Zvlášť po famózní minulé sezoně, ve které ovládl všechny brankářské statistiky extraligy a podceňované kohouty dotlačil do čtvrtfinále play-off. Teď balancují na hraně elitní desítky. „Trošku se trápím, ale není to tím, že bych se doma nevyspal. Děti jsou zlaté,“ mrkne. „Věřím, že se to otočí a klukům víc pomůžu,“ nehledá 29letý sympaťák výmluvy v rozhovoru pro MF DNES před páteční (18.00) bitvou na ledě libereckého mistra.
Po středeční těsné porážce s vedoucím Třincem vás čeká další nejtěžší možná zkouška, proti druhému Liberci.
Určitě ano, výsledkově se trošku trápíme a v Liberci to nebude nic jednoduchého. Jako do každého zápasu dáme do toho všechno a uvidíme, co to přinese.
V minulé sezoně jste v Liberci udržel čisté konto...
...to jsme byli v perfektní formě jako tým.
Zatímco letos?
Začali jsme výborně, extraligu jsme odstartovali perfektně. Potom jsme chytili trošku krizi, prohráli jsme hodně zápasů. A teď, i když nehrajeme zlé zápasy, tak nám možná chybí i kousek štěstíčka, možná víc sebevědomí, kdyby body byly nahrané. Například v Plzni jsme byli dvě třetiny lepší, mohli jsme místo dvou bodů brát tři, to samé v Karlových Varech. Něco nám chybí. Také s Třincem se minule dalo bodovat, odehráli jsme dobrý zápas. Takže tyhle bodíky nám potom v konečném důsledku chybí.
Vnímáte, zda spoluhráči před vámi hrají jinak než v minulé sezoně, kdy vás zdobila hlavně precizní defenziva a spousta zablokovaných střel?
Zablokovaných střel je stále dost. Já nevím, podle mě hrajeme možná lépe dopředu, v podstatě nehrajeme špatné zápasy. Na mě směřuje minimum střel v utkání a celkem dost se s tím trápím. Nejsem v takovém tempu, nebo v zápasové pohodě, když tam stojím sedm osm minut a potom je šance. Malinko s tím bojuju. Ještě jsem takovou situaci v kariéře nezažil. Doufám, že se to zlomí a začneme vyhrávat.
V uplynulém ročníku jste zářil, ovládl jste všechny brankářské statistiky. Ani v této sezoně nedostáváte hloupé góly, ale čeká se od vás víc, souhlasíte?
Určitě. Dejme tomu, že nedostávám hloupé góly... No, hloupých gólů jsem už vlastně dostal strašně moc, například tečovaných.
S těmi těžko můžete něco dělat.
A vlastních gólů kolik jsem dostal! Kolikrát to jde vedle brány a bohužel to tam padá, to se mi tolikrát v sezoně ještě nestalo. A tím pádem i psychika jde dolů. Trápím se tím, ale snažím se s tím bojovat a věřím, že se to otočí a klukům pomůžu víc.
Zůstává olomoucký problém z minulé sezony: chybí střelec.
My si šance dokážeme vytvořit. Vystřelíme třicetkrát, ale že bychom dali nějaký tečovaný gól, že by si soupeř dal vlastní, to není. Na druhé straně vystřelí patnáctkrát a dostaneme dva góly. Je to tuhle sezonu dost těžké. Ale každá sezona je jiná, každý zápas je jiný. S tím je třeba se vypořádat. Ztrácí na nás vzadu málo bodů, ale zase málo bodů ztrácíme i my na pár týmů před námi. Každý zápas do konce bude teď pro nás důležitý.
Začíná vám už takové malé play-off, bude se v lednu základní část lámat?
Rozhodně se to teďka bude lámat, takže doufám, že zabereme.
Váš spoluhráč Jan Knotek očekává tuhý boj o desítku do posledního kola. Vidíte to podobně?
Je to možné. Nejlepší by bylo, kdybychom chytili sérii výher a trošku se uklidnili. Teď jsme si to říkali v kabině, že jsme nevyhráli tři zápasy po sobě. A když vyhrajeme, tak za dva body a potom ty bodíky chybí v tabulce. Vzadu je to tak nabité. Dostali jsme se do toho sami, musíme zabrat a také diváky přilákat na svoji stranu hlavně domácími zápasy. Předtím nám to nešlo venku, teď se nám víc daří venku a doma zase ne. Je to těžko popsatelné.
Hodně vám chybí v obraně zraněný lídr Pavel Skrbek, který měl loni výbornou sezonu?
Ano, Hugo je zkušený bek, hrával dvacet tři minut za zápas. Takový hráč nám samozřejmě chybí. Stále máme v defenzivě zraněné chlapce. Ale nemyslím si, že hrajeme v defenzivě špatně. Jenže jak říkám: Napadají nám tam nějaké góly a potom psychika i výkon jde dolů. Musíme se s tím popasovat.
Ofenzivě zase schází váš nejproduktivnější hráč minulého ročníku Dávid Buc, který neprodloužil smlouvu. Čekal na KHL, ale teď hraje slovenskou extraligu za Banskou Bystricu. Jste přátelé, nezkoušel jste ho přitáhnout zpět?
S Buckom jsem stále v kontaktu, má Olomouc rád. On by se sem určitě rád vrátil, ale je tam, kde je. V Banské Bystrici se mu daří. A nikdy neříkej nikdy. Možná budoucí sezonu.
Neprováhal to trošku?
To nebudu hodnotit, ale nebylo to vůbec o KHL, že by na ni čekal. Chtěl jít i do Čech. Bohužel mu to nevyšlo, ale má výbornou sezonu, boduje. Jsme stále v kontaktu a věřím, že budoucí sezonu se opět dostane do zahraničí. Byl bych rád, kdyby do Olomouce.
Roli nejproduktivnějšího hráče týmu po něm převzal další váš krajan Juraj Mikúš, který se do hokeje vrátil po dvouapůlleté pauze po zranění kolena. Překvapilo vás, jak to zvládá a že se už dostal i do reprezentace?
Miki je výborný hokejista. Já ho znám od sedmnácti roků, na osmnáctkách a dvacítkách jsme byli spolu. Vím, co dokáže. Když dva roky někdo nehraje a ještě kvůli kolenu, tak jsem nečekal, že se mu bude až tak dařit. Ale jsem rád, že hraje výborně. Na přesilovkách je fakt velmi platným hráčem. Doufám, že se brzy uzdraví a pomůže nám v dalších zápasech.
Co vy a reprezentace? Na minulém světovém šampionátu jste nechyběl. Je slovenská nominace vaší ambicí?
Určitě bych chtěl být v reprezentaci, ale buďme realisti: momentálně mají chlapci, kteří chytají v Česku či v zahraničí, lepší formu než já. Já se trošku trápím a reprezentační forma, si myslím, není.
V čem to trápení spočívá? V odražených kotoučích, které vás netrefují? Nepředpokládám, že byste po úspěšné sezoně něco v tréninku měnil...
Neměním nic, ale každá sezona je jiná. Minule jsme perfektně chytili začátek, psychika byla jinde, dařilo se nám víc. Když se přestane dařit, člověk víc chce a tím pádem se dělají i víc chyby. Zápasy chytám, chtělo by to vítězství, dejme tomu i náhodné, aby nás to víc nakoplo.
Jste typem brankáře, který řeší statistiky, nebo se zabýváte hlavně kolonkou výher a proher?
Výhry, prohry jsou nejdůležitější, samozřejmě si statistiky prohlédnu. Není to tento rok žádná sláva. Na druhou stranu ani nemůže být, když na mě jde patnáct střel za zápas. Když vám nevyjde zápas při čtyřiceti střelách, tak to není tak hrozné. Bylo hodně zápasů, ve kterých na mě šlo deset střel a dostal jsem čtyři góly. Takže teď se absolutně nesnažím dívat na statistiky, ale na to, abych co nejlépe odchytal zápas, měl čistou hlavu a pomohl chlapcům co nejvíc.
Jste splachovací, nebo se v prohraném zápase, ve kterém máte nízkou úspěšnost zákroků, pitváte i další den?
Nejlepší je, když se hraje druhý den, nebo ob den. Člověk se vyspí a už se soustředí na další zápas, nijak se v tom nehrabe. Mrzí mě to, když prohrajeme, nebo pokazím zápas, jsem takový, že mě to dost štve. Chtěl bych být takový, že to hodím za hlavu, kašlu na to a jdeme dál.
Nemáte to o to horší, že po minulé životní sezoně se od vás čeká další taková?
Je to možné. Někteří to možná čekali, někteří ne. Já vím, jak to chodí v hokeji. Měl jsem v kariéře výborné sezony, měl jsem pár horších sezon. Dvě sezony předtím byly dost dlouhé, možná byla hlava trošku unavená, ale fyzicky se necítím špatně. I když jsem odchytal hodně zápasů, energie mám dost. Teď jen vyhrávat, ať je to veselejší.
Rád chytáte všechny zápasy, nepotřebujete odpočívat. I proto vám namísto ambicióznějšího Tomáše Vošvrdy kryje záda zkušenější Martin Falter?
Jsem zvyklý chytat, když chytám, cítím se lépe. Někdy, když se vám nedaří, potřebujete trošku vypnout, dostat jeden dva zápasy volno, ale já to vůbec neřeším. Když trenér poví, jdu do brány. A snažím se stále chytat na sto procent.
Kolem svátků šly zápasy v rychlém sledu. Necítil jste únavu?
Já si právě myslím, že je lepší, když se hraje ob den, než dvakrát týdně. Měl jsem pocit, že sezony předtím se hrávalo častěji, teď je to natáhnuté, úterky jsou v podstatě vynechané. Trošku s tím mám problém – dostat se do prvního zápasu po týdnu. I co jsem si povídal s kluky, tak většině vyhovuje, když se hraje a jsou v zátěži, než když čekáte na zápas pět dní. Není to bůhvíco.
Měl jste čas užít si vánoční svátky s rodinou?
Samozřejmě, byli tu rodiče, těší se z vnoučat. Takže jsme si to užili. Dali jsme si kapra, byla pohoda. Teď je ale potřeba zabrat na ledě.
