Česká vývojářská škola se postupem času nejen výrazně zlepšuje, ale také pořádně rozrůstá. Na počítání vývojářských týmů v naší kotlině by nám už asi nestačily prsty na obou rukách, a to i přesto, že jich máme, jako správní Češi, jedenáct, na pomoc bychom si museli vzít i ty na dolních končetinách, a to už je co říct. Jedním z těch významnějších studií jsou dozajista Plastic Reality Technologies dlouhodobě spolupracující s rovněž českou Cenegou. Je docela dobře možné, že jste jejich prvotinu jménem Korea: Forgotten Conflict (recenze | demoverze), jež patřila do strategického soudku, minuli. Ne, že by šlo o nějaký brak, to ani omylem, přesto její velký potenciál zůstal z jisté části nevyužit. Každopádně se nedá mluvit o nějakém neúspěchu, ba právě naopak – hra se celkem slušně, byť ne nijak zázračně, ujala, a to i v zahraničí. Ještě větší naděje jsou však vkládány do projektu El Matador, který bychom bez ostychu zařadili mezi nejnadějnější české hry. Pojďme se na něj společně podívat.
Děj nás zavede především do exotických oblastí Kolumbie, což je samo o sobě velkým plusem, jelikož obvykle na nás vývojáři šetří a takto drahou virtuální letenku odmítají zaplatit.
Naštěstí nejde, jak by mohl název hry napovídat, o pochybný pokus simulovat býčí zápasy. Matador totiž ve svém nejryzejším překladu znamená cosi jako zabiják. A zabíjet se zde budou lidé, hodně zlí lidé, kteří našeho hlavního hrdinu připravili o milovaného bratra. Pravda, kluci se neviděli pěkných pár let, jelikož brácha pod patronátem protidrogové organizace DEA odjel do podhoubí veškeré drogové neřesti – latinské Ameriky, aby zde konečně zatrhl tipec největším narkomafiánům. Že jde o úkol takřka nesplnitelný, se přesvědčil poměrně záhy na vlastní prostřelenou kůži. A jelikož rodina musí držet pohromadě a příkoří je třeba náležitě pomstít, vydáváte se po stopách bratra dojíst to, co on tak neúspěšně nakousl. Děj nás zavede především do exotických oblastí Kolumbie, což je samo o sobě velkým plusem, jelikož obvykle na nás vývojáři šetří a takto drahou virtuální letenku odmítají zaplatit. Prohlédneme si tak v rámci možností realisticky vytvořená města jako je Bogota, Madelín či Cartegana.
Přestože většina dosud uvolněných obrázků pochází z džungle, měly by to být právě města, v nichž se bude většina děje odehrávat. Je třeba říct, že nebudou přesným obrazem svých reálných protějšků, autoři se nechali jen tak inspirovat jejich stylem, což je vlastně vůbec nejdůležitější. Těšit se tak můžeme na surový, neutěšený a špinavý sloh, jenž dokáže tak skvěle vyvolat tu správnou atmosféru. Hra má být rozdělena na tři úseky, přičemž každý z nich obsáhne pět misí. I když slovo mise nevystihuje tak přesně pravou podstatu – autoři se totiž snaží v co možná největší stmelení hry v jeden kompaktní celek. Uvidíme, jak se jim to nakonec podaří. Každopádně, jednotlivé úseky mají být značně dlouhé a rozsáhlé, takže se v nich dosyta vyřádíme. Co se týče herní doby, měla by se potloukat někde kolem dvaceti hodin čistého času, což je na dnešní poměry v akčním žánru číslo více než potěšující.
Příběh má být jedním z největších kladů hry – tvůrci nám slibují do detailu promyšlený thriller s neuvěřitelným spádem, v němž brzy poznáte
, že v amerických filmech tak nechutně často používaná fráze „věřím jen sám sobě“ vlastně není tak docela špatná. Setkáme se s takovou mírou konspirace a nečekaných převratů, kdy nám vrazí nůž do zad i zdánliví přátelé, až se nám z toho zatočí hlava. Ne, nebojte se, zápletka bude všechno, jen ne nepřehledná, takže si ji užijeme i bez sáhodlouhého přemýšlení nad každým jejím fragmentem. Aby toho náhodou nebylo málo, zaplete se do všeho i tajuplná femme fatale a vztah s ní nebude zajisté jen profesionální, natožpak jednoduchý či snad rovnou průhledný. Podle všeho bychom se měli dočkat hned několika konců, což bývá výsada jen těch příběhově nejpropracovanějších her, tak snad nebude El Matador výjimkou z pravidla.
Žánrové zařazení je přinejmenším netradiční – autoři mluví o third person taktické akci s četnými stealth prvky. Pojem taktické akce máme spojený především s týmovými hrami jako je například Rainbow Six, ale proč by nakonec nemohl taktizovat i jedinec, že? Rozhodně bychom se však měli vyvarovat asociacím se Splinter Cellem, El Matador má být mnohem tvrdší a když bude třeba, bez 
problému si ví rady s každým kvérem. Přesto budete moci využívat pomoci měřiče vaší hlučnosti a viditelnosti. Takže, jak z toho ven? Hra jistě nebude o neustálém běhu a střelbě, ale nejdříve spíše o opatrném průzkumu a teprve poté o brutálním měření sil srovnatelném například s poměry známými v Maxi Paynovi či nedávném objevu The Suffering. S Maxem má hra vůbec společného více, než by se zdánlivě mohlo zdát. Jako snad každý dnešní vývojář, koketují i Plastici se zařazením jakési variace na bullet-time. Tyto efekty jejich engine podporuje, přesto však nejsou definitivně rozhodnuti, zda tento prvek, který se stejně dobře může stát skvělým zpestřením, jako nudnou vložkou, do hry zařadí. Kdyby se tak stalo, šlo by nejspíše o mechanismus automatický, takže ne vlastnoručně spustitelný.
Tvůrci do hry plánují zařadit hned několik drogových kartelů, jež si vzájemně konkurují a bojují spolu, ale s příchodem hlavního hrdiny se spojí proti němu, tudíž bude přesila skutečně radikální. Každý gang by měl mít svou vlastní hierarchii,
navíc by se měly lišit svým chováním, jež se v podstatě odvíjí od toho kterého narkobarona. S vrchností bude vůbec nejvíce práce, jelikož vlastně supluje klasické bossy a na každého z nich by měla platit jiná taktika, což ostatně platí i o jeho pohůncích – nájemných zabijácích zvaných Sicários.
Umělá inteligence by nás všechny měla potěšit, tedy v přeneseném slova smyslu, jelikož nepřátelé nás v důsledku její propracovanosti (ne)pěkně proženou. To, že budou protivníci rozděleni po šaržích, jsme již slyšeli několikrát, ale tentokrát by to snad konečně mělo vyjít. Řadoví bojovníci příliš nezvládají koordinaci a vrhají se tak do boje přímo. Pokud však nad nimi drží pevnou ruku nějaký pořádný předák, chování celé skupiny se notně vylepší. Je tak nad slunce jasné, koho se vyplatí sejmout jako prvního. Pokud se vám povede vyvolat poplach, můžete se těšit na efektivní rojnice pročesávající okolí. Že se protivníci vzájemně kryjí, nás tolik neohromí, ale, že se na jejich chování projeví i emoce jako vztek či strach, to už je jiná káva.
S Maxem Paynem má hra vůbec společného více, než by se zdánlivě mohlo zdát. Jako snad každý dnešní vývojář, koketují i Plastici se zařazením jakési variace na bullet-time.
Zbraní má být celkem slušná nadílka, navíc hra obsáhne i slušný model kontaktního boje, takže po této stránce je rozhodně na co se těšit. A stejně tak je tomu s technickým zpracováním. Solidní fyzikální engine je dnes již samozřejmostí, přesto dokáží hrátky s ním pokaždé znovu potěšit. A stejně tak tomu bude zřejmě i s El Matador. Grafika se zdá být vynikající a v mnohém připomíná i takový skvost, jakým je Far Cry. Uvidíme, zda se mu kvalitou a podporou všech těch vertex a pixel shaderů, bumpmappingu atd. vyrovná nebo ho snad dokonce předčí. Pokud se ptáte, zda ve hře budou přítomny pojízdné vehikly, musím odpovědět ano, ale s jednou připomínkou – stejně jako například v Call of Duty budou vámi neovladatelné. Za volant si vždy sedne nějaký parťák a na vás zůstane střelba.
El Matador na nás působí velice ambiciózním dojmem a svůj potenciál by mohl klidně naplnit. Tvůrci mají již své zkušenosti a evidentně ví, jak na to. Vynikající a strhující příběh se v dnešní době vidí jen zřídka, natožpak, aby byl doplněn o chytrou a propracovanou akci. El Matador by to mohl dokázat, zvláště, když má v rukávu další trumfy jako skvělou umělou inteligenci či vynikající fyzikálně-grafický engine Typhoon2. Osobně se na tuto velice těším a věřím, že ve třetím kvartále letošního roku 2005 spokojeni všichni.
Index očekávání: 90%
