Tam začala příprava na ledě právě dnes. Co všechno bylo potřeba udělat, aby Václav Sýkora mohl své svěřence přivést k prvnímu tréninku?
Pro Jiřího Oliče a jeho čtyři spolupracovníky všechno začalo minulý pátek. Nahlédněte do tajů jejich práce.
Nejdřív museli ochladit solanku (mrazuvzdornu chladící kapalinu), která trubkami chladí betonovou desku, na níž se led vyrábí.
„S tím jsme začali v pátek. Když měla v sobotu plocha mínus šest stupňů a solanka byla v okruhu podchlazena na mínus dvanáct, mohli jsme začít plochu kropit a vyrábět led,“ popisuje Olič, který led v Litvínově připravuje už tři desítky let.
Jak výroba ledu probíhá? Na desku se nastříká vrstva vody, po jejím zmrznutí se led bílí. „Máme starou rolbu, kterou naplníme směsí kaolínu s latexem a plochu tím natřeme,“ vysvětluje.
Tento proces se opakuje, protože plocha se vyrábí po centimetru za den. Na dvoucentimetrovou vrstvu se namalují čáry a vše se překryje ještě jednou centimetrovou vrstvou. Potom je hotovo.
„V takovém parnu je lepší mít led slabší, takže tři centimetry stačí. V zimě pak může být vrstva až o dva centimetry silnější,“ popsal Olič, co musel s kolegy provést, aby tým mohl vyjet poprvé na plochu.
Horko? Kompresory jedou naplno
Z počasí, které panuje venku, moc velkou radost nemá. „Pod stropem haly jsme dnes měli dvaatřicet stupňů,“ říká Olič. Přímo u plochy je ale teplota příznivější díky mikroklimatu, jež se nad ledem vytvoří.
„Ale jak na něj vjedou hráči, okamžitě se vzduch promísí. Ráno má led mínus devět stupňů, je až podchlazený a štípe se, odpoledne má tak mínus pět, trochu se boří a po úpravě se musí déle čekat, než zamrzne,“ vysvětluje.
Hala v Litvínově, stejně jako na většině extraligových stadionech, není klimatizovaná. „To by pak samozřejmě bylo jednodušší. Kdyby bylo v hale šestnáct stupňů, bylo by pro nás vše snazší, ale musíme se s tím vyrovnat,“ řekl Olič s úsměvem.
Jak si poradí? „Přes noc solanku podchladíme až na mínus devatenáct, kompresory a čerpadla jedou pořád naplno. Tím ochladíme i led. Takže si ho vlastně přes noc připravíme, aby vydržel celý den,“ říká.
Pro ilustraci: V obvodech litvínovského stadionu je dvanáct krychlových metrů solanky, jež neustále cirkuluje v trubkách pod základní betonovou deskou a chladí ji. Trubky jsou v Litvínově plastové, mají průměr dvacet milimetrů a jsou šest centimetrů od sebe. Poté, co solanka proteče pod ledem, vrátí se k ochlazení do výměníku a tak stále dokola.
Ve Vídni bylo špatné chlazení
Přes složité podmínky je led vcelku kvalitní. A i když venku panují tropická vedra, problémy, jaké doprovázely předloňský šampionát ve Vídni, podle Oliče nehrozí. „Tam bylo jasně vidět, že jim nechladí všechny trubky,“ vrací se k potížím ve Stadhalle, jež sužovaly Jágra a spol na začátku cesty ke zlatu.
Organizátoři tvrdili, že je problém ve velkém rozdílu mezi teplotou plochy a v hale, kvůli němuž se led potí. „Tomu nevěřím. Podle mě to bylo v chlazení. Také se zkraje podřekli, že mají vzduch v ploše a všechny trubky nechladí. A bylo to podle mě tím,“ říká o problémech šampionátu v „bazéně“.
Horko? Ledaře děsí spíš vlhko
Přestože Jiří Olič připravuje led v tropických podmínkách, není velký problém jej vyrobit kvalitní. Horší je, když vzroste vlhkost vzduchu. „To se pak voda sráží na plexisklech a na mantinelech, stéká po nich a musíme pořád frézovat, protože se u krajů plochy dělají hrudky.“
Trpí i kvalita ledu. „Po úpravě se za chvíli ojíní a také hůř klouže. Navíc se v hale dělá mlha. Ta se rozhání větráky, ale to spíš škodí, než pomáhá. Protože se vzduch promísí a když je vypnete, udělá se za chvíli znova a ještě větší,“ vysvětluje Olič.
Proto se spíš obává začátku sezony, lezavého počasí na podzim. Pak pro něj teprve začne pořádná fuška. Zatímco v létě výroba kvalitního ledu představuje spíš ekonomický problém kvůli vysokému výkonu chlazení, za vysoké vlhkosti je to teprve alchymie.
Hráči si stěžují, když se nevyhrává
Kvalita ledu je častým tématem při rozhovorech s hokejisty. Když je led podchlazený, štípe se. Když má naopak vyšší teplotu, brusle se do něj boří, což třeba ve Vídni dělalo velké problémy těžším hráčům. Vyrobit kvalitní plochu je každopádně umění, obzvlášť v českých halách.
Jiří Olič na toto téma s úsměvem říká. „Ono ale jde spíš o to, jak se týmu daří. Když jsou kluci v tabulce nahoře, stačí jim led jenom přetáhnout hadrem a všechno je v pořádku. Ale třeba v minulé sezoně, když se tolik nedařilo? To si stěžovali pořád,“ říká s nadsázkou.
Na podobné stesky jim pokaždé říká: „Ale s Plzní jste prohráli šest jedna. To oni jezdili po jiném ledě? Vždyť je pro všechny stejný.“ Jiří Olič ovšem dělá pro kvalitu ledu všechno, co mu hala a jeho zkušenosti umožňují. „Vždyť já se při zápase ani tak nesoustředím na hokej, spíš na to, jak vypadá led,“ dodává s úsměvem.
