Ale v play off si připsal jedinou přihrávku a konec v dramatické čtvrtfinálové sérii s Plzní neodvrátil. „To mě dlouho mrzelo. Čtyřka byla blízko,“ ohlíží se věrný odchovanec kohoutů, který je v A-týmu patnáct let.
Za uplynulou sezonu vám přišla před zimák poděkovat tisícovka fanoušků, až vás musela bolet ruka od podepisování kartiček. O takovém zájmu se vám tenkrát v první lize ani nesnilo, že?
Je příjemnější, že Olomouc žije hokejem víc než v první lize. Jsme za to rádi. Doufám, že to bude ještě stoupat, že se to posune o kousek dál.
Přitom jste uhráli čtvrtfinále stejně jako loni, ale lidé ocenili sérii na sedm zápasů.
Jsem rád, že berou výsledek pozitivně, já měl v sobě spíš smutek, zklamání. Vím, jak byl postup kousek. Neberu to jako úspěch. O to víc těší, že lidé to jako velký úspěch vnímají.
Zatímco vy jste měl v hlavě, že Plzeň byla hratelná.
A že místo podepisování kartiček budu hrát semifinále s Libercem. Jsem zklamaný, protože jsem věřil, že letos Olomouc do čtverky dostaneme.
Co scházelo?
V sedmém zápase jsme pokazili první třetinu... Jinak to bylo tak vyrovnané. Čtvrtfinále už tady párkrát bylo, chtěl jsem se do čtverky podívat, letos to bylo vážně kousíček. Bohužel se to nepovedlo.
Nicméně z osobního hlediska jste měl mimořádnou sezonu. Objevil jste v sobě střelce?
Napadalo mi to tam, ale stále se považuji za defenzivního obránce. Devět gólů je asi pěkných. O to větší požadavky budou na mě příští sezonu, doufám, že úplně nezklamu. Trochu mě mrzí, že v play off jsem to nepotvrdil, že jsem třeba nepřispěl gólově. Ale bylo to vyrovnané, těžká série. Šťastnější byla Plzeň.
Před sezonou jsme se bavili, že váš prostor sice je před vlastním brankovištěm, ale občas se utrhnete a je z toho parádní gólové sólo. Tlačil jste víc do koncovky?
Těžko říct, čím to bylo. Já si myslím, že jsem pořád defenzivní hráč. Letos jsem se snažil trošku víc podporovat útok, protože gólů jsme moc nedávali a bylo potřeba ze strany obránců pomáhat, víc přispět a jsem rád, že se mi to povedlo.
A to jste měli v obraně značnou marodku, několik zápasů jste dokonce hráli na čtyři beky.
Je pravda, že od prosince do března jsme to látali na pět obránců a nebylo to jednoduché. Jsem rád, že se to povedlo výsledkově nějak udržet. Bolístky byly, ale vždy mi pomohl nějaký prášek, tejp. Nic vážného. Vydřel jsem, což mě těší.
Řešilo se, jaká bude Olomouc po třech letech bez trenéra Venery. Napadali jste odvážněji?
Po stránce taktické těžko říct, myslím, že to bylo podobné. Ale hodně z nás, co jsme neměli tolik sezon v extralize, vyzrálo. Zkušeností už máme přece jen všichni víc. Je nás tady hodně, co jsme hrávali spoustu sezon v první lize a bylo poznat, že jsme víc vyhraní, že jsme hráli víc aktivně.
Rok od roku se cítíte lépe?
Každý rok je poznat. Snad se to potvrdí a další rok bude zase lepší.
V extralize není obvyklé, že jsou dva trenéři na stejné úrovni. V čem je síla dvojice Jan Tomajko - Zdeněk Moták?
Nevím, jestli měli konflikty v kanclu, ale v kabině byli jednotní, stáli si za svým názorem, tam byli úplně v pohodě. Klapalo to dobře celou sezonu.
Jak si čistíte hlavu na tu další?
Věnuju se malému, chodím na ryby. Když svítí sluníčko, těším se k vodě.
