|
|
Společnost Crative Assembly vlétla v roce 2000 na herní scénu s hitem Shogun: Total War, což byla komplexní strategie, kde se nejen bojovalo, ale ke slovu přišly i politické intriky, diplomacie a další machinace. Velkou zásluhu na úspěchu mělo s jistotou i interesantní prostředí Japonska, v němž se Shogun odehrával. O dva roky později spatřilo světlo světa oficiální pokračování, prozaicky nazvané Medieval: Total War, které bylo svým systémem velmi podobné svému předchůdci, ovšem scénu tentokrát pokryl středověk a jeho důležitá období či události. Každopádně se úspěch opakoval a nebyl tedy důvod úspěšnou sérii Total War házet do šuplete. Krátce po vydání datadisku Viking Invasion k Medievalu, byl ohlášen Rome: Total War, což je, jak z tohoto textu jistě pochopíte, asi nejambicióznější strategie současnosti. Práce údajně započaly ještě dlouho před dokončením Medievalu, ale hra má vyjít až ve třetím kvartále příštího roku. Není divu, něco podobného jsme tu opravdu ještě neměli.
Jak jistě víte, Řím byl určitě největší starověkou velmocí, která 
si podmanila prakticky vše, co chtěla, především pak vše ve středomořské lokalitě, což je na jeden malý městský stát více než slušné. Časem sice doplatil na slušnost k barbarům, ale třeba právě vám se to podaří změnit! Jak je vidno, jedná se o pozadí jako stvořené ke strategickému megaprojektu podobného ražení. Stanete se vojevůdcem, politikem a architektem v jedné osobě. No, řekněte, nedáte si říct?
Hra začíná asi 264 let před naším letopočtem a končí, ruku v ruce se smrtí císaře Augusta, 14 let po Kristu. Na začátku si Řím boji i politickou obratností podmanil italský poloostrov a začíná se cpát do věcí svých sousedů. Se spuštěním kampaně na vás čeká do děje obratně zakomponovaný tutorial, který vás provede událostmi 
na Sicílii, jež vedly až k první Punské válce, ale to teď není podstatné. Největší pozornost se věnuje samozřejmě Římskému impériu, ale zahrajeme si i za ostatní velmoci té doby. Frakcí bude zhruba 20, z čehož hratelných je 12 kusů. Jedná se především o Germány, Kartágince, Egypťany, Brity, Galy, Hispánce atd. Každý národ se může pyšnit svými naprosto unikátním jednotkami. Dohromady to údajně dělá celých 150 druhů, ale žádný z národů jich do vínku nedostane více jak 20, což je jedna z velkých odlišností oproti předchůdcům, kde člověk nevěděl jaká jednotka je k čemu a tři čtvrtiny z nich byly nepoužitelné. Zde budete k úspěchu potřebovat všechny, a proto se vyplatí naučit se jejich přednosti či slabiny, jelikož něco podobného je pro úspěch takřka nezbytné.
Obrovskou proměnou prošla grafická stránka hry, která je od Shogunu či Medievalu k nerozeznání. Kompletně 3D grafika je přeci jen něco jiného než pixelovaté zrůdičky, i když v rámci možností 
vypadaly výborně. V Rome si můžeme zazoomovat na každého vojáka a sledovat, jak se mu vlní vlasy nebo pohybují svaly. Ano, i takovéto detaily bude hra obsahovat! Z okolních obrázků si jistě uděláte dojem o počtech vojáků, a proto si 3D engine žádá řádnou poklonu, samozřejmě za předpokladu, že vše pojede bez sekání na hráčům běžně přístupných sestavách, ale tuto otázku autoři již údajně vyřešili díky inovativním technologiím. Jednotky jistě nebudou ovladatelné samostatně, nýbrž zapadnou do regimentů či různých formací. Těch může být na každé straně až 20, z nichž každému je dovoleno disponovat až dvěma sty jednotkami. Jednoduchou matematikou dojdeme k monumentálnímu číslu 8000 vojáků na bojovém poli. Když si představíte tu nádheru v pohybu, musíte zákonitě sedět v křesle s jazykem někde u nohou.
Ani vaši generálové nepřijdou zkrátka. Jsou nyní vylepšeni a jednotlivě ovladatelní. Jedná se vynikající bojovníky a navíc mají samozřejmě příznivý vliv na spojenecké vojáky. Proč si myslíte, že se v 
dějepise učí o generálech a ne řadových panáčcích? Je to jednoduché. Kvalitní vojevůdce dokáže vyhrát předem prohranou bitvu, navíc při tom i přežije, což se ve starověku sice necenilo úplně nejvíc, ale potěší to. Vedle prakticky bezejmenných „šéfů“ budeme mít k dispozici i slavná jména, mezi nimž nechybí takoví kádři jako Gaius Julius Caesar, Scipio Africanus nebo Hannibal. Oblíbený RPG element má dostaveníčko i zde. Vaši věrní mají možnost rozdělit si zkušenostní bodíky až do 120 schopností. Jsou zde opravdu široké možnosti jako útěk z boje, charisma, velicí schopnost nebo možnost rozšiřovat bázeň v řadách nepřítele. Generály poznáte na první pohled, jsou totiž navlečeni v mnohem majestátněji vypadajícím mundúru a navíc své podřízené neustále komandují svými na oko otravnými, v boji však nepostradatelnými příkazy. Vojevůdci mají rovněž obrovský vliv na morálku svých svěřenců, tudíž, v případě, že tato moudrá a bázeň vyvolávající hlava padne, stanou 
se z vojáků hodné ovečky, které se budou mydlit hlava nehlava a z bojiště možná i utečou. Bude tedy nutné si generály hlídat, ale někdy se rozhodně hodí i poslat je do bitevní vřavy, jelikož to nejsou žádná ořezávátka a dokáží zlikvidovat mnohonásobnou přesilu a ještě tím zvýšit morálku svých podřízených.
Boje jsou jednoduše třída. Vítězství je dopřáno jen tomu, kdo chytře nasadí své svěřence a nežene je všechny v nesmyslných formacích na hradby nepřítele, protože ten je překvapivě rychle rozseká ze svých strategicky výhodných stanovišť. Takže nejdříve musí přijet katapulty a vylákat protivníka z opevnění na širou louku, kde se již bojuje tělo na tělo. Neexistuje zde žádný ultimativní voják, protože na všechny vychytávky má jiný národ zjevnou možnost odpovědi. Záleží tak na tom, kdo boje promyslí do nejmenšího detailu. Navíc každý voják má svůj mozek a neplní tupě jen to, co je mu přikázáno, ale konfrontuje to se situací na bojišti apod. Pokud pošlete skupinu zdecimované jízdy na kopiníky, můžete si být naprosto jisti, že 
vezmou nohy na ramena a už je neuvidíte. Jsou to totiž jen lidi, žádné stroje jako z jiných her. Každý typ vojáka má i nějakou speciální vlastnost nebo schopnost zapojit se do extra úderné formace. Například řečtí vojáci s kopími budují jakési řady s nimiž potom najíždějí na nepřítele a těší se velkému úspěchu. Barbaři mají rádi útoky v hordách, čímž dosáhnou obrovské údernosti i rychlosti. Legionáři nejdříve hodí oštěp a až pak vytahují zbraň na blízko. Mohou také vybudovat tzv. želvu, v níž jsou téměř nezranitelní a dostanou se až k nepříteli přes sprchu šípů. A to zdaleka není vše!
Creative Assembly se zaměřují dost na historii a chtějí mít co nejvíce možných věcí autentických. Takže se dočkáme třeba skutečných pretoriánů, kteří v malém počtu dokáží rozsekat několikrát početnějšího nepřítele. Na druhou stranu zábava nemůže jít stranou, a proto byla do hry implementována i hořící prasata, která 
Římané použili snad jen jednou, ale autoři se domnívají, že půjde o jednu z nejoblíbenějších jednotek.
Možná si z hodin dějepisu pamatujete, že byl Řím dost dlouhou dobu ovládán senátem, což se projeví i ve hře. Senát v impériu reprezentuje nejvyšší moc, vede války a má sílu, které se žádná ze tří možných rodin nemůže vyrovnat. Ano, dočkáme se i tří rozdílných frakcí v rámci Říma. Jedná se o Brutovu, Juliovu a Scipiovu rodinu, které mezi sebou v průběhu hry budou soupeřit. Jednu z nich si vyberete a budete hájit její barvy. Zpočátku všichni spolupracují jak spolu, tak i se senátem- sjednocují Itálii, vedou války a senát rozdává nejrůznější zakázky v podobě úkolů, jež můžete plnit. Jedná se například o dobytí města, poražení nepřítele atd. Za úspěšně splněný úkol se vám dostane bohaté odměny, například peněžní nebo 
vaše řady rozšíří silní pretoriáni. Senátoři však dohlíží na to, aby se žádná ze tří skupin nestala kdovíjak silnou, protože jinak by se mohla chopit moci a své konkurenty vyhladit. Kdo tedy na vlastní pěst dobude a vyhladí Španěly, moc dlouho se z nově získaných měst a území radovat nebude, jelikož bude vyzván, aby některé z bašt opustil a přenechal svým sokům, což rozhodně naštve. Později, když splníte pěknou řádku zakázek, získáte větší vliv a dokonce vám bude umožněno dosadit do senátu své věrné a jejich pomocí ovlivňovat hlasování ve svůj prospěch či vlastní expanzi.
Základem hry je, nyní již velice pěkně a s 3D objekty provedená, strategická mapa Evropy, kde můžete pohybovat svými pluky. Je rozdělena na jednotlivé provincie, které sestávají z mnoha kvadrantů po nichž se můžete zcela libovolně pohybovat. Abyste uspěli, musíte vážně slušně taktizovat a vymýšlet i alternativní cesty k
úspěchu než jen frontální útok. Na soupeře si můžete například počkat na výhodném místě, kde vám pomůže známý terén. Pokud narazíte na silné město, není nic lepšího než je odříznout od zásobování a tím je rapidně oslabit, čímž se stane dobývání banální hračkou. Některá území mají navíc nějakou speciální specialitku jako například slony nebo jiná použitelná zvířata. Jestliže se k vaší armádě na mapě přiblíží jiná, je o zábavu postaráno, protože je na pořadu dne boj o ten který územní celek, kde se právě nacházíte. Bojiště je většinou ohraničeno např. horami nebo řekou. K bojům by mělo docházet v menší míře než v Shogunu či Medievalu, zato však budou výpravnější a takticky náročnější. Vše co uvidíte na mapě, je přístupno i ve 3D módu, takže můžete například plundrovat farmy či vesnice atd. Na významu nabírá i prostředí, v němž se bitva či pohyb vojska odehrává. Ve hře by měly být jak krásné zelené pastviny, tak i zasněžené pláně, bahnité močály, pouště a stepi. 
Všechna místa budou mít své přesné statistiky, na něž se vyplatí brát ohled. Na poušti se jen těžko budou pohybovat těžce obrnění římští legionáři, naopak pro egyptské velbloudy nepůjde o výraznější problém. Před bojem se rovněž vyplatí podívat se na aktuální stav počasí, jelikož ani tento prvek nebude pro hru zanedbatelným. V případě mlhy, sněžení či silného deště se rapidně sníží schopnosti lučištníků a katapultů, čímž pádem se, v případě, že disponujete velkým počtem těchto jednotek, nemá cenu pouštět do potyček, jelikož byste byli více než oslabeni. Když se na obloze naopak objeví silné slunce vyvolávající nesnesitelný žár, tak se bojovníci, především pak ti silně obrnění, rychle unaví a jejich účinnost sníží na polovinu.
Města, silnice a nejrůznější zdroje přidávají do hry další taktický prvek. Antické divy světa, jako Alexandrijský maják, pyramidy nebo Rhodoský kolos, přinášejí svému vlastníkovi nejen 
prestiž, ale i úctu lidí a bakšiš, což se vždycky hodí. Proto se o ně vedou ty největší boje. Můžete si vybrat, zda Evropu porobíte vojensky nebo šikovnou politikou společně s obchodem. Samozřejmě můžete použít oba z těchto prvků a libovolně je namíchat. Systém hry by měl být opět bodový, kdy menší země za dobytí dostane více bodíků, větší zase méně, čímž pádem si musí vybírat větší a větší. Samozřejmě je zde velká možnost stát se vládcem Říma. Když se rozhodnete „překročit Rubikon“ a „vrhnout kostky“, čeká na vás občanská válka, v níž musíte porazit senát i dvě konkurenční rodiny. Poté si stačí panování podržet po dobu deseti let a máte vyhráno.
Jistěže se nabízí otázka, zda nebude Rome: Total War moc složitý, ale autoři tvrdí pravý opak. Vše by se mělo ovládat myší a být maximálně intuitivní. Interface byl kompletně překopán, nic se už neskrývá v komplexních, ovšem také složitých, menu. 
Kdyby přeci jen někdo měl problémy, jsou do hry zabudováni rádci, kteří nejenže poukážou na problémy, ale také je částečně vyřeší. Pomocníků by mělo být habaděj a v případě potřeby bude dokonce možné
vložit do jejich rukou vykonávání určité funkce, ovšem nebude se jednat o nutnost, pokročilejší hráči si vše odřídí sami. K dispozici by měl být i tutorial, který však nebude zpracován tak jak ho známe, nýbrž se bude jednat o regulérní kampaň, jen trochu víc zjednodušenou. Jednotky by neměly již splývat, takže je od sebe jednoduše rozeznáte Hra prostě bude jednoduchá na naučení, ale mistrem se v ní stanete jen po velké dřině.
Jednou z největších slabostí Shoguna i Medievala byla diplomacie, v níž existovaly prakticky jen tři stavy- neutrální, válečný či alianční. Rome k tomu přistupuje mnohem zevrubněji a komplexněji. Jako Caesar můžete předložit Řekům nabídku, že vám budou odvádět určitý počet penízků a otevřou s vámi obchodní cesty. 
Za odměnu se jim dostane nějakého města, budou vašimi přáteli nebo jim můžete přislíbit útok na jejich největšího nepřítele- Makedonii. Jak vidíte, je toho opravdu hodně. Speciálních typů jednotek potřebných pro mezistátní vyjednávání bude mnohem méně, ale do vínku pobraly nespočet schopností. Dočkáme se diplomatů, špionů i nájemných vrahů, kteří odvedou všechnu jim uloženou práci.
Města budou také kompletně 3D a bude možné si je zevrubně prohlížet. Každá budova, kterou ve strategickém módu postavíte, se ve městě skutečně objeví, nebude již jen napsaná v dokumentu. Město se dá dobýt tím, že se dostanete na náměstí, jež je však ukryto až v centru města. Cestu k němu střeží obranné věže atd. Na druhou stranu má dobyvatel k dispozici katapulty, žebříky, s nimž se vojáci dostanou na hradby atd. Bojovat se dá i v ulicích města, což by mělo být opravdu zajímavé. Bitvy jako z Dvou věží zde budou na denním pořádku, což je tvrzení, kterému se nedá oponovat.
Uff, tak jsem se dostali až na konec a mě nezbývá než říct, že Rome: Total War vypadá na naprostou bombu, jíž se bude moci postavit jen minimum her, jak vydaných, tak teprve připravovaných. Vedle zajímavých kampaní se dočkáme i historických bitev, nových multiplayerových módů a v neposlední řadě i uživatelsky přátelského editoru, jímž vytvoříme vše, co budeme chtít. Na tuhle hru je prostě a jednoduše povinnost se těšit. Dozajista zajímavá bude i konfrontace s do jisté míry podobným titulem - Battle for the Middle Earth, který by měl nabídnout srovnatelně monumentální souboje, ovšem rozhodně nepůjde tak do hloubky ze strategického hlediska. Stratégové se tak mohou těšit na třetí čtvrtletí příštího roku, kdy by oba velice nadějné projekty měly slavit svůj příchod na pulty prodejen.
Index očekávání: 9/10
