Velikou změnou prošla i postava Joelova bratra Tommyho, byť se tedy na obrazovce zatím moc neohřál. Zatímco ve hře se po tragických událostech jejich cesty nadobro rozdělily, ze seriálu vyplývá, že jsou stále v kontaktu alespoň přes vysílačky. Primární motivací hlavního hrdiny je tedy snaha zprovoznit automobil, aby se k němu mohl dostat, zatímco dříve mu šlo jen o zištné důvody: zásoby a pomstu. To poněkud mění vyznění Joelova charakteru, byť k ryzímu klaďasovi má stále poměrně daleko.
The Last of Us štve bigotní homofoby už od roku 2013. A stále přidává pod kotlem.
Podstatnou část herní náplně tvoří střetnutí s nepřáteli, těmi však filmaři velmi velmi šetří. A když už nějaké nabídnou, tak většinově jen proti „příšerám.“ Zatímco po prvních dvou kapitolách ve hře už budete mít na kontě desítky lidských obětí, v celé první epizodě zabije Joel vlastně jen jediného vojáka (za to poměrně výživně).
Jestliže se první dvě epizody od originálu výrazně lišily, třetí už s ním prakticky nemá nic společného. Místo prolézání pastmi chráněného městečka zakončeném ikonickým „boss fightem“ ve školní tělocvičně jsme dostali romantickou epizodu ze života stárnoucího homosexuálního páru. Očekávanou explozi brutality při soubojích s hordami zombie (třeba slavná scéna do pasti chyceného Joela, který musí hlavou dolů likvidovat nabíhající clickery) nahradili dva fousáči ochutnávající čerstvě vypěstované jahody.
Scenárista Neil Druckmann už v minulosti dobře ukázal, že na nějaká očekávání veřejnosti z vysoka kašle, že mu takovouto odvážně natočenou epizodu dovolí i korporát velikosti HBO, je přesto překvapivé. A co je na tom vůbec nejpřekvapivější je fakt, jak dobře to veřejnost přijala.
Ano, samozřejmě v diskusích najdeme i bigotní hatery, kteří se nedokážou přenést přes to, že místo vyhřezlých vnitřností musí sledovat cicmající se „medvědy,“ většinové reakce jsou ovšem nadšené. Dokonce jsem zaznamenal i hlasy, že jde o jednu z nejsilnějších seriálových epizod vůbec a dokázala by sama o sobě utáhnout celý film. Inu něco na tom bude.
Mimochodem diváky, kteří se při sledování projevů lásky dvou mužů cítili nekomfortně, bych rád upozornil, že dále v příběhu „bude hůř.“ Ostatně i v našich diskusích se o této značce někteří vyjadřují jako o LGBT propagandě.
Jsme teprve ve třetině první série (druhá už je ale potvrzená) a vypadá, že The Last of Us má našlápnuto stát se nejlepší adaptací videohry všech dob. Předlohy se nedrží otrocky (jako třeba nedávná Villeneuvova Duna), přeskakuje většinu akčních scén na nichž hra stojí a padá a dobře známý příběh obohacují o nové věci, které by v interaktivním médiu jednoduše nemohly fungovat. Obě díla tak na sobě neparazitují, ale naopak se vzájemně doplňují. Pokud vás baví jedno, měli byste dát šanci i druhému.
