A Vampyre Story: nejvtipnější hra roku, zhodnocení češtiny

Zhruba po roce vychází česká verze perfektního upířího dobrodružství. A překlad se povedl.

A Vampyre Story (PC) | foto: pro iDNES.cz

Recenzi anglické verze hry jsme vám nabídli 17.12.2008. Teprve v těchto dnech u nás hra oficiálně vychází v českém jazyce. Zhodnocení českého překladu naleznete na konci recenze.

Co vám budu povídat – na tuhle jsem se těšil jak malej kluk. To, co je Fallout 3 pro milovníky RPG, GTA 4 pro vyznavače akčních her, tím je A Vampyre Story pro fanoušky adventur.

Řádně nahypovaná reklamní kampaň, během níž vývojáři pravidelně vypouštěli nové informace, screenshoty, rozhovory, a neustálé odkládání data vydání rozhodně nikoho nenechalo v klidu. To si člověk může stokrát opakovat, že by neměl tolik očekávat, jinak bude zase zklamaný.

Určitě vás teď zajímá, jestli to čekání stálo za to a zda je hra tak dobrá, jak jsme si všichni představovali. Samozřejmě, že není – vždyť nám autoři slibovali téměř nejlepší adventuru všech dob a té jsme se nedočkali. Pokud se ale ptáte, jestli je A Vampyre story dobrou hrou, tak si pište že ano!

"A Vampyre Story je dokonalou parodií na všechny upírské příběhy - Draculou počínaje a Buffy konče."

Her s upíry jsme tu letos měli už dost. Bill Tiller se svojí partou na to šel naštěstí úplně jinak. Když vám řeknu, že tenhle chlapík má na svědomí takové perly jako Indiana Jones and The Fate of Atlantis nebo Curse of Monkey Island, asi už odtušíte co čekat.

Ano, tentokrát se nebudeme plížit temnými kobkami, abychom vrazili kůl do srdce krvelačné bestie.

AVS je dokonalou parodií na všechny upírské příběhy - Draculou počínaje a Buffy konče. Hlavní hrdinkou je operní pěvkyně a také čerstvá upírka Mona De Lafitte. Je uvězněna na hradě Warg svým pánem baronem von Shrowdym. Zlověstný, mocný, charismatický… Tak přesně takový Shrowdy není. Popravdě řečeno je to imbecil, že mu není na světě rovno a proto není ani veliké překvapení, že díky vlastní nepozornosti zemře ještě během povedeného intra. Mona je tedy konečně volná, ale ono utéct z liduprázdného hradu není tak snadné, jak to na první pohled vypadá.

Cože? Liduprázdného? Co je to proboha za adventuru, když si nebudeme mít s kým promluvit, ptáte se. Žádný strach.

Člověka sice opravdu nepotkáte ani jednoho, jinak je ale hrad zabydlen docela zhusta. Tak především je tu netopýr Froderick, který Moně slouží jako klasický sidekick. I když klasický…

Froderik je k dispozici jako běžný předmět v inventáři a můžete ho tedy běžně kombinovat s jinými předměty. Jinak ale sedí celou dobu Moně na rameni a komentuje okolní dění. A rovnou vám řeknu, že bez něj by byla A Vampyre story poloviční. Kadencí vtipů připomíná Petra Novotného, jejich úroveň je naštěstí o několik řádů výše. Prakticky na každý aktivní předmět má v zásobě nějakou hlášku a pokud ve hře někde zakysnete (a to není nic těžkého) doporučuji použít Frodericka se vším.

Když nic jiného alespoň se opravdu zasmějete. Dle mého názoru je to nejlepší pomocník v historii adventur a až ho uvidíte defilovat po městě v dětských šatečkách, dáte mi jistě za pravdu.

Kromě Frodericka potkáte ještě spoustu dalších obskurních figurek – namátkou mluvící železnou pannu, kamenného gargoyla, jezerní příšeru Inkyho nebo ducha barona von Shrowdyho, který nepřestal prudit ani po smrti.

"O grafice jste si již určitě sami udělali představu z okolních obrázků. Ve skutečnosti všechno vypadá v pohybu ještě o chlup lépe."

První kapitola je tedy nabitá k prasknutí a kdyby si hra udržela svou úroveň i dále, byla by to jasná 90ka. Ne že by tedy druhá byla špatná, to zas ne, ale je vidět, že autorům docházely nápady nebo peníze (to spíš). A to nám původně slibovali kapitoly tři, ale nevadí, ani takhle se rozhodně nejedná o nějak krátkou, natož jednoduchou záležitost. Tiller je tvůrce ze staré školy a pokud vám moderní adventury přijdou obtížné, do hry se raději ani nepouštějte.

AVS mi opravdu těžce pocuchala mé hráčské sebevědomí. Kdyby v době psaní recenze existoval nějaký návod, patrně bych se neudržel. Takhle jsem musel zatnout zuby a na všechno si přijít sám.

Jediným ulehčením je označení všech aktivních prvků na obrazovce, ani to však není moc platné, jelikož předmětů jsou na každé obrazovce mraky.

Nezvyklé je ovládání, které nefunguje na klasickém point’n‘click systému. Místo toho se vám po kliknutí objeví rozbalovací nabídka, z níž vybíráte jednu ze čtyř akcí – sebrat/použít, prohlédnout, promluvit a doletět na ono místo.

Ze začátku nezvyklé, časem naprosto přirozené. Inventář má podobu rakve a nikdy v něm nenaleznete víc než 15 předmětů najednou, takže se nebojte přehlcení. Zajímavým způsobem je řešeno nakládání s velikými a těžkými předměty. Jistě dobře znáte ty situace, kdy váš hrdina nosí po kapsách půlku vetešnictví včetně žebříku, lopaty a živého koně.

Mona je křehká žena a proto si pouze zapamatuje, kde daný předmět nalezne a použije ho teprve, až když ho skutečně potřebuje. V inventáři jsou tyto věci označeny průhledně, jinak s nimi můžete manipulovat úplně klasicky.

O grafice jste si již určitě sami udělali představu z okolních obrázků. Ve skutečnosti všechno vypadá v pohybu ještě o chlup lépe. Ruční práce je prostě stále nepřekonatelná a je vidět, že se někdo doslova mazlil s každou obrazovkou.

Na rozdíl od takového Crysis tahle grafika nikdy nezestárne a bude vypadat skvěle i za 10 let. Neméně kvalitní je i hudba, která si vyloženě říká o vydání na samostatném CD.

Namluvení je pak už jen třešnička na dortu – postava Mony se strašlivým přízvukem, Froderick, kterému byste se smáli i kdyby četl návrh státního rozpočtu na příští rok nebo krysí gangster, kterého snad dabuje imitátor Joe Pesciho… Jednou větou - technické zpracování je prostě bezchybné.

To ale bohužel nejde říct o hře jako celku. Nejvíc mě mrzí rozdělení jednoho příběhu na více dílů. Jasně, vědělo se o tom od začátku, jenže bůhví, kdy bude další díl. Nerad bych čekal 3 roky jako v případě Runaway 3.

Dále mi vadí obtížnost – pro mnoho hrami ošlehaných veteránů je to sice konečně záležitost, která představuje výzvu, nováčky ale může odradit. Ne každé řešení je úplně logické, i když žádnou sviňárnu zde taky nenajdete. Druhá kapitola mi navíc přišla o dost slabší než ta první, tak doufejme, že to nebude trend - autoři plánují ještě rovnou dva díly.

A Vampyre Story je skvělá hra. Adventura roku? S největší pravděpodobností, i když Sinking Island nabídl mnohem ucelenější a sofistikovanější zážitek. Na druhou stranu už dlouho jsem neviděl tak vtipnou a (v tom dobrém smyslu) tradiční adventuru.

Narozdíl od tragické So Blonde je AVS opravdovou poctu žánru, doslova napěchovanou odkazy na herní historii i popkulturní prostředí (operní pěvkyně zpívající Who Let The Dogs Out je nezapomenutelná). Jestli se ale zapíše mezi takové klasiky jako předešlé Tillerovy hry, to ukáží až příští díly.

Recenze češtiny

Zatímco v civilizovaném světě už se pomalu připravují na příchod druhého dílu, u nás vychází A Vampyre Story teprve v těchto dnech. Můžeme se tu rozohňovat nad neschopností českých distributorů, ale po pravdě: bylo by nám to houby platné. Buďme rádi, že se lokalizace vůbec někdo ujal, vždyť adventury už dávno nepatří mezi nejprodávanější hry a na spoustu skvělých titulů se ani nedostalo (za všechny Secret Files 2). Položme si raději podstatnější otázku: Stálo to dlouhé čekání vůbec za to?

Nebudu vás dlouho napínat a rovnou prozradím, že stálo. Překlad byl svěřen osobě ze všech nejpovolanější, adventurnímu specialistovi Petrovi Ticháčkovi. A jako vždy se jedná o perfektní práci. Počeštěny jsou samozřejmě jen titulky, dabing zůstává anglický, což je vzhledem k jeho nadstandardní kvalitě to nejlepší řešení.

Nejvíce jsem se obával, zda překladem neutrpí vybroušený humor, který patří mezi největší klady tohoto titulu. Naštěstí zbytečně. S klidným svědomím můžu říct, že AVS je pořád nejvtipnější adventurou za poslední roky. Některé hlášky jsou sice nepřeložitelné, ale v těchto případech se autor díky bohu nedržel striktně předlohy a raději odpovídajícím způsobem zaimprovizoval, případně použil našincům lépe známé reálie. Žádných perliček typu "oheň v díře" (Fire in the hole) se opravdu obávat nemusíte.

Výborné je, že jednotlivé postavy mluví tak, jak by od nich člověk očekával. Zatímco Mona se většinou vyjadřuje jako dáma, potrhlý netopýr Froderik mluví tak nespisovně, že češtinářům budou vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Nikdy ale ne vulgárně, a proto hru vřele doporučujeme i mladším hráčům.

Co dodat? Sice to trvalo o dost déle, než by se nám líbilo, ale hlavní je, že samotnou lokalizaci nikdo neodbyl. Díky nádherné kreslené grafice neztratila hra nic ze své přitažlivosti. Čistě pro radost jsem si ji celou znovu zahrál od začátku, a přestože s angličtinou nemám problémy, je to v mateřském jazyce ještě lepší. Vzhledem k tomu, že od doby vydání nemá ve svém žánru konkurenci, se díky příjemné ceně 699 Kč jedná o skvělý kup.