„Říkal jsem už několikrát, že v hokeji je možné všechno. Hokejový život je rozmanitý a člověk může být měsíc tady, měsíc tam a měsíc pomalu v Číně. Je to nahoru a dolů. Důležité je, aby všechno zapadlo do správných koleček. A pokud je potřeba změna, tak je namístě. Teď namístě byla,“ říká staronová zlínská jednička o svém nečekaném comebacku.
Jakub Sedláček, který souběžně odešel do Sparty, pronesl, že to pro něho byl šok. I pro vás?
Vůbec ne. Pro mě byl v sezoně největší šok, když mi v Chabarovsku oznámili, že se mnou nepočítají a nepotřebují mě. V kariéře mě to hokejově bolelo nejvíc. Obětoval jsem tomu v létě hodně, spoustu volného času. Pořád jsem trénoval, neměl jsem volno. Fyzicky a psychicky jsem na tom byl skvěle. A z ničeho nic nade mnou zlomili po třech zápasech hůl. To mě mrzelo.
Po zkušenostech z této sezony vás už asi nic nezaskočí, že?
Proto to říkám. Do Chabarovsku jsem se moc těšil. Chtěl jsem si KHL zkusit. Bavilo mě to. Nemůžu říct, že bych byl nějak zlomený, ale bolelo mě to v tom smyslu, že jsem neuspěl. Ale když se nad tím člověk na druhou stranu zamyslí, tak tam můžou být jiné věci, jiné kolotoče. Takový je hokejový život ve světě. A nikde není napsané, že se do KHL nevrátím. Beru to s pokorou. Jenom mě to posílilo. A že jsem se vrátil do české extraligy? Když si to vezmu zpětně, tak jsem přesvědčený, že jsem za dané nabídky a poptávky nezvolil špatně. Myslím, že každý by se rozhodl stejně jako já. Jenže za dva měsíce, co jsem byl v Brně, se změnila situace v brankovišti. Domluvili jsme se, že půjdu do Zlína. Všechny tady znám. Musím říct, že se cítím mezi kluky jako doma.
Podepsal jste dlouhodobou smlouvu. Byla to podmínka, abyste se mohl vrátit?
Do toho nevidím. Ale myslím si, že klub nemusí z dlouhodobého hlediska řešit gólmana, pokud bude všechno klapat, jak má. Doufám, že to bude pro klub výhodné.
Za necelý rok jste se stěhoval už potřetí. Jak náročné na psychiku to je?
Už jsem nad tím nepřemýšlel. Nebyl jsem daleko od Zlína. Sbalil jsem se velmi rychle a přestěhoval během tří hodin.
Je příjemnější se vracet do známého prostředí?
Hlavně je to jednodušší. Nemusím poznávat nové lidi, zvykat si. Vím, jak to tady chodí a co se bude dít.
Jak vás přivítali spoluhráči? Neodpustili si poznámky?
Známe se tak dlouho, že to bylo stejné, jako když jsem před tři čtvrtě rokem přišel do kabiny. Jenom jsem jim řekl nazdar a to bylo celé. Z jejich strany to nebylo nic výjimečného, ale pro mě to bylo výjimečné v tom, že jsem se cítil jako doma.
Když ale na konci tréninku jezdili nájezdy, tak si dávali hodně záležet, aby vás překonali, a když se jim to povedlo, tak to také bujaře slavili.
Vždycky byli rádi, když mi dali na tréninku aspoň jeden dva góly. Moc jsem jich dříve nedostával, takže asi proto měli takovou radost. (úsměv)
Za Brno jste naposledy chytal 18. prosince. Odhadnete svoji formu?
To se ani nedá hodnotit a ani to hodnotit nechci. Podle mě jsem toho ani v Brně moc neodchytal.
Může vám při návratu pomoct trenér Richard Hrazdira, s kterým jste si byl vždycky hodně blízký?
Na Ríšu spoléhám. Pokaždé jsem na něho spoléhal. Ať jsem byl v bráně, nebo ne, vždycky mi pomáhal, abych byl co nejlépe připravený.
Dnes hrajete na Spartě. Je to těžký zápas na návrat?
Odpovím jako vždy. Člověk se musí připravit, uklidnit se, jít tam s čistou hlavou a ukázat, co umí. Věřím, že si s kluky pomůžeme vzájemně a že to bude skvělé spojení.
Trenér Svoboda oznámil, že hned nastoupíte. Je velký rozdíl mezi důvěrou, jakou máte ve Zlíně, a jakou jste měl v Chabarovsku?
Jasně, že se vám hraje lépe, když vám trenér věří a nasazuje vás, než když se na vás dívá všelijak a dumá, jestli ano, nebo ne. Ale každý si to musí vybojovat. Také jsem to tady neměl na začátku zadarmo. Člověk si musí důvěru budovat pořád. A když ji dostane, tak by ji měl splácet.
Do Chabarovsku jste odcházel jako hvězda extraligy. Budete mít velkou motivaci ukázat, že jí pořád jste?
Nikomu nic dokazovat nemusím. Hlavně chci pomoct týmu. Nehodlám se nějak přemotivovávat. Do brány půjdu s co největší pokorou, ne na sílu. Abychom týmovou prací, jak to tady vždycky bývalo, vybojovali co nejvíce bodů.
Co čekáte od fanoušků? Po prosincovém zápase proti Kometě nebyla jejich reakce zrovna přátelská.
(odfoukne si) Aspoň je sranda a máme se o čem bavit. (úsměv) Kdyby Kašík občas nevymyslel nějakou blbost, co bychom řešili? Tak to někdy je. Člověk to musí brát s nadhledem a pozitivně. Na lidi, kteří na mě pokřikovali, se nezlobím. Někteří chodí na hokej s tím, že mají obrovskou radost si na někoho zařvat. Každý klub má nějaké fanoušky, nějaké tvrdé jádro, a ti za klub bojují. To je správné. Svým způsobem jsem rád, že do mě jeli.
Obáváte se jejich reakcí při nedělním domácím zápase proti Pardubicím?
Nevím, co mám čekat, a ani nad tím nepřemýšlím. Jak mě přijmou, není o slovech, ale co budu předvádět.
Zůstalo vám číslo 39?
Když jsem hrál s Chabarovskem v Bratislavě, přišlo spoustu fanoušků se zlínským dresem Libor Kašík. Musím říct, že mě to potěšilo. Malé děti měly radost, že mě vidí, to mě zahřálo. Nechci jim kazit radost tím, že bych měl jiné číslo.
