Dlouhé výběhy krajinou? Zapomeňte. Jízda na kole do kopců? To už vůbec.
Hokejisté Liberce letos prožívají revoluční letní přípravu. Zatímco dřív v největším zápřahu trénovali dvoufázově až pět hodin denně, letos všechno zvládnou za jedinou hodinu!
„Hráči potřebují hlavně výbušnost a sílu – a ty v sedě na kole opravdu nenatrénujete,“ tvrdí Aleš Pařez, nový kondiční trenér, který vnesl do přípravy Bílých Tygrů netradiční myšlenky. „Ale nejde jen o trénink. Důležité je taky dobře spát, jíst a pít. Takové věci jsou pro sportovce strašně důležité.“
Dá se říct, že jste v přípravě hokejového Liberce udělal revoluci?
Trenér Filip Pešán má otevřenou mysl a touží po postupu do play-off extraligy. Proto chtěl změnu. Nechci říkat, že všechno vím a všechno změním, a přiznávám, že jsem musel své metody trochu obhajovat. Zkrátím trénink, a lidi na to nejsou zvyklí. Bojí se, že hráči nebudou mít kondici. „Jak to, že neděláte dlouhé tratě,“ ptají se.
A co jim na to říkáte?
Že nejsme maratonci. Když se podíváme na statistiky NHL, tak zjistíme, že hráči ve čtvrté pětce hrají jedenáct minut za celý zápas, což je hrozně krátká doba. Takže si nemyslím, že má cenu trénovat dvě hodiny, protože ten výdej energie je jedenáctiminutový. Tréninky v Liberci jsou teď proto kratší.
Takže běhání jste hráčům zakázal?
To ne, ale my děláme v zápase hlavně sprinty. Takže jestli budeme běhat, tak sprintovat. Beru to přes to, co se děje na ledě - a tam se maká a pak si člověk sedne. Tělo se hýbe v sedmi základních pohybech, jeden z nich je třeba dřep. Na hokeji je spousta dřepování. Na kole se to nedá natrénovat. Pohyby jsou už od přírody nastavené a je hrozně důležité vybrat ty, které jsou zapotřebí pro daný sport – v našem případě hokej.
Co libereckým hráčům nejvíc chybí?
Na začátku to byla výbušnost a síla. Na tom jsme hodně pracovali. Ještě bych se vrátil k tomu běhání - je to hrozně kontroverzní věc. Trenéři ze staré školy rádi běhají dlouhé tratě. Já ale kdysi přišel za kondičním trenérem v Americe a ten řekl, že nebudeme dělat žádné dlouhé tratě, protože to plýtvá energií a žere to svalovou hmotu. Podívejte se, jak vypadají vytrvalci! Chci mít jako hokejista míň svalů? Nechci. Až mě někdo nabourá, potřebuju to ustát. Nechci ale kritizovat bývalé trenéry. Každý člověk se snaží dělat to nejlepší, co umí – a moje nejlepší je tohle.
Jak dlouhé jsou tréninky s vámi?
Hráči jsou v zápřahu hodinu, maximálně hodinu dvacet minut. Jednou denně.
Tak to jsou asi šťastní, když dřív trénovali do úmoru a z letní přípravy měli hrůzu...
Ano, týmová atmosféra je výborná. Tréninky jsou krátké, ale intenzivní, nikdo se nemůže ploužit. Dřív byli hráči zvyklí, že se trénuje tři hodiny, ale to ani naplno nejde. Někteří jsou sice tak poctiví, že to dají, ale člověk se pak cítí hrozně a je úplně na dně. Teď už po dvou měsících i vedení klubu vidí, že hráči trénují poctivě. A navíc je to baví. Je to osvědčené i ve světě – třeba fotbalisté Filadelfie v americké NFL trénují jen 45 minut, ale je to hukot!
V hokejové NHL se taky trénuje tak krátce?
Jak kde. Záleží, kdo to vede. Někteří trenéři trénují za zásluhy. Byl to dobrý hokejista a všichni čekají, že bude i dobrý kouč, ale to je omyl. Hodně kondičních trenérů v Americe ani neumí bruslit, ale to nevadí! Takový Paul Chek, u kterého studuju, se podívá na sport a řekne: „Potřebujete rotaci, výpad, mrtvý tah, zrychlení, změnu směru.“ Jak budeme na kole trénovat změnu směru? To je nesmysl.
Takže jste kolo z přípravy úplně vyloučil?
Na kole nejezdíme. Možná pár sprintů po 45 sekundách a pak pauza. Kolo jako takové není přirozený pohyb, to si vymysleli lidi. Zabírají na něm hlavně kvadricepsy, člověk u toho sedí a ještě k tomu ohnutý dopředu, takže má zmáčklé plíce. Navíc je to znovu vytrvalostní sport. Podívejte se na cyklisty – často váží padesát kilo i s kolem.
Kdo je v Liberci největší dříč?
Asi Lukáš Derner. A pak je tady hodně fyzických talentů. Další obránce Ondra Vitásek je na tom velmi dobře. A mladý útočník Dominik Hrníčko měl vynikající fyzické testy.
Vidíte po dvou měsících přípravy nějaký posun?
Určitě. Po každém tréninku a po dobrém odpočinku jsou o jedno až tři procenta silnější. Hráči mají už takovou sílu, že jsme potřebovali těžší činky. Jdou po žebříčku nahoru a sami to vidí. Když člověk chodí cvičit a nevidí celý rok pokrok, tak to strašně demotivuje.
Jak jste se ke kondičnímu trénování vlastně dostal?
Jako malý kluk jsem hrál hokej v Nymburce, od osmé třídy jsem byl v Boleslavi a pak jsem ve čtrnácti dostal nabídku odejít do Ameriky, kde jsem dostal stipendium na střední škole. Jel jsem tam na rok, a nakonec jsem v cizině strávil dvacet let - dvanáct v Americe a osm v Anglii. Hrával jsem juniorské univerzitní soutěže, byl jsem i v nováčkovském kempu NHL ve Washingtonu, ale neprosadil jsem se. Býval jsem hodně zraněný, a tak jsem se zajímal o to, co dělám špatně. Začal jsem studovat a zajímat se o to, co tělo potřebuje, aby fungovalo správně. Pak jsem zjistil, že se většinou netrénuje dobře. Že se dělá hodně věcí zbytečně a plýtvá se energií.
I v top klubech?
Ano, i v Americe. Zjistil jsem, že tomu málo lidí rozumí. Začal jsem tedy hledat. Spojil jsem se s člověkem, který se jmenuje Paul Chek a má v Kalifornii svůj institut. Dřív trénoval Mika Modana a olympijské sportovce, jako je Kobe Bryant. Je to Američan a má celostní přístup. Je mu 55, ale pořád je fit a chodí za ním sportovci s různými problémy. Je to jeden z mála lidí, kteří umí spojit rehabilitaci s tréninkem. Osobně mně pomáhá a už pět let k němu chodím do školy.
Co u něj studujete?
Nejen trénink, ale i to, jak spát, jíst a pít. Takové malé věci jsou pro sportovce potom strašně důležité. Příprava je jedna stránka – ta pohybová. Další jsou spánek, strava, radost, dýchání nebo voda.
Nejste tedy úplně klasický kondiční trenér.
Děláme s hráči kondiční trénink, ale snažím se s nimi pracovat i individuálně a nabourávat některé věci. Chci, aby chodili včas spát, protože mezi desátou večer a druhou ráno je fyzická regenerace nejlepší. Svaly, které se při tréninku potrhají, se nejlépe zotavují. Když někdo kouká na iPad a je jedna ráno, tak si tělo myslí, že vychází slunce.
Dohlížíte i na zdravou stravu hráčů?
Trošku jo. Ale je hlavně důležité demonstrovat to sám na sobě. Hodně trenérů se o zdraví jen baví. Neměli byste kouřit, neměli byste pít nebo jíst tohle, ale pak to sami dělají. Spousta sportovců taky pije uměle slazené nápoje, což je drastické na tělo. To je další téma, které tady budeme řešit.
A co pivo? To je dobrý iontový nápoj, ne?
Alkohol tělu nic dobrého nedává. V pivu možná jsou nějaké vitamíny, ale určitě je jich míň než dřív, zato jsou tam barviva, cukr a spousta další nedobrých věcí. Neříkám, že si sám nedám pivo, ale hodně jsem to omezil. Je tam hodně prázdných kalorií, málo živin. Totéž s vínem. Životadárná je voda. Ale je to hrozně kontroverzní téma. Hodně lidí alkohol obhajuje, protože jsou na tom závislí. A někteří dokonce tvrdí, že jim to doporučil doktor. Na to já se zeptám: „A je váš doktor zdravý?“ Takže místo piva bych si dal spíš kvalitní jídlo. Aby člověk mohl žít, potřebuje živiny. Bílé rohlíky a mouka jsou prázdné. Je to velké téma.
Ale to jste si na sebe upletl bič. Musíte jít vzorem a odříkat si.
Pro mě to není omezování, ale životní styl. V minulosti jsem prodělal šest operací ramena i kolena a uvažoval jsem, jak se uzdravit. Víte třeba, že bolesti zad můžou být z toho, že člověk jí lepek? Z toho vznikají záněty v břiše, to je nateklé, povolí vám břišní svaly a nezpevňují záda. Někoho můžou bolet záda, a přitom má problém v žaludku. Takže když za mnou někdo přijde s bolavými zády, já se nejdřív zeptám: „Co jíš?“
S Libercem trénujete dva měsíce, ale taky připravujete řadu hráčů individuálně. Kteří jsou vaši nejznámější klienti?
Už pár let trénuju s Martinem Ševcem, se kterým jsme kdysi hráli hokej v Nymburce. Má vůli a poctivost, ale potřebuje vědět, co má dělat. Pracuju taky s mladými hokejisty Davidem Pastrňákem a Jakubem Vránou. Začali jsme trénovat i s Dmitrijem Jaškinem a brankářem Romanem Willem.
Ale celý tým trénujete poprvé?
Ano. Do Česka jsem se vrátil teprve před dvěma měsíci, takže jsem tady čerstvý. Chtěl jsem být někde, kde se dělá kvalitní hokej. S Libercem jsme se dohodli, že budeme spolupracovat půl roku. Pak se uvidí. Ale obě strany chtějí, aby to bylo celou sezonu. Chceme udržet sílu a výbušnost týmu. A vybojovat ten postup do play-off.
