Slovenský útočník Patrik Hrehorčák je po zranění zpátky v sestavě hokejových Ocelářů Třinec. A hned si během předešlých dvou zápasů připsal dvě asistence.
„Měsíc jsem chyběl. Bylo to hrozné, když jsem nemohl hrát,“ řekl dvacetiletý Hrehorčák, který minulou sezonu sbíral zkušenosti v zámořské juniorské soutěži. „Hokej jsem pořád sledoval. Za den jsem viděl i tři zápasy. Ať už dvacítky na mistrovství světa, nebo Třinec na Spenglerově poháru. Hodně mě mrzelo, že jsem v Davosu s týmem nemohl být.“
Pomohly vám k rozehrání dva zápasy za Frýdek-Místek?
Určitě. Musel jsem vědět, jestli jsem po tom zranění už v pohodě. Doufám, že si zase vybuduji pozici a budu stabilně hrát.
Překvapilo vás, že jste po svém zranění hned znovu dostal důvěru trenérů?
Jsem velmi vděčný, že tady mohu být, a ještě v takové sestavě, jaká tu je. Cením si toho, že mi pan Varaďa dává prostor, a snažím se odevzdávat sto procent, dělat vše, co po mně trenéři chtějí.
Co říkáte na pořádný přetlak v třineckém útoku?
To je jen dobře. Je tu hodně výborných útočníků. Snažím se hrát bez chyb, což je základ. Jít do všeho na sto procent. Výsledky se pak dostaví.
Je těžké udržet se v třinecké sestavě, která je nyní ještě nabitější, když se do hry vrátil Martin Růžička a přišel Wojtek Wolski?
Je to těžké. Byl jsem ale šťastný, i když jsem nastupoval jako třináctý útočník třeba na pět deset minut v zápase. Dělám svou práci a doufám, že si místo vybojuji. Jsou tu však hodně dobří hráči a od nich se chci učit. Od nich toho pochytím více, než kdybych hrál za partnerský Frýdek-Místek, ale i tam si rád zahraju. Ale v Třinci jsou hokejisté pořádně zkušení. Je radost se na ně dívat.
Vytýkají vám zkušenější spoluhráči chyby?
Když na tréninku udělám něco špatně, hned mě Tomáš Marcinko a Vlado Dravecký zdrbou. Ale v dobrém. Když hrajete za juniorku, tak vám chyby projdou, ale mezi dospělými se trestají. Je to pro mě nové, protože dosud jsem toho v chlapech moc nenahrál. Hlavně Vlado je při herních cvičeních přísný. Pořád od něj slyším: Tlač se do branky, střílej! Chce, aby každá akce končila střelou. Ale kluci mě i povzbuzují. Od Jirky Polanského, Tomáše Marcinka nebo Petra Vrány často slyším: Dobrá práce.
Máte za sebou středeční utkání v Mladé Boleslavi a další tři zápasy venku před sebou.
Důležité bylo, že jsme před naším výjezdem v neděli doma porazili Liberec. Teď se musíme soustředit na další utkání, urvat v nich co nejvíce bodů.
