Alexander – strategie podle velkofilmu

Alexander byl vnímán jako projev pozitivního trendu ve hrách založených na filmové licenci. Není to tupá akce, ale zajímavá RTS, podíleli se na ní zkušení ukrajinští GCS Game World. Jak si vedla ve tvrdé podzimní a zimní konkurenci?

Alexander je bezesporu projevem pozitivního trendu ve hrách, které jsou založeny na filmové licenci. Zatímco obvyklým postupem je vzít hlavní hrdiny a šoupnout je do slaboduché third person akce, tu s většími, tu s menšími prvky adventury, prostříhat dějem sekvence ze snímku a spoléhat na marketingovou sílu názvu a velkých jmen mezi herci, Ubi Soft, potažmo ukrajinští vývojáři z GSC Game World, zvolili kreativnější metodu. Jejich Alexander je čistokrevnou realtimovou strategií, která běží na interním a od doby prvních Cossacks vylepšovaném enginu. Její nabídka zní takto: epická kampaň, samostatné mise, skirmish, multiplayer a tuna trailerů, to všechno v tradičním balení, které neurazí. Opravdu je tomu tak?

" Bohužel, už na začátek je třeba říci, že samotný způsob zpracování této historické RTS ji výrazně limituje proti konkurenci. "

Bohužel, už na začátek je třeba říci, že samotný způsob zpracování této historické RTS ji výrazně limituje proti konkurenci. Letos se ve vánoční sezóně sešlo neuvěřitelné množství strategií kvalit, o nichž si mohli jejich milovníci dosud nechat jen zdát. Tituly jako Battle for Middle-Earth, Rome: Total War, Armies of Exigo, či třeba Warhammer 40 000: Dawn of War jsou uchvacující audiovizuálně i špičkové herně. Kdo skočí pohledem z libovolného screenshotu jmenovaných na izometrickou grafiku Alexandra, instinktivně usoudí, že jde o hru druhé třídy. To by až tak nevadilo, byl-li by herní systém na patřičně inovativní a kvalitativně vysoké úrovni. Bohužel, řada problémů se táhne také spolu s ovládáním, chováním jednotek, variabilitou hru a celkovou zábavností, což už nijak snadno přehlédnout a odpustit nelze.

Základem zábavy je pro Alexandra epická kampaň. V ní si hráči projdou celou Alexandrovu „hvězdnou“ kariéru, odboji v rodné Makedonii počínaje, bitvami v Řecku, Persii či Egyptě nekonče. Způsob, jakým se předávají informace, je trochu matoucí. Jako by to autoři už trochu překombinovali – jsou tu uměle naroubované FMV sekvence z filmu, dlouhé textové zasvěcení do situace a pak ještě in-game cut-scény. Náplň samotných scénářů je v rámci možností variabilní a docela i zábavná. Originální misi už dnes nevymyslí nikdo a Alexandr zachovává dobrý poměr mezi RTS nudou a „tunelovým efektem,“ kdy hráč nemůže odbočit z vývojáři připravené cesty. Pravidelně se střídají úkoly klasického ražení s několika vesničany do začátků a velké bitvy, kde se nestaví ani netěží, ale těžiště spočívá ve vhodném komandování darovaných armád.

Šťourat se více v herním systému na nižších úrovních nepřinese objevné poznatky. Alexander je bohužel svým designem víceméně tuctový klon Age of Empires, či lépe – Cossacks. Kdo někdy hrál realtimovku ukrajinské produkce, určitě některé prvky brzy identifikuje. Je to poněkud neosobní přístup k vojákům a zároveň megalomanství. Po herní ploše se obvykle pohybují armády o stovkách členů, základním nastavením pro rekrutování je nekonečná fronta a panáci jsou tak titěrní, že se často docela ztratí z dohledu nebo někde zapomenou.

" Alexander je bohužel svým designem víceméně tuctový klon Age of Empires, či lépe – Cossacks. "

Základem úspěchu je vybudovat základnu, což obnáší těžbu stavebních surovin dřeva a kamení, načež se rozjede produkce vesničanů, postaví domy pro zvýšení populačního limitu, kasárna, stáje a hráč se začne starat o přírodní zdroje druhotného významu, tedy železo a zlato (trochu stranou ještě stojí jídlo, pro GSC tradičně jej produkují vesničané na velkých farmách). Na opevňování a delší řetězce zdrojů se tady příliš nehraje, když už nějaké megalomanské hradby ve hře jsou, většinou jde o předpřipravenou scenérii.

V oblasti jednotek nepanuje ve hře přílišná varibilita a hraje se na známé principy kámen-nůžky-papír mezi lučištníky, jízdou a kopiníky plus kvalitní využití různých druhů pěchoty. Malým nešvarem je přítomnost řady vizuálně odlišných jednotek, které ale fakticky fungují docela stejně. Vzhledem k obvykle velkým počtům vojáků, kteří vypadávají z kasáren jako na běžícím pásu, mohli autoři příjemně propracovat formace, které velice pěkně vypadají a teoreticky poskytují i bonusy (je jasné, že vojáci s vysokými štíty by se měli scuknout do falangy a stoupnout si před lučištníky). Jiná věc ovšem je, jak ve skutečnosti bitvy vypadají: hordy několikapixelových panďuláků se na sebe vrhnou a na obrazovce se vytvoří neurčitá změť, v níž zorientovat se a rozdat nějaké rozkazy by nezvládl snad ani velký Alexandr.

" V oblasti jednotek nepanuje ve hře přílišná varibilita a hraje se na známé principy kámen-nůžky-papír mezi lučištníky, jízdou a kopiníky plus kvalitní využití různých druhů pěchoty. "

Velké bitvy jsou nepřehledné, o mnoho nepříjemnější jsou ale dobývací mise. Z nějakého nepochopitelného důvodu autoři usoudili, že budovy smí ničit jenom střelci. Ve výsledku to znamená, že jedna slaboučká obranná věž může zdecimovat třebas milion pěšáků s meči, protože ti se jí nemohou ani dotknout. Jasně, dá se to odůvodnit snahou o realismus a je fakt, že stav obvyklý v jiných RTS, tedy že i jeden dva kopiníci během pár vteřin rozpíchají na kousíčky solidní cihlovou konstrukci, skutečnosti neodpovídá. Proč tedy ale nefunguje systém obsazování staveb jako například v American Conquest? Podivné...

V oblasti oživujících prvků využili autoři jen jedné z dnes obvyklých možností, kterak zábavu okořenit. Nad řadové jednotky tak vyčnívají vojevůdci, velké osobnosti, v čele pochopitelně s Alexandrem, který bude mít takřka výsadní postavení po většinu kampaně. Generálové (či hrdinové) pozitivně ovlivňují jednotky v okolí co se týče jejich morálky i bojového výkonu, mohou sbírat zkušenosti a následně tyto power-upy ještě zlepšovat, nicméně jejich efekt brzy většina hráčů oželí. Problém je, že zatímco jejich přítomnost není výrazněji znát, hra klade striktní omezení na jejich přežití. Alexandr, ale ani další velcí mužové starověkého světa, prostě nesmí zemřít – a opakovat misi, když se charismatický mladík připlete do nějaké postranní šarvátky a trapně podlehne pěti pindíkům s rezavými šavlemi, je dokonale frustrující.

Hodnotit umělou inteligenci je vždycky ošidné, jedno je ale jisté. Na vyšší než nejlehčí obtížnost není dohrání Alexandra žádná legrace. Nejde o tak hardcore záležitost jako Cossacks, nicméně počítač rozhodně nesedí zakopán za vlastními hradbami a dovede útočit na surovinné zdroje hráče i vytvářet svazy jednotek, které mají naději na úspěch, namísto tupého odesílání front. V multiplayeru je hezká nabídka čtyřech stran, ty se ale co do herního stylu či jednotek příliš neliší a v konkurenci fantasy Armies of Exigo a Battle for Middle-Earth, či tématicky bližšího Rome: Total War nemá tento mód přílišnou naději na uplatnění.

" Grafické zpracování je – při vší úctě k enginu, na němž vznikly opravdu dobré hry – dnes již zastaralé. "

Grafické zpracování je – při vší úctě k enginu, na němž vznikly opravdu dobré hry – dnes již zastaralé. Druhou nevýhodou je pak jeho nevyrovnanost. O kvalitě trailerů z filmu se není třeba bavit, stejně tak opravdu vynikající jsou artworky v menu nebo při loadingu: krásná ukázka kresleného umění, paráda. Pohled na zástavbu ve hře je taktéž líbivý, ale vojáci mají zhruba dvě animační fáze a tvoří je opravdu ošklivé shluky obrazových bodů, neuvěřitelně strnulé a otravné jsou potom skriptované scény v enginu hry, které hra navíc odděluje ztmavením obrazovky (hrozný efekt). Nepoměr je dále třeba mezi provedením kavalérie, dobývacích zařízení nebo lodí a již zmiňovaných shluků malých pěšáků, kde člověk pozná své muže jen hromadným označením a spočítáním ikonek ve spodním panelu interface. K ozvučení a hudbě pak jen stručně: zpočátku musí fanfárová melodie od Vangelise chytit za srdce snad každého. Když ji ale člověk musí poslouchat v kolovrátkové smyčce POŘÁD několik hodin, začne myslet spíše na dlouhé a brutální způsoby čtvrcení tohoto řeckého skladatele. Proti zvukovým efektům a namluvení nelze nic namítat, ale ono věčné „tá-ta-tá tá-ta-tá tá-ta-tá-tá tá-ta-tá“ audio stránku hry prostě totálně zakopává.

Verdikt: Asi je to daň za podzim z nejkrásnějších recenzentských snů a vyjít dříve, dostal by Alexander hodnocení o dost vyšší, ale zážitky z fantastických her této vánoční sezóny jsou ještě příliš živé. Tuctový klon Age of Empires v jejich konkurenci nemůže uspět, jakkoliv si lze představit i mnohem horší provedení velké filmové předělávky.