Když v roce 1990 spatřil světlo světa první Mega Man pro PC, málokdo by tenkrát tušil, že po více než deseti letech budou jeho příběhy stále aktuální, přestože se jednalo o úspěšnou konverzi neméně úspěšného SNESáckého titulu. Od té doby prošel mnoha transformacemi, až se jednoho krásného dne roku 1996 zrodila verze pro Playstation, nesoucí název Mega Man X3. Ale život šel dál a roky ubíhaly. Vstoupili jsme do 21. století a zejména v dnešní době, kdy úroveň a kvalita 3D grafiky jsou základními pilíři úspěchu většiny současných herních počinů, může působit znovuoživení Mega Mana X jako nepříliš povedený žert. Ne, že by snad neměl hráči co nabídnout, to v žádném případě. Pro veterány, odkojené „osmibity“, může být Mega Man X6 (dále jen MMX6) vcelku příjemným zpestřením víkendové odpočinkové relaxace. Otázkou však je, zda budou i tak otrlí “pařmeni“ ochotni předat dosti objemnou část svých úspor za hru, která by s klidným svědomím mohla namísto klasické cenovky obsahovat cedulku „freeware“.
Ať tak či onak je zřejmé, že Capcom, v roli tvůrce a současně i vydavatele, nejeví pražádné známky výčitek svědomí a přesvědčen o svém bezchybném odhadu trhu nám tímto svým produktem nepřímo zprostředkovává možnost vniknout do tajů této hry, takže neváhejme a pojďme se jí mrknout na zoubek. („Skalpel prosím!“).
MMX6 lze žánrově zařadit mezi klasické 2D arkády, přestože jej jeho tvůrci propagují jako akční adventuru. Přeci jen – píše se rok 2002 a pod pojmem akční adventura si nelze u současných herních projektů vybavit nic, co by alespoň částečně nepřipomínalo 3rd person pohled. Hra bez smyslu je prakticky už v počátku odsouzena k neúspěchu. Jelikož v Capcomu podobné chyby nedělají (alespoň já o žádných nevím) je i v MMX6 přítomen příběh, jehož zápletka se odkrývá v návaznosti na postup v jednotlivých herních lokacích. S ohledem na cílovou skupinu (3+) nelze pochopitelně očekávat příliš rozvětvený děj a základem story se tak stává otřepané téma – svět je v průseru a někdo jej musí těch trampot zbavit. Správně tušíte, že tímto hrdinou je právě Mega Man X, a tak zbývá jen dodat několik indicií, abyste si mohli sestavit obrázek o momentální situaci, v níž se ocitá.
Předně je nutné říci, že planetární systém země před časem postihla jistá anomálie ve formě kolonie Eurasia padající směrem k zemi z jistých důvodů popisovaných v předchozí části série. Aby toho nebylo málo, tak po odvrácení této katastrofy a pravděpodobné smrti několika odvážných (včetně Mega Manova přítele Zera) se objevila další hrozba v podání toxického zamoření zemského povrchu. Obyvatelé planety tedy zalezli do podzemí, kde přečkali nejhorší a po dlouhé době čekání se s radostí vyrojili na povrch matičky Země. Povzbuzeni vidinou lepších zítřků, dali se milí Reploidi (místní název obyvatel planety) do renovace všeho zničeného a zdá se, že práce jim šla docela od ruky. V nejlepším se má přestat, takže nejspíše proto se záhy objevil nový problém. Jistí Reploidi se vymykají kontrole a ... Je čas naučit je dobrému chování. Je čas zavolat Mega Mana X!
Dlouhá Mega Manova cesta za poznáním startuje úvodní misí, v níž se hráč může v poklidu seznámit s ovládáním a herními mechanismy, přičemž není nijak zvláště obtěžován neočekávanými situacemi či příliš dotěrnými protivníky. Po absolvování této úrovně a porážce závěrečného bossáka (jak jinak) se ocitá Mega Man v základně zvané Hunter Base, což je strategický bod pro výpady lovců (Hunters) do dalších lokací. Těch je celkem osm a zdaleka nejsou tak jednoduché jako ta úvodní. Kromě otrlejších a početnějších nepřátel je nutné velmi pozorně sledovat terén, protože v opačném případě se velice brzy ocitne váš hrdina na opačné straně Stygu (v řecké mytologii řeka v podsvětí, oddělující živé od mrtvých). Kromě zmíněných činností jsou důležitými atributy hry sběr duší zemřelých zombíků a jiných potvůrek, jež Mega Man cestou potká a dále osvobozování soukmenovců Reploidů, kteří jsou v úrovních mnohdy velice umně skryti. Jako v každé podobné arkádě, je i zde každá herní lokace obohacena o jistý počet různých power-upů, které hrdinovi jednou přidají zdraví, podruhé zvýší útočnou sílu a jindy třeba dodají nový druh zbraně. Pakliže projde hráč skrze celou poměrně dlouhou úroveň, na jejím konci pak vždy narazí na soupeře nejtěžšího – bosse. Jak je vidět, Mega Man bude muset vynaložit spoustu energie, než projde všemi na něj číhajícími nástrahami.
Aby mu přitom nebylo smutno, jsou vždy poblíž někteří z jeho přátel. Navigátorka Alia, generál Signos, později i elitní lovec Zero a spousta dalších „Hunters“ je mu k dispozici. I přes tuto nejen psychickou podporu se často stane, že hrdina podlehne svým protivníkům. V tom případě ale nemusíte
absolvovat celou úroveň znovu. Každý z levelů je totiž rozdělen na několik menších etap, přičemž v té poslední vždy číhá již zmíněný šéfík. Antifrustračně působí i možnost zcela neomezeného počtu „životů“ hlavního představitele, neboť i když má hráč k dispozici jen cca 3, po jejich vyplýtvání je mu nabídnuta možnost výběru mezi návratem do hlavního menu nebo pokračováním z místa, kde hra právě skončila.
Ať na jeden či více pokusů, drsný bossák nakonec podlehne a jako odměna za jeho porážku přibude do Mega Manova inventáře nějaký parádní kousek výzbroje. V postatě jde o jistá vylepšení profilu osobnosti. V základním provedení má náš hrdina několik bojových technik, s nimiž je vcelku lehké porazit většinu běžných nepřátel. S postupem času však zjistíte, že se standardní výbavou některé bossáky nepřemůžete a tudíž bude nutno volit právě uvedený upgrade profilu k dosažení cíleného úspěchu. Možností je mnoho. Základním pravidlem zůstává, že kromě obyčejných útoků existuje malé množství speciálních, jejichž účinek se liší v závislosti na zvoleném profilu hlavního hrdiny. Jednou je speciálem možno vrhat obrovské kameny a „otevírat“ jimi jinak nepřístupné truhlice s poklady, jindy zase lze pomocí speciálního brnění odolávat početní převaze nepřátel. Každý z oněch získaných charakterů má své výhody i nevýhody a je na hráči, aby se rozhodl, kterému dá v té či oné chvíli přednost. Příjemné je, že „výměny charakterů“ lze provádět kdykoliv a ne pouze na počátku herní úrovně. Co však lze volit pouze na začátku, je základní představitel titulní role. Zní to možná podivně,
ale je to tak. Zpočátku je k dispozici volba mezi dvěmi osobnostmi – X (jak říkají Mega Manovi) a Falconem. Rozdíl spočívá v tom, že Falcon disponuje jistou schopností letu na krátké vzdálenosti, což mu oproti X-manovi umožňuje překonávat jinak těžce zdolatelné propasti. V pozdějších fázích přibude i zabiják Zero, jehož práce s mečem by ve 3D provedení mohla vypadat úchvatně, nicméně držme se při zemi a zde preferovaného 2D grafického zpracování.
Jak lze z předešlého vydedukovat, jde v podstatě o nové příběhy Mega Mana, dějově zapadající do doby, v níž se odehrával předchozí – jen o pár měsíců dříve vydaný – díl megamanské série. Na rozdíl od podobně nastavovaných kaší se zde nedočkáte žádného extrovního vylepšení grafiky a jediným plusem se tak může jevit pouze aplikace nového systému „nightmare“, jak se mu obecně říká. Díky němu se lokace, navštěvované opětovně, neustále mění a podmínky v nich jsou těžší a těžší. Taková obměna se projevuje kupříkladu částečnou změnou prostředí. Ne, že by úroveň podruhé absolvovaná vypadala zcela odlišně, ale světla je jaksi najednou méně. Namísto denního jasu zde jen problikávají světelné kužely reflektorů a díky tomu kolikrát jen můžete hádat, kde se co na obrazovce nalézá. Zvláště je tato situace nepříjemná v okamžiku, kdy potřebujete něco sestřelit a ono se to schovává zrovinka v onom slepém místě, anebo v případě, že jste nuceni překonat vodní příkop skoky po ostrůvcích a díky tmě ten sousední kousek země prostě nevidíte. Pak začíná jít o vaše nervy a doporučoval bych před takovouto úrovní načerpat spoustu pozitivní energie (třeba vyfragováním přátel ze školy:-)).
Ani Nightmare systém však nedokáže dělat zázraky a tak se ocitá MMX6 v docela nezáviděníhodné situaci. Na jedné straně velmi úzké cílové zaměření, omezující potencionální zájemce o koupi pouze na skupinu lidí zažraných do megamaní série, na druhé straně zastaralé grafické zpracování, odrazující ostatní od případné koupě. Jistě podotknete, že by se tento okruh hráčů mohl dostatečně rozšířit o početnou mladou generaci, jenže právě to je kámen úrazu. I když je hra doporučena pro hráče od 3 let, obtížnost jednotlivých herních pasáží odpovídá věkové skupině, která je podstatně výš a převážná většina členů této skupiny se jistě rozhodne pro některý z titulů, které jsou kvalitativně mnohem lepší než zde recenzovaný.
Je to možná škoda, protože legendy by neměly umírat. Uvidíme, zda ji Capcom ponechá svému osudu anebo zda nasadí všechny síly pro její znovuzrození, pro příště snad už v modernějším grafickém provedení. Loučím se tedy s touto vyřčenou prosbou a přeji vám spoustu herní zábavy, byť zřejmě u jiných, kvalitnějších titulů.
| Mega Man X6 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
