Nemám však sebemenších pochyb, že přichází období technologické revoluce. Nechci a nemusím usilovat o pompézní popis, virtuální realita totiž ve spojení s pohybovým ovládáním zcela změní způsob, jakým lze počítače využívat. Pro řadu činností se však nehodí, a je ji proto třeba vnímat především jako doplněk.
Stejně tak jako veškeré programy nepřešly na uživatelské rozhraní ve 3D, nebudeme všechny úkony na počítači provádět ve virtuální realitě. Je to rozšíření možností, nikoliv náhražka stávajících technologií. Vhodná bude například pro sledování filmů, hraní her a běžně využívaná bude v rámci profesních cvičení a školení. Kupříkladu u chirurgů, pilotů či vojáků.
Odrážet laserové střely světelným mečem v Trials of Tatooine je znamenitý zážitek.
Nervydrásající zážitky ze zákopů
Virtuální realitu momentálně sužují problémy menšího i většího rázu. Prožitek například oslabuje nižší rozlišení displejů, kvůli kterému před očima vidíte drobnou mřížku.
Vzhledem k ohromným nárokům na výkon počítače navíc i ty nejmodernější hry vizuálně zaostávají za velkorozpočtovou konzolovou produkcí. I tak ale virtuální realita za posledních několik let ušla obdivuhodný kus cesty. První testovací modely před čtyřmi lety působily úsměvně, a vytušit jejich potenciál vyžadovalo takřka vizionářského ducha. Dnes již k optimálnímu zážitku až tolik nechybí.
Na obtíž je například veliké množství kabelů, které je třeba k přilbě připojit. Narazit také můžete na problémy s instalací, či nedostatkem prostoru v pokoji. K helmě navíc máte získat bonusové hry a aplikace, které HTC údajně rozesílá e-mailem. Jenže ten nám a řadě dalších lidí vůbec nepřišel.
Mezi nejčastější žánr opět patří střílečky. V arkádě Space Pirates střelám uskakujete vlastním tělem.
Nic z toho přesto nedokáže zastínit výjimečnost zážitků, které Vive přináší. Na rozdíl od konkurenčního Oculus Riftu je součástí základního balení i pohybové ovládání a po dvou týdnech s ním si virtuální realitu již jinak ani nedokážu představit.
Právě ovládání vlastním tělem je jedním z klíčů k pohlcujícímu zážitku a slouží jako brána do nové dimenze. Her s klávesnicí, či konzolovým ovladačem, jsem proto měl chuť zkoušet jen naprosté minimum. Virtuální realita bez pohybového ovládání zkrátka působí jako život bez jednoho ze základních smyslů.
Jen těžko lze popsat ten unikátní pocit, když se jako voják krčíte za pytlem s pískem, rukou vyhazujete prázdný zásobník a od boku ladným pohybem vytahujete další munici. Do toho okolo vás sviští kulky, spolubojovníci se kácí k zemi a postavení se v reálném světě může znamenat smrt v tom virtuálním.
Jednou z nejpropracovanějších akcí je momentálně titul Raw Data.
Technické komplikace a nároky na kondičku
Navzdory všem kladům se HTC Vive neobešlo bez porodních problémů. Část prvního dne jsem strávil jen řešením technických problémů, kvůli kterým se nejdříve nedařilo nainstalovat ovladače a později nebylo možné spustit žádnou aplikaci. Zprovoznění přilby vyžadovalo trpělivé pátrání na internetu, podruhé bych však situaci vyřešil během hodiny.
Byly to navíc komplikace, na které řada majitelů narazit nemusí. Ze čtení diskusí je zjevné, že někteří lidé přilbu zapojí a vše okamžitě funguje. Vliv na to může mít kupříkladu hardware ve vašem počítači.
Zásadní je například umístění pohybových senzorů, které výrobce doporučuje přivrtat do zdi. Toho jsem se však s ohledem na dočasné zapůjčení přístroje pokoušel vyvarovat a kamery nakonec umístil na vyvýšená místa. Například na poličku v rohu pokoje.
HTC Vive
Senzory ostatně data přenáší bezdrátově a připojit je musíte pouze do elektrické zásuvky. Kamery tak přivrtávat nemusíte, byť je to lepší řešení.
Alternativou je potom zakoupení stativů na fotoaparát, ke kterým kamery pro lepší stabilitu můžete přišroubovat. Dále zapojujete krabičku zvanou link box, která mezi přilbou a počítačem převádí data, slouží jako zdroj napájení a umožňuje přímo k přilbě připojit sluchátka. Do link boxu i z něj tak vedou tři různé kabely.
Out of Ammo je perfektní kombinací žánru tower defense a akce. Můžete se totiž vtělit do vojáků.
Zásadní jsou také pohybové ovladače, které se zařízením stačí spárovat a data vysílají bezdrátově. Ovladače je sice třeba nabíjet, vydrží však zhruba osm hodin a plně nabité jsou během sto dvaceti minut. Pokud tedy nechcete hrát celý den, nijak to neobtěžuje.
Dle mých dosavadních zkušeností navíc u virtuální reality den tak či tak nevydržíte. Většina her jsou totiž drobné hříčky, které pobaví na hodinu či dvě. Výpravné tituly vhodné pro celodenní zákys zatím spíše chybí a řada her vás po několika hodinách fyzicky vyčerpá.
U excelentního střílení luku v Longbow od Valve mne ramena pálí dokonce již po deseti, dvaceti minutách. Ve virtuální realitě zkrátka narazíte na tituly, které vám dají zabrat.
V tomto ohledu ostatně technologie působí jako krok vpřed. Standardní hry vedou k sedavému životu, řada počinů pro virtuální realitu naopak nutí k neustálému pohybu. Pro jedince s horší fyzičkou to však může představovat problém.
Out of Ammo
Prostorové požadavky mohou představovat problém
Slabší stránkou virtuální reality jsou nároky na prostor. Přilbu je možné využívat ve dvou režimech. Jeden je určený k sezení a stání u počítače. U toho výrobce minimální plochu neuvádí, nedokážu si však představit jeho využití s volným prostorem menším než metr a půl čtvereční. I v takovém případě při pohlcení hrou čas od času vrazíte do zdi.
Kolizím přitom lze předcházet letmými pohledy na zem, kde je herní pole vyznačené. Při uskakování kulkám v zápalu hry na to však mnohdy nezbývá čas.
Druhý mód je potom určený pro větší pokoje. Vyžaduje minimálně dva metry na metr a půl, pro komfortní hraní však počítejte alespoň s dvojnásobkem. Hrací prostor potom vytyčíte za pomoci pohybového ovládání, díky čemuž může mít zcela nepravidelný tvar.
Na hranice virtuálního prostoru vás v druhém režimu upozorňuje modrá mřížka, která se objevuje, když se blížíte ke kraji. A na vhodně vytyčené ploše se proto takřka nestane, že byste naráželi do stěn či objektů. Z rozdílů mezi módy je proto zjevné, že je Vive navržené především pro využívání ve větších místnostech.
Vanishing Realms dokazují, že ve virtuální realitě výtečně mohou fungovat i hry na hrdiny.
Pro chůzi ve virtuální realitě je ideální rozlehlý obývací pokoj, ve kterém nábytek nastálo umístíte do rohů. Pro uspokojivý zážitek počítejte s rozlohou okolo čtyř na pět metrů.
Hlavním důvodem pro neskromné nároky na prostor je právě možnost chodit ve virtuální realitě po svých. V menších místnostech totiž stačí tři kroky a stojíte u zdi.
Většina titulů nabízí možnost teleportovat se a jsou hratelné i v režimu určeném pro stání. U některých počinů se tím však vytrácí významná část atraktivity. Obzvláště patrné to bylo například u hry na hrdiny Vanishing Realms, kde vlastní pohyb po rozlehlých místnostech zásadním způsobem ovlivňoval uvěřitelnost zážitku.
A teprve s virtuální realitou jsem poprvé zažil kinetózu, neboli pocit nevolnosti z pohybu. Stalo se tak při hraní akce Elite Dangerous, kde je možné freneticky roztočit kokpit vesmírného plavidla. Tuším však, že lidem bez zkušeností s létáním ve stíhačkách v pasažérském sedadle také bývá nevolno.
Nedokážu tedy posoudit, nakolik je na vině hra, nebo nakolik to je otázka zvyku a leteckých dovedností. Ty moje jsou totiž bídné.
Elite Dangerous
Zážitky jako z Matrixu... se zapařenou hlavou
Leckdo z fotografií asi odhadne, že během žhavých letních dnů nošení přilby není zcela komfortní. Displeje se navíc v horkém počasí zapařují a při hraní akčnějších her z vás během několika minut teče pot. I s drobnými nepříjemnostmi na paměti je však hraní s HTC Vive naprosto revoluční zážitek.
Když ve hře na hrdiny Vanishing Realms unaveně procházíte okolo realisticky působící židle, máte silné nutkání si sednout. Když vám ve střílečce Raw Data osobní prostor narušuje rozhněvaně působící robot, na klidu vám to nepřidá.
Když v arkádových akcích jako Space Pirates vlastním tělem uskakujete výstřelům, připadáte si jako v Matrixu a sledování animovaných filmů určených pro virtuální realitu zážitky taktéž posouvá na novou úroveň.
Virtuální realita je součástí naší budoucnosti. Stávající provedení se sice neobešlo bez drobných vad, kupříkladu přebytku kabelů, menšího rozlišení displejů a potenciálních problémů s prvním spuštěním. Je to však významný krok správným směrem a výrobci lze vyčítat v zásadě jen drobnosti.
Když se v Raw Data otočíte a za zády spatříte tohoto robota, pravděpodobně se polekáte.
Dostupnost technologií nutných pro dokonalý zážitek je na dosah a HTC Vive je svůdným náznakem věcí nadcházejících. První generace není pro každého, stejně tak jako pro každého nebyl první iPhone. Pokud však netrpíte na nedostatek peněz, milujete nové technologie a rádi je testujete před průnikem mezi masy, nákup HTC Vive stojí za seriózní zvážení.
V takovém případě si však připravte dvacet šest tisíc na přilbu a okolo čtrnácti tisíc na grafickou kartu. Tedy za předpokladu, že grafickou kartu budete potřebovat vylepšit. Zároveň počítejte s tím, že helmu pravděpodobně budete během několika let chtít vyměnit. Lze totiž očekávat, že rozdíly mezi jednotlivými generacemi v prvních letech budou obrovské.
Většině lidí však nákup v současné době doporučit nelze. Cena v následujících letech pravděpodobně klesne a technologie pokročí zásadním způsobem.
Vývojáři navíc teprve získávají elementární chápání, jaké možnosti virtuální realita nabízí. Současné hry i aplikace jsou tak prvními odvážnými krůčky do zcela neznámého světa. Jakmile o něm ale víte, není cesty zpět.
Jen si nejsem jistý, že náklady na luxusní zařízení pro virtuální realitu během několika let klesnou výrazně pod dvacet tisíc. Je to však tak výjimečný zážitek, že přilbu považuji za o poznání lepší investici než další obměnu smartphonu.
Helmu nám na recenzi půjčil obchod Alza.cz, za zápůjčku děkujeme.
