspoň nepřátele bacit zbraní po hlavě by neuškodila. Takto zaseklého démona totiž nejde ani střelit. V takových případech se hodí osvojit si novou schopnost - rázovou vlnu. Odhodí každého dotěrného démona uzurpujícího váš osobní prostor. 

Velkým hříchem je absence motorovky, kultovní zbraně celé série (kdo tohle odsouhlasil, by zasloužil hodit portálem přímo ke Cyberdémonovi). To je naštěstí jediný vyškrtnutý stroj na smrt. Zbytek zbraní i s postupně odemykanými upgrady (tentokrát pro každou zbraň jedním) je přítomen a v jisté formě si užijete i BFG. Po své krvavé cestě narazíte i na známé Argent Cell – upgradují zdraví, střelivo a trvání zpomalení času.

Ve virtuálním pekle

Pravého pocitu imerze dosáhnete jen se sluchátky. Různé vzdálené skřípání, vrzání a hrdelní skřeky zatracenců mísící se s nadupanou hudbou vás vtáhnou, ani nebudete vědět jak. Ozvučení i grafická stránka hry je rozhodně nadprůměrná v porovnání s jinými VR tituly (mrzí mě, že natípat kvalitní obrázky z nějakého důvodu nešlo). 

Nechybí možnost změnit nastavení tak, aby váš stroj pořádně stíhal. Ve hře se občas vyskytly podivné grafické glitche, prolínaly se a blikaly textury, ale šlo jen o raritní případy. Celou hru mě ale zlobil bug při interakci s předměty. Ruka se lámala do nepřirozených úhlů. Dalším nepříjemným bugem bylo propadnutí výtahem. Pro průzkumníky přidávám varování, že teleportace vás může dostat na různá místa, ale v pár případech se už nelze odteleportovat zpět.

DOOM VFR

DOOM VFR

Ve hře je třeba brát v potaz limity technologie: nepřátelé vzdálení pár desítek metrů jsou kvůli rozlišení špatně viditelní, což zhoršuje přesnost. Jinak je ale grafika perfektní a vy se budete opravdu cítit, že jste v koridoru na Marsu obklopení krvežíznivými démony. A až přijde na Peklo, neubráníte se onomu „wow“. Design úrovní se zlepšuje snad misi od mise, až to vypadá, že autoři schválně vaše smysly zaplavují postupně. V posledních úrovních už vám bude přecházet zrak a dojde i na příjemné mrazení.

Něco pro nostalgiky

Ve hře se vám odemknou i Classic maps. Není to nic jiného, než některé levely z originálního DOOMa a DOOMa II, který celou střílečkovou mánii v roce 1993 odstartoval. Mapy si odemknete hledáním panenek Doomguye. Nechybí původní textury okolí, moderní nepřátelé v takovém prostředí působí trochu nemístně, ale pamětníky tahle virtuální exkurze stejně potěší.

Celou dobu, co budete hrát DOOM VFR, se budete výsostně bavit, proto zabolí, že herní doba se pohybuje kolem tří až čtyř hodin. To na titul za 30 éček není moc. Classic maps jsou sice milým zpestřením, ale neudrží vás u hry o moc déle. Nedostane žádný dodatečný obsah, který by návštěvu do VR světa DOOM prodloužil a nutil vás k návratu. Přitom se úplně nabízelo udělat sérii Rune Trials, jako v DOOMovi 2016, multiplayer či bezduché arkádové střílení po vzoru Serious Sam nebo Space Pirate Trainer. Možností, jak prodloužit herní dobu, by se našlo habaděj.

DOOM VFR

Každý trochu znalý DOOM ví, co to F v názvu znamená a že je v názvu zaslouženě. DOOM VFR ukázal, že brutální, frenetická akce se dá udělat i za pomocí tradičních střílečkových ingrediencí a nemusí jít jen o statickou střelnici jako Serious Sam nebo Space Pirate Trainer. 

DOOM VFR je parádní VR zážitek, servírující hory nových podnětů, které si při sezení za monitorem prostě nemůžeme dopřát. Zažijete adrenalin, mrazení v zádech i závrať. Navštívíte stísněné chodby, pompézní nádvoří i vědecká zařízení a potkáte všechny staré známé nepřátele, kteří jsou ve VR jako doma. Stejně si ale budete říkat, že za ty peníze jste mohli dostat daleko víc. A také bez chyb.