Nový Deus Ex splnil sliby a jde ve stopách legendárního originálu

Jedna z nejočekávanějších her současnosti se povedla. Až nečekaně silně se drží odkazu prvního dílu, jenž se nesmazatelně zapsal do herní historie. Z výrazně větší části je to dobře, ale vyšší míra invence by přeci jen neškodila.

Deus Ex: Human Revolution - Adam Jensen

V roce 2000 vyšla hra, která se navždy zapsala do herních dějin: Deus Ex. Existují hráči, a není jich málo, kteří tvrdí, že jde o vůbec nejlepší hru všech dob. Před pokračováním Human Revolution tedy není jednoduchý úkol. Minulost ukázala, že snaha zavděčit se pamětníkům a zároveň vykročit vstříc modernímu a zhýčkanému publiku nedopadá dobře.

Adam Jensen má ale jiné starosti. Poté, co se mu jako členovi elitní zásahové jednotky vymkla jedna akce z rukou, nastoupil do výnosnějšího zaměstnání u Sarif Industries. Firmy, která vede invazi mechanických vylepšení lidí do společenského života, což se nelíbí puristům, bojujícím za čistotu lidské rasy a výhradně přírodní evoluci, ale zjevně ani dalším subjektům konspiracemi propleteného světa.

Jednoho dne je centrála Sarif Industries napadena a přestože je Adam tvrdý hoch, může tomu všemu jen přihlížet a na konci zemřít. Tedy, ne tak docela. Poté, co si útočníci odnesou, co chtějí, dají geniální kolegové Adama zpět dohromady a navíc ho podle módních trendů vybaví lecjakým vylepšením.

To se bude hodit. Je to totiž právě Adam Jensen, kdo od šéfa Sarif Industries dostane úkol vypátrat, kdo vlastně jsou ti útočníci. Úkol zdánlivě banální a neinspirativní, ale v realitě Deus Ex dostatečný na to, abyste se zapletli do spletitého, přesto však přehledného a poutavého příběhu, kde rozhodování mezi dobrem a zlem není vůbec snadné.

V první hodině hry se virtuální svět výrazně promění, protože od útoku a vyslání Adama na misi uplynulo šest měsíců. Na začátku uvidíte přísliby Sarif Industries o zářné budoucnosti vylepšeného lidstva, ale ve chvíli, kdy již augmentovaný (vylepšený) Adam vstupuje do ulic Detroitu, začínají probleskovat první dystopické příznaky.

Lidstvo je znovu, jako již mnohokrát v historii, rozděleno. Tentokrát na elitní třídu vylepšených a normální lidi, kteří si vylepšení zaručující zdraví, sílu a převahu nemohou dovolit.

S rozdělením společnosti přichází extremismus. Za čistotu rasy bojující organizace Purity First je považována za fanatickou. Byla to snad ona, kdo na Sarif Industries zaútočil? Ale jak to, že sami útočníci byli vylepšení? Kousek po kousku budete v roli Adama Jensena postupovat po stopě spiknutí, sahajícího do nejvyšších vládních kruhů a ve své podstatě ohrožující samu budoucnost lidstva.

Deus Ex: Human Revolution není další přímočarou střílečkou, byť se i tímto stylem s trochou štěstí k závěrečným titulkům propracujete. Jenže pak se budete divit, co na té hře všichni vidí. S takovou budete mít před očima průměrnou akci s občasnou, nic neříkající příběhovou sekvencí.

Vtip je v tom, že autoři hráčům neservírují vše jako na stříbrném podnose. Nestačí jen držet tlačítko na spoušti, chce to být aktivní, ponořit se do propracované alternativní reality tohoto světa.

To obnáší například zastavení se u zpráv vysílaných na velkoplošné obrazovce, neslušné čtení e-mailů v počítačích, povídání se zdánlivě bezvýznamnými osobami, ale především čtení elektronických knih. Tam všude získáte informace, které zážitek z Deus Ex: Human Revolution posunují na zcela jinou úroveň.

Plnění misí se pro mnohé najednou stane jen výplní (byť zábavnou a variabilní) a příběhové sekvence najednou začnou dávat smysl. Někomu dojdou souvislosti dříve, jinému později a jinak. A v tom je ta hodnota.

Pamětníci originálu záhy s povděkem zjistí, že se Human Revolution drží původního herního konceptu, který dnes může působit lehce archaicky, ale potřebám hry slouží skvěle.

Namísto volného a rozlehlého světa vás autoři pokaždé vsadí do jeho malých částí. Můžete se svobodně pohybovat, ale je vždy nutné splnit hlavní misi. Navíc se můžete pustit i do těch vedlejších.

Dobrodružství začíná v Detroitu a v zájmu variability se přesouvá po celém světě, do Montrealu v Kanadě, Hengshan v Číně a na další dvě místa. Vizuálním stylem lokality zaujmou, přesto však takový Detroit, sestávající z okrsku několika ulic obklopených neprůchodnými policejními zátarasy, moderního hráče svou prostorovou omezeností trkne.

Má to ale i své výhody. Příběh postupuje jasně kupředu a hráči se nemusí zdlouhavě pídit po tom, co se od nich v dalším kroku chce. Vzhledem k absenci zbytečného pobíhání pak hra působí dynamickým dojmem i přesto, že dost času strávíte zmíněnou konzumací textových a audiovizuálních informací.

Jak jsou jednotlivé areály zvenčí omezené, tak uvnitř vyzývají ke svobodomyslnosti. Stojí vám v cestě brána? Možná by se dalo přístupový kód vylákat (nebo vymlátit?) od kolemstojících pankáčů. A nebylo by jednodušší poskládat pár beden na sebe a bránu přeskákat? A proč vlastně nevyužít těch vylepšení?

Upravené tělo hrdiny se v průběhu hry neustále vylepšuje a učí novým vychytávkám. S posílením paže vám nebude činit problémy pohazovat ocelové kontejnery, vylepšené nohy umožní skákat tři metry vysoko a díky zneviditelnění v klidu projdete kolem hlídek.

Některé augmentace jsou ale přeci jen designem úrovní omezené. Je tu třeba možnost probourat zeď. Teoreticky by tak hráč mohl postupovat vcelku destruktivně, prakticky to ale možné není. Taková schopnost ve výsledku funguje na jednom či dvou místech v misi.

Využití augmentací, ale vcelku nepochopitelně také tiché vyřízení nepřítele ručně, podléhá dostupné energii z baterií. Přestože baterií není nedostatek a ta základní se postupně dobíjí, znemožňuje tento koncept jednoduchá řešení.

Síla a počet vylepšení závisí na získaných zkušenostech, které se na konto připisují prakticky za každou akci, i když je velkou otázkou, v jakém množství. Deus Ex: Human Revolution vám dá rychle najevo, že nejvýnosnější je tichý způsob, při kterém se o vás dozví co možná nejméně nepřátel a také jich co možná nejméně zabijete. Za omráčeného protivníka získáte mnohem více zkušeností než za zabitého.

Pak ale nedává valného smyslu skutečnost, že tichý přístup k řešení misí je také tím jednodušším. Na svědomí to má poněkud zvláštní chování střelných zbraní a ne zcela optimalizovaný krycí systém, na kterém jsou přitom přestřelky založené (bez krytí jsou v zásadě neřešitelné). K tichému postupu je technologie i design misí lépe uzpůsoben. A nakonec je elegantnější řešení také zábavnější.

Zvláštně působí vcelku výrazná technologická zaostalost hry. Autoři zjevně použili zastaralou technologii, protože jinak by relativně malým prostředím a zejména jejich obyvatelům mohli dát do vínku více detailů. Vedlejší postavy vypadají opravdu špatně, navíc jde jen o několik neustále se opakujících modelů.

Ty důležitější jsou na tom o něco lépe, ale při pohledu na L.A. Noire jsou zde patrné dlouhé roky grafického rozdílu. Přesto se hra pyšní hutnou, temnou atmosférou, které však dosahuje ze všeho nejvíce osvětlením a zvolenou barevnou paletou. Zapomenout nelze ani na skvělý hudební doprovod. A bohužel ani na extrémně dlouhé načítání úrovní.

Deus Ex: Human Revolution však ani přes zmíněné výtky rozhodně není rozporuplnou hrou. Klady a v herním průmyslu ovládaném tupými akcemi nebývalá příběhová a koncepční vynalézavost jednoznačně převažují misky vah na stranu velkého hitu.

Přesto však výjimečnosti originálu nedosahuje, možná i proto, že se až příliš snaží jít v jeho šlépějích a zapomíná na to, že Deus Ex byl ve své době i novátorskou a ve všech směrech moderní hrou.

Zcela určitě ale uspokojí všechny, kdo hledají inteligentní a dramatický příběh podepřený chytrými herními mechanismy.