Začnu trochu netradičně. Máte dvě malé děti, jak jste s nimi zvládali lockdowny?
Když to řeknu blbě, tak já z toho vždy utekl. Každý den jsem šel na zimák na trénink, domů se dostal až v jednu hodinu. Do toho samozřejmě večer byly zápasy. Takže všechnu starost o děti odnesla manželka, pro kterou to muselo být opravdu hrozné. Pořád jim vymýšlet programy a podobně, všechny kroužky nám odpadly. A to nebylo všechno.
Co se stalo?
Když jsme vypadli v play off s Olomoucí a už se měli stěhovat do Budějovic, tak jsem domů přinesl covid. Takže jsme ještě v Plzni museli strávit dalších čtrnáct dní v karanténě. V tom to bylo opravdu těžké. Ale naučili jsme syna hrát prší, takže jsme celé dny hráli karty.
Kdo vám třeba nakupoval, když byla celá rodina v karanténě?
Náš nejlepší kamarád z Plzně, Peter Čerešňák. On dělal všechno. Nakupoval nám, vozil před dveře, jezdil pro úkoly pro syna do školky, potom jezdil kupovat krabice na stěhování a podobně. Nalítal se kvůli nám strašně moc.
Dětská hřiště, to byla většinou záchrana. Tam jste také strávili hodně času, že?
Kousek od baráku jsme měli U-rampy a skatepark, takže jsme si koupili koloběžky a jezdili. Já také, takže okolo mě jezdily na rampách děti od pěti do osmnácti let a já mezi nimi. Ale on si freestylovou koloběžku koupil i Milan Gulaš, takže jsme tam jezdili oba s našimi kluky takhle ve čtyřech. Na nás dva musela být opravdu vtipná podívaná. Ke konci jsem dokonce upadl na loket a asi desetiletý klučina se mě ptal: „Pane, jste dobrej?“ (směje se)
Teď už k hokeji. Rozhodnutí, že se vrátíte do Budějovic, jste udělal už při minulé sezoně?
Ano. Zhruba v období, kdy byla extraliga přerušená a my jezdili trénovat na kluziště do Dobříše. V té době jsem dostal jinou nabídku z extraligy a už jsem jí chtěl skoro podepsat. Ale Guli (Milan Gulaš, pozn. red.) mi říkal, ať ještě počkám, že se bavil s klubem v Budějovicích a že by snad o mě měli mít také zájem. Pak jsme začali zjišťovat co a jak, dostal jsem od Motoru nabídku a už jsme ji řešili doma s manželkou. Návrat nám v tu chvíli vyšel jako nejlepší řešení. Máme tady dům, veškeré zázemí, a navíc nám syn půjde do školy a pak by bylo těžké ho třeba po roce zase dávat jinam. Vyšlo to tedy nejlépe, jak mohlo.
Strávil jste v Plzni tři sezony, z vyprávění mám pocit, že vám hodně přirostla k srdci?
Jednoznačně. Plzeň je parádní město, všude to máte kousek. Hned za městem je zoo, což naše děti milují. Našli jsme si tam řadu kamarádů, i mimo hokej. Určitě se tam budeme vracet. Jenže doma jsme s manželkou tady a já, i když pocházím z Písku, to cítím tak, že Budějovice jsou moje srdcovka. A musím říci, že je to i hezčí město než Plzeň.
Roman Vráblík (v bílém) se vrací do Českých Budějovic.
Rád hrajete golf. V Plzni jste si našel své oblíbené hřiště?
Zase bych tomu úplně neříkal, že hraju golf. Přivedl mě k tomu Tomáš Nouza. Tak jsem si po čase koupil hole a chodil na hřiště. Ale narodil se nám malý, vybavení jsem hodil na půdu a bylo po golfu. Synovi pak byly dva roky, snesl jsem hole z půdy a zase začal na golf trochu chodit, ale narodila se nám malá. Takže hole zase putovaly na půdu. Minulý rok jsem se už snažil chodit víc, ale je to těžké, pořád jsme na zimáku, jezdíme na zápasy a pak ještě jít na golf?
Je to žrout času.
Právě, vždyť jedna hra vám zabere pět, šest hodin. Když už má tedy člověk volný víkend, tak se snažím rodině vynahradit čas bez táty. Vymyslíme výlet a podobně.
Co očekáváte od hokejového návratu domů?
Tým se hodně změnil, přišla řada nových a kvalitních hráčů. Ať už je to Milan Gulaš, Jan Piskáček, nebo Lukáš Pech. Už jsem to kolikrát říkal, že jsem vždycky chtěl s Motorem postoupit do extraligy. To se mi sice nepovedlo, ale vždy chci vyhrávat. Když se podívám zpět, tak já jsem vlastně nikdy nic nevyhrál. S Plzní jsme sice byli třetí, ano, to je hezké, ale nevyhrál jsi a nebyl jsi první. Přece jen bych chtěl jednou v životě skončit na prvním místě a vyhrát. Bylo by to krásné, navíc ještě doma.
Hodně se namluvilo i napsalo o Milanu Gulašovi. Vy se znáte dobře, bude z něj opravdový lídr nového týmu Motoru?
Milan má úžasnou vlastnost, že je schopný se kvůli výhře zhádat, třeba i se spoluhráčem. Ale po zápase jdete v pohodě na večeři a už se zápas neřeší. A já vím, že on taky už chce pohár zvednout nad hlavu. S Plzní mu to těsně uteklo, když v té sezoně odešel do Ruska.
S Budějovicemi jste toho zažil dost. Nemrzí vás ale, že jste si nezahrál pod koučem Václavem Prospalem?
Na jednu stranu ano, i když nevíte, jaké by bylo pod ním hrát. Já jsem Vencu zažil už jako hráče při výluce a bylo to super. Teď nemyslím jen hokejovou stránku, každý ví, že byl skvělý hráč. Ale on svým výkonem dokázal strhnout celý mančaft. Už jen být s ním na tréninku a sledovat ho, pak se hned zvedla tréninková nálada celého týmu o padesát procent. Z tohoto důvodu mě to možná trochu mrzí, protože vím, jak a kam dokázal posunout své spoluhráče.
Řada fanoušků vás vnímá jako člena jedné z nejlepších formací v novodobé éře Motoru. V útoku Josef Straka, Tomáš Nouza a Martin Heřman a vy vzadu s Jakubem Suchánkem. Byla to zatím vaše nejlepší lajna, ve které jste si zahrál?
Sice to byla první liga, ale nás pět si sedlo. Jak na ledě, tak i kamarádsky. Sice se nám nepovedlo postoupit, ale byly to parádní časy. Od té doby se vždy po sezoně scházíme u Tomáše Nouzy na chatě a klábosíme, pořád si píšeme. Takže ano, byly to jedny z mých nejlepších roků, nejen po hokejové stránce.
