Studio Media Molecule vyvíjelo svůj nejnovější projekt téměř celou aktuální konzolovou generaci. Tvůrci podepsaní pod oceňovanými plošinovkami LittleBigPlanet a fantastickým papírovým dobrodružstvím Tearaway si v herním byznysu vydobyli reputaci vynalézavých hipíků, jejichž tvorba se vyznačuje bořením čtvrté stěny a vtáhnutím hráče do procesu vytváření hry.
Hravost a vynalézavost jejich titulů jde ruku v ruce se zajímavými ovládacími prvky a designem, který hráče překvapuje na každém kroku. Dreams má být v tomto smyslu logickým vyústěním mnohaletého směřování vývojářského týmu, který považuje hráčskou komunitu za své zákazníky a kolegy zároveň.
Dreams
Ačkoliv v betě příběhová kampaň k vyzkoušení chyběla, ve výsledné hře se jí určitě dočkáme. Má být vytvořená výhradně pomocí nástrojů, které při tvorbě vlastních her využijí i samotní uživatelé. V betě bylo možné vytvářet vlastní projekty, sdílet je s ostatními a samozřejmě prohlížet a hrát výtvory ostatních uživatelů. Rovnou z kraje je třeba říct, že ne každý projekt musí být nutně hrou a ne každý uživatel si v Dreams bude po většinu času hrát. Nebyli by to Media Molecule, kdyby tu věci fungovaly podle očekávání.
Dreams
Fantazii se meze nekladou
Tvůrci nepřeháněli, když avizovali, že v Dreams bude možné vytvářet téměř cokoliv. Během času stráveného v betě jsem hrál vesmírné simulátory, kde jsem mohl přepínat mezi klasickou kamerou a pohledem z kokpitu, nechyběla spousta plošinovek, horrory, střílečky z první osoby, závody, multiplayerové hříčky ze staré školy nebo logické hlavolamy.
Samostatnou kapitolu představují výtvory imitující slavné předlohy. Někdo si dal tu práci a vytvořil první level legendární hry Super Mario Bros, počáteční vesnici z The Legend of Zelda: Ocarina of Time anebo zrušený projekt P.T., který pro Konami připravoval Hideo Kojima. Takových věcí by se našlo více.
Dreams
Vůbec mi nevadilo, že každou hru, kterou jsem vyzkoušel, šlo dohrát většinou do pěti, maximálně deseti minut. Nepohoršoval mě ani fakt, že zmíněné lokace ze Zeldy nebo Maria byly i přes svojí vizuální přesvědčivost zcela vylidněné a za zvuků tradiční hudby po nich pobíhal pouze hlavní hrdina. Svou roli samozřejmě sehrála beta a krátký čas, který kreativcům nedovoloval tvořit sofistikované tituly.
Můj dojem je ale spíš takový, že cílem Dreams nebude chrlit hry konkurující klasické produkci, ale spíš radost z hraní něčeho, co pro vás vytvořili ostatní členové komunity. Při hraní Dreams jsem se mnohokrát hlasitě rozesmál, ať už šlo o vtípek vycházející z vědomé nedokonalosti hry nebo třeba z nemotorně animované hlavní postavy. Hrát Dreams byla rozhodně zábava.
Dreams
Kvalita jednotlivých her se samozřejmě liší a už teď bylo možné najít tituly, které působí po celou dobu poměrně propracovaně a svým tvůrcům musely dát ohromnou práci. Fantastická byla jízda autem po snové krajině korunovaná proklatě hořkým závěrem, hodně vtipné RPG na způsob Skyrimu s vlastními dialogy nebo plošinovka, kde se vám v závislosti na stisknutí tlačítka pro skok pod nohama objevovaly, respektive mizely různobarevné platformy. Některé projekty mi svým pojetím výrazně připomínaly nezvyklou hru Grow Home od Ubisoftu.
Kvalitní práci není v Dreams těžké najít už kvůli propracovanému systému hledání. Vyhledávat můžete na základě tagů, fulltextu, doporučení nebo počtu lajků. Ke každému dílu lze psát komentáře a vidíte i jeho předešlé verze a genealogii.
Dreams
V roli vývojáře
Právě genealogie představuje to, co mě na Dreams zaujalo zatím asi nejvíc. Souvisí s tím, že ne každý kreativec musí tvořit nutně celé hry. Dreams nabízí pestrou sadu nástrojů, které vám dovolí tvořit v BubbleBath enginu prakticky cokoliv. Tento engine mimochodem autoři pojmenovali podle hlasování komunity.
Chtěli jste být někdy specializovaným vývojářem? Díky Dreams se vám vaše přání splní. Můžete být klidně někdo, kdo se specializuje pouze na tvorbu animací nebo designování lokací, nahrávání dabingu, zvuků či dokonce hudby. Virtuální loutkáře budou zase zajímat jednotlivé modely postav, jejich tvorba a modifikace. V betě jsem viděl samostatně vytvořené animace ohně, mořské plochy nebo třeba postavu máchající mečem podle stisknutí příslušných tlačítek. A tato díla šlo použít kýmkoliv pro svoje účely.
Svoje kousky jednoduše uploadnete do systému, opatříte jménem a tagy a nabídnete je ostatním členům komunity volně k dispozici. Vaše jméno se pak objeví mezi autory hry, která vaši práci nějakým způsobem využívá.
Dreams
A teď si představte, jak obrovská knihovna zvuků, animací, modelů a dalších assetů asi vznikne, pokud se kolem Dreams rozroste dostatečně široká komunita. Teoreticky by se tak výsledná kvalita a propracovanost her měla časem zlepšovat.
Skvělým způsobem, jak udržovat komunitu činnou, jsou i pravidelně konané eventy a soutěže na dané téma. Media Molecule tak kupříkladu vypíše soutěž s názvem „Roboti“ a jednotliví autoři do eventu vstupují s vlastní tvorbou. Vítěze zvolí komunita pomocí lajků. Všechny minulé eventy si lze v menu hry prohlížet a snadno se tak probírat těmi nejlepšími kousky.
Dreams
Není to snadné
To všechno zní sice náramně slibně, bohužel je tady jeden háček. Jak asi tušíte, vytvářet hru není úplně jednoduché. Proto na vás v Dreams čekají tuny komentovaných tutoriálů, které si budete procházet znovu a znovu. Bez potřebného školení budete naprosto bezradní. Možnosti a ambice jsou prostě tak ohromné, že jednoduchý, super intuitivní editor ve stylu Mario Makera tady nebyl možný.
Jen pro představu, pokud si zapnete editor postavy a myslíte si, že vás nějaký Mass Effect, Skyrim nebo The Sims na podobnou práci připravily, tak jste vedle jako jedle. V Dreams nebudete vůbec tušit na co kliknout a jak celý proces vlastně funguje. I proto nebude žádnou hanbou, pokud se nejdřív zaměříte na jeden konkrétní aspekt a budete vytvářet kupříkladu pouze modely postav nebo připravovat krajiny pro ostatní tvůrce.
Dreams
Vedle počáteční nepřístupnosti bylo v betě mým největším nepřítelem samotné ovládání. V Dreams totiž děláte vývojářskou práci – DualShockem. Váš kurzor ovládáte pohybovým senzorem na ovladači, který lze kdykoliv vycentrovat podržením tlačítka Options. Kurzor funguje překvapivě přesně, byť vycentrovávání je zbytečně otravné. Tlačítku L1 je přiřazena funkce obdobná Shiftu a používáte jej tak v kombinaci s analogovými páčkami a ostatními tlačítky. Jak s editorem trávíte víc a víc času, učíte se různé zkratky a pracujete rychleji a efektivněji. Jak však asi tušíte, s myší a klávesnicí by celý proces byl mnohem snazší.
Je jasné, že Sony si chce exkluzivitu Dreams pohlídat, neboť její vývoj financuje a dozoruje prakticky celý životní cyklus PlayStation 4. Přesto se musím ptát, jestli by to nešlo udělat jinak.
Uvítal bych mobilní aplikaci, která by mi dovolila použít dotykový displej tabletu jako druhou obrazovku. Ještě lepší by byla možnost použít myš a klávesnici (klidně specializovanou od Sony), ať už při „hraní“ na televizi nebo při streamování do PC. Je třeba připomenout, že s Dreams je kompatibilní i pohybový ovladač PS Move, jenž jsem při testování nezkoušel. Troufám si ale tvrdit, že to s ním také nebude úplně optimální. Slibně naopak působí podpora PS VR hned při startu hry.
Dreams
Dreams zatím nemá pevné datum vydání, ale jak napovídá i beta, letošní rok bychom se ho už dočkat konečně mohli. Úspěch hry bude záviset především na komunitě, která se kolem ní vytvoří. Když odhlédnu od mého zápolení s editorem, během vlastního hraní jsem se po většinu času dobře bavil. Co během bety dokázali mnozí uživatelé vytvořit, má velký potenciál do budoucna.
Jedno je jisté: název Dreams sedí této hře přímo dokonale. Nikdy nevíte, co vás po jejím zapnutí vlastně čeká a narazit můžete prakticky na cokoliv. Pokřivenost a zkratkovitost snů by v „reálu“ sice vadila, tady však platí za neodmyslitelnou součást procesu, zdroj zábavy i vlastní inspirace.
