Nikdy neříkej nikdy. Jak a Daxter si už měli dávno po třetím díle užívat zaslouženého důchodu, ale přesto si ještě stihli střihnout role závodníků v Jak X. K naší obrovské radosti byla prosba v závěru recenze Jaka 3 vyslyšena, aniž bychom vlastně doufali, že se donese tam, kam má. A Ready at Dawn, s asistencí samotných Naughty Dog (na výplatní pásce je mimo jiné i původní dabér Daxtera), využili dosud neobjasněných událostí mezi prvním a druhým dílem, a ukáží nám, jak vlastně došlo k osvobození Jaka z Praxisova zajetí. Není žádným překvapením, že hlavní roli v tom měl Daxter. A plácačka na mouchy a DDT.
Úsměvná je scénka, kdy si Daxter naverbuje svého vlastního pomocníka – blechu jménem Tic.
Trilogie Jak and Daxter patří mezi to nejlepší, co lze v žánru akčních plošinovek na PS2 hrát. Excelentní technické zpracování a úžasný level design všech tří her není to jediné, po čem konkurenti žárlivě koukají. Tím, čím se tyto klenoty žánru odlišují nejvíce, je příběhová linie, pro podobné hry naprosto neobvyklé hloubky. A pak je tu Daxter. Egocetrická kuna s odvahou třídenního
kuřete byla vždy centrem pozornosti animací mezi jednotlivými misemi a až na pár výjimek se její výstupy doposud omezovaly jen na několik miniher. S PSP ale konečně Daxter dostává dostatek prostoru k seberealizaci a i když by se možná raději i tentokrát schovával někomu za krkem, musíme potvrdit, že jeho postava je tak silná, že si nepřítomnosti Jaka ani nevšimnete.
Opět v Haven City
Hra začíná dva roky po uvěznění Jaka, kdy se Daxter „živí“ v Haven City jako bavič štamgastů místní putyky. V
průběhu hry se setkáte s několika starými známými (Samos, Keira), ale jinak budete spolupracovat s novými postavami. Musím zmínit úsměvnou scénku, kdy si Daxter naverbuje svého vlastního pomocníka – blechu jménem Tic. Gagy v animacích jsou opět na úrovni hollywoodské produkce, i když příběh samotný není tak hutný jako poslední dva díly. Ovšem u displeje vás jistě udrží. Ve městě se pomalu začínají objevovat Metalheadi a Daxter doplatí na své ustavičné chvástání tím, že je mu vnucena práce
hubitele tohoto vetřeleckého hmyzu. Hned první mise v hotelu vás seznámí nejen s ovládáním (vše vychází z předešlých dílů, jen pohyb kamery se přesunul na L a R tlačítka), ale i s prostředím. Grafika doslova vyrazí dech. Jedniné místo, kde se hra nepohybuje úplně plynule je notně ořezané Haven City, které ale se svými několika bloky (pár ulic tovární čtvrtě a zhruba polovina doků) funguje jen jako přestupní stanice mezi jednotlivými úkoly.
Poletující Daxter na zažehnuté plechovce by mohl být logem celé hry.
Navštívíte celkem 17 rozličných exteriérů a interiérů, a kromě starých známých (kompletně přebudovaných) lokací z předchozích dílů (Praxisův palác nebo doly) se podíváte i na zcela nová místa (Praxisova pokladnice, vězení, metro nebo les pro těžbu dřeva), jenž svým grafickým pojetím přirozeně a věrohodně zapadají do světa Jaka a Daxtera. Ve stopách své předlohy jde také geniální level design, navozující pocit širší provázanosti prostředí, ve kterém se Daxter pohybuje, a to i přesto, že levely jsou hodně lineární. Kromě klasických plošinovkových misí opět usednete za řidítka vznášedel nebo za pažbu těžkého kulometu. Variabilita misí je i tentokrát mixem všech možných činností, zaručující nesklouznutí k stereotypu nebo nedejbože k nudě.
Samostatnou kapitolou jsou minihry, po jejichž splnění se Daxterovi zvyšuje maximální hodnota zdraví nebo zpřístupňují nové pohyby. Odehrávají se v době, kdy oranžová kuna spí, a jako sny také vypadají. Daxter se v nich ocitá například v roli Nea z
Matrixu, Gandalfa a Gimliho z Pána Prstenů nebo jako Indian Jones. Nejde sice o nic jiného, než jen o včasné stisknutí tlačítka
(nebo vymačkání požadované kombinace) v časovém limitu, ale svou chytlavostí, grafickým pojetím a smyslem pro humor plní funkci k odreagování na výtečnou.
|
Všechny herní mechanismy zůstaly zachovány a i když je tentokrát o něco více kladen důraz na hopsání a skákání než na akci se zbraněmi, napětí si užijete až až. Když totiž srovnáte Daxterův arzenál zbraní s Jakovým, dojde vám, že je Daxter nucen problémy
s obtížným hmyzem řešit o poznání blíž k tělu. Vyzbrojen elektrickou plácačkou na mouchy vrhne se do desinsekce pavouků,
much, vos, brouků a ... žížal. Později se dostane k sofistikovanějšímu rozprašovači omračující chemikálie, která se postupně ve dvou vylepšeních dokáže změnit v plamenomet a následně na jakousi formu sonického granátometu. Mimo jejich primární funkce
je lze při výskoku použít jako nadnášedel, dovolujících překonání širších propastí, a poletující Daxter na zažehnuté plechovce by
mohlo být vlastně logo celé hry. Obtížnost hry kopíruje třetí díl „velkého“ Jaka a Daxtera, a i když si několik sekvencí několikrát (hodněkrát :-) zopakujete, k frustracím nedochází. Znovu se opakuje sbírání Presursor Eggs, tentokráte
rovné tisícovky, jimiž si otevíráte nejen bonusový obsah (dema z E3, film o tvorbě hry, cheaty), ale také zpřístupňujete výše zmíněné snové minihry. Po zdárné terminaci posledního bosse (ve hře se utkáte se třemi šéfíky, které nelze porazit jinak než
důmyslnou kombinací všeho, co máte v dané chvíli k ruce) můžete přeskakovat z jednoho levelu do druhého, a tak sesbírat to, co jste přehlédli nebo k čemu jste neměli dřív přístup.
Od bezchybné snahy autorů zapadnout graficky do stylu předchozích her se odvíjí také audio složka neméně vysoké kvality. Dabing postav je na úplně stejné úrovni jako u starších dílů, v čele s hlavním hrdinou, jehož party vynikají hlavně proto, že mu konečně nikdo neskáče do řeči. Zvuky jsou na obvyklé úrovni a přesně tak i hudba, která kromě příjemných melodií nabízí i
|
Daxter
Slabší frame rate v Haven CityDaxter je ukázkou kvalitně odvedené práce, bez ohledu na to, že vychází „jen“ na handheldu. V ničem si nezadá se svými předchůdci, ale jeho hadrwarová náročnost se na PSP odráží stejně tak jako u GTA:LCS, a baterii tak vyždímá do šesti hodin. Koho to ale zajímá, když Daxtera prostě musí mít každý plošinovkově pozitivní majitel PSP?
| Daxter | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
