Pokračování známých arkádových závodů na platformě PS2 je tedy na trhu a my se vám pokusíme v naší recenzi vyjevit, jestli stojí za to si tuhle záležitost pořizovat. Pro začátek asi takhle. Burnout 2 je sice v mnoha ohledech lepší svého předchůdce (recenze na Burnout), nicméně v kostce se jedná stále o to samé. Mám na mysli, že ač sem tvůrci mohli implementovat spoustu nových věcí a nápadů, de facto se omezili toliko na okleštěný motiv dobře známý ze série Need for Speed, tady ještě s jistou alternací, neboť coby policista naháníte nějakého bezejmenného piráta silnic. Což je na důstojné pokračování poněkud málo. A pěkný a též pěkně rychlý bonusový vozový park to rozhodně nezachrání…
Takže. Burnout 2 nám opět představuje svou vizi nesmírně adrenalinového závodění odehrávajícího se na vymezených tratích během obvyklého dopravního ruchu. Skutečnost, že musíte mezi jednotlivými checkpointy (kontrolními body) na trati být včas, že je třeba dojet do cíle zpravidla několikakolového závodu na bodovaném místě - nejlépe na prvním - a přitom všem se umně vyhýbat ostatním účastníkům silničního provozu jasně definuje, oč zde především půjde. Udržet nervy na uzdě v momentě, kdy pojedete kilo dvacet v protisměru a zoufalí řidiči na vás budou dílem troubit, svítit a ti chytřejší přitom moudře uhýbat do strany. Rychlé reakce a reflexy, až se vám za ostře říznutou zatáčkou představí tváří v tvář mohutný tahač. A v neposlední řadě trochu toho "fištrónu", abyste poznali, kdy je možné riskovat a kdy nikoliv. Protože zejména riskantní jízdou získáváte
nezanedbatelný bonus, kterýžto se zohledňuje jako narůstající ukazatel v levém dolním rohu obrazovky a po jehož naplnění lze
aktivovat nelítostné turbo, znamenající výrazné zrychlení. Znovu platí nemilosrdné pravidlo, že v hlavním herním módu - Championship, musíte vždy na jeden zátah absolvovat několik závodů a pouze v případě žádaného umístění na konci celého takového podniku (v závislosti na součtu bodů vašeho já a tříčlenné konkurence) budete moci postoupit dále, do obdobné alternativy odehrávající se na nových okruzích. Zde je však nutno přiznat, že co se týče obtížnosti Burnout 2 opravdu HODNĚ slevil. V minulosti nebylo výjimkou, že jste dílčí závodní sérii museli strašlivě dlouho pilovat, vyzkoušet si jednotlivé tratě ještě několikrát předtím v režimu Single Race, abyste věděli, do čeho jdete. V prvním díle mi tak s recenzí výraznou měrou pomohl Čočík blahé paměti, který za mne uřídil některé vskutku frustrující jízdy. Naproti tomu Burnout 2 se hraje velice pohodově a pokud šlápnete do pedálů, máte hru za den či dva projetou. Autoři patrně reagovali na možné stížnosti hráčů týkající se občas opravdu přemrštěné obtížnosti jedničky, protože jinak si tento krok nedovedu vysvětlit. Pravda, po absolvování Championshipu se vám sice otevře ještě jakýsi Custom Championship, ale ani zde se žádného významného navýšení obtížnosti nedočkáte.
Že se Burnout 2 hraje snadno lze přičíst na vrub faktu, že řadu herních aspektů tvůrci zjednodušili. Tak především rychlost, s jakou se vámi vybrané žihadlo řítí vstříc cíli není tak
závratná, co předtím, a ponejvíce to poznáte na turbo boostu, jenž byl v prvním díle jednak hrozně obtížně získatelný (zde jej máte prakticky hned) a druhak po jeho aktivování se díky neuvěřitelnému zrychlení téměř nedalo vyvarovat srážce. Jak je z tohoto
zřejmé, v Burnout 2 po spuštění boostu dokážete zdatně předcházet podobným momentům, které však stejně jako předtím nabízejí vzrušující efekt zpomalení celé akce a následného rozpitvání havárie s detailním zohledněním poškození zainteresovaných vozů, mezi což patří odlétávající části auta a podobné vychytávky. Když už jsem nakousl slovo zjednodušení nemůžu nezmínit, že v řadě případů, kde by se v jedničce už mocně drtily plechy, zde vyváznete bez jakékoliv úhony. Arkádový prvek je však v mnoha situacích už poněkud absurdní a skoro mi přijde, že si tvůrci značně usnadnili práci - vidouce někdy doslova obludnou fyziku střetu. Pročež chci ještě dále navázat v souvislosti s usnadněním práce vývojářů. Tratí je tady sice hodně, nicméně dosti často opakujete známé úseky, které se sice občas liší jinou strukturou (zkrátka na určitých místech se vydáte jiným směrem), ale hodněkrát se tvůrci nenamáhali ani s tím málem. V cause zjednodušení herního scénáře najdeme i slabší generaci "NPC" vozidel na trati, mající někdy až příliš ustálený model. Neškodilo by ani několik alternativních pohledů na závodění, vyjma použité first a third-person perspektivy bych např. ocenil zejména výhled z kokpitu vozu se zpětným a eventuálně i postranními zrcátky - to by bylo hodně sexy.
Možná, že vám teď připadá, že Burnout 2 není asi příliš dobrá hra. Opak je pravdou. Vše výše uvedené představuje pouze minoritní chyby, v tom fofru si jich ani nebudete mít čas moc všímat. Teprve až to dohrajete si řeknete - prima, ale safra, mohlo to být lepší. Nicméně třeba taková grafická část je skutečně výborná, plynulá a kdy ji obzvláště oceníte jsou situace při častých
karambolech, kde nechybí tristní pohled na zdevastované vozy, vysypané sklo, případně líně se kutálející pneumatiky vůkol vašeho vraku, jenž je však s malou časovou penalizací vzápětí ve vyžehlené podobě znovu postaven na trať. Obzvláště replay je pak hodně působivý a škoda, že si jej nelze uložit na paměťovou kartu. Co je dále podařené jsou příležitostné podnební efekty nabízející déšť či hustou chumelenici. Ovšem opravdu jen příležitostně.
Co se týče herní nástavby nad původní verzi, lze připomenout mód, ve kterém usilujete o co nejlepší a "nejdražší" havárii, takže tam se vaše destruktivní choutky - přes jepičí život každé takové úrovně - mohou projevit v plném rozsahu. Chybou by rozhodně bylo opominout výtečný multiplayer, který samozřejmě nabízí alternativu závodu na jakékoliv již absolvované trati, leč tady bych měl jednu výtku. Je totiž obrovskou škodou a dost možná, že i promrhanou příležitostí, že v multiplayeru, který by mohl býti velkým tahákem této hry, tvůrci tak příštipkaří. Proč se nedal prostor pro nějakou vlastní editaci závodů (a zde samolitr aspoň pro čtyři "živé" hráče, neboť ve dvou je to zbytečně komorní), kde by pak bylo možné hrát třebas na "babu"; že by poslední jezdec po každém kole odpadl; závody jenom v protisměru; závody se stále aktivovaným boostem a vyhrál by ten, kdo by vydržel nejdéle nebourat atp. Jistě, něco z toho je tak trochu načrtnuté v dalším módu - Offensive Driving, ale jedná se stejně jako v případě režimu Crash (ony cíleně vyvolávané srážky) o nepříliš propracovaný pokus.
Jak to tedy shrnout? Burnout 2 je bezesporu výborná zábava, ale zůstává ve stínu předchozí závodní kapitoly. Je sice na jednu stranu vypilovanější od dob svého předchůdce, ale jelikož nenabízí nic nového, musím jej ve finále ohodnotit výrazně níže - navrch jde o hru krátkou, což mi znovu připomíná tu tolikrát omílanou nízkou obtížnost. Ale co, bavit se u toho budete tak jako tak a v kombinaci s kamarádem na hraní to přese všechno nemá chybu, takže suma sumárum se Burnout 2 vyplatí mít doma.
P.S. Ještě jsem zapomněl, stejně jako minulý díl i tohle závodění podporuje feedbackový volant Driving Force, s nímž to dostává ty správné grády. Jedinou výhradu vůči uvedené periferii (pochopitelně v kontextu zdejší hry) je nemožnost překonfigurace její tlačítkové části, anžto boost je zde docela nevhodně umístěn.
| Burnout 2: Point of Impact | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
