Existují hry, které nepotřebují reklamu, ani hype, přitom se prodávají neuvěřitelným tempem a jsou tak zábavné, že člověk v nejhorším případě zapomene na reálný život, nejí a nespí. A když se tyto vlastnosti spojí dohromady s fotbalem, vznikne Championship Manager – podle prodejnosti a hlavně podle kvalit suverénně jedna z nejlepších sérií počítačových her, která si stabilně drží vysokou laťku a s každým novým dílem posouvá hranici hratelnosti dál a dál. V duchu tradic se nejnovější přírůstek s nálepkou „Championship Manager“ drží v žebříčku prodejnosti všech platforem na stupních vítězů a možná se také u nás stane trhákem, protože konečně obsahuje kompletní českou ligu.
Po předloňském, novinkami ne zrovna nabitém dílu a obrovském úspěchu Total Club Manageru 2003 se dalo čekat, že společnost Sports Interactive přijde s něčím, co její sérii vrátí původní šmrnc. A stačilo málo: zjednodušit ovládání, upravit grafiku a nabídnou skutečně obrovské variace v oblastech taktiky a trenérských voleb. Bylo by navíc zbytečné dodávat, že Championship Manager 4 (dále jen ChM 4) obsahuje ještě obrovitější databázi fotbalistů a klubů, ale jen pro úplnost – počet ligových soutěží se ustálil na devětatřiceti a suma fotbalistů, trenérů a manažerů se přehoupla přes dvě stě tisíc (!). Mezi skoro čtyřicítkou lig se krčí i ta naše, byť s lehce nepřesnými údaji a několika vymyšlenými jmény (viz. soupisky Teplic, Baníku nebo Bohemky). I přesto tvůrci atributů a statistik vyhmátli nejznámější jména a přesně jim nastřelili bodíky k jednotlivým vlastnostem. Stačí si upravit pár údajů, doplnit soupisky podle aktuálního stavu a pak se pustit do boje za naším ligovým titulem, byť pouze virtuálním.
První pocity z nového ChM jsou více než skvělé, ze hry konečně odpadlo překombinované ovládání a spousta zbytečných funkcí. Kdo zná předchozí díly, s ovládáním nebude mít žádné problémy, a i nováčci se rychle zorientují. ChM 4 už nevypadá jako chaotický balík tabulek, napospas hozený hráči, ať si s ním dělá, co chce. Nový systém skinů mění vzhled hry a standardní modrožlutobílá kombinace vypadá perfektně. Celkově je ChM mnohem přístupnější a od začátku se tak každý může pustit do trénování. Slovo trénování je na místě, neboť autoři utnuli sebemenší náznaky finanční stránky a manažerských záležitostí. Zatímco v Total Club Manageru 2003 se dal přestavovat stadion nebo se sháněli sponzoři, jediným momentem, kdy se v ChM 4 mihnou peníze, jsou přestupy. Klub na začátku sezóny striktně určí částku na nákup nových hráčů, a jak si s ní kdo naloží, je už jeho věc; vedení zajímají hlavně výsledky.
Trénink vesměs zůstal beze změn, jednotlivé skupiny drilují asistenti a procvičují s hráči pětadvacet různých činností od hlavičkování a střelby, přes přímáky nebo sprinty až po posilovnu či vysedávání u tabule s taktikou. Úspěšně jde aplikovat model anglických nejlepších mančaftů, kdy mužstvo zlehka trénuje v omezených dávkách, protože se hráči dostatečně procvičí během samotných zápasů, o něž v tamní lize není nouze (liga, dva domácí poháry a pohár UEFA/Liga mistrů). Samotný trénink by měl být zaměřen hlavně na přípravu těch věcí, které se pojí s nastavenou taktikou – a v tomto ChM 4 předvádí něco fantastického.
Předně člověk musí přijmout fakt, že se jakýkoliv zásah do sestavy, rozestavění nebo taktiky na hře týmu projeví raz dva – jedno špatné střídání, jeden špatný pokyn a přijde ještě špatnější výsledek. Klíčovým zápasům předchází pečlivé studování soupeře a jeho hráčů, záleží na každé drobnosti a kdo si myslí, že nakoupí polovinu Realu, Arsenalu a Bayernu, splácá nějakou taktiku a výsledky se dostaví sami, rychle pohoří. Libovolné rozestavění, výběr hráčů, kteří budou kopat rohy a určení míst, kam si má kdo nabíhat, je samozřejmostí a nutností. Při důkladnějším rýpání člověk objeví spousty dalších voleb a v těch se vyřádí opravdu každý: po jaké straně se mají táhnout útoky, které typy pasů má mančaft preferovat nebo jak velký má být důraz při napadání. Dokonce se dá vybrat, jakým způsobem budou zahrávány auty (co nejrychleji, nakrátko nebo co nejdál), rohy nebo přímáky (nakrátko, do malého/velkého vápna, se zaměřením na nejlepšího hlavičkáře atd). Společně s instrukcemi pro jednotlivé hráče tak jde vykouzlit barevný koktejl jakékoliv taktiky. Při rozích se například vyplatí nastavit nejlepším hlavičkářům, ať jdou do vápna, někdo může rovnou atakovat brankáře nebo se postavit do zdi. Ti menší se mohou stáhnout a zacelit díru po obráncích. Obecně jde hráčům přikázat, kam přesně mají v které situaci nabíhat nebo co mají dělat. Dalších zhruba patnáct položek například obsahuje, jak moc se má fotbalista stahovat, jestli má střílet z dálky, zda má pokrýt konkrétního hráče nebo má-li zpomalovat hru a držet balón.
Zpracování zápasu tvoří tradiční textový komentář a množství údajů o držení balónu, výkonu hráčů, plus jejich statistiky. ChM 4 nově obsahuje 2D náhled na hřiště, v němž v docela jednoduchém, zato účelném zobrazení pobíhají hráči, rozhodčí a lítá balón. Kdo nechce koukat na celý zápas, může si nechat vyfiltrovat nejdůležitější momenty nebo 2D zobrazení vypnout úplně. Nicméně při studování, kdo jak hrál, jestli upravit taktiku a koho postavit do příštího mače, je 2D pohled pomocníkem k nezaplacení. Jasně jde vidět, kdo kdy byl a kam si nabíhal, a navíc se tím podstatně obohacuje omšelý textový komentář.
Ve funkci manažera (či spíše trenéra; tady se označení koučování v rámci Anglie a zbytku Evropy liší) se toho dá stíhat hodně, ale málokoho asi bude bavit se starat i o juniorku a B tým. Podstatně se posílila role asistenta, který mnohdy přispívá svým názorem a třeba při nákupu hráče poradí, jestli je ho vůbec potřeba. Výborně funguje spolupráce v rámci áčka, rezervy a juniorky. Asistent dává po každém zápase vědět, s kým tým hrál a kteří borci podali nejlepší výkon. Když si někdo stabilně drží formu nebo se nějaký mladík dlouhodobě zlepšuje, stačí jej vytáhnout do áčka, nominovat ho do zápasu a případně si jej pojistit novou smlouvou. Kdo ale chce, může kontrakty a aranžování přípravných mačů přenechat asistentovi.
Celkovou přehlednost a upravenost potvrzují i nově zpracované informace o hráčích. K nezbytným údajům o formě, zranění, atributech a kariéře je přišpendlena dvacítka různých statistik o střelbě, faulech nebo gólech. K čemu je to dobré? Před důležitými zápasy se vyplatí poslat na soupeře smečku skautů, kteří podrobně rozpitvají vlastnosti jednotlivých hráčů, podle čehož se následně odvíjí taktika. Příkladem může být nasazení rychlého útočníka na stranu pomalého obránce, který často dostává žluté karty. Někdy to klapne a bek si dvakrát vypomůže jen za cenu žluté karty. Po vzoru Total Club Manageru 2003 se upravila komunikace s hráči i jejich chování. Jakmile přestanou makat, mohou dostat varování nebo pokutu, s úplnými lenochy se dá vypořádat jen jejich prodejem. Fotbalista ale takové jednání pozná, klesne mu morálka, začne si o klubu myslet to nejhorší a podle toho taky dopadnou jeho výkony. Ostatní kluby hladově čekají na nové posily, když někdo vynikne, ihned se začnou slétávat nabídky z celé Evropy na odkup nebo aspoň hostování. Celý model přestupů byl vyšperkován k úplné dokonalosti (třebas díky přehledu klubů, které mají o hráče zájem), mančafty si své hvězdy pečlivě drží a dohodnout lukrativní kontakt je otázkou dlouhého vyjednávání, ústupků a šustění peněz. Během sezóny sem tam probleskne zpráva o bombastickém přestupu; každý fotbalista si s sebou nese krátký popis (zázračné dítě, zkušený gólman, kompletní obránce atd.), díky němuž člověk hnedka ví, o kom se mluví… prostě přehlednost v každém detailu.
Těžko říct, jak to autoři dělají, ale hráči v rámci nejlepších evropských lig (Španělsko, Itálie, Anglie, Německo) mají naprosto přesné atributy. Tradičně jsou vlastnosti jednotlivých fotbalistů rozepsány do mnoha kolonek a až na opravdové výjimky (třebas podcenění Henryho, Rufeteho nebo Nedvěda) je i v tom kvantu každý bodík přidělen správně. Stačí si ostatně vyjet seznam nejlepších gólmanů, kde se na předních pozicích nepohybují jen známá jména, což je charakteristický rys jiných fotbalů a manažerů, ale i brankáři, kteří opravdu umí. Tradiční šestku Buffon, Kahn, Barthez, Canizares, Casillas a Toldo doplňuje třebas Fridel, jeden z nejlepších gólmanů v Anglii, Córdoba nebo Petr Čech, třebaže jeho cena zatím nevyšplhala tak vysoko.
Základním rysem Championship Manageru vždy bývaly tuny tabulek a údajů, které se často utopily v nepraktickém ovládání. Tentokrát se však všechno díky přehlednosti zvýrazňuje, některé informace slouží spíše ke zpestření (nejvyšší vítězství/porážka, návštěvnost atd.), nicméně na většina ukazatelů stojí taktika a výsledky. Fotbaloví antifanatici těžko pochopí a uvěří, ale přehrabování se v tom, kdo má zrovna formu, kdo dává nejvíce gólu z rohů nebo kdo vyslal minulý zápas nejvíce pasů, může být chytlavé a zábavné.
Celkově vzato, ChM 4 nemá žádnou výraznější, ani menší chybu a předvádí výbuchy hratelnosti, ačkoliv je u nás všeobecně méně známějším titulem. Kdo má rád fotbal, měl by si dobře rozmyslet, zda se do nového ChM vůbec pustí, neboť se mu může taky stát, že u hry stráví pěkný kus času. Zatímco předchozí díly byly spíše zajímavou hračičkou spojenou s kopanou a chaotickou snůškou tabulek i údajů, ChM 4 je vyspělým a naprosto dokonalým titulem, který drtí cokoliv s fotbalem spojené, co kdy na počítačích vyšlo. Sledovat na živo mač nároďáku proti Holandsku na mistrovství Evropy nebo křičet s osmnáctkou tisíc lidí „gól“ v zápase proti Spartě je zatraceně úžasný zážitek, který nic nenahraní, ovšem Championship Manager 4 může být, a pro někoho určitě bude, plnohodnotnou náhražkou.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|