To máte tak, vytvoří se skvělý seriál a podle něj se udělá ještě lepší hra a penízky se jen pohrnou, alespoň tak si to povětšinou malují všichni tvůrci. Jenže co když je zde malý problém? A to ten, že uvedený seriál nebyl vůbec tak dobrý? Dvě sezóny je na americké poměry velice málo a tak se nedivím, že kvůli zlepšení reputace došlo k tomu, že se obě sezóny vydávají ještě jednou a to rovnou na DVD. Možná si teď říkáte, co to má společného se samotnou hrou, když jde především o licenci? Máte pravdu, jenže celá hra spíše působí jako reklamní materiál pro přilákání na nevydařenou TV produkci.
Osobně jsem seriál ještě neviděl, i když se prý pro naši TV připravuje a určitě tušíte, která že stanice jej získala. Ale o to teď nejde; takže příběh se snaží být komplikovaný a nezáživný, jak to poslední dobou ostatně u těchto seriálů bývá. Opět jedna velice emancipovaná a krásná a chytrá a já nevím co ještě se snaží zachránit svět před x-tým zloduchem. Tedy vše při starém až na to, že se to celé nese v duchu oblíbených akrobatických bojových umění á la Matrix. Což hned zkraje vypadá velice zajímavě. Navrch pochmurná atmosféra daleké či blízké budoucnosti, poměrně slušná práce kamery a velký rozhled po herní ploše. Bojový systém je velice jednoduchý na ovládání a efektní na pohled, bohužel jen do doby, než si uvědomíte, kolikáté že kolo bojů to máte za sebou a stále se nic nezměnilo. Byť nás přebal hry skromně upozorní na enormní počet bojových kombinací - okolo padesáti typů - vy jich stejně užijete
v praxi tak okolo deseti. Důvod je jednoduchý, souboje jsou sice poměrně vyrovnané, ovšem poté, co se objeví voják s kulometem a přehnaným temperamentem při držení jeho spouště, jdou veškeré kreace stranou. Nyní je totiž skutečně jedno, jestli umíte padesát a nebo jen dva druhy hmatů. Abyste tak nějak byli i v těchto střetech tím, kdož nakonec zvítězí, musíte nalézt adekvátní zbraň, v tomto případku jde o policejní tonfu. Špatně je však vyřešeno opotřebování zbraně a její následné zmizení.
Jistě vás zajímá, jakým způsobem lze bojovat. Jak jsem výše naznačil - á la Matrix. Takže budete vytvářet všelijaké zpomalovací přemety, přehozy, odrazy od stěn s následným kopem, ale i několik druhů chytaček. Vše je výtečné do doby, než vám dojde nepříjemná skutečnost, že se to stále opakuje. Nepomůže tomu ani řada naprosto úchylných puzzlů, kdy z posledního zloducha vykopnete přístupovou kartu, kterou následně použijete. Čímž je bohužel veškerý tvůrčí nápad vyčerpaný, žádné složité hádanky a nebo alespoň beznadějně zašantročený klíč, jen přístupové karty a nic víc.
Jelikož Dark Angel vznikl v dnešní době, kdy se všude využívají stealh prvky, ani zde tomu nemůže být jinak. Jenže ono to není jen tak a MGS se neřadí na čelní místo svého žánru pro nic za nic. Nejde jen o to, že se hlavní postava umí připlácnout na zeď a po zapískání si tupý
nepřítel sám dobrovolně přijde nechat zlomit vaz. Myslím, že by se tvůrci měli více zabývat studováním těchto prvků, než něco podobného do hry vůbec implementují. V Dark Angel je na tom stealth motiv stejně, jako celý ostatek hry. Ze začátku budete sice překvapeni, z jakých míst můžete nepozorovaně na nepřítele zaútočit, ale po čase vás to omrzí. K tomu všemu značnou měrou dopomáhá fakt, že existuje i několik úrovní, které tuto techniku po vás přímo vyžadují.
Jindy sice záleží na vás, jaký způsob konfrontace si vyberete, ale pokud například budete zpozorováni a začne férový souboj, čeká vás dramatický boj s časem - a pokud nestihnete, tak začínáte od začátku. A věřte, že vás tohle schéma často vytočí i díky kameře, která se v některých klíčových chvílích dívá úplně někam jinam a manuální korekce vám nijak moc nepomůže. Dokonce i ovládání, které je jinak v pohodě, se zde chová tak nějak zvláštně. Sice se můžete přilípnout pomocí daného tlačítka na stěnu, ale musíte být přesně naproti zdi a když se podél ní plížíte, je nutné si dát velký pozor, abyste omylem analogem nevybočili - což je díky kameře opravdu kumšt, pak vás totiž můžou zmerčit nepřátelé a to znamená velký malér. Aby to tvůrci trochu zjednodušili, přidali vám do výbavy zoomovací odstřelovačku a tak pár protivníků můžete skolit na dálku. A když jsem u toho vybavení, očekávejte ještě několik specifických pomůcek, ale za celou dobu hraní jsem je ani jednou nepoužil, vyjma přístupových karet, dynamitu a samozřejmě obligátních lékárniček.
Jak je u pouličních bojovek zvykem, vždy po určitém čase se objeví na scéně hlavní protivníci, nejinak je tomu tady a k uvedenému asi tolik. To, že první boss je vždy jaksi na rozehřátí, je tak nějak jasné. Ale proč jsou všichni hlavouni naprosto identičtí a dokonce i stejně útočí, tedy až na pár výjimek, a hlavně proč jsou tak snadno porazitelní? Hrůza.
Zpracování celé hry je vcelku ucházející a nemám k němu zásadních připomínek. Vše je do detailů vykreslené - i když to slouží jako kulisy a interaktivita prostředí se soustředí pouze na rozbíjení krabic a různých zábran. Prostředí je bohužel velice stereotypní a nečeká vás žádná výraznější změna. Další výtka by směřovala k celkové velikosti postav, které jsou opravdu miniaturní a nedokážu si představit hráče, jenž by to hrál na malé televizi!
A teď se konečně dostaneme k jádru pudla, proč mám ten neodvratný pocit toho, že hra Dark Angel slouží spíše jako reklama na samotný seriál. Bonusy; tedy trend, který je poslední dobou velice populární a několik her nám ukázalo, jak by se jich mělo využívat. Zde to nejspíš tvůrci pochopili zcela jinak a místo plnohodnotných herních překvapení vás čekají trailer, rozhovor, fotogalerie a další materiály, týkající se samotného seriálu. Inu i takto se dají hry dnešní doby využít, jako reklama na jiné médium.
| Dark Angel | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
