Autoři Dreams nejsou žádná ořezávátka. Hru kutí tvůrci ceněných her LittleBigPlanet a Tearaway, což slibuje minimálně po artové stránce trochu jiný zážitek. A také že jo. Dreams, což v překladu znamená sny, působí hned na úvod jako interaktivní procházka snovým světem. Autoři nešetří slovy jako neomezené zážitky či imaginace.
Namísto klasického kurzoru pohybujeme kurzorem v podobě impa (barevná kulička s tykadlem), jehož interaktivním bodem je špička na tykadle. Imp se dokáže vtělit do různých věcí a podobně. Každopádně pod nánosem „imaginace“ je v podstatě stejná struktura jako u „obyčejných“ game makerů.
Dreams
Dreams
To znamená, že si můžete procházet výtvory ostatních, které jsou řazeny podle hodnocení. Sami můžete vytvářet nejen celé hry, ale i jen jednotlivé prvky jako scenerie či nějaký objekt. Základní sadu dodali autoři, ale není problém sáhnout po fragmentech nebo celých částech toho, co vytvořili uživatelé. Podporu tvorby pak mají podnítit tematické game jamy, kdy tvůrci vyhlásí téma a snílci se přihlásí se svými výtvory.
Jako první jsem se šel podívat, co všechno už dokázali během bety a předběžného přístupu hráči vytvořit. A škála žánrů byla skutečně pestrá. Narazil jsem na jednoduchý box, známý první svět z Maria, procházku strašidelným sídlem, jednoduché RPG či jízdu autem ve snové krajině. Vypadá to, že možností, co vše lze s Dreams dělat, je skutečně hodně.
Dreams
Hodně výtvorů prozatím bylo něco na způsob technologického dema, kterým se mohou ostatní inspirovat, případně ho využít. Jsou to pěkná dílka, na druhou stranu si na rovinu přiznejme, že zdejší hříčky od hráčů se nemůžou měřit s regulérní herní produkcí.
Sám jsem si po vyzkoušení zhruba desítky her položil otázku, proč bych vlastně chtěl takové hry nebo koncepty vůbec hrát. Je to zkrátka jiná situace než třeba u Super Mario Makeru 2, kde řada úrovní od hráčů působí na profesionální úrovni.
Je to celkem pochopitelné. V editoru Nintenda položíte 2D blok na mřížku, v Dreams musíte určit jeho velikost a umístit ho v prostoru. Je to náročnější a zabere to víc času. Ale jasně, v SMM2 vytvoříte jen hopsačku v reáliích Maria, byť i velmi propracovanou, zatímco v Dreams celé světy. SMM2 se specializuje, Dreams je obecný nástroj.
Dreams
Dreams
Bál jsem se ovládání, ale nakonec není špatné. Využívá akcelerometru a gyroskopu, čímž manipulaci a navigaci hodně zrychluje. Ale pořád ne tak, abych si řekl, že je to stejné jako s myší a klávesnicí.
Návrh úrovní je klasicky drag & drop, ať už z dodaných objektů, vlastních nebo od odstaních. Funguje tak i herní logika, kdy řeknete, že když praštím sem, otevřou se dveře tady.
Všichni zájemci by se měli připravit, že budou muset absolvovat desítky interaktivních tutoriálů. Potřebujete perfektně zvládnout ovládání, pochopit herní logiku a nakonec se naučit, kam pro potřebný nástroj sáhnout.
Dreams
Vstupní bariéra je zkrátka mnohem větší než u zmíněného Super Mario Makeru 2, v němž vytvoříte první jednoduchou úroveň za pár minut. Dreams na mě působí jako ideální platforma pro různé walking simulátory.
Tvůrci vypustili v předběžném přístupu poměrně schopný nástroj. O osudu hry však rozhodne, zda se podaří vybudovat silnou komunitu. Není to ani mainstreamový produkt, ani hra pro každého, rozjezd však působí slibně. Teď jde o to, aby nezůstalo jen u něj.
