V ruce třímal láhev šampaňského. Rozdával úsměvy. "Můj malíček? Snad mi ho srovnají." Při hodnocení turnaje ale zvážněl. Jenom občas prohodil svůj typický žertík.
Získal jste titul mistra světa. Kam tento úspěch ve své kariéře řadíte?
Těžká otázka. Jsem hlavně rád, že přestanete psát články, že jsem smůla šampionátu (smích).
Dá se porovnat zlato z mistrovství světa s triumfem v Naganu?
Každý turnaj má svoje. Před tímhle nás hodně lidí pasovalo na vítěze. V Naganu žádný takový odvážlivec nebyl (smích). Tam nás tipovali tak na šesté sedmé místo. To, že jsme tam vyhráli, bylo velké překvapení. Možná ale právě to vtáhlo spoustu lidí, kteří pak začali víc a víc sledovat hokej. A dá se říct, že se nám od té doby začalo a velkých turnajích dařit.
V čem byla podle vás ve finále proti Kanadě největší síla českého týmu?
Jednoznačně v obraně. Naši beci hráli tvrdě, přitom výborně. A Kubina, Židlický a Fischer mě hrozně překvapili, protože hráli proti jedněm z nejlepších hráčů na světě a k ničemu je nepustili. I na tvrdé zákroky dokázali odpovědět úplně stejně. Klobouk dolů, jsou to všechno ještě mladí hráči.
Který zápas na turnaji byl nejtěžší?
Určitě ve čtvrtfinále s Amerikou. Tam jsme prohrávali. Těžké to bylo hlavně po psychické stránce. Tam už začnete váhat, jestli vůbec vyhrajete.
Vyjmenujte hlavní momenty, které tým nasměrovaly k titulu?
Štěstí proti Americe, srdce proti Americe a štěstí v penaltových nájezdech. Tomáš Vokoun chytil všechno a nám stačilo dát jeden gól. To je ohromná výhoda. A pak samozřejmě střela Radka Dvořáka v semifinále proti Švédsku. A nakonec proti Kanadě vedoucí gól. Hrozně nás uklidnil. I když jsme proti Americe i proti Švédům hráli dobře, nedali jsme šance. Najednou se tlačíte a přesto dojde k tomu, že prohráváte a musíte dotahovat. To je strašně unavující.
Už před čtvrtfinále jste říkal, že nejcennější je získat titul v zápase proti silnému soupeři. Užíváte si teď o to víc triumf nad Kanadou?
Je to samozřejmě lepší než hrát ve finále proti Lotyšsku, a to nechci nijak snižovat výkon Lotyšska. Není to ale Kanada. Tahle výhra je prostě cennější. Nikdo nemůže říct, že jsme měli jenom štěstí. Samozřejmě jsme ho měli, to je ke sportu potřeba. Ale minulé roky jsme zase měli smůlu, přestože jsme hráli dobrý hokej. Porazit Kanadu ve finále, to je vynikající úspěch.
Navíc jste po letech ukončili její nadvládu ve světovém hokeji. David Výborný říkal, že je dobře, že ti namyšlenci prohráli. Také to tak berete?
Soupeře musíte vždycky respekovat. Vyhrávali nad námi a samozřejmě nám to nechávali znát. Ale ona je to jejich výhoda. Mají hru založenou na sebevědomí, nemají žádný strach. A to je půlka úspěchu předem, než do toho zápasu vůbec nastoupíte. Ale je to jejich taktika.
Jak si ceníte toho, že jste spolu s Jiřím Šlégrem prvním Čechem, který zísal zlatý hattrick, tedy triumfy na mistrovství světa, na olympiádě a zisk Stanley Cupu?
Spousta hráčů ho nezískala, ale nedělal bych z toho žádnou velkou věc. Abyste všechno vyhrál, musíte mít ohromné štěstí a navíc musíte být v zemi, kde se hraje parádní hokej. Příklad: Erich Kühnhackl byl výborný hráč. Ale protože hrál za západní Německo, tak neměl šanci. Takových hráčů bylo spousty. Marcel Dionne byl vynikající hokejista a nikdy za devatenáct let kariéry v NHL nevyhrál Stanley Cup. Samozřejmě, když se někdo narodil v Rusku, tak stačilo vyhrát Stanley Cup, protože ostatní věci se vyhrávaly pořád. Když jste byl Kanaďan, nebo Američan, scházela medaile z olympiády.
Když máte všechny trofeje ve své moci, kterou je podle vás nejtěžší získat?
Vyhrát Stanley Cup je hodně náročné. Soupeře musíte porazit čtyřikrát a je to hodně spravedlivé. Olympiáda se hraje jednou za čtyři roky. Mistrovství světa je asi nejjednodušší vyhrát, na druhou stranu mi to trvalo hrozně dlouho, než se mi to povedlo (smích).
