|
|
Akce a RPG odehrávající se v Kolumbii? Žádný nesmysl, ale realita dnešního dne, neboť tvůrci vůbec ne špatné taktické akce Codename: Outbreak právě takovou hru chystají. Vše začíná obyčejným telefonátem z redakce magazínu, v němž pracuje vaše sestra. Její kolegové vás informují, že už se deset dní neozvala, což není samo sebou. Nejhorší obavy se naplňují. Vydat se do Kolumbie chce jistou dávkou odvahy, nicméně mít za cíl zpracovat novinový článek o tamějších poměrech, tomu říkám sebevražda. Hlavní hrdina, tedy vy coby Kevin Myers, se vydává na dalekou cestu... Po příjezdu do země, kde sedmdesát lidí ze sta každoročně nedobrovolně umírá, se otevírá mnoho možností, jak začít. Cíl hry zní jasně a během hry se příliš nemění – nezachraňujete svět, ani nebudete se zbraní v ruce čistit všudypřítomnou korupci v Kolumbii, zaměříte se čistě pouze na záchranu své sestry. A vlastní přežití, sluší se dodat.
Neotřele působí informace, že zde neexistuje nic jako rozdělení na úrovně. Jednoduše stisknete tlačítko "Start Game" a necháte se unášet atmosférou hry. Rozloha se vyšplhala na úctyhodných 25x25 Km, samozřejmě bez zmiňovaného rozdělení na několik částí. Uvidíme, jak si s touto veličinou poradí autory vyvíjený engine Vital, jenž je ve své poslední modifikaci odvážně přirovnáván k očekávanému Unreal Episode II. Naprostá volnost pohybu zní lákavě, nicméně pohybovat se po takovéhle oblasti pouze pěšky – to by asi kromě podrážek od bot nevydržely ani hráčovy nervy. Proto se nabízí některé z mnoha vozidel, k nimž si připočítáme nějaký ten tank a vrtulník. Z obrázku vyplývá, že se autoři zaměří i na jejich detailní ztvárnění, tedy palubní desku s volantem v autě a podobně.
Provařeně zní tvrzení o tentokrát skutečné kombinaci RPG a 3D akce, poněvadž obdobnými informacemi a prohlášeními nás herní tvůrci zásobují denodenně. Jak si s tímto předsevzetím doopravdy poradí Xenus si netroufám odhadovat, nicméně autoři 
tyto atributy pokládají za nejdůležitější pilíř hry. Prakticky neexistuje něco, čemu říkáme rozdělení na hodné a špatné. Postavy ve hře vyznávají určité principy a mají jiné pohnutky – v praxi to znamená, že na vaši přítomnost budou reagovat podle vašeho dosavadního chování. Nechci zabíhat do klišé, přesto mám pocit, že tohle funguje snadno. Spřátelíte-li se s určitou skupinou, například Indiány či zdejšími úřady, určitě se to projeví ve vašem vztahu s mafií. Tím na přetřes přichází neméně zajímavé část hry – dialogy, intriky a uplácení. Peníze sice vládnou světu, nicméně díky pobytu v Kolumbii nabývá tato "stará pravda" svého významu v maximálním měřítku. Za peníze si pořídíte nejenom vybavení, zbraně, náboje, ale i užitečné informace.
Když už padla zmínka o zbraních – autoři jich plánují dvacet a snaží se, aby co nejvíce odpovídaly skutečnosti. K tomu připočtěme fakt, že u každé se nabízí možnost si ji alespoň jedenkrát rozšířit. Samozřejmě nelze opomenout vhodnost použití zbraně pro konkrétní situaci – 
zůstává zachovávána kadence, dostřel a další atributy, které zapříčiní, že hru nedorazíte do úspěšného konce s jednou oblíbenou. Také se počítá rozdílnost zásahů po celé šíři těla – kupříkladu střelíte-li protivníka do ramene, zbraň mu vypadne z ruky. Dle stejného schématu volí počítačem řízení protivníci různá schémata chování. Zasažený protivník do nohy kulhá a snaží se vzdálit se z bojiště a vyhledat pomoc. Bolestné steny vydávané postřeleným protivníkem vzbudí pozornost kolegů ve zbrani a za chvíli lze očekávat vyhlášení poplachu. Algoritmus umělé inteligence vychází z dosahů a vzájemné pomoci. To znamená, že ony bolestné steny postřeleného vojáka lze slyšet jen do určité vzdálenosti. Pokud v této oblasti stojí spřátelené hlídka, okamžitě zareaguje, jde se podívat a vyhlásí poplach, jakmile uvidí zraněného vojáka. To samé platí o střelbě a vlastně veškerém hluku. Obdobné schéma aplikují počítačoví protivníci v případě dosahu viditelnosti.
V souhrnu bychom se měli dočkat takového malého-velkého nezávisle reagujícího světa, hlavně co se týče prostředí a vašich 
akcí. Procházíte-li se třeba lesem a vystřelíte, ptáky v korunách stromů to vyplaší a odletí pryč. Krysy zase rychle zmizí ve svých temných doupatech. Na otázku, jestli si na hře více smlsnou příznivci RPG či akce odpovídají autoři šalamounsky – hru lze dohrát dvojím vyhraněným způsobem: cestou dialogů, úplatků a intrikaření, nebo nemilosrdným střílením. Možnosti hry však nejlépe odhalí zlatá střední cesta.
Na závěr podotýkám, že volnost a velmi slušné možnosti engine se zlehka podepíší na minimálních a doporučených požadavcích. Autoři přímo říkají – nechceme nic předstírat, jako minimum si připravte 1GHz procesor, GF2 MX a 256 MB RAM. S touhle konfigurací lze hru skutečně hrát, ne jen spustit :-). Maximální prožitek ze hry však zprostředkuje až doporučená konfigurace, tj. procesor 1,6 GHz, GF3 a 256 MB RAM. Xenus samozřejmě obsahuje i hru více hráčů s nějakým tím připraveným módem, tedy ne jen tak z povinnosti. Věta na závěr: Xenus vypadá přímo fantasticky a nějak nepochybuji o tom, že takový bude i ve své plné verzi.
