Do NHL odcházel z Plzně s pověstí šikovného technika a slušného bruslaře. Za mořem své přednosti ještě vyšperkoval a k vůdcovské roli se musel naučit další aspekty hry. Tušil, že se musí změnit, aby dostal šanci. Z tahouna se stal defenzivním dělníkem s uměním nahánět soupeře a sebrat mu kotouč. Musel pochopit, že každý den zprvu nebude hrát vedle Jágra, jako si to zkusil v národním týmu.
Simonových kvalit si proto cenil nejen Pittsburgh, ale i sám nejlepší hráč světa Sidney Crosby. „Hokejově mu to opravdu myslí. V našem týmu v tomhle směru patří mezi pět nejlepších,“ vyprávěl před dvěma lety pro NHL.com.
To Crosby onehdy nabídl Simonovi, že se spolu budou připravovat na sezonu, aby mohl odkoukávat tréninkové finty ze světové extratřídy. To Sid The Kid si vyžádal Simona k sobě do útoku jako pracanta. Jako borce, jenž pro něj bude získávat puky. Jako pomocníka, co mu bude rozjíždět akce.
Zdá se, že stejný úkol čeká na sparťanského odchovance také v Calgary, kam přestoupil po poslední nevydařené sezoně u Penguins a podepsal tu kontrakt na 700 tisíc dolarů.
Že za málo? Simonova budoucnost byla po skončeném ročníku nejistá. Za poslední dva roky v Pittsburghu totiž zaznamenal 50 kanadských bodů, v posledním ročníku měl dokonce ve statistice +/- 9 záporných bodů. Bylo jasné, že jeho dny v zámoří jsou buď sečteny, nebo dostane poslední příležitost k restartu.
„Byl jsem rád za to, že jsem si mohl se Sidem zahrát a byla to velká zábava. Když jste byli vedle něj, chtěli jste ze sebe vydat naprosté maximum, co ve vás je a já cítím, že stejné to bude také u top 6 útočníků v Calgary. Jsou také rychlí, mají spoustu skvělých dovedností a cítím, že to pro mě může být dobrá škola,“ říkal ve videorozhovoru na klubovém webu.
Velká šance se mu otevírá u Flames a není ledajaká. Kouč Geoff Ward postavil Simona pro začátek kempu právě vedle nejšikovnějších hráčů Johnnyho Gaudreaua a Seana Monahana.
Gaudreau je nejproduktivnější hráč Calgary, mimořádně šikovný, skvěle bruslí, v klíčových situacích volí neotřelá řešení. Proto si mladý Američan vysloužil v Kanadě přezdívku Johnny Hockey. Jenže vloni klesl v produktivitě na 50 bodů. Přesto udivoval výbornou technikou a nádhernými překvapivými přihrávkami Monahanovi. Ten je zase prototypem střelce, od něhož se čeká přes třicet gólů za sezonu. Má skvělý čich na výběr místa, dokáže unikat soupeřovým obráncům.
Simon by měl vedle obou šikulů plnit stejnou roli jako v Pittsburghu vedle Crosbyho. Do ní kanadskému celku momentálně pasuje a s tím jej také kouč Ward bral. Potřebuje totiž najít klíčového muže, jenž oživí oba útočné klenoty.
„Hraju zodpovědný hokej odzadu. Z dobře odvedené práce v obraně se potom snažím podporovat útok a vytvářet příležitosti pro spoluhráče,“ popisoval svou hru po příchodu do klubu tamním novinářům. Defenzivněji laděný styl se musel učit až v zámoří, aby si vůbec vybojoval své místo na slunci a teď se mu bude náramně hodit.
Pro Simona je pobyt vedle útočných es velkou vzpruhou, neboť sezonu v Pittsburghu dojížděl i vinou nabité soupisky ve třetí či čtvrté formaci, jeho místo vedle kapitána zaujal veterán Marleau. Teď zase poskočí v týmové hierarchii, což mu dodá na sebevědomí.
„Chtěli jsme dát novým klukům šanci se ukázat a čekáme, jestli nová spojení zafungují. Až přijde první zápas, chceme mít čtyři silné formace se skvělou chemií,“ vysvětloval mimo jiné Simonovo zařazení trenér Geoff Ward.
A pokud by si náhodou nerozuměl s Johnnym Hockeyem, nejspíš si vyzkouší ofenzivnější a důležitější úlohu po boku Matthewa Tkachuka a Eliase Lindholma. O to exponované místo na pravém křídle prvních dvou formací bude zápasit především s Joshem Leivem a Švédem Joakimem Nordströmem.
Ať to dopadne jakkoliv, první dny v kempu s tvořivými parťáky mu po několikaměsíční pauze pomohou zpátky do herní pohody.
„Od chvíle, co jsem v NHL, jsem nikdy nestrávil tolik času doma jako teď. Ale užil jsem si to, byl jsem s rodinou, ale už jsem se vážně zase těšil na hokej,“ vykládal s úlevou Dominik Simon.
Hokejový útočník Simon po odchodu z Pittsburghu zamířil do Calgary |
Kdyby náhodou všechno nešlo podle jeho představ a potřeboval by povzbudit i českým slůvkem, v kabině se může opřít o krajana Davida Ritticha, s nímž si lidsky perfektně rozumí.
„Když jsem hrál za Pittsburgh, byli jsme s Davidem na večeři a párkrát jsme to stihli, když jsme teď byli v Česku. Vypadá to, že teď se společné večery podaří opakovat častěji,“ usmíval se.
Teď už jen zbývá, aby splnil misi, s níž přišel a zakotvil ve světě šikuly Gaudreaua a snajpra Seana Monahana. Nemusel by to být velký problém. Stačí uplatnit získané zkušenosti od ikon světového hokeje, vedle nichž zářil - Jágra i Crosbyho.