Zbyňku, jak se vlastně rodil váš návrat do Ostravy?
Ono se to rodilo už při deadlinu přestupního termínu (v lednu - pozn.). Jednou nohou už jsem byl zpátky, ale nebylo to na mně. Záleželo na vedení Olomouce i Vítkovic a nedopadlo to. Pak byla nějaká odmlka, Vítkovice se soustředily na záchranu, já na hru v Olomouci. Pak se Aleš (Pavlík, majitel Vítkovic) ozval, že má zájem. Zvažoval jsem, měl jsem i nabídku z Olomouce.
Byly i jiné nabídky? A co rozhodlo pro Vítkovice?
Byly nabídky z Čech, ale já už jsem chtěl zůstat doma. Zúžilo se to na Olomouc a Vítkovice. A majitel Aleš Pavlík mě přesvědčil, ať jdu sem. Vyrostl jsem tu, o tom to bylo. Každý si asi přeje skončit tam, kde začal. Nabídka přišla, rozhodování to uspíšilo. A jsem v očekávání, jak to bude vypadat.
Smlouvu máte na rok. Chtěl byste kariéru dohrát ve Vítkovicích?
Uvidíme, jak to bude vypadat, jak si mužstvo sedne, jak nám to bude šlapat. Ta varianta tu je, že to pro mě bude poslední sezona. Je na mně, abych se co nejlépe připravil.
Jak se vám odcházelo z Olomouce, kde vás fanoušci milovali?
Těžko. Když to řeknu upřímně, taky to tam miluju. Málokdo by to řekl - starý zimák, zázemí, podmínky na skromnější úrovni, ale opravdu mi to přirostlo k srdci.
„Chci ukázat, že pořád patřím do topu a že jsem přišel klubu pomoct.“ |
Dá se říct, že jste se v Olomouci nakopnul zpátky mezi špičku? Přece jenom z Třince jste odcházel jako „nepotřebný“.
Asi ano. Upřímně - jsem vděčný trenérům i manažerovi, panu Fürstovi, že mi dali šanci, že mi věřili, že mě podrželi, dali prostor. A dali mi vůbec šanci se vrátit na vrchol, kde jsem byl zvyklý hrát celou svoji kariéru.
Vítkovice váš návrat prezentovaly jako návrat ztraceného syna. Vnímáte to podobně?
Ani ne, já tuhle frázi až tak rád nemám. Ale jsem rád, že jsem tu.
Co vám na té frázi vadí?
Takové ty věci, že má člověk vítkovické srdíčko. O. K., to můžu mít já nebo odchovanci, ale těžko to budete vysvětlovat klukovi, který přišel z druhé strany zeměkoule nebo 500 kilometrů odtud, že bude mít vítkovické srdce. Podle mě je to tak, že když na sebe dáváte dres, musíte cítit pokoru, úctu a zodpovědnost za mančaft, za svoje jméno, za svůj výkon. O tom to je, ne jen říkat, že budeme mít vítkovické srdíčko.
S čím do Vítkovic přicházíte?
Samozřejmě se nejdříve musíme seznámit, jakmile se potkáme na ledě, tak si na sebe musíme zvykat a říct si, co je náš cíl. Chci, abychom do každého zápasu šli s tím, že se budeme rvát o vítězství. Někdy to nevyjde, ale musíme ukázat, že tam necháme všechno.
Když jste dal po návratu z KHL přednost Třinci, mnozí vítkovičtí fanoušci to nesli nelibě. Jak jste se s tím vyrovnával?
Pro mě to byla ohromná motivace. Člověk z toho cítí, že lidi by takového hráče chtěli mít na své straně. Samozřejmě to z určitého pohledu berou jako křivdu, ale těch důvodů, proč jsem si tehdy vybral Třinec, bylo víc. Hlavní byl ten, že jsem se chtěl vrátit do Ruska a věděl jsem, že k tomu mi třinecký mančaft může pomoct. Že bude hrát nahoře, pomůžou mi spoluhráči. U Vítkovic v té době nikdo pořádně nevěděl, jak to bude vypadat s kádrem a ekonomicky. Můj první cíl byl vrátit se do KHL. A kdyby to nevyšlo, tak hrát celou sezonu tam, kde se bude bojovat o titul. Tím pádem padla volba na Třinec. A že to tak fanoušci vnímali? Jen dobře, když se o vás i v tomto kontextu mluví, tak víte, že svoji práci děláte dobře a že na vás někde čekají.
A jak teď berete to, že se znovu postavíte před fanoušky ve vítkovickém dresu?
Bude to o mé osobě, o tom, jak budu hrát. Chci ukázat, že pořád patřím do topu a že jsem přišel klubu pomoct.
Když jste z Vítkovic odcházel, tak o vás Roman Šimíček, se kterým jste hrával ve formaci s Petrem Hubáčkem, mluvil jako o fofrnících. Jak vám říká teď, když je sportovním manažerem klubu?
Teď? To jsem sám zvědavý, jak mi bude říkat, až začneme hrát. (směje se) Šimonovi jsem říkal, že do prázdné góly dávat umím. Jestli mi to tam někdo dá, tak ty góly dám. Ale ne – jak jsem řekl, bude to o tom, ať si sedneme jako mančaft, ať máme jeden cíl a jdeme se porvat o výhru v každém zápase.
Co říkáte na změny v klubu?
Trénuju sám, takže jsem s klukama ani moc nebyl. Jen na zahájení přípravy, podal jsem si s klukama ruku, teprve se se všemi budu seznamovat. Nejdůležitější bude vytvořit jádro, které bude vědět, co chce.
„Není to tak, že budou nižší rozpočty a bude, jak to bylo dřív, automaticky hrát pět mladých. To je nesmysl. Buď na to kluk má a bude hrát, nebo ne a hrát nemůže. Nelze ho tlačit podle nějakých regulí.“ |
A s trenérskou trojicí jste spokojený?
To uvidíme, jaký mi dají prostor. (směje se) Všichni se musíme podrobit tomu, ať máme nějaký úspěch. Neříkám, že budeme hrát o titul, ale člověk nikdy neví. Když vytvoříme dobré jádro a půjdeme si za tím, co chceme, může sezona vypadat jakkoliv. Když navážu na Olomouc, kde jsme byli i s tím rozpočtem a podmínkami schopni hrát hokej s každým, potrápit každého. My budeme muset hrát podobný hokej. Olomouc měla skvělé jádro kluků, co do každého zápasu šlo s tím, že se jde vyhrát. To souvisí i s fanoušky. Že dokážou ocenit, i když se třeba prohraje, zůstanou, zatleskají, poděkují. Byl bych rád, kdyby se tohle přeneslo i k nám do arény, do mančaftu. Ať se pereme o každý bodík.
Další navrátilec Lukáš Krenželok o vás řekl, že jste kondiční gigant a činky prý máte i v autě, je to tak?
Jo, slyšel jsem to. (usmívá se) Já se na Lukáše těším. Budu jen sedět a poslouchat, co kecá v šatně.
Změňme téma. Jaký je váš názor na případné uzavření soutěže?
Momentálně s tím souhlasím, protože koronavirus a ekonomická situace nedovolí – nechci říct – úplně fair play hru. Některé mančafty to může postihnout na takové úrovni, že finance mít nebudou. A pak by bylo nefér, kdyby kvůli tomu někdo sestoupil o ligu níž, a pak by bylo těžké se dostat zpátky nahoru. Vítám to, rok nebo dva je správná volba. Aby majitelé mohli stabilizovat rozpočet, ekonomicky to ustáli. A pak zase jít sportovní cestou, hrát o postup a sestup. Ať je to fér.
S baráží, nebo bez?
Pro fanoušky je baráž lákavá. Pro majitele finančně taky. Na druhou stranu je to těžké pro kluby z první ligy. Projdou komplet celé play off a pak se musí prát ještě v baráži. Na jednu stranu tým musí ukázat, že sílu má, ale někdy je nefér, když extraligový klub ví, že úspěch neudělá, na play off nemá šanci a dva tři měsíce se připravuje jenom na baráž. Ekonomický pohled je kladný, sportovně by asi bylo férovější, kdyby byl přímý sestup, přímý postup.
Při uzavření soutěže by teoreticky mohli dostat prostor mladší hráči. Lákalo by vás být mentorem, učitelem?
Jo, ale stavím to do té roviny, že když kluk přijde na profesionální úroveň, sám musí vědět, co chce. Ne že vy přijdete a budete kluka učit. Ano, potřebuje sbírat zkušenosti, ale sám musí mít zájem. Je na něm, jak inteligenčně i přístupem vnímá, co třeba dělá starší hráč. Není to tak, že budou nižší rozpočty a bude, jak to bylo dřív, automaticky hrát pět mladých. To je nesmysl. Buď na to kluk má a bude hrát, nebo ne a hrát nemůže. Nelze ho tlačit podle nějakých regulí.
Na Rigu 2006 a váš nejslavnější gól si někdy vzpomenete?
Nejsem ten typ, co by žil z minulosti. Hodně lidí mi to připomínalo, když to teď bylo v televizi, posílali mi esemesky, ale já nežiju z minulosti. A jak říká Martin Falter (brankář, bývalý spoluhráč - pozn. red.), udělal jsem kariéru na tom, že zakopl gólman. (usmívá se)
Stojíte tu v nových bruslích. Už jste si vybral ty správné?
Ještě ne, akorát je zkouším. Říkali mi, že budu rychlejší. Přivezli i nové hokejky a s nimi prý budu dávat víc gólů. Tak jsem zvědavý.
Mluvil jste o tom, že vás baví euforie fanoušků, hecování. Bude teď pro vás prestižnější zápas proti Třinci, nebo Olomouci?
Jak to říct? Na tyto kluby mám super vzpomínky. Třinec je gigant, kde funguje všechno na profesionální úrovni. Každému říkám, že bych mu přál, ať si projde třineckým klubem a vyzkouší si to. Je radost tam hrát, tak by to mělo vypadat. Na druhé straně je v něčem extrémní Olomouc, kdy podmínky jsou diametrálně odlišné, a přitom tam člověk najde pohodu, něco jiného. Vše má své pro a proti. Nedám dopustit na Třinec ani Olomouc. A vracím se sem, kde to mám moc rád. Fanoušek je tu hodně kritický, ale jak jsem říkal - přál bych si, ať jdeme na led bojovat, necháme tam všechno, a přeju si, aby s námi fanoušek byl, i když se nějaký zápas nepovede. A zatleskal nám za to, že jsme to odedřeli.
Co jste cítil, když jste po letech vstoupil do vítkovické kabiny?
Šel jsem k ledu, vnímal atmosféru... Jak to popsat? U ledu se nadechnu a cítím úsměv. To je pro mě nejdůležitější. Vím, že jdu správným směrem.