Podíváme-li se na vývoj akčních her v posledních letech, zjistíme, že prošly za dobu své existence rapidní proměnou. Nejprve byly čistě singleplayerové a jejich herní systém byl silně arkádový. Později vývojáři i samotní hráči objevili kouzlo multiplayeru a i ten ve svých počátcích postrádal jakékoliv prvky realismu a nejdůležitější zde byla rychlost a síla zbraní. Později se začaly objevovat i tituly určené jen pro online zápasy a arkádovost pojetí začala ustupovat ve prospěch větší realističnosti, klasický deathmatch byl nahrazen týmovým kláním. Ale ani singleplayerové tituly nebyly ušetřeny výrazných změn. Akční hry bez podpory multiplayeru prakticky vymizely, až na několik řídkých výjimek typu Max Payne či From Dusk Till Dawn. U nich je patrná výrazná snaha o co nejpůsobivější vyprávění příběhu, což jde bohužel poněkud paradoxně často ruku v ruce s krátkou herní dobou. Tento nešvar je patrný i u ostatních titulů se singleplayerovou kampaní - ta zde až příliš často připomíná svým způsobem ukázku kvalit enginu a um leveldesignérů a nic víc, neboť zkušený hráč se k finálovému souboji dostane nezřídka za dvě až tři odpoledne; zbytek zábavy nese na svých bedrech opět multiplayer.
Ačkoliv jsou všechna tato tvrzení pravdivá, můžeme na ně - alespoň na chvíli - s klidným srdcem zapomenout. Přichází totiž Codename: Outbreak (zhruba první rok vývoje nesl pracovní název Venom) z dílen ukrajinské společnosti GSC Game World, který se rozhodl hodit veškeré současné trendy za hlavu a jít si svou vlastní cestou. Jak se budete moci již za chvíli přesvědčit, mělo toto rozhodnutí několik stinných stránek, ale na druhou stranu
díky tomu Codename: Outbreak vyplňuje mezeru, která na herním trhu již delší dobu panuje.
Jak bychom tedy mohli hru Codename: Outbreak charakterizovat, kdybychom nechtěli říci, že je všechno to, co nejsou ostatní tituly? V zásadě se jedná o akční hru, v níž se dohromady mísí prvky z klasických arkádových předchůdců (ale vlastně i současníků typu Return to Castle Wolfenstein) s přísně realistickým pojetím taktických akcí stylu Rainbow Six či Ghost Recon. Na první pohled se může zdát, že takovéto spojení bude buď křečovité, nebo ve výsledku zmatené a nezábavné, ale opak je pravdou. Možná se nejedná o hvězdu první velikosti, ale těžko si představit milovníka akčních her, jehož by Codename: Outbreak nezaujal.
V této hře nebudete odkázáni jen na své vlastní síly a na vlastní postřeh. Do každé ze čtrnácti misí singleplayerové kampaně vstupujete rovnou se dvěma vojáky své speciální jednotky, přičemž jednoho ovládáte přímo jako v každé jiné akční hře a druhého pomocí série základních povelů (krýt / čekat, střílet / nestřílet, zaútočit na cíl). Tento rejstřík by se někomu mohl zdát být chudý a těžkopádný, ale překvapivě stačí k obstojnému hraní a používání základních taktik včetně rozděleného postupu. K tomu totiž přispívá fakt, že se můžete mezi oběma vojáky libovolně přepínat a v malém okně přitom kontrolovat, co právě provádí váš kolega. Chce to jen trošku cviku a předvídavosti a naučíte se vlákat nepřátelské vojáky do
křížové palby nebo se za pomoci krycí palby dostat přes pečlivě střežený nekrytý úsek.
Přesto mnohem častěji než tyto "silové" taktiky budete praktikovat nenápadný postup vpřed, tichou likvidaci nepřátelských patrol a plížení, plížení a zase plížení. Pro obě strany konfliktu totiž platí jedno - každá rána může být osudná. To samozřejmě platí hlavně pro vaše nic netušící protivníky, které valnou většinou pošle do věčných lovišť jedna dobře mířená rána z ostřelovací pušky do temene hlavy, ale něco podobného se může stát i vám. Máte sice na sobě téměř neprůstřelný oděv, avšak podstatné je ono slůvko "téměř". Ocitnete-li se v bezprostřední blízkosti byť malé skupinky vojáků, kteří si jsou vaší přítomnosti vědomi, počítá se vaše životnost na pouhé vteřiny - krátká dávka ze samopalu nebo dvě rány z brokovnice jsou silné sousto i pro vás. Proto více než často využijete možnosti lehnout si do podrostu, přetáhnout se maskovací sítí a jen opatrně a pomalu postupovat vpřed. Tím docílíte výtečného efektu - několikrát se mi stalo (v mlze v exteriérových lokacích), že protivník si mě nevšiml, ačkoliv stál necelé dva metry ode mne. Není to nerálné - svého spolubojovníka jsem já sám neviděl, ačkoliv byl ještě o kousek blíže (to ostatně dokazuje jeden z přiložených "zelených" obrázků - jsou na něm OBA vaši vojáci). Ne vždy vás ale maskovací síť ochrání - např. uvnitř budov je prakticky bezcenná (také ji vojáci neužijí) a ve chvíli, kdy vás prozradí hluk zbraní, dají si nepřátelé dvě a dvě dohromady. V tu chvíli využijete schopnosti svého obleku vás na čas (pozor, jen velice krátký) takřka zneviditelnit a dát vám možnost utéct z ohrožení na bezpečnější místo, tam zalehnout a vyčkat, až se situace alespoň trošku uklidní. Jak už asi tušíte, na neprobádaném úseku cesty využijete možnost vzpřímené chůze nebo
dokonce běhu jen velice zřídka - většinou tehdy, když vás ubíhající čas donutí riskovat. Vidět a nebýt viděn, to je základní předpoklad úspěšného splnění více jak devadesáti procent zdejších misí.
Možná se vám nyní zdá, že herní systém Codename: Outbreak je čistě taktický, že v něm není ani špetka arkády. Nenechte se zmást, i "nerealistických" částí je zde poměrně hodně. Asi tou nejmarkantnější je vaše výzbroj. Odhlédneme-li od onoho ochranného obleku, pomocí nějž se můžete zneviditelnit, dýchat pod vodou, přežít ránu z brokovnice a obstojně vidět i v naprosté tmě, je tu ještě vaše zbraň. Proslulý John Rambo by se svým nožem zbledl závistí. Vývojáři sice vše vysvětlují tím, že podobná univerzální zbraň je zvukem blízké budoucnosti, ale považte sami - mít pomocí různých nástavců a zásobníků v ruce zároveň laser, kulomet, brokovnici, ostřelovací pušku, raketomet, granátomet a pár dalších šikovných "udělátek", to je na taktickou akční hru trošku příliš. Jedná se tedy o jasný arkádový prvek, který ale naštěstí není ve výsledku ničemu na škodu - díky němu nejste totiž omezeni jen na jeden typ zbraně a můžete použít tu, která se vám v daném okamžiku nejvíce hodí - pochopitelně za předpokladu, že do ní máte náboje. Vcelku šalamounsky vyřešili tvůrci také doplňování životů vašich vojáků. Automaticky používané lékárničky by byly přeci jen pro hru jako Codename: Outbreak poněkud silné sousto a tak se místo nich setkáte s anestetiky, která mají někteří protivníci u sebe. Jedna injekce vám přidá sice pouze deset procent života a injekcí je opravdu velice málo, ale i tak to valnou většinou stačí pro to, aby to
udrželo členy vašeho týmu při životě až do konce mise.
Možná jste si všimli, že zatím nepadlo prakticky ani slovo o příběhu tohoto titulu. Nejedná se o nějaké opomenutí, ale o záměr. Dějová linie je totiž bohužel velice slabá a na průběh hry má v zásadě jen minimální vliv, bylo tedy jen spravedlivé zmínit se nejprve o mechanismech herního systému. Příběh lze v zásadě shrnout do několika málo slov - na Modrou planetu se dostaly podivné organismy z vesmíru, které po vylíhnutí z vejce napadnou nejbližšího člověka, přisají se mu na zátylek a napojí se na jeho mozkové centrum. Od té doby je oběť zcela pod jeho kontrolou a postrádá vlastní vůli. A jak se zdá, tyto organismy se rozhodly, že se na Zemi zabydlí a zneškodní každého, kdo by jim v tom chtěl bránit. Je tedy úkolem vás, jakožto člena speciální jednotky C-Force, abyste tuto hrozbu ve spolupráci s ostatními ozbrojenými složkami zneškodnili. Možná teď čekáte, že vás v průběhu hry čekají nějaké zásadní dějové zvraty či šokující odhalení. Raději na ně nečekejte, nekonají se. Téměř veškeré podstatné informace se dozvíte z úvodního intra a několika málo prvních misí, poté se příběh jaksi rozplývá, ustupuje do pozadí a nastupuje "pouhé" plnění zadaných úkolů.
Nerad bych, aby z předchozího odstavce vznikl dojem, že se hra po pár hodinách mění v rutinní zabíjení nepřátel. V žádném případě. Každá mise je uvedena slušným briefingem, v němž se dozvíte aktuální postup proti mimozemskému nebezpečí a co a proč musíte udělat. Zadání úkolů je dostatečně variabilní - jednou musíte sebrat dostatek informací v infikovaném vědeckém středisku, jednou zase zlikvidovat nakaženého důstojníka, jednou deaktivovat
nálože, jednou přeprogramovat protivzdušnou obranu, aby mohla letadla podniknout nálet, a abyste se nenudili, čeká vás i evakuace osob z ohroženého území či hájení pozic proti početné přesile do doby, než pro vás přiletí záchranný letoun. Jen je škoda, že ačkoliv mise na sebe občas přímo navazují, nejsou seskupeny do nějakého celistvého útvaru. V zásadě vypadají jako malé střípky, které po doplnění větších celků dávají dohromady skládačku celosvětového boje proti nebezpečí z vesmíru, z něhož vy vidíte jen malou část. Na mysl se vkrádá jeden příměr - jako by bylo na příběh legendární tahové strategie UFO: Enemy Unknown nahlíženo z pozice jednoho z řadových vojáků...
Toto přirovnání není až tak pomýlené, jak by se mohlo zdát. Codename: Outbreak totiž obsahuje ještě několik prvků, jež jsou se sérií UFO/X-COM společné. Jedná se právě o ony vojáky, kteří i zde mají vlastní tváře a jména, vlastní rozdílné atributy, které se jim postupem času vylepšují. A i zde je před vstupem do mise vybavujete s ohledem na to, kolik zátěže unesou. Výběr je ale podstatně chudší - omezuje se prakticky jen na tři druhy zbraně a dva druhy ochranného obleku (ve variantách město / les / poušť). Vzhledem k tomu, že zbraně jsou, jak bylo uvedeno výše, univerzální, liší se od sebe jen počtem "nástavců" a vy tedy máte možnost volby jen v tom, jakého vojáka jakou municí vybavíte.
Postupme ale dále a podívejme se na technické zpracování hry, tedy na její engine. Ten je paradoxně jak silnou, tak i slabou stránkou titulu Codename: Outbreak. S jeho pomocí totiž mohli tvůrci vytvořit lokace o rozměrech několika kilometrů čtverečních, aniž byste
narazili na jedinou nahrávací pauzu a aniž by docházelo k nějakým výrazným kompromisům ve kvalitě grafického ztvárnění. Ja samozřejmě jasné, že po vizuální stránce jsou hry postavené např. na Q3A enginu o poznání líbivější, ale zde použitý Vital Engine je oproti jeho nejnovějším verzím o poznání méně náročný na hardware a přitom je schopen zobrazit takový počet objektů a textur a na takovou vzdálenost, že se o tom např. hře Medal of Honor: Allied Assault ani nezdá. Nebo vy si snad dovedete představit, že byste před sebou v tomto titulu měli - opakuji, že bez jediné znatelné nahrávací pauzy - cíl od sebe vzdálený několik kilometrů, a to v hustě zalesněném terénu? Vital Engine byl navíc vyvíjen primárně nejen jako grafický, ale jako nadstavba pro umělou inteligenci. I tato část se tvůrcům podařila takřka na výbornou. Jak váš spolubojovník, tak i vaši protivníci vykazují slušnou schopnost samostatného myšlení, což vám může leckdy zachránit krk, respektive vás o něj připravit. Zatímco vás tedy váš partner varuje před blížícím se nebezpečím, nepřátelé se snaží krýt, zaklekávají či zalehávají, přivolávají si posily, jsou-li v dosahu, snaží se vás obklíčit či vám vpadnout do zad, ostřelovat vás z příhodných pozic - a co je důležité, to všechno provádějí bez jakýchkoliv skriptových pomůcek. Lapidárně řečeno, tyto vzorce chování jsou implementovány do jejich osobnosti a sami si vybírají ten, který jim v daný okamžik nejvíce vyhovuje. Za poměrně šikovný prvek enginu je třeba také zmínit fakt (i když jsem se na něj zprvu díval velice skepticky), že se můžete přepínat z first-person do third-person pohledu. Samozřejmě, že valnou většinou je vhodnější pohled z vlastních očí, ale až budete ležet v hustém kapradí a neuvidíte dále než na hlaveň své zbraně, pochopíte, v čem tkví kouzlo
možnosti podívat se na celou situaci... ehm... s kouskem nadhledu :o).
Bylo však řečeno, že engine představuje i stinnou stránku hry Codename: Outbreak. Je to bohužel tak, protože navzdory několika vydaným patchům se stále nepodařilo vychytat všechny mouchy a mušky s ním spojené. Mezi ty malé a nepříliš podstatné patří fakt, že občas vám nebo jiné postavě projde zbraň nebo část těla zdí, aby se za okamžik zase objevila. Horší už je, že čas od času (naštěstí nepříliš často) se váš spolubojovník někde "zapomene" a zatímco vy postupujete opatrně nepřátelskou základnou a pečlivě plánujete každý svůj krok, on si stále ještě prohlíží cihlovou zeď kanalizace půl kilometru za vámi. V tom případě se pochopitelně můžete přepnout, vtělit se do něj a dvojici opět spojit, ale je to velice nepříjemné a zbytečně zdržující. Ještě horší je, když máte eskortovat nějakou neutrální osobu a ona se takto "šprajcne" např. ve ventilační šachtě - pak musí nastoupit velká dávka trpělivosti a přemlouvání, abyste se z krizového místa dostali. Naprosto fatální ale je fakt, že některé zdi na základnách jsou pro všechny kromě vás zřejmě průhledné a také průstřelné. Když mi oba mé vojáky zabil opakovaně jediný protivník krytý za třemi zdmi, měl jsem opravdu co dělat, abych záplavu vulgarismů na hlavy progrmátorů držel alespoň zčásti na uzdě. Ale přežil jsem to a počítač kupodivu také :o). Naštěstí se nejedná o nějak častý jev, ale je to rozhodně něco, co by se stávat nemělo.
Již se pomalu blížíme k závěru recenze, ale ještě je zde několik prvků, o nichž je nutno se zmínit. Tím prvním je zvuková kulisa. Zde nenarazíme na nic, co by nás příliš zaujalo, neboť
efekty se pohybují v mezích současného standardu a hudební doprovod je prakticky nulový. To má ale své opodstatnění, protože jak v interiérech, tak i pod širou oblohou budete potřebovat dobře slyšet, kde se co šustne a jakékoliv zvuky navíc - o hudbě nemluvě - by vám byly na obtíž. Přesto ale např. v lese uslyšíme zpěv ptáků, v bažině skřehotání žab a v budovách občasné hučení generátorů. Během přestřelek také zní dynamická hudba, ale dlouho jí to většinou nevydrží - během několika taktů je buď po vašich protivnících, nebo po vás. Tak už to v Codename: Outbreak chodí.
Další a prakticky poslední věcí, o níž se ve spojitosti s tímto titulem zmíníme, je multiplayer. Ten by patřil svými možnostmi do šedi průměru, nebýt jedné věci - konečně si totiž můžete projít jinak singleplayerovou kampaň v kooperativním módu. Nejste přitom omezeni jen na dva hráče, zúčastnit se vás pochopitelně může i více, je však třeba mít na paměti nastavení obtížnosti, která není ani v případě dvou vojáků nikterak přehnaná a s vyšším počtem je pochopitelně splnění zadaných úkolů ještě lehčí. Pro multiplayer navíc stačí pouze jedno jediné CD, a to pro libovolný počet hráčů.
Na tomto místě by mohla recenze skončit, je však nutné se zmínit o jednom zásadním faktu, který bude mít pravděpodobně vliv na vaše rozhodnutí, zda hru koupit nebo ne. Codename: Outbreak totiž v našich krajích vychází v kompletní lokalizaci, a to včetně namluvení. To je ostatně také důvod, proč je hra u nás v prodeji až nyní. K dispozici jsme sice měli jen betaverzi překladu, v němž nebyly namluveny briefingy jednotlivých misí a který
obsahoval stále několik chyb, ale v zásadě nás velice mile překvapil. Hlasy byly vybrány velice pečlivě, znějí vcelku přesvědčivě a např. žena ze základny, která vám sděluje úkoly mise, zní ještě lépe než v originále (je ale pravda, že v anglické verzi zní opravdu příšerně :o)). I samotné hlášky jsou kvalitní a výkřiky typu "Zastřelte ty šmejdy!" nebo bezradné "Odkud střílejí?" se vám jen tak neoposlouchají. Samotnou kapitolu pak tvoří intro, které patří k tomu nejlepšímu, co do češtiny lokalizované tituly kdy zažily (přesvědčit se můžete sami zde - kvalitnější je snad jen intro ke strategii The Moon Project, které představuje naprostou špičku. Pokud by takto vypadal standard blízké budoucnosti, máme se nač těšit.
Možná si nyní říkáte, že po tak pochvalné (uff... a dlouhé) recenzi musí následovat nebývale vysoké hodnocení. Herní délka, která při opatrném postupu misemi velice snadno překročí dvacet hodin čistého času, nebývalá rozsáhlost map, lehké RPG prvky, variabilita úkolů, zábavný multiplayer, česká lokalizace, propracovaný herní systém, to všechno patří mezi výrazně silné stránky tohoto titulu. Jsou zde ale i slabší místa. Chyby v enginu, nepříliš vysoká obtížnost (po celou dobu hraní jsem nebyl nucen vystřídat své vojáky, takže ona dvojice, již jsem používal, měla v závěru nakonec všechny zvýšitelné vlastnosti na maximu), zasekávání postav, slabý příběh a absence pořádného vyvrcholení a závěru (pětivteřinové video mi opravdu nestačí) - to všechno si vynucuje stržení procentuálního ohodnocení tohoto titulu. I tak se ale jedná o hru, která vás na poměrně dlouhý čas zabaví a nabídne vám to, co v jiných akčních hrách tolik postrádáte. A to vše navíc za cenu, která je jinak vyhrazena pouze budgetovým titulům, což však Codename: Outbreak rozhodně není.
| Codename: Outbreak | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
