Je to stará známá pravda: člověk může mít sebevytříbenější smysl pro humor, ale nakonec stejně každého nejvíc pobaví, když někdo upadne, nebo si budku nabije jakýmkoliv jiným způsobem. Druhá varianta sice není tak humorná, ale zase člověku přinese nesrovnatelně větší potěšení: někomu ciferník rozmlátit sám. Pokud se s tímto vědomím přesuneme do prostředí newyorského gangsta prostředí, dojde asi většina analytiků k názoru, že drsní negři asi zrovna netouží po tom, smát se až se za břicha popadat. Zvláště pak v případě, že válka gangů je v plném proudu. Technická: slovem „negři“ se skutečně nesnažíme diskriminovat občany afroamerického původu, ale jak vyjde najevo později, je to přesně to slovo, které se vám vybaví po prvním spuštění hry. Takže pojmy máme definovány, můžeme směle přistoupit k referátu a následné diskusi.
Z auta někdo vystupuje (nevidíme ale kdo), vytáhne z vraku D-Moba a oba prchají.
Okamžitě, ale úplně střelhbitě je potřeba zdůraznit, že Fight for N.Y. je hrou prvotřídní jakosti, která má se svou předchůdkyní společného strašně mnoho, ale zároveň jen velmi málo. Stejné je prostředí, tematika, atmosféra a celkový koncept. Nová je hratelnost, zábava, atraktivita a ano, vlastně i ta atmosféra. Ve světle našich posledních poznatků se tak původní Def Jam: Vendetta dnes jeví již jen jako obyčejná wrestlingová hra s boostometrem, kde místo naolejovaných svalovců předvádějí synchronizované gymnastické sestavy drsní
rappeři. Zapomeňte ale na poměrně dosti stereotypní Vendettu, přichází totiž FFNY, jenž jasně dominuje. Trochu stydlivě tak nyní musíme klopit zrak při vzpomínce, na letošní E3, kdy jsme měli možnost si tento titul zahrát za zavřenými dveřmi na stánku EA, přičemž naše hodnocení tehdy znělo zhruba stylem: „Hm, docela nic moc, lehce překopaná jednička.“
To, že tomu tak nebude, ale začne člověk lehce tušit při spuštění intra, které dokazuje, že ještě i dnes může být tato složka hry zajímavá i něčím jiným než jen technickým zpracováním. Zápletka se má asi takto: boss jednoho z gangů, D-Mob, je zatčen a odvážen na policejní stanici. Po chvilce jízdy se ale odněkud vyřítí terénní auto a narazí do policejní kocábky. Z auta někdo vystupuje (nevidíme ale kdo), vytáhne z vraku D-Moba a oba prchají. Po rychlém střihu se ocitáme na policejní stanici, kde jeden ze strážníků do protokolu popisuje neznámého pachatele a sestavuje jeho portrét, což je přesně okamžik, kdy dostanete poprvé do ruky aktivní ovladač a sestavíte podobu svého budoucího avatara podle vašich představ. Pravda, možnosti zde nejsou ani zdaleka tak široké jako kupříkladu v THUG, ale jako poměrně svěží nápad pro úvod hry to zcela jistě obstojí na výbornou.
Takže co dál? Odvezete D-Moba do jeho „kanclu“ a setkáte se s jeho nejbližšími pomocníky. Ti jsou obeznámeni se skutečností, že jste jejich nový parťák, nafasujete svoji místnůstku a pak už je nejvyšší čas vstoupit poprvé do ringu a hájit tam D-Mobovy zájmy. Začínáte samozřejmě na poněkud podřadných turnajích v různých pajzlech, ale asi netřeba připomínat, že po prvních úspěších vaše reputace roste, čekají na vás těžší protivníci atd., atd. vaše charisma či reputace samozřejmě roste i s tím, co si pořídíte za tvrdě vybojované peníze. Můžete nakupovat oblečení, šperky, tetování nebo třeba měnit účesy. Časem tak tedy zjistíte, že původní nabídka prvků ke tvorbě vaší postavy rozhodně nebyla tak chudá jen proto, že toho autoři víc udělat neuměli. Ani náhodou. Postupem času se vám budou odemykat doslova kvanta úplně všeho, takže si svého bojovníka doladíte k obrazu svému. Je ale potřeba vědět, že za všechno se platí. Holt, tvrdý gangsterský byznys.
Máte jedinečnou možnost zasadit pořádnou ťafku pomocí speciálních technik: omlátit hlavu o zeď, protáhnout ksicht po provazech okolo ringu nebo třeba nakopat do jukeboxu.
Tvrdé jsou i samotné boje, jelikož od minula znatelně stoupla obtížnost hry, a možná, že ani ne tak obtížnost, jako spíš možnosti, kterými vás jak protivníci, tak i hra samotná mohou překvapit. Na druhou stranu je ale férové, že všechny záludnosti můžete provádět i vy vašim oponentům. V prvé řadě se v případě FFNY již nejedná jen o čistokrevný wrestling, i když ve
výsledku to wrestling samozřejmě stále je. Na hře je ale patrný lehčí příklon ke klasickým bojovkám, takže svůj význam zde mají i klasické údery a kopy. Hned v úvodu hry si pro vašeho hrdinu vyberete styl, kterým bude bojovat. Na výběr je z wrestlingu, pouličního boje, kickboxu, klasického bojového umění a stylu založeném na páčení končetin. Samozřejmě, že každý styl jinak vypadá, ale navíc má každý i své výhody a nevýhody, které jsou ve hře stručně popsány, takže si můžete dle své libosti vybrat, zdali vám bude více vyhovovat systém rychlých úderů nebo třeba přesné časování chytaček. Pokud ale časem zjistíte, že to nějak není ono, stačí zajít do tělocvičny Henryho Rollinse (ten je zde ztvárněn opravdu hodně dobře) a za příslušný obnos se naučit styl nový. Nemyslete si ale, že váš původní styl okamžitě „zapomenete“. Budete prostě ovládat dva, což bude vidět i na vašem bojovém projevu, který se kombinováním vícera prvků stane pestřejším a tím pádem i atraktivnějším pro přítomné diváky. To bude mít za následek nárůst vašeho charizmatu, což se zase projeví tím, že se vám bude rychleji nabíjet blaze-meter. Pokud tento není plně nabitý, nemůžete provádět speciální silné útoky. A ty se zase hodí třeba k vážnějšímu odběru soupeřova zdraví, případně pro knockoutování oponenta. Ale zpět k boji. Ten je oproti Vendettě nejen pestřejší a přitažlivější na pohled, ale nabízí i zajímavé nové možnosti.
Značná část arén je ohraničena jen přihlížejícími diváky, kteří v rukou drží různé předměty, jež si od nich můžete vzít a rozmlátit je soupeři o hlavu. Stejně tak můžete okolo stojící dav použít i jako pomocníky v boji. Uchopíte oponenta a mrštíte jím směrem k nejbližším divákům. Váš protivník zavrávorá a spadne do náruče některého z diváků, který jej zachytí. V tu ránu nastává ideální příležitost, abyste k němu opět přistoupili a za pomoci onoho diváka, jenž vašeho soka přidrží nebo vám jej naopak „nadhodí“, provedli speciální techniku určenou právě pro tyto případy. Poměrně hodně pak potěší, když soupeřem hodíte k někomu, kdo má v ruce třeba láhev. Pak se totiž vůbec nemusíte namáhat někam chodit, divák mu sám orazítkuje kebuli. Jako všechno ostatní ale samozřejmě naopak nepotěší, když třeba u diváka s koštětem přistanete naopak vy. Hodně povedenou featurkou jsou i techniky u pevných předmětů jako jsou kupříkladu zdi nebo reprobedny. Pokud se vám stejným způsobem jako do davu podaří soupeře hodit třeba na zeď, zůstane chvíli omráčený a vy máte jedinečnou možnost mu zasadit pořádnou ťafku pomocí dalších speciálních technik určených zase pro boj u zdí: omlátit hlavu o zeď, protáhnout ksicht po provazech okolo ringu nebo třeba nakopat do jukeboxu.
|
Tyto speciální techniky jsou důležité i pro knockoutování oponenta. K.O. mu totiž běžnými údery či chytačkami nezasadíte ani kdybyste do něj sto let čutali. Nejprve musíte ukazatel jeho zdraví dostat do takzvané rizikové zóny a pak jej dorazit buď nějakým předmětem, speciálním nabombením do zdi nebo třeba oním blaze supersmasherem (mimochodem těchto je rovněž nepřeberné množství, ale opět si je budete muset koupit). Pokud ale pocestujete k zápasu třeba do asijské čtvrti New Yorku, setkáte se tam s ringy ohraničenými pevnými, ale rozbitelnými okraji. Pokud se některý z dílů vylomí, dávejte pozor, protože můžete velmi snadno prohrát (ale na druhou stranu i vyhrát) ring-outem. Pokud ale vsadíte na taktiku páčení končetin, lze vyhrát i tak, že několika vhodně nasazenými pákami danou končetinu úplně odpálíte. Takže jak vidno, možnosti jsou velice pestré i co se týče cest k vítězství, kdy jediná slepá stezka vede přes běžné údery a kopy. Ty ale rozhodně nejsou ve hře zbytečně. Velmi se hodí, když kupříkladu potřebujete sestřelit na zem soupeře, který se umí dobře dostávat z vašich pokusů o úchop nebo při přerušování pokusů soupeřů o totéž. Každý úder, který najde svůj cíl, vám pak pomůže na malinkou chvíli protivníka rozhodit a tohoto okamžiku využít k rozvíjení dalších akcí. Možnosti nejsou sice vyloženě nepřeberné, ale s trochou snahy trošku více si se hrou vyhrát objevíte, že právě tyto jednoduché údery vám skýtají další rozšíření možných bojových taktik. Velmi sympatický na této hře je ale rovněž fakt, že prakticky na jakoukoliv techniku zde existuje účinná obrana (samozřejmě pokud zrovna není váš
udatný rek otřesen). Kromě klasického krytu zde máte možnost údery i kopy účinně reversovat a pokud stihnete včas zareagovat, vykroutíte se ze sevření i toho nejsilnějšího ranaře. Zkrátka radost bojovat.
Tvůrci evidentně zjistili, co poprvé udělali špatně a na výsledku je to vidět.
A teď si k tomu připočtěte opravdu skvělou rapovou atmosféru gangsterského prostředí, kterou musí se vší úctou pochválit i takový zarytý odpůrce tohoto stylu jako je autor tohoto textu, a máte parádní kousek, který opět dokazuje, že lidi od EA BIG prostě umí. Vše je navíc velmi dobře zpracováno technicky, takže je na co koukat i co poslouchat. V animacích, samotné hře i v loadingových obrazovkách jsou postavy opravdu pěkně zpracované a jelikož jsou jejich tělesné schránky lehce naddimenzovány, dojdete k podezření, že všichni zdejší rappeři musí být v reálu „negři jako hory“ a že nikoho z těchhle drsných ranařů bychom fakt naštvat nechtěli. A jsme u toho. Pokud někoho při pohledu na zdejší svalovce nenapadne něco podobného, tak v redakci sníme každý dvě diskety. Čestně. Grafika se prostě fakt povedla. Třeba není zas tak technicky dokonalá a při pohledu na některé aspekty by se chyby našly stoprocentně, ale celkové vyznění je parádní. Volba barev, nasvětlení, prostředí, zkrátka dokáže evokovat pocit opravdového baru někde v zapadlé ulici, kam se přišli porvat gangsteři. Podobně jsou na tom i
zvuky. Namluvení postav je hodně životné, disponují vcelku slušným počtem hlášek, jak vtipných, tak drsných, bez výjimky ale všech přisprostlých a třeba takový Snoop Dogg zde mluví opravdu jako živý paráda. Dobrý pocit ze zvukové kulisy umocňuje i našlápnutý soundtrack (opět musím uznat i já), sestavený z tvorby místních bijců, a dokonce i takové detaily jako třeba položení telefonu, které slyšíte po každém vzkazu na vašem záznamníku.
Celkově tedy můžeme Def Jam: Fight for N.Y. jen a jen doporučit. Tvůrci evidentně zjistili, co poprvé udělali špatně a na výsledku je to vidět. Tahle hra je zábavná, poutavá, má spád, má náboj, je dlouhá. Co víc si přát? Není to čistý wrestling a rozhodně to ani není klasická bojovka. Spíš ale asi teda ten wrestling. Ale trochu i bojovka. No, každopádně: tahle hra nás v redakci zabavila natolik, že jsme dočasně i přerušili rozehranou ligovou soutěž v NHL 2005. Takže jistě je vám jasné, že to nebude jen tak nějaká průměrovka. Kdyby toto byla první hra ze série Def Jam, dalo by se možná s trochou snahy uvažovat i o devítce na začátku číselného hodnocení. Možná.
| Def Jam: Fight for N.Y. | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
