Profesionální hraní počítačových her, nebo chcete-li e-sportování, zažívá v posledních letech raketový růst. Turnaje pořádané pod hlavičkou sponzorů v nichž se dají vyhrát opravdu slušné peníze, už tady jsou dlouho, nyní to však vypadá, že je celé toto odvětví připraveno posunout se zase o krok dál.
Tony Kokem byl členem digitální divize PSV pouhé dva dny..
Jen výběr ze zpráv z několika posledních měsíců: Účastníci turnaje ve hře Dota 2 si letos rozdělili na výhrách více než čtvrt miliardy korun. Blizzard plánuje po vzoru velikých sportovních soutěží á la NHL či NBA vlastní ligu v Overwatchi, kvůli které už v Los Angeles dokonce staví speciální halu. A dokonce existují náznaky, že by počítačové hry mohly být medailovou disciplínou už na letních olympijských hrách, které se budou konat v roce 2024 ve Francii.
Zařazení počítačových her mezi mainstreamové zábavy je tak jen otázkou času a my bychom se na tento fakt měli začít připravovat. Jenže v souvislosti s tím, jak se hry dostávají do mainstreamových médií, se množí i skandály samotných sportovců.
Osmadvacetiletý Matt “Dellor” Vaughn z profesionální týmu Toronto Esport během zápasu neudržel nervy na uzdě a soupeře označil slovem nigger. Aby náhodou nedošlo k mýlce, pro jistotu to ještě 30x zopakoval. Yum “Sea” Bo Sung z Team Liquid se nechal natočit, jak v opilosti obtěžuje ženy, Maksym „Mopsio“ Szczypa dostal týdenní distanc za to, že v průběhu zápasu odmítal pokračovat v boji a urážel své protivníky, Felipe “YoDa” Noronh přirovnával Asiaty k drůbeži a například Tony Kok, který byl s velikou slávou draftován digitální odnoží týmu PSV Eindhoven, musel po pouhých dvou dnech skončit kvůli nevhodným statusům na svém Twitteru. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že asi tušíte kam mířím.
Skandály se samozřejmě nevyhýbají ani klasickým sportovcům, takový Limberský a Fenin asi také nejsou pro mladé lidi tím nejlepším vzorem. Esporty však mají řadu specifik, které situaci poněkud zhoršují.
Tak za prvé, komunita kolem populárních her jako jsou League of Legends nebo Dota 2 je i mezi samotnými hráči považována za slušně řečeno „problematickou“. Jsou to hry postavené na týmové spolupráci, přitom má člověk často pocit, že ho vlastní spoluhráči nenávidí ještě více než opravdoví soupeři. Když nic jiného, pravidelná sprška nadávek vás zatvrdí a posune práh toho, co je ještě přijatelné, daleko za úroveň toho, co pod slovem přijatelné vnímá většina veřejnosti.
Budou mít esportovci ještě horší reputaci než fotbalisti?
Za druhé, profesionální hráči, na rozdíl od většiny „tradičních“ sportovců, mají spoustu prostoru mluvit. Zatímco dejme tomu takový fotbalista maximálně po zápase řekne, že nechal na hřišti všechno, klouzal se po zadku a chyběla tomu jen trocha toho štěstíčka, spousta herních profesionálů své snažení i streamuje. Každému někdy uletí nějaké to slovíčko, jenže pokud má takový člověk po většinu času u pusy mikrofon a jeho počínání sledují tisíce lidí, měl by se prostě krotit.
Pokud chceme, aby byly počítačové hry brány vážně, je nezbytné začít se opravdu profesionalizovat a to po všech stránkách. Tak jako ostatní jsou i esportovci lidé, kteří pro to, aby to někam dotáhli, museli obětovat spoustu volného času a trénovat. Při honbě za nejlepšími výsledky by však neměli obětovat základní lidskou slušnost.
Budou to totiž právě oni, kdo budou nás hráče reprezentovat v mainstreamových médiích. Esportu zatím chybí opravdové hvězdy a je důležité začít dobře. Protože by to také mohlo dopadnout třeba takto:
