Command & Conquer – Rozkazuj a Dobývej – tento slogan již od začátku provází legendární sérii realtimeových strategií od Westwoodu. Ať už se jedná o úplně původní hru nebo Red Alert, Tiberian Sun, Red Alert 2 a spoustu datadisků (např. Tiberian Sun – Firestorm nebo Yuri's Revenge. Všechny jmenované tituly způsobily veliký rozruch a získaly si velké množství fanoušků po celém světě. Ani jeden z dílů se neuchýlil k 3D provedení, které jako mor klátilo jednu strategii za druhou a více či méně je vynášelo do nebeských výšin vesměs bohužel jen díky tomu, že šlo o fungl nový prvek. Nyní můžete právem namítnout, že právě ta vaše oblíbená hra zaujala po mnoha dalších stránkách, což vám samozřejmě neberu. I přesto však lidé z Westwoodu bodovali na plné čáře. Bylo to díky kvalitnímu grafickému zpracování, jež dokázalo zaujmout i bez třetího rozměru nebo díky skvělé hratelnosti, která hráčům nedávala oddechu? Či snad atmosféra bitev, nepřátelství GDI a NODu zakotvené hluboko v nás, skvělé videosekvence, jméno Westwoodu nebo hry samotné byly vodítkem k úspěchu? To by bylo jistě na dlouhou diskusi, důležité však je, že se autorům dařilo a na poli realtimeových strategií od vydání prvního Command & Conquer udávali více či méně prim. Nyní však nadešel důležitý okamžik, který se jistě zapíše do historie herního průmyslu bez ohledu na to, jestli na něj budeme vzpomínat v dobrém či zlém. Autoři si totiž řekli dost a zaútočili v oblasti jiného žánru, kam se moc obou znepřátelených klanů doposud ještě nedostala. 
Po několika letech vývoje se na světlo pařanské konečně dere nový 3D akční titul nesoucí název Command & Conquer: Renegade a všichni zasvěcení se zatajeným dechem sledují, jak to všechno nakonec dopadne. Autoři se totiž zhostili natolik těžkého úkolu, že by případný neúspěch nebyl ničím překvapivým. Stačí několik malých nepřesností a kritici je společně se zasvěcenými hráči s radostí roznesou na kopytech. Uspěje tedy hra natolik, že se dříve či později začne šuškat o jejím pokračování, nebo se Westwoodi otráví na vlastním tiberiovém poli?
Ostatně za všechno může Nick Parker - kdysi obyčejné dítě, které si rádo hrálo na vojáky, dnes armádní specialista, pracující ve službách GDI pod krycím jménem Havoc. Ač si to velící generál nerad přiznává, je tento svérázný chlapík tím nejlepším, co se v řadách jeho vojska skrývá. Již v úvodní animaci, která se společně s dalšími drží v případě Westwoodu obvyklého vysokého standardu, je znát, že vojna je jeho život. S neuvěřitelnou lehkostí proniká do nepřátelské základny a s úsměvem na rtech eliminuje ty, co se mu staví do cesty. Radost ho však přechází ve chvíli, kdy spatřuje svojí bývalou, podobně vycvičenou kolegyni Sakura Obata, jež se nechala zlákat vyšším žoldem a své vypilované schopnosti věnuje rudým silám NODu. Tato černovlasá kočička by jistě zaujala spoustu samečků, ovšem její pohled plný vražedného sexappealu dokáže přežít jen Havoc, o čemž se sami přesvědčíte na vlastní oči. :-) Nerad bych však předbíhal. Nickova ukázková mise končí neúspěchem a odporný generál Ravenshaw může dále vesele pokračovat v konání svých nekalých činů. Jako na potvoru se však jeho hlavní plán týká přímo řad GDI, konkrétně Dr. Mobiuse, jeho krásné dcery a neméně půvabné doktorky Petrovové. 
Nutno však podotknout, že tento na první pohled přestárlý starý mládenec s pěstěným knírkem netouží po dlouho odepírané dávce kvalitního sexu, nýbrž po uskutečnění tajného projektu Re-Genesis, na který mozková kapacita vědeckých špiček NODu zkrátka nestačí. A tak začíná hon na vychytralou straku, která si své klenoty pečlivě ve dne v noci hlídá a co si pracně nakradla, jen tak lehko nevrátí.
Než se však pustíte do samotné kampaně a vrhnete se do notoricky známé bitevní vřavy z poněkud jiného pohledu, na chvíli uhaste svůj chtíč po prolité krvi a vyšetřete si chvilku na povedený tutoriál, který vás do hry patřičně uvede. Během několika chvil pod vedením velícího Logana, jenž je stejná „guma“ jako hlavní hrdina, zjistíte, že se můžete libovolně přepínat z defaultního 1st person do 3rd person pohledu, kdy situaci kolem sebe nesledujete očima hlavního hrdiny, ale koukáte se Havocovi na záviděníhodně tvarovanou atletickou postavu. Jako první vás jistě napadne, která ze dvou nabízených možností je lepší. Ačkoliv jsem si dal záležet a dost dlouho jsem testoval jak první, tak i druhý způsob, nemohu ani jeden jednoznačně odsoudit. Podle mého názoru je skvělé, že ve hře tato možnost je a na každém hráči pak záleží, která mu nejvíce přiroste k srdci. Já osobně jsem nakonec upřednostnil hru z pohledu první osoby, neboť v tom případě více vynikala střelba a velkou roli jistě zahrála i síla zvyku. Pohled třetí osoby jsem využíval tehdy, kdy jsem se chtěl pokochat pěkným provedením postavy, různým armádním ohozem se samozřejmou kamufláží a zbraněmi, které měl Havoc na sobě naložené. 
Jako nepatrnou chybičku musím uvést, že v jednu chvíli byly viditelné jen dva druhy zbraní – jedna v ruce a ta, která byla používána předtím, na zádech. Je pochopitelné, že při plném naložení bych se jistě neubránil pomyšlení na chodící armádní vánoční stromeček, ale v tomto případě mohli autoři zpracovat pouze aktuální zbraň, což by plně splňovalo potřeby a neprovokovalo ke kritice. To jsem ale mírně odbočil. V tutoriálu dále zjistíte, že jednotky a budovy jsou věrnými kopiemi starých dobrých kousků, doposud známých jen z ptačí perspektivy, a tak se fanoušci dříve zmiňovaných strategií budou cítit jako doma. S překvapením uvítáte, že budovy si můžete prohlédnout nejen z venku, ale i zevnitř. Později si ozkoušíte některé tradiční zbraně, projedete se po základně v Hum-Vee a Medium Tanku a hurá potlačit nasimulovaný útok NODu.
Je jasné, že jsem do předchozího popisu nezahrnul vše, s čím se v tutoriálu seznámíte, ale rozhodně bych nerad, aby se nám tato recenze zvrhnula v návod. Myslím, že už tak vám toho prozrazuji až příliš. Jakmile tedy projdete výukovou sekcí hry, můžete se směle vrhnout do kampaně a nakopat Noďáky do řiti. Podle vašeho momentálního rozpoložení a dosavadních zkušeností na poli 3D akcí si můžete zvolit ze tří typů obtížnosti – Recruit, Soldier a Commando. Ty se liší v mnoha ohledech: aktivovaný či deaktivovaný pomocník zaměřování, množství životů a zásob, počet nepřátelských posil a množství brnění. Avšak vzhledem k zdánlivé jednoduchosti první obtížnosti doporučuji valné většině hráčů střední variantu, neboť v této si hru napoprvé nejlépe vychutnáte. 
Potom vám samozřejmě nic nebrání přijmout výzvu ze všech nejlákavější a také nejtěžší.
Jakmile se však ponoříte do akce, již pro vás nebude návratu. Zprvu mě hra natolik dostala, že jsem zapomněl i na jídlo, co jsem si předem pracně nakoupil, abych v nouzi nejvyšší nebyl rušen návštěvou nedaleké samoobsluhy. Až přicházející nevolnost, doplněná třesem rukou naznačovala, že bez kusu žvance to dále jaksi nepůjde. Nepřátel kvapem přibývalo a přesnost mých střel klesala se zvětšujícím se nedostatkem tekutin. První mise nebyla nijak složitá a během pár minut jsem vítězoslavně stál v troskách nepřátelské základny. Samozřejmě to nebyla čistě má práce, pomohly mi Hum-Vee a Medium Tanky, pár dobře mířených náletů také vykonalo své a dílo zkázy dokonal ION Cannon. Čistá herní doba následujících misí se však prodlužovala, postupně došlo i na potřebu častějšího loadování, angažovanost mé osoby byla stále potřebnější a obtížnost rapidně rostla.
Čím více jsem se prokousával hrou a stále více propadal atmosféře kolektivního boje, z kterého přímo čišela spolupráce mezi mnou a ostatními jednotkami na scéně, tím více jsem si uvědomoval, že tahle hra je něčím výjimečným. Titulem, který nám v nynějším herním suchu seslali samotní herní bozi a nenechali nás tak zdechnout uprostřed okurkové sezóny, která na nás s železnou pravidelností rok co rok útočí. 
Abych řekl pravdu, byl jsem nadšen a prožíval opojení, jakého se mi již dlouhou dobu nedostávalo. Stal jsem se součástí konfliktu dvou odnepaměti znepřátelených stran a neustále jsem byl přesvědčován, že ve srabu nejsem sám, ale i všichni mí parťáci, a nejen na mně, ale i na nich závisí úspěch celé akce. V tu chvíli jsem si vzpomněl na vylodění v Normandii v Medal of Honor: Allied Assault a naplno se hře oddal. Systematicky jsem zabíjel nepřátelské oficíry, aby nemohli přivolávat transportní helikoptéry s dalšími krvežíznivými vojáky, a vyhazoval jsem do vzduchu protiletadlové věže, aby se naopak dostalo podpory mé maličkosti. Odvážil jsem se i do „Hand of NOD“, jakožto velkého komplexu, pospojovaného výtahy a chodbami vedoucími do různých částí, jako např. tréninkové prostředí, posilovna, inženýrské centrum, ubytovna, jednací místnost, strojovna, záchody atp. Konečně jsem na vlastní oči zjistil, proč je vlastně tato stavba tak důležitá. Postupem času přišlo na řadu i ničení elektráren a následné deaktivování smrtících obelisků. Můj zbraňový arzenál se neustále zvětšoval a počáteční pistoli, kulomet, ostřelovací pušku, plamenomet, raketomet a výbušniny C4 doplnily exotičtější zbraně, na které sami jistě přijdete. Vezměte si však k srdci, že mnohdy se vyplatí prozkoumávat i ta nejzapadlejší zákoutí.
Hra víceméně neztrácela na svém počátečním tempu a má EVA (Electronic Video Assistant) zaznamenávala stále větší množství primárních (povinných) a sekundárních (nepovinných) úkolů, které jsem se snažil plnit podle nejlepšího svědomí. 
Za splnění některých nepovinných či dokonce skrytých úkolů jsem získával odměny v podobě zvětšení maximálního počtu životů či brnění a začínal jsem sledovat, kolik nepřátel jsem odrovnal, kolik budov zneškodnil, jak je to s mou celkovou úspěšností a ohodnocením atp. V tu chvíli však postupně opadala počáteční euforie a já si začal uvědomovat i stinné stránky hry. Jako první mě napadá nevyvážená inteligence nepřátel i vlastních vojáků. Upřímně řečeno, moc se těším na recenzi, ve které již konečně nebudu muset papouškovat tuto donekonečna omílanou větu a slibuji zde přede všemi, že jakmile se tak stane... anebo raději ne! :-) Každopádně vojáci vás někdy překvapí úrovní spolupráce, kdy s vámi skupinka dobře rozpoložených útočníků hravě zatočí, a jindy zas zklamou tím, jak jim je úplně jedno, když do nich někdo ze zadu pálí, ať jste to vy, vaši parťáci nebo nepřátelé. Dále bych si na mušku vzal promarněný potenciál, kdy mohli autoři ještě více prohloubit strategickou část hry například tím, že byste si vybírali, kudy se dále vydat, odkud na základnu zaútočit atp. Myslím, že tím by hra získala opět zcela jiný náboj a hravě by se tak vyhoupla před stále kralující Medal of Honor.
Co se týče audiovizuálního zpracování, nemám v této oblasti co vytknout. Hra jako obvykle po stránce grafické a zvukové nepřekvapuje po celou svojí délku, ale to se poštěstí jen málokterému titulu. Rozhodně však nabízí vysoký nadstandard a ani vy si nebudete stěžovat. Hodnocení vizuální stránky je však silně individuální a je možné, že vám autoři úplně nekápnou do noty. Sami si však můžete udělat obrázek z naší nové screenshotové galerie. 
Pro dokonalý herní prožitek však doporučuji kartu s chipem GeForce3 a SoundBlaster Audigy s bedýnkami podporujícími Dolby Digital 5.1. Jsem si vědom, že to není zrovna nejlevnější investice, ale dostanete se tak na úplně jinou úroveň kvality.
V závěru této podrobné recenze bych neměl zapomenout na multiplayer. Tím se lidé z Westwoodu zprvu moc nepochlubili, ale nakonec se z něj vyklubal učiněný unikát. Hra pro více hráčů po síti či internetu totiž nabízí jakýsi mix mezi akcí a strategií, ve kterém probíhá boj mezi základnami. Skupina lidí chrání budovy před napadením a následnou destrukcí, jiní se zabývají strážením Harvesteru, aby nedošly kredity na nákup nových zbraní. Další nasednou do obrněných vozidel a vrhnou se společně se skupinkou pěšáků do útoku atp. Jistě si sami moc dobře dovedete představit ten zážitek. Ovšem zde více než kde jinde platí pravidlo, že čím více hráčů se boje zúčastní, tím lépe to potom vypadá.
Nyní je již nejvyšší čas, abych se vám přiznal, že jsem ke Command & Conquer: Renegade nejdříve přistupoval se značnou skepsí, neboť jsem byl nepěkně ovlivněn chybovým multiplayerovým demem, které zhruba před týdnem autoři vypustili do světa. O to více mě však hra dostala a srazila do kolen. Upřímně řečeno, od začátku jsem se nestačil divit. Jak jste si však mohli přečíst, má i své mouchy, i když nejde o žádné velké masařky, spíše o malé ovocné mušky, jež poletují nad čerstvým, šťavnatým jablkem, které jinak chutná naprosto báječně. Zakousněte se, přeji dobrou chuť...
| Command & Conquer: Renegade | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
