„Škola je možná jen o diplomu, ale já ji chci dodělat. Chci mít něco v ruce. Nechci, až skončím s hokejem, být nikdo,“ říká třiadvacetiletý Rybár, kterého MF DNES vyhlásila nejlepším extraligovým hráčem měsíce října.
Není obvyklé, že profesionální hokejista studuje vysokou.
Mě k tomu přivedl i stav hokeje na Slovensku. Lidi, kteří tamní extraligu hráli, se nedokázali hokejem uživit. Takže jsem chtěl mít něco v záloze, kdybych se třeba zranil. Jsem rád, že jsem dokázal dobouchat bakaláře, protože si neumím představit, že bych denní studium zvládl v Česku. Tady se úplně jinak trénuje. I tak mi čas zůstal, takže jsem se od tohoto semestru přihlásil do čtvrtého ročníku v Hradci. Už ale dálkově a mám individuální studijní plán.
Přesto to musel být na Slovensku s denním studiem fofr, ne?
Bylo to o hlavě, musel jsem se k učení po hokeji přinutit. Liga se hrála v pátek a neděli, tak mě ve středu kouč uvolnil na celý den. Plus jsem jel do školy v pondělí a ve čtvrtek po tréninku. Z Piešťan, kde jsem hrál, to je do Bratislavy hodina.
Nikdy jste nelitoval?
Bylo to o mně, že se kousnu. Pomohlo mi, že jsem v klubu nechytal všechny zápasy. Bylo to slabší mužstvo, takže by to ani sám gólman psychicky nezvládl. Když jsem věděl, že nechytám, mohl jsem se v autobuse učit. Na druhou stranu jsem chodil do školy na každou hodinu, těšil jsem se. Jen mě mrzí, že kdybych nehrál hokej, víc bych si užíval vysokoškolský život. Lidi, kteří to prožili, ví, o čem mluvím.
Mejdany na kolejích?
To ani ne. Je to o vztazích, že si najdete kamarády, žijete v tom městě. Můžete odjet na Erasmus (výměnný program zahraničních univerzit). Já byl o to okradený – chodil jsem do školy a pak utíkal na hokej. Žádná studentská svoboda. Ta v hokeji neexistuje. Máte v kabině vyvěšený plán na týden a to je váš život.
Rybár jako hráč měsíceAnketa MF DNES V anketě 22 sportovních redaktorů MF DNES o nejlepšího extraligového hráče měsíce vyhrál v říjnu brankář Patrik Rybár z hradeckého Mountfieldu s velkým náskokem. Získal 36 bodů, druhý byl útočník Martin Erat z Komety (18) a třetí plzeňský snajpr Dominik Kubalík. V součtu prvních dvou měsíců je v čele Kubalík (37). O bod zpět je Rybár a třetí plzeňský útočník Milan Gulaš (29), který zvítězil v září. |
Co si můžu pod hospodářskou informatikou představit?
Informatiku spojenou s ekonomií. Dá se pak dělat v IT odděleních podniků a je dobré k informatice znát i ekonomii, pak se lépe zapojíte do chodu těch firem. Toužím studium dokončit. V Hradci to hokejově funguje, ale nejdůležitější je nezaspat. Můžu si teď říkat, že školu nepotřebuju. Ale nikdy nevíte, co se stane.
O čem jste psal bakalářku?
O QR kódech a jejich využití v praxi. Hledal jsem kupu věcí na internetu, v knížkách. Vžil jsem se do toho. A když jsem pak práci obhajoval, věřil jsem si. I státnice mi vyšly, nebyl jsem ve stresu, sedly mi otázky. Řídil jsem se hokejem – stres vás utápí, takže jsem do toho šel s čistou hlavou. Ale byla to fuška. Loni v létě jsem přišel do Hradce a během přípravy jsem se učil na státnice. Trénink, pak hned ke knížkám.
Teď o hokeji. Máte za sebou výjimečný měsíc, ve kterém jste vychytal hned čtyři nuly...
... je to dáno tím, jak hrajeme jako tým. Kluci zodpovědně brání a já něco chytím. Když vidím, že mi věří, věřím si i já. Statistiky jsou teď přehnané, spadnou, ale... Hraje se na výhry, ne na statistiky. Já chci porazit soupeře a je mi jedno jak. Jestli ho porazíme 1:0, nebo 5:4.
Váš otec Pavol má stříbro z mistrovství světa, tituly ve Slovanu. Bylo jasné, že budete chytat?
Jako kluk jsem chodil s mamkou na jeho zápasy a chtěl být jako on v brance. Táhlo mě to do ní, takže na prvním tréninku jsem si tam stoupl. Táta mi to rozmlouval. Věděl, co obnáší být gólmanem, že si mě kvůli jménu budou lidi víc všímat. Když zjistili, že jsem Rybár, hned mě porovnávali. Měl jsem to těžší než jiní. Taky táta věděl, že když brankáři nevyjde zápas, je to prohrané. Hráč se nemusí tak soustředit, jeho chybu může ještě někdo zachránit. Ale já si chytání nenechal vymluvit a teď už s tím nemůžu nic udělat. Ovšem nelituji.
Byl to váš vzor?
Nikdy jsem neměl gólmana, ve kterém bych se zhlížel, měl v něm boha. On je hlavně můj taťka, na druhou stranu jsem neměl jako kluk důvod sledovat jiné brankáře. Až později jsem viděl, že jiní kluci mají vzory v NHL, tak jsem koukal i na gólmany tam. Na někom se mi líbí, jak chytá. Na někom jeho mentální síla, na dalším, jak se obléká. Ale táta zůstal mým rádcem.
Dokonce jste se potkali ve slovenské lize.
Bylo mi sedmnáct, táta kroutil ve Slovanu poslední sezonu a já ho v zápase proti reprezentační dvacítce střídal. Bylo sedm minut do konce, už rozhodnuto, šly na mě jen dvě střely a já byl rád, že jsem nedostal gól. Po hokejové stránce mi ten zápas moc nedal, ale byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek. Snad se tátovi jednou vyrovnám, pamatuji, když hrál o titul a já se bál, že na Slovanu spadne stadion.
Patříte k řadě Slováků, kteří teď v českých klubech plní roli jedniček. Obecně je tu dost slovenských hráčů. Proč liga tak láká?
Nechci dehonestovat slovenskou ligu, jsou tam výborní hráči, ale hrají za úplně jiných podmínek. Nemluvím o platu, ale jaké je zázemí, jak jsou zaopatření s výstrojí. Když jsem byl v Piešťanech, dostal jsem ji až po sezoně. Předtím jsem musel mít vše své. Na Slovensku kluci řeší problémy, které by hokejista řešit neměl. Tady hráče netrápí, jestli má sedm hokejek na rok a že jsou ještě nižší třídy. Je o něj postaráno. Ve většině klubů se nemusí bát, že mu nechodí včas peníze, to na Slovensku ano. Proto mnozí, kteří hráli slovenskou ligu, říkali, že hokej není vše. Že je lepší k tomu studovat, soustředit se na další kariéru. Přemýšleli, jak se uživit přes léto, protože měli jen osmiměsíční kontrakty. Zažil jsem si to, takže o to víc si vážím prostředí, kde teď jsem.
Už vám někdo vyčetl, že berete českým brankářům práci?
Přímo ne. Ale kdybych byl já na Slovensku, taky bych byl naštvaný, kdyby místo mě chytal cizinec. Ono to tam je. Většina brankářů jsou cizinci. V klubech, které mají nižší rozpočty, chytají Slováci, jinde ale věří cizincům proto, že mají jiný pas. Je to tam horší než v Česku. My Slováci jsme tady ve většině klubů jedničky, úroveň ligy se tak snažíme zvednout. Motivujeme jiné gólmany, ať nás vyšoupnou. Nemáme to zadarmo, musíme tvrdě makat.
Co tedy nejvíc škodí slovenské lize? Že Slovan hraje KHL?
Je super, že ji hraje a chodí na něj lidi. Jenže ti jsou namlsaní. Vidí hokej v KHL, který je daleko rychlejší a techničtější. Pak se jim extraliga nelíbí. Jako byste v Česku šli na áčko a pak na juniorku. To je asi hlavní příčina, proč na slovenskou extraligu nechodí lidi. A s tím to souvisí – proč zlepšovat zázemí, když na hokej chodí tisíc lidí.
Oživilo by ligu, kdyby v ní přibyla slovenská mužstva?
Česká liga je oživená už teď. Je stabilizovaná. I když hraje poslední mančaft s prvním, tak má zápas úroveň a dá se na něj dívat. Poslední bez potíží dokáže porazit prvního. To je výhoda extraligy. V té slovenské býval, když jsem v ní před rokem a půl hrál, velký rozdíl. Takže týmům, které by byly připojené k českým, by to hodně pomohlo, ostatní by naopak mohly skončit.
Na druhou stranu se teď ve vašem hokeji dějí změny.
Změnil se reprezentační trenér (Craig Ramsay), který vedl mužstva v NHL. Jánko Lašák trénuje gólmany. Asi nemůžeme říct, že to bude šmahem lepší, ale věřím tomu. Snad budeme na MS hrát jinak a snad nás jiní zase budou vnímat jako kdysi. Zlepšila se komunikace. Zavolal mi Jánko, řekl, jak se věci mají, a teď jedu na Německý pohár. Každý se chce ukázat, protože cítíme šanci na olympiádu. Je ale nutné zůstat na zemi, makat v Hradci a třeba mě do Koreje vezmou.
