Prestižně brali páteční bitvu oba. Furch totiž v listopadové partii na Hlinkově stadionu dostal dva góly v první minutě a za 54 vteřin měl po zápase. Teď se musel pořádně ohánět, Litvínov ho zasypal padesáti ranami, pustil jen dvě.
„Možná jsem potřeboval dohnat manko zákroků z předešlého zápasu. Být v první minutě venku, na to dlouho nezapomenu,“ vybavil si švédský mistr, jak musel střídat. Teď si utkání naopak protáhl na nejdelší možnou dobu. „Ke konci už mi mrzly palce. Je tu docela zima, a jak se člověk zpotí, tak to zmrzne. A já se zapotil dost,“ odfoukl si.
V rozstřelu ho překonali domácí Hlava a Stránský identickými kličkami do bekhendu hned po sobě. „Že mě vykoupali? Koupel je docela neuctivé slovo,“ pousmál se dvaatřicetiletý Furch. „Prostě bych řekl, že to provedli dobře. Přechytračili mě. Po posledním nájezdu jsem uznale zaklepal na led.“
Zkušený reprezentant Furch posílil Kometu v září po návratu ze švédského Färjestadu. Tomek se přese něj a Marka Čiliaka do brněnské branky nedostal, takže hledal vytížení. Našel ho v Litvínově. „Já ani nevnímal, kdo stojí proti mně na druhém konci hřiště, není to pro mě podstatné. Přece jen na mě střílí útočníci,“ nesledoval Furch svého soupeře.
Tomek, který v Litvínově hostuje podruhé v sezoně, se taky soustředil na svůj výkon. „A je mi úplně jedno, jestli je to proti Jožkovi, Ferkovi, Jankovi, nebo jestli jsou hráči zelení, modří anebo žlutí,“ vykládal bronzový muž z loňské olympiády.
Trenér litvínovských brankářů Zdeněk Orct se ho zeptal, jestli chce proti „svým“ chytat. Neváhal. „Samozřejmě jsem odpověděl ano. Kluky znám, nemůžu říct, že ne. A jsou kvalitní,“ poklonil se Tomek. Oba góly dostal nad vyrážečku, ale považoval to za náhodu, ne že by ho přečetli: „Pospíšil má příklep velmi dobrý, ve hře NHL by mu měli změnit sílu střely na 99, je tím známý. A Horký má taky kvalitní střelu, dostal puk do dobré pozice, pro něj to už bylo jednoduché.“
Jeho bývalí spoluhráči ho hecovali. „Jedním uchem jsem něco slyšel při rozcvičce i zápase, ale to je součást hokeje, musel jsem s tím počítat,“ nestresoval se brankář, který zneškodnil 24 střel.
V nájezdech to Kometě vrátil i s úroky. Nepustil za svá záda jediný puk. Třikrát mu ho ládovali mezi betony, třikrát je secvakl včas. „Za ten rok kluci poznali, co dělám při nájezdech, já zase poznal je. Bylo to specifické. Ale nepřemýšlel jsem, kdo proti mně jede a co obvykle dělá, snažil jsem se jen reagovat na situaci,“ líčil pětadvacetiletý Tomek, který upřesnil, jak se píše jeho jméno. Na českém internetu bývá za Mateje: „Ale já jsem Matěj, normálně s háčkem.“
V Litvínově se zaháčkoval skvěle.
