Když se v roce 2004 schylovalo k velkému souboji Half-Life 2 a DOOM 3, tak trochu se pozapomnělo na Far Cry, jenž stejně jako jeho autoři, německé studio CryTek, neměl hypované jméno. Nakonec to ale podle mnohých odborníků byl právě Far Cry, kdo oběma obrům, nebo přinejmenším druhému jmenovanému vypálil rybník. A tato slova se potvrzují, když dnes pohlédneme na jeho odkaz. Dokončované Crysis si pro sebe brzy po ohlášení uzmulo titul nejočekávanější akce současnosti a nedávno představené oficiální pokračování mu zdatně konkuruje. Počkat – oficiální pokračování? Ano, jako již několikrát, došlo i tady k paradoxní situaci. Autoři z CryTeku šli za lepším k Electronic Arts a pod jejich křídly kutí Crysis, ovšem značka Far Cry zůstala Ubisoftu. A ten se objeveného zlatého dolu samo sebou nechce jen tak vzdát.
Dokonce ani hlavní hrdina předchůdce Jack Carver se do dvojky neprobojoval.
Nakonec ale k původnímu Far Cry bude mít blíže Crysis než jeho oficiální pokračování. Tvůrci z montrealského studia Ubisoftu udělali za prvním dílem tlustou čáru a bez velkého přehánění si nechali jen jméno, a podle svých slov i jedinečný cit pro vytvoření skvělé střílečky. Dokonce ani hlavní hrdina předchůdce Jack Carver se do dvojky neprobojoval. Ten zažil evoluci svých schopností v několika konzolových spin-offech, až se z něj stal poněkud příliš do nadpřirozena koncipovaný bojovník. „Navíc už si jednou začal s mutanty, a tak by do surově vyznívajícího pokračování nezapadl,“ vysvětluje producent hry Louis-Pierce Pharand. Podle tvůrců byl Far Cry největší zábavou ještě předtím, než se v něm objevily monstra a všechny ty nepříliš dobře uchopené genetické experimenty.
Rovněž karibské idylce je třeba dát vale. Nahradí jí tvrdě realistická centrální
Afrika. Místo neuvěřitelně zajímavé a ve hrách trestuhodně opomíjené. Pharand zdůrazňuje jeho exotičnost a zároveň nebezpečnost. Narazíme tu na celou plejádu překrásný scenérií – horské masivy, džungle, savany, stepy, pouště a samozřejmě se podíváme i do měst, městeček, vesnic či domorodých osad. To v porovnání s předchůdcem znamená zvýšený důraz na vizuální variabilitu. „Abychom získali ten pravý obrázek Afriky, podnikli jsme několik výprav do Keni, na jejímž území se snoubí všechny prvky africké přírody,“ vypráví vedoucí kreativního oddělení Clint Hocking. Nakonec ale padlo rozhodnutí zasadit hru do fiktivní země, která poslouží jako archetyp neklidného afrického státu. Dlouhé roky se tu bijí dva klany, ale z jejich akcí je patrné, že ani jeden nechce dosáhnout konečného vítězství. Bojůvky jsou totiž vítanou zástěrkou pro obchod s drogami a kontrabandem všeho druhu. Takové prostředí si pochopitelně žádá řadu nájemných žoldáků. Nepřekvapí, že jednoho z nich ztělesní hráč.
Nakonec ale padlo rozhodnutí zasadit hru do fiktivní země, která poslouží jako archetyp neklidného afrického státu.
Hlavní figura vám nicméně nebude vnucena, ale sami si ji na počátku ze zhruba desítky alternativ vyberete. Cílem tvůrců je, abyste se s vybranou postavou na první pohled sžili. Z řady typů (zda mezi nimi bude i nějaká žena, zatím není jasné) by si měl vybrat skutečně každý. A to i na základě jejich osobních příběhů, byť ty už při návrhu nehrály prim. Scénáristé prý se životopisy charakterů šli do grafického oddělení, a teprve tam podle těchto dat bylo rozhodnuto o visáži. Celý návrh putoval dále – k testerům. Čekalo se, že některé z postav propadnou, že si je zkrátka nikdo nebude vybírat. Naopak, údajně již tento první návrh byl tak dokonale vyvážen, že se prakticky nemusel měnit. „Pro každého se tu najde adekvátní alter ego,“ uzavírá Pharand.
Příběh by měl být pro všechny postavy stejný. Na začátku se vám tak nebude dařit příliš dobře. V ošklivé boudě blouzníte v záchvatech malarické horečky, když v tom u postele spatříte tajuplného muže, který s blahosklonným úsměvem sleduje vaše umírání. Není se čemu divit, vždyť právě jeho jste do Afriky přijeli zabít. Ale proč? Cizinec evidentně chce, abyste to již nikdy nezjistili – dává vám do ruky pistoli, v jejímž zásobníku je jediná kulka. Stojí na ní vaše jméno. Ale takovou radost mu neuděláte. Po jeho odchodu se pomalu zotavíte a znovu nastoupíte cestu splnění úkolu. Podobně jako ve Stalkerovi se tak budete hnát za unikajícím cílem, přičemž se pochopitelně nevyhnete plnění velkorysé nabídky vedlejších úkolů. Zprvu se vám otevře jen polovina prozkoumávatelného světa o velikosti 25 kilometrů. Jen co však dosáhnete určitého příběhového mezníku, podíváte se i do prostředí druhé, stejně velké poloviny. Po celou dobu hraní budete narážet na ostatní žoldáky – ty, co na začátku představovali alternativní výběry. Budou pracovat 
zcela samovolně, pokaždé jinak. Někdy se tak s nimi střetnete v pozici přátel, jindy si třeba půjdete po krku. Někdy by vám dokonce měli zachránit život, stejně jako vy jim – pokud to uznáte za vhodné. Nepůjde ale o žádné spasitele, ale o prosté lidi, se svými slabostmi i přednostmi.
Zprvu se vám otevře jen polovina prozkoumávatelného světa o velikosti 25 kilometrů. Jen co však dosáhnete určitého příběhového mezníku, podíváte se i do prostředí druhé, stejně velké poloviny.
Kromě hlavního příběhu je nejdůležitějším předmětem hry boj dvou konkurenčních klanů. Abyste se dostali k zajímavým úkolům, budete se muset přiklonit na stranu jednoho z nich. Jak už to tak bývá, vytvoříte si tím úhlavní nepřátele v tom druhém. Obrovskou předností Far Cry 2 má být skutečnost, že válka obou skupin se bude do značné míry vyvíjet v závislosti na vašich (a nejen těch, ale i ostatních žoldáků) činech. Výkonnost klanů závisí na třech faktorech: morálce vojáků, jejich počtu a výbavě. Tyto tři proměnné ze své pozice můžete v jednotlivých úkolech ovlivňovat.
Například rozhlašováním propagandistických zpráv (o převaze vlastního klanu) či nejrůznějšími záškodnickými akcemi.
Jednou z největších předností hry jistě bude skvěle vybrané prostředí. Zatímco karibské ostrůvky se pomalu, ale jistě ohrávají, nabízí Afrika tu pravou vzpruhu do herního designu. Tvůrci si zakládají na jejím co nejrealističtějším vyobrazení. Nechtějí vyfintěnou hru se samými odlesky, naopak – tady často narazíte na zaprášené lokace, oprýskané budovy, zničená auta a další známky rozvojové fáze země. Kontradikci tomu bude tvořit překrásná a neporušená příroda. Atmosféře pak pomohou speciální efekty v čele s pozvolným střídáním dne a noci a především dynamickým systémem počasí. Najednou se může spustit obrovský liják, který dokáže ovlivnit i viditelnost. Změny počasí ale poslouží i budování dramatických situací.
To je ale stále nic proti tomu, co si na nás Ubisoft přichystal v otázce zničitelnosti prostředí. Vydatnou střelbou lze leccos zbourat, ale mysl nám stále mnohem více okupují hrátky s ohněm. Když na vysušené louce zapálíte jeden trs trávy, budete muset za několik okamžiků vzít nohy na ramena před šířícím se požárem. Plameny totiž budou zcela realisticky pohlcovat vše, co je v jejich potenciální moci, tedy stromy, dřevěné budovy, auta i veškerý porost. Zastaví je až vodní plocha, skály či poušť. Autoři vystavěli prostředí tak, aby nebylo možné podpálit vše najednou, ale i tak to je skvělá ukázka pokročilosti technologií. Navíc se výrazně promítne i do hry. Představte si, že bojujete s armádou nepřátelských vojáků a najednou někdo něco zapálí. Oheň se začne šířit a vy stejně jako umělá inteligence budete muset reagovat.
Atmosféře pak pomohou speciální efekty v čele s pozvolným střídáním dne a noci a především dynamickým systémem počasí.
Ačkoliv ještě před odhalením Far Cry 2 zaznívaly hlasy, že v souboji s Crysis tak jako tak nemá šanci, dnes už to i ti největší škarohlídi musí vidět jinak. Je pravdou, že s původní hrou nemá oficiální pokračování mnoho společného, ale přesně to od druhých dílů žádáme vlastně vždy, když žehráme nad jejich přílišnou podobností s předchůdci. Žehrání tu tak postrádá opodstatnění – těšme se prostě na další skvělou akci!Index očekávání: 95%
