Návrat do první ligy si šumperští hokejisté představovali úplně jinak. Jejich jarní jízdu za postupem zastavil koronavirus a předčasně ukončená sezona. Do Chance ligy pak dostali pozvánku, jenže místo vyprodaných derby s Přerovem a Prostějovem či taháků s Jihlavou nebo Kladnem mohli na zápasy kvůli omezené kapacitě pouštět jen pár stovek šťastlivců.
„Je lepší zápasy odložit než hrát před prázdnými ochozy. Bez diváků si to hrajeme jen sami pro sebe a to nemá význam, hraje se pro lidi. A v Šumperku zvlášť. Počkejme si, až nebudeme muset dělat kompromisy,“ míní ředitel DRACI PARS Šumperk Vladimír Velčovský.
Čekat teď musí všichni, soutěž je přerušená. Jak se připravujete?
Nemáme se jak připravovat. Klub na základě nařízení státu nesmí hrát ani trénovat, takže přerušil minimálně na čtrnáct dní organizovanou činnost, hráči se připravují individuálně a čekáme na uvolnění opatření.
Povolené je trénovat venku ve skupinkách po šesti. Dá se to nějak aplikovat na hokej?
O tom neuvažujeme, hráči by se pak stejně nesměli osprchovat nebo potkat v šatně. Ta situace byla podobná na jaře a i tu suchou letní přípravu jsme z těchto důvodů odložili. Začali jsme později a potom už jsme šli bez přestávky rovnou na led. Nefandím těmto omezením a různým kompromisům. Počkejme si, až budeme moct dělat všechno naplno, všechno včetně hraní zápasů, a pak do toho pojďme.
Extraliga se svazem se snaží vymoct u vlády výjimku, aby mohli profesionální hokejisté společně trénovat. První liga je z toho vynechaná nebo by se to mohlo týkat i jí?
To tak bývá, že se řeší nejprve vše kolem extraligy. Věřím, že v momentě, kdy by extraliga dostala tuto výjimku, tak se to kaskádovitě bude týkat i nás, Chance ligy. Jakmile bude možnost trénovat, tak s trenérem Sobotkou vše zvážíme a povoláme lidi do práce. Zatím se připravují individuálně a čekají. Snad extraliga vybojuje tuto výjimku i za nás, z hlediska přístupu jsou obě soutěže stejné.
Podle zhoršování situace je pravděpodobné, že stadiony zůstanou pro diváky nějakou dobu zavřené. Co pak?
Jestli bude povoleno hrát na zavřeném zimáku bez diváků, tak samozřejmě musíme hrát. Ale radši bych nehrál a možná zkrátil rozlosování, které je momentálně tříkolové, na dvoukolové. Vezměme si, že některé týmy mají odehraná dvě, nebo čtyři utkání a jsou v karanténě. Až jim skončí, budou mít problém najít termíny na dohrání zápasů. Do volných termínů reprezentačních pauz už se sáhlo, takže jsou obsazené a nepříznivá situace se natahuje. Pak se buď prodlouží sezona, nebo se musí zkrátit rozlosování. Hrajme, až budeme moct v plné palbě.
Jenže i potom se dá čekat, že patrně budou návštěvy nějak omezené.
To je ekonomická sebevražda. Šumperk je hokejové město, a aby nemohli přijít lidé nebo jich mohlo přijít 532 jako jsme měli teď sníženou kapacitu, to neprospěje nikomu. Profesionální klub nemůže hrát bez lidí. Nevím, kdo mi to nahradí. To ani současně vypsaný covid 2 pro profesionální sport, kde ještě nejsou přesné parametry venku, nenahradí ztráty a ušlý zisk. Šumperk má postavené podnikání na návštěvnosti, s tím jsme do první ligy šli. To je zásadní překážka v předmětu podnikání.
Momentka z prvoligového utkání šumperských hokejistů
Hraje v tom z vaší strany roli i nějaká frustrace, kdy jste se těšili na derby s Přerovem, Prostějovem nebo taháky, jako je Vsetín?
Přesně z toho důvodu jsem do toho šel. A když jsme dostali pozvánku do první ligy, byl jsem jeden z prvních, který říkal: pojďme do toho. Jsme hokejové město a je to o divácích. Bez nich máte méně sponzorů a nejde propagovat obchodní jména partnerů. Jaký je zájem partnerů dávat něco klubu, když se nehraje? Hrát to sami pro sebe, jsem proti tomu. Ale samozřejmě není moc možností, přizpůsobím se, jsou nějaké regule a závazky vůči celku, soutěži a svazu. Takhle se však nedělá profesionální sport, kam mají chodit lidé.
Postup jste si chtěli vybojovat na ledě, nakonec jste se dostali do první ligy přizváním. Litoval jste, že jste přišli o emoce?
To víte, že ano, emoce k tomu patří. Zavřeli nás 12. března, to si vzpomínám jak dnes. A nevědělo se, co bude. Pozvánku do první ligy jsme s radostí přijali. Návrat do první ligy po čtyřech letech byl náš cíl, proto jsme do toho dost šlápli, investovali a skupinu grandiózně vyhráli. A chtěli jsme si to vybojovat postupem na ledě. Emoce jsme ztratili, ale až nás pustili do hry, tak jsem v červnu uspořádal v klubu důstojné oslavy. Takže jsme si to užili alespoň u stolu, když jsme nemohli na ledě, abychom tomu dali slavnostnější tečku. A pak jsme se dali do práce.
Bylo složité najít sponzory pro první ligu, když jste se rozhodovali, zda do ní jít?
Nebylo. Věřil jsem si, a proto jsem řekl hned, že ji budeme hrát. Máme hodně sponzorů, kteří chtějí první ligu a deklarovali dopředu, že do ní jdou s námi a peníze dají. Jsou sponzoři, kteří dali násobně více oproti prvnímu místu ve druhé lize. Jiní jsou vynuceně v situaci, kdy si nemohou dovolit dát více, protože jsou zavřené hospody, na které mají napojené podnikání, stejně jako v dalších oblastech, například ve stavebnictví. Ale na začátku jsem si věřil a to se potvrdilo. Mohlo by to být samozřejmě lepší, ale hrajeme to, na co máme.
Jak se projevuje současný stav na finanční situaci klubu?
V současné době je klub několik set tisíc v rozpočtovém minusu kvůli tomu, že lidé nemohou chodit na hokej. Platíte náklady na rozhodčí, hráče, máte mandatorní výdaje a nemáte plánované příjmy ze vstupného. Jak dlouho se toto dá vydržet a jaký je smysl to dělat? Očekávám, že za měsíc nebo za šest týdnů se otevře a bude moct přijít lidí, kolik bude chtít. Kapacitu máme tři a půl tisíce a za sebou utkání s Duklou Jihlava nebo Slavií, která by ji z velké části naplnila. To jsou hrozné ztráty. Nejsme velkoměsto, s oblibou říkám, že se snažíme dělat profesionální hokej v osadě Šumperk, aby to lidi bavilo. Je tu také velká podpora města a kraje, ale na co podporovat takový sport, když nemohou chodit lidé. Na druhé straně jsou to právě municipality, které nás drží nad vodou.
Draci čekali na výhru do sedmého kola. Jak jste byl spokojený se vstupem do sezony?
Se vstupem jsem nebyl spokojený. Udělali jsme pak nějaké změny, šel jsem cestou rozšíření kádru a vytvoření tlaku na obránce a útočníky. Kádr tedy máme poměrně široký na rozdíl od jiných mužstev, a to proto, aby v něm byl boj o místo v sestavě na mistrovské utkání. A kdo se do ní nevejde, je na tribuně a je bez peněz. Motivace pro hráče je tedy dvojnásobná, být zařazen do utkání a pak hrát a výsledky se zlepšily.
Z posledních tří kol jste dvakrát vyhráli a těsně padli s Benátkami.
Proto je škoda, že nás opět zastavila tato opatření. Nás to onemocnění zatím nepostihlo, dodržujeme vše, co jde, nic nepodceňujeme, protože si uvědomujeme, že vir se do kabiny může dostat lehce. Máme tedy trochu štěstí, že jsme zdraví.
Z Chance ligy se letos nesestupuje, kde se chcete na konci sezony vidět?
Cílem je nedělat ostudu, tedy nebýt mezi posledními třemi čtyřmi a pohybovat se v klidnějších vodách. A přežít, nedostat se do nějakého ekonomického kolapsu a na konci sezony nedlužit. Tým buduju na dva roky, proto je širší. Příští rok, pokud bude republika zdravá, tak bude z první ligy velký padák čtyř mužstev. Pak je důležité mít zdroje a výkonnost. Pro nás je tedy letošní sezona přechodová fáze, ale ne se založenýma rukama, takže chceme být v klidnějších vodách a dostat lidi do baráku.
Pokud tým budujete na dva roky, znamená to, že hráči mají dlouhodobější kontrakty?
Podepisoval jsem na sezonu, ale u každého kontraktu se bavíme, že zájem je na dva roky. Nechci ale hráče uvazovat, nemusí se mu v klubu líbit a takto do toho jdou i ti mladí, kteří třeba nejsou ze Šumperka. V týmu je i hodně přespolních. Není to tedy ve formě, že je uvážu na dva roky, ale že ten letošní rok je přechodový a ten následující musí být podstatně lepší, abychom se zachránili.
Tým přes léto hodně omládl, teď je v něm jediný třicátník. Byl to záměr?
Kombinace několika důvodů. Jednak byl můj cíl omladit s budováním na dva roky a také zvednout výškový průměr mužstva, v čemž nás utvrdila poslední sezona. Za druhé naši kmenoví hráči Drtil a Vachutka chtěli po letech hledat štěstí někde jinde. O další jsme už neměli zájem nebo skončili sami.
To je případ 37letého obránce Sedláka, který loni v 36 zápasech zapsal 37 bodů?
Konec našeho matadora Tomáše Sedláka mě mrzí, ale rozumím mu. Má svůj byznys, chce se věnovat víc rodině a určovat si čas sám. První liga je třikrát týdně, jste pořád na cestách a doma má dvojčata. Rozhodl se sám skončit, ačkoli jsem ho přemlouval. Hraje alespoň v Třebové s hráči, které zná, a nějakou korunu si asi také přivydělá.
Vladimír Velčovský
Rázem ale máte, pokud počítám soupisku z webu Draků, věkový průměr lehce nad 22 let.
Přišli mladí, šikovní hokejisti, kteří hráli někde ve druhé lize a měli výborné statistiky. Nebo už nemůžou hrát juniorskou ligu akademií. Opřel jsem se o nějaký základ Milfait, Gewiese a Peksa, což jsou řekněme naše klenoty. A doufám, že to bude fungovat. Začátek nebyl bůhví co, ale týmu věřím. Přišlo malinko víc hráčů na každý post, klape to a mám informace, že v kabině je výborná parta. Základ je zdravý a chemie funguje. To jsou potenciální symptomy, aby se tým zlepšoval a kulminoval třeba v závěru sezony a v navazující další.
Projevuje se omlazení a menší množství zkušeností na 31 inkasovaných gólech v devíti zápasech?
Hokej se hraje celoplošně, takže inkasované góly záleží i na tom, jestli se útočníci vrátili a pokryli druhou vlnu, odkud zpravidla góly padají. Ano, v obraně jsou určitě rezervy, gólmanský post je dobrý, udělal jsem nějaké doplnění v obraně, ještě není veřejnosti všechno známo, ale před podpisem je jeden obránce a jeden útočník. Možná dostáváme víc gólů, za dva měsíce jich bude méně a po Vánocích budeme spokojeni, protože chybami se člověk učí. Je to trend, na kterém jsme domluvení s trenérem, který rád pracuje s mladými, kteří chtějí. Jestli na to mají, se záhy ukáže.
