Tráva tlumí zvuk opatrných kroků, přikrčená postava se ukrývá ve stínu. Nic netušící voják vychází zpoza rohu, protahuje se a znuděně kouká kolem sebe. Náhle se se slabým zasténáním svalí k zemi. Mezi lopatkami mu trčí šipka z kuše. Tichý zabiják vychází ze svého úkrytu, odtáhne mrtvolu pryč z osvětlené ulice a v bezpečí jí prohledá kapsy. Opatrně vykoukne zpoza rohu a pokračuje dál v cestě za splněním svého úkolu.
Ne, to není výjev z nového dílu Metal Gear Solid. Takhle vypadá dlouho očekávaná špiónská akce No One Lives Forever 2: A Spy In H.A.R.M.'s Way. Tajná agentka Cate Archerová – tento ženský protějšek slavného Jamese Bonda – zde ze sebe dostává to nejlepší a nenechá vás na pochybách o tom, že co jste zažili v první části série, není nic proti tomu, co vás ještě čeká. Měli jsme možnost strávit několik hodin u jednoho z nejnovějších buildů (konkrétně u bety 58.4) a můžeme říci jediné – rozhodně to nebyl ztracený čas.
Pokud kolem vás prosvištěla původní hra No One Lives Forever takovou rychlostí, že jste si jí vůbec nevšimli, pak vězte, že se jednalo o kvalitně zpracovanou špiónskou akci, mezi jejíž nejvýraznější rysy patřil klasický bondovský humor a sličná hlavní hrdinka Cate Archerová. Ačkoliv titul běžel na enginu 
LithTech, který v době vydání hry již nepatřil mezi absolutní světovou špičku, dokázali z něj designéři vytěžit naprosté maximum. Tím mimo jiné potvrdili pravidlo, že fantazie a nápaditost jsou mnohem důležitější, než jen hrubý výkon a trojciferný počet vizuálních efektů.
Kdo očekával, že NOLF2 přinese oproti svému předchůdci jen vylepšenou grafiku a nový příběh, ten se šeredně spletl. První dobrodružství Cate Archerové bylo svým ztvárněním vlastně klasickou akční hrou, která pouze místo na krvavou akci kladla důraz na opatrné plížení a umělou inteligenci nepřátel. O nějakých zásadnějších inovacích v herním systému oproti konkurenčním titulům jsme si však mohli nechat zdát. Tentokrát je to již o něco lepší. Vývojáři se evidentně rozhodli posílit "stealth" část a přidali pár velice zajímavých prvků (některé můžete znát z jiných her).
Nejspíš první, čeho si všimnete, je prohledávání mrtvol. Zapomeňte na to, že přes nebožtíka přejdete nebo na něj jen jednou kliknete a získáte všechno jeho vybavení. Jak každý správný marodér ví, "služba zesnulým" chvilku trvá, takže když chcete padlé nepřátele obrat o vše, co u sebe mají, nemůžete pospíchat. Namíříte na ně kurzor, stisknete pravé tlačítko myši a čekáte, až ukazatel na obrazovce doběhne do konce. 
Předměty získáváte postupně – ty, které držel protivník v ruce, získáte okamžitě, jiné zhruba v polovině procesu, obsah kapes až úplně na konci.
Razantním vylepšením prošel i systém plížení a ukrývání se. Stačí, abyste zašli do nějakého temného stínu, a když se chvilku nehýbete, nikdo si vás prakticky nevšimne. Svou přítomnost pochopitelně prozradíte každým prudším pohybem nebo výstřelem, ale okamžik překvapení tak pokaždé může být na vaší straně. A to je důležité. Mrtvoly navíc nyní můžete odklízet z cesty nejen za pomoci lahvičky s kyselinou, ale prostě tak, že si je přehodíte přes rameno a odnesete někam, kde nebudou budit nežádoucí pozornost. Zbraní i speciálních předmětů by mělo být více než dost – jen v části, kterou jsme měli čas si vyzkoušet, jsme narazili na ochromovač, katanu, šurikeny, samopal, kuši, dekodér, miniaturní fotoaparát a pár dalších. Časem jich ovšem budete mít o poznání více.
Zachováno zůstalo sbírání různých předmětů a listin, které vám odhalují pozadí příběhu, tentokrát za ně ale nedostáváte jen nějaké imaginární ohodnocení v závěru mise. Kdepak, na řadu totiž přicházejí RPG prvky. Když se vám podaří získat nějaký důležitý dokument nebo splnit část úkolu (byť i nepovinnou), získáte odměnu v podobě zkušenostních bodů. Ty si pak můžete kdykoliv v průběhu mise vyměnit za vylepšení některého 
z osmi atributů – jedná se o plížení, zdraví, odstřelování, nosnost, brnění, zbraně, speciální předměty a prohledávání. Máte-li tedy používání speciálních předmětů na základní úrovni, budete například dekódovat každou zprávu neúměrně dlouho (mimochodem – dekódování vypadá opravdu nádherně...), zatímco později je hotovo coby dup. Bodů ale nezískáte tolik, abyste se mohli během tří misí vytrénovat na supermana. Naopak, budete je škudlit pěkně pomalu a když jich budete mít dost na to, abyste se v nějakém oboru zlepšili, budete hodně dlouho přemýšlet, který se stane oním vyvoleným. Má to ale jeden velice pozitivní efekt – pokud jste se v předchozím díle nechtěli zdržovat žádnými nepovinnými úkoly, tentokrát je budete plnit velice rádi. Vyplatí se to.
Už jsme si zvykli, že ne všem slibům vývojářů můžeme stoprocentně věřit, a i u NOLF2 byla troška nedůvěry na místě. To bylo holedbání o nepřekonatelné interaktivitě prostředí, před kterou by závistí zblednul i Deus Ex! A vida, skutek utek. Ne, že by byly mapy vyloženě statické a vy s ničím nemohli ani pohnout, ale oproti jiným hrám vás nic extra nového nečeká. Sem tam můžete převrhnout vázu (rozhodně ale ne náhodou), zavřete či otevřete okno, podíváte se do schránky na dopisy... A tím to zhruba hasne. V několika prvních lokacích vás ani neuchvátí design úrovní. 
Není špatný, ale žádný velký hype si rozhodně nezaslouží. Možná, že se to v pozdějších částech rapidně vylepší, ale přinejmenším v prvních kapitolách vás nemile překvapí linearita postupu vpřed (maximálně tu a tam odbočíte na vedlejší kolej) a nemožnost vstoupit do valné většiny budov. Uvidíme, snad se jednalo ze strany tvůrců o záměr nemotat nám hned v úvodu hlavy. Snad...
Oproti tomu grafice nelze vyčíst snad vůbec nic. Je nádherně detailní a ostrá, což je nejlépe vidět na korunách stromů, které vypadají jako na fotografii. Textury jsou pěkně vykreslené a animace postav překvapí plynulostí pohybů. Nový LithTech v tomto titulu jasně dokazuje, že pomýšlí na návrat mezi elitní skupinu enginů, kterou před časem opustil. Zvláštní kapitolou jsou filmové sekvence, které jsou narozdíl od těch v prvním dílu neuvěřitelně detailní – a pochopitelně vtipné. Naprosto kouzelně přitom vypadá především zpracování očí. Mona Lisa se proslavila tím, že vás její pohled sledoval po celé místnosti, proti NOLF2 to je ale naprostá žabařina. S kvalitní grafikou jde ruku v ruce i podařený hudební doprovod, který se nese ve stejném duchu, jako všechny bondovské snímky známé z filmového plátna.
Kód, který jsme měli k dispozici, bohužel ještě nebyl optimalizován (alespoň doufejme, že nebyl), takže se obraz cukal, a to především ve chvílích, kdy se do akce zapojilo naráz více postav. To by se ale mělo do vydání finální verze snad vylepšit, protože jinak by se tato ambiciózní akční hra změnila na průměrných strojích v originální tahovou strategii. Doufejme též, že co bylo v betaverzi prezentováno pod položkou "Quickload", nemělo s rychlým nahráváním uložené pozice nic společného. Půl druhé minuty je opravdu hodně...
Technické otázky ale nejsou to jediné, na čem by měli vývojáři ještě zapracovat. Poněkud křečovitě vyznívá například smutný fakt, že v rámci jedné mise často narazíte jen na jeden jediný typ protivníka. To by bylo opravdu tak těžké dát mu alespoň několik různých skinů? Je ale pravdou, že oproti poměrně nízké interakci s okolím a i když řemeslně dobře odvedenému, přesto jaksi neslanému nemastnému designu misí to je de facto prkotina. No One Lives Forever 2 má ale velké ambice a pokud je má splnit, je zapotřebí doladit vše do nejmenšího detailu. Snad se to tvůrcům podaří a my si užijeme u jedné z nejlepších špionážních akčních her, jaká kdy spatřila světlo světa.
