Platforma Roblox přiláká každý měsíc desítky milionů hráčů převážně z řad mladistvých. Nejde ani tak o klasickou hru, jako spíše o sociální síť, kde má z každý z uživatelů možnost vytvořit si vlastní virtuální „svět“ se specifickými pravidly a náplní. Čím zábavnější svět je, tím přiláká více uživatelů a jeho tvůrce dostává více odměn, nejúspěšnější si mohou vydělat i skutečné peníze.
O znásilnění avatara v Robloxu informovaly i prestižní světový média jako BBC nebo Washington Post.
Při tak velikém množství uživatelů se bohužel nelze vyhnout občasným přešlapům, v minulosti se tak už například řešily případy virtuálního znásilnění hráčského avatara (viz náš článek), gambling nebo verbování neonacisty a Islámským státem (viz náš článek). Celkově se však dá konstatovat, že díky přísné regulaci a moderování je Roblox jedním z těch bezpečnějších míst na internetu, kam lze (samozřejmě s občasným dohledem) na nějaký čas vypustit i ty nejmladší ročníky.
Magazín Eurogamer ovšem v rozhovoru s ředitelem stejnojmenné společnosti, která Roblox provozuje, nakousl jiné kontroverzní téma, které poté muselo urychleně „žehlit“ PR oddělení. Novinář Chris Tapsell se CEO Stefana Corazza zeptal na to, jestli dvoutřetinový podíl, který si Roblox bere ze zisku uživatelských výtvorů, není až příliš vysoký a jestli náhodou nejde jen o moderní formu zneužívání dětské práce.
Roblox se za každou cenu snaží být bezpečnou platformou, ale lidé jsou lidé.
„Nevím, to by se dalo říct o hodně věcech, ne? Jasně, můžete říct, že zneužíváme dětskou práci, ale stejně tak můžeme říct, že nabízíme lidem z celého světa možnost získat práci a navíc ještě finanční příjem. Takže i jako patnáctileté dítě, které žije ve slumu v Indonésii, můžete pomocí laptopu něco vytvořit, vydělat peníze a tak přežít.“
Stejným argumentem odpovídají i nadnárodní korporace, které si za minimální mzdové náklady nechají vyrábět fyzické zboží pro západní trhy, a tak poté do rozhovoru raději vstoupil PR specialista, který upozornil, že drtivé většině (90 %) vydělávajících tvůrců na Robloxu už bylo 18.
Následně raději společnost ještě vydala i oficiální prohlášení, ve kterém tvrdí, že podle průzkumů čtyřikrát více tvůrců Robloxu uvádí jako hlavní zdroj motivace pro hraní prostou zábavu než možnost výdělku, že se při tvorbě her lze naučit mnoho dovedností, které lze využít v budoucím zaměstnání a že se navíc uživatelé nemusí starat o žádné další poplatky za serverovou infrastrukturu, moderaci, nebo odvody digitálním obchodům.
Není to samozřejmě bohužel ani zdaleka poprvé, kdy se ve velkém řeší etika gamingu v zemích třetího světa. Před dvěma roky se například konzultant Mikhai Kossar nechal slyšet, že spíše než umělá inteligence by měly NPC postavy v online hrách ovládat chudí lidé (viz náš článek), v čínských „zlatých dolech“ World of Warcraft pracují lidé už dlouhé roky, během ekonomické krize se pak k podobnému druhu obživy ve velkém uchýlili i Venezuelané (viz náš článek). Americký sociolog a mediální kritik Herbert Schiller pro tento jev dokonce už vymyslel termín elektronická kolonizace.
