Atlantis: Evolution CZ - návrat do Atlantidy

Legendární adventurní série, jež se stala nadlouho galerií vrcholného umění francouzských grafiků, v těchto týdnech zažívá svůj come-back. Dokázal nejnovější přírůstek překonat své předchůdce, nebo je jen labutí písní kdysi slavného Crya?

Když se ve čtvrtém století před naším letopočtem řecký filozof a spisovatel Platon ve svých dílech Timias a Kritias zmínil o někdejší existenci kontinentu Atlantida, patrně neměl nejmenší tušení, jaký poprask tím způsobí. Nejenže se údajný ostrov obývaný mírumilovnými, neskonale šťastnými a technicky vyspělými lidmi stal životní náplní mnoha pozdějších badatelů a šarlatánů, ale posloužil též jako námět lidem, kteří umí psát příběhy... nebo si to o sobě alespoň myslí. Spousta z těchto příběhů bylo vytištěno na stránky knih, neméně jich bylo zfilmováno a pár jich též posloužilo coby scénář ke tvorbě počítačových her. Dvě z nich se přitom nesmazatelně zapsaly do historie počítačové zábavy a v mém stále ještě bušícím srdíčku obsadily ty z nejvýsadnějších míst. Tou první vyvrcholila legendární dobrodružná série o archeologovi Indidna Jonesovi (Fate of Atlantis, 1992), druhá naopak odstartovala sérii logických adventur, jež se staly nadlouho galerií vrcholného umění francouzských grafiků.

Období technické revoluce už ale pomalu doznívá, šikovní grafikové se za posledních pár let nehorázně rozmnožili a hlavním kritériem při hodnocení her je opět ona nedefinovatelná vlastnost, kterou nazýváme „hratelnost“. Všichni jsme svorně doufali, že si tuto skutečnost bývalí vývojáři z Crya uvědomili – obzvláště poté, jaká kritika se na ně v tomto ohledu strhla po vydání třetího dílu (2001). V řadě rozhovorů se šéf nově vzniklého týmu Atlantis Interactive Entertainment Eric Safar dušoval, že si je nedostatků svého předešlého projektu vědom a že jejich nová hra předznamená návrat k původnímu Atlantisu z roku 1997, který byl po stránce příběhu i hratelnosti z celé série jednoznačně nejlepší.

Když ještě dodám, že Eric Safar přetáhl do svého týmu ty nejlepší grafiky někdejšího Crya, a že hudbu ke hře zkomponoval opět Pierre Esteve, jeví se nejnovější Atlantis jako jasná adventurní hitovka.

Konečně zpět v Atlantidě
Musím přiznat, že v několika ohledech se mu to skutečně podařilo. Jednou z věcí, které jsem já sám druhému a třetímu Atlantisu vyčítal, byl nekompaktní příběh, jenž měl se samotnou Atlantidou pramálo společného. I tentokrát se sice do původní Atlantidy podíváme jen na chviličku, ovšem mezi jejími obyvateli se budeme pohybovat prakticky neustále. Děj je totiž situován do doby, kdy má bájný ostrov svoji existenci již za sebou. Několika lidem se však zkáze podařilo uniknout a usadit se na „vnitřním povrchu Země“, kde si vytvořili svoji vlastní civilizaci, svůj vlastní „svět“. Nikoliv však tak láskyplný a technologicky vyspělý, jako tomu bylo dříve, nýbrž terorizovaný krutými bohy, kteří své poddané nutí k nekonečné poslušnosti a doživotní robotě. O tom už se ostatně přesvědčíte sami v kůži „nezasvěcence“ Curtise Hewitta, jenž měl právě namířeno na palubě parní lodi Lemuria z Patagonie do New Yorku. Silná bouře a následný vodní vír však zapříčinily, že se octl na vnitřním povrchu Země mezi Atlanťany, kteří v něm vidí jedinou naději, jak se svého samozvaného božstva zbavit.

To, co nejvíce odlišovalo první díl Atlantisu od dalších dvou, byla „spojitost“ příběhu a herního prostředí. „Mystovská“ koncepce, k níž se posléze tvůrci uchýlili, degradovala příběhovou linii a soustředila se především na řešení komplikovaných logických rébusů. Velmi mě potěšilo, že i v tomto ohledu se tvůrci vrátili ke kořenům a situovali Atlantis Evolution „na jedno místo“. Tím nechci říct, že se budete pohybovat stále ve stejném prostředí, naopak! Hra vás zavede do jedné z Atlantských kolonií, do hlubokých lesů nebo do vzdušného paláce – sídla atlantských bohů. Všechna místa ale spolu svým způsobem „sousedí“ a jsou vzájemně „sešita“ nitkou příběhu, díky níž na vás hra působí uceleným a kompaktním dojmem.

Může se tedy zdát, že se Atlantis Interactive vydali po správné cestě. Když ještě dodám, že Eric Safar přetáhl do svého týmu ty nejlepší grafiky někdejšího Crya, a že hudbu ke hře zkomponoval opět Pierre Esteve, který stojí za překrásnými melodiemi z prvního a druhého dílu, jeví se nejnovější Atlantis jako jasná adventurní hitovka. Jenomže zdání klame. A ani netušíte, s jakou bolestí v srdci vám toto sdělení předávám.

Hezké, ale nudné
Atlantis Evolution může mít sebelepší příběh, může mít sebelepší grafiku, ale je nuda jej hrát. Je až k nevíře, jak mohli tak zkušení vývojáři, jakými členové Atlantis Interactive bezpochyby jsou, šlápnout v tolika směrech vedle. Především musím upozornit všechny příznivce obtížných logických hádanek, že v této hře prakticky žádné nenajdou (s výjimkou zmateného menu, které je puzzlem samo o sobě). Ani série Atlantis se bohužel nevyhnula všeobecnému „zjednodušování“ adventur a jejich zpřístupnění „široké hráčské veřejnosti“, takže celá váha hratelnosti visí zejména na hledání malých předmětů v graficky bohatém prostředí, a také na rozhovorech. Naneštěstí právě rozhovory jsou jednou z největších slabin hry – přirozenost se z nich vytratila do neznáma, působí umělým dojmem a jsou plné prázdných frází a blábolů, tedy – volně řečeno – o ničem. Za celou dobu hraní potkáte na čtyřicet postav, ale většina z nich jsou jen vzduchem nafouknuté figurky bez duše. Výjimku pochopitelně tvoří hlavní hrdina Curtis, který mi ale pro změnu nesedl stylem svého vyjadřování. Na mladíka z počátku dvacátého století se místy chová jako dnešní náctiletý fracek.

Na stresové okamžiky nejsem v adventurách zvědavý, stejně jako na arkádové mezihry, jimiž se autoři snažili zalepit díru po logických puzzlech.

Když už se Atlantis hráče nesnaží unudit dialogy, uvrhne ho do bludiště ve formě rozsáhlého lesa, který sice graficky vypadá překrásně, ale zorientovat se v něm zabere moře času a trpělivosti. Obojího však není ani zdaleka na rozdávání, neb po hrdinovi pátrají znepřátelení strážci a je tedy třeba být neustále v pohybu a skrývat se před nimi pod skalními výčnělky, košatými stromy nebo ve vykotlaných kmenech stromů. A pokud Curtise strážci odhalí, znamená to svým způsobem GAME OVER (hra se přesune na „startovní“ bod dané kapitoly). Na takové stresové okamžiky nejsem v adventurách zvědavý, stejně jako na arkádové mezihry, jimiž se autoři snažili zalepit díru po logických puzzlech. Především ve druhé polovině hry narazíte na zjednodušené variace starých známých „automatovek“, jako je TankWars, Frogger nebo Tubular Worlds. Všechny mezihry jsou sice poměrně jednoduché a obstojně hratelné, ale cpát je zrovna do adventury tohoto typu mi připadá nelogické a scestné. Nevím jak vy, ale já bych raději trénoval svůj mozek, a ne reflexy.

Na rezavém kole se těžce šlape
Přesto, mezi všemi těmi nekonečnými bludišti, časově omezenými úkoly a kupou nudných rozhovorů, je něco, co vás bude hnát kupředu. Skrytá touha objevovat něco nového. Zvědavost, kam vás hra zavede dále. Samozřejmě je to hlavně díky tradičně perfektní grafice, kterou ovšem opět degraduje engine Omni3D. Tvůrci si příliš nelámali hlavu s jeho změnou či zásadnějším vylepšením. Prostě ho sebrali ve stavu, v jakém byl použit v roce 2001 ve hře Atlantis: Nový svět, a postavili na něm svoji novou hru. Nikoho tedy nepřekvapí stejný interface, stejný inventář, stejné skokové pohyby mezi lokacemi, stejně rozmazaná grafika pozadí. Přibylo sice drobnějších animací ve formě pohyblivé hladiny vody nebo létajících motýlků a mušek, detaily postav během dialogů vypadají stále fantasticky a totéž lze říci o četných animovaných sekvencích. Ale ve středu toho všeho je pořád ten starý Omni3D, kterého mám už léta plné zuby.

Po stránce hratelnosti je na tom Atlantis Evolution podobně jako všechny předchozí díly – tedy slušný průměr.

Snad je to ale doopravdy naposledy. Z útrob DreamCatcheru prosákly informace, že již připravovaný další díl poběží na realtime 3D enginu (obdobně jako Schizm 2) a nabídne možná méně detailní, ale zato ostrou grafiku a především absolutní volnost pohybu. Doufejme, že se k nim přidají i zábavnější herní úkoly a smysluplné dialogy, neboť právě kvůli nim se stal Atlantis Evolution možná vůbec nejslabším dílem obnovené série. A nebo už dnes zkrátka máme kapánek jiné nároky než před pěti lety.

Další názor + hodnocení lokalizace (Petr Poláček):
Atlantis Evolution měla být revoluce. Nakonec je z toho bohužel pouze velmi mírná evoluce. Po stránce hratelnosti je na tom Atlantis Evolution podobně jako všechny předchozí díly – tedy slušný průměr. Po stránce technického zpracování je zde rozhodně vidět snaha o to jít s dobou, což se tvůrcům z týmu Atlantis Interactive Entertainment celkem zdařilo. Určitě se jim však nepovedlo připravit adventuru, která by v celé sérii Atlantis načala novou – moderní éru. Přetrval tedy stále stejný chaoticky zpracovaný interface s popisky, jež se zjeví až poté, co na ně člověk najede myší, a zastaralé zpracování v podobě interaktivních bublin, mezi nimiž se hráč přesunuje po skocích. Trošku se změnila atmosféra a celá hra se celkově více blíží komiksu. Alespoň takový je můj dojem podpořený stylově deformovanými postavami a také nepovedenými dialogy i zcela průměrným dabingem.

Právě dialogy jsou jednou z největších slabin. Hlavní hrdina totiž co chvíli ze svých úst vypustí nějakou perlu, často si dělá legraci z věcí, jež vůbec nejsou legrační, diví se zcela zřejmým úkazům a hlavně suše komentuje události, o nichž by neměl mít zatím ani tušení a tudíž by se měl buď podivovat, nebo raději mlčet. Za zmínku stojí také nelogické reakce na to, co říkají lidé v Nové Atlantidě, kteří žijí v útlaku před domnělými bohy. Jejich projev se tedy hemží řečmi o pokání, věčném zatracení, trestu a podobně „pozitivních“ tématech.

Pro tvůrce české verze jistě nebylo vůbec lehké všechny tyto dialogy přeložit do češtiny, aby neztratily nic na svém původním smyslu a zároveň nezněly jako výňatek z bible. Nutno říci, že se s tím poprali statečně a věty nejenom že neztratily nic na svém významu, ale znějí stejně podivně jako v originále. To však není chyba vzniklá při lokalizaci do našeho rodného jazyka, ale problém původní hry. Pro překladatele je to spíše důkaz dobře odvedené práce. Ostatně na lokalizaci do češtiny se podílely dvě osoby, které mají s touto činností bohaté zkušenosti, tudíž se dal slušný výsledek předpokládat.

Pokud jde o zhodnocení českého překladu, je vše v naprostém pořádku a lze tedy s odvedenou prací vyjádřit spokojenost. Co se týče dialogů a textů obecně, je třeba vyjádřit silnou nespokojenost a tvůrce z týmu Atlantis Interactive a společnosti Dreamcatcher alespoň touto cestou varovat. Pokud bude nějaké příště, tak se musí zamyslet nad tím, jakým způsobem hráči jinak vcelku zajímavý příběh podávají. Způsob, který zvolili tentokrát, není příliš vhodný.

Hodnocení lokalizace: 95%
Hodnocení hry: 60%