Leckdo chce změnit svět, ale ne každému se to podaří. Vybrali jsme patero bizarních nápadů, které si při svém pokusu vylámaly zuby.
VFX1 - helma pro pohlcující virtuální realitu
O co šlo: Rok 1994 byl plný důvěry v nastupující virtuální realitu. Helma VFX1 měla nabídnout prostředí, jenž hráče zcela pohltí. Nasaďte si ji a ocitnete se v prostředí reálnějším než realita.
Proč to nešlo: Řada hráčů si stěžovala na nevolnost způsobenou kinetózou. To je stav, kdy se vizuální vjem pohybu pere s vestibulárním systémem, který žádný pohyb neregistruje (a opačně; proto někomu bývá špatně v autě). Při intenzivním hraní navíc nebyl problém uplést si z kabelu smyčku kolem krku. To byla vysoká cena za požitek z grafiky v době, kdy hry běžně frčely v rozlišení 320 × 200 pixelů. Mimoto, spíše než snahou vytvářet drahé příslušenství pro malou elitu se herní průmysl vydal opačně, vstříc masám užívajícím nenáročné tituly.
Jak to pokračovalo: Helmy pro 3D zážitek se vyvíjely i nadále. Malé skupiny hráčů pro ně stále nacházejí využití (třeba milovníci simulátorů). Technologie se užívá při léčbě popálenin či v archeologii. I přes schopnosti dnešních enginů se ale žádná společnost neodhodlala 3D helmy zbavit cejchu zbytečného zařízení. Haló kolem trojrozměrných monitorů, nastartované loňským Avatarem, sice alespoň trochu zalepuje díru na trhu, ale sebelepší monitor nemůže být tak pohlcující, jako fungující 3D helmy.
DVD-D - samodestrukční médium
O co šlo: Ve snaze čelit pirátství a podpořit půjčovny bylo vyvinuto DVD-D. Unikátní chemická látka měla 48 hodin od zakoupení způsobit destrukci dat na médiu, takže po vypršení času by mechanika nepřečetla ani ň. Disky by neobsahovaly další protipirátskou ochranu a netrápily by zákazníky registracemi a dalšími nesmysly.
Proč to nešlo: Nešlo sice primárně o technologii pro hry, ale v době bujícího pirátství nabízela jednoduché řešení na všechny neduhy videoherního průmyslu. Jenže bez masivní spoluúčasti distributorů nemají tato ani podobné technologie šanci na úspěch. Trh na podobné experimenty není zdaleka připravený. Masy hráčů už tak hlasitě nadávají na všemožné on-line registrování a další peripetie otravující zákazníka.
Jak to pokračovalo: DVD-D je poměrně nová technologie a možná ještě neřekla své poslední slovo. Třeba si za nějakých deset let budete znovu pročítat tenhle článek, protože vám právě vypršela doba trvanlivosti včera zakoupené hry a teď nemáte do čeho píchnout.
Interaktivní filmy - aneb co s volným místem na CD
O co šlo: Obrovské místo, které v 80. a 90. letech nabízela první cédéčka, umožňovalo vkládat hodiny videa. Idea interaktivního filmu byla stejná jako u českého vynálezu Kinoautomat: hráč sice většinu času pasivně sleduje vyprávění, ale občas může vybírat, kam se má děj ubírat dále.
Proč to nešlo: Interaktivní filmy nabízely bez přehánění to nejhorší z obou světů: chabou zábavu pro hráče a úroveň, která se ani z dálky nepřiblížila skutečné filmové produkci. Sledování událostí navíc šlo proti obecným principům videoher, čili vžívání se do role protagonisty. Dodejme, že interaktivní filmy naprosto minuly tužby většiny dobových hráčů.
Jak to pokračovalo: Zobrazování videa se v dalších letech razantně zlepšilo, ale interaktivní filmy byly koncem 90. let už nadobro zkompromitovány. Roli "filmových" pasáží snadno přebraly scény odehrávající se přímo ve hře. Se stoupající kvalitou grafiky některé poslední hry s úspěchem přejímají filmové postupy, například Heavy Rain. Stávají se tak jakousi novou generací interaktivních filmů.
Infračervené bezdotykové ovladače - prehistorický Kinect
O co šlo: Kinect není prvním (a nejspíše ani posledním) nápadem na bezdotykové ovládání videoher. Na počátku 90. let se o něco podobného pokusila dvojice ovladačů U-Force a Sega Activator. Oba využívaly infračervené senzory k zachytávání pohybu hráčových končetin.
Zatímco U-Force připomínal futuristický notebook (video), Activator vypadal jako osmiúhelníková plotna, uvnitř které hráč máchal rukama a kopal nohama a ovládal tak svého avatara. Tedy alespoň v marketingových vizích.
Proč to nešlo: Protože to nefungovalo. Infračervené paprsky nebylo obtížné oklamat. Ostatně Activatoru dělalo problém hraní v místnosti s nerovnostmi na stropě. A i když jste hráli v dobrém prostředí, potýkali jste se se zoufalou nepřesností ovládání. K tomu všemu připočtěte vysokou pořizovací cenu a absenci pořádných her.
Jak to pokračovalo: Průmysl se na chvíli chytil za hlavu, ale o totéž v bledě modrém se pokouší nadále. Konzole Wii stejně jako současný Kinect dokazují, že vynálezci neusnou, dokud před monitory nebudeme všichni čarovat rukama.
Virtual Boy – přenosný 3D gril
O co šlo: V době VFX1 se Nintendo pokusilo o obdobnou technologii. výsledkem byl Virtual Boy. Také on nabízel pro každé oko jednu malou obrazovku, čímž měl navozovat dojem trojrozměrnosti. Namísto helmy, se kterou alespoň šlo koukat do stran, byl Virtual Boy statický.
Proč to nešlo: Podívejte se na obrázek a odpovíte si sami. Virtual Boy byl k nezdaru odsouzen už od svého počátku. Konzole vypadala jako brýle pro noční vidění na stojánku. Uživatel Virtual Boye připomínal člověka absolvujícího prohlídku očí. A navíc se tak i cítil: stejně jako helma VFX1 i Virtual Boy náhodně vyvolával nevolnost, bolesti hlavy a občas také záchvaty.
A to vše kvůli tomu, aby si mohl zahrát "trojrozměrnou" verzi dvoubarevného tenisu, Maria a adaptace Vodního světa. Se všemi svými nedostatky nabízela helma VFX1 při hraní trojrozměrných her netradiční zážitek. Takové hry ale pro Virtual Boy zcela chyběly.
Jak to pokračovalo: Souběžně s Virtual Boyem zemřely i helmy VXF1. Neúspěch byl pro Nintendo tak masivní, že v jeho důsledku rezignoval Gunpei Yokoi, autor Game Boye a producent herní série Metroid.
Historie se přitom neopakuje jenom s Activatorem a Kinectem: na příští rok je naplánováno vydání konzole Nintendo 3DS, která slibuje trojrozměrný zážitek bez brýlí. Tentokráte se to třeba obejde už bez padajících hlav. Jak na vedoucích místech, tak na našich krcích.
Vybrané pětici experimentů tleskáme za to, že nám ukázala, kudy cesta nevede. Ačkoliv se ve své době jednalo o zajímavé nápady, doba a technologie pro tak radikální koncepty ještě neuzrály. Zcela záměrně jsme v přehledu vynechali tucty neúspěchů různých konzolí, ovladačů i dalšího příslušenství, často spadajících do kolonky "příliš drahé" nebo "příliš slabé". Podělte se s námi, jaký vynález přivedl k slzám vás.
